MS. souč. v arch. česk. místod.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, od stavův království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto sněmu obecnímu od J. M. C. rozepsanému poslušně a povolně najíti dali, obzvláštně milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí, že by J. M. C. dalším rozpisováním a držením takových obecních sněmův jich stavův milostivě rád šanovati chtěl, však jest toho J. M. C. z mnohých duoležitých příčin, kteréž nyní před rukama jsou, nikterakž pominouti nemohl, obzvláštně pak proto, jakož jest J. M. C. z vysoce duoležitých potřeb pro zachování a retuňk J. M. C. království a zemí, též také věrných poddaných svých, proti dědičnému nepříteli všeho křesťanstva Turku sněm obecní k svatému Martinu minulému rozepsati a položiti, však toho potomně po dvakrát z příčin připadlých poodložiti dáti museti ráčil, vše proto, chtějíc J. M. C. takového sněmu vedle milostivého uvolení svého léta sedmdesátého prvního, též také v předložení sněmovním, kteréž se teď naposledy stalo, stavuom učiněného a na to od nich svolení, vlastní osobou svou císařskou přítomen býti a na tom netoliko J. M. vlastní, nébrž přede vším jiným obecní všeho křesťanstva i obzvláštních osob z stavuov se dotýkající vysoce duoležité potřeby, kteréž na J. M. C. vlastní osobu odloženy jsou a až posavad nevyřízené zuostávají, jakž pak toho bezelstné a pilné příčiny ukazují, předsevzíti. Ale poněvadž zpuosob válečný na hranicích v království Uherském všudy a na všech místech, kteréž se v mezech svých přes sto mil vztahují, za drahný čas v takovém velikém nebezpečenství stál a posavad stojí, že J. M. C. všelijak to opatrovati a s nemalou péčí též starostí a prací lid válečný na týchž místech hraničních a pomezních poněkud spokojiti a tu zachovati musel, kterýž sice z veliké chudoby a nedostatku odtud odtáhnouti a dotčených míst hraničních a pomezních prázdných a neosazených k J. M. C. a poddaným J. M. v témž království Uherském, též také jiným J. M. královstvím a zemím k nenabyté škodě, zkáze a záhubě zanechati chtěl, k tomu také, že J. M. C. ještě předce nemálo na zdraví svém nedostatečen a při tom i podagrou neb dnou ztížen býti ráčí, tak že J. M. C. se vedle rady a zdání doktoruov v toto studené nebezpečné povětří a ty nečasy (a by J. M. C. nejraději byl chtěl) na cestu se vážiti a dáti trefiti nemohlo, neb byloby se obávati, kdyby se J. M. C. předce v tyto nečasy na cestu dáti by měl, že by se tudy J. M. C. netoliko na zdraví svém ještě hůře míti ráčil, nýbrž skrze to něco škodlivějšího a nebezpečnějšího pojíti mohlo, čehož by bezpochyby J. M. C. stavové podle J. M. C. k nim milostivé duověrnosti poddaně nepřáli. Však aby proto vždy předce zatím z duoležitých příčin pro zdržení nahoře dotčeného zpuosobu válečného ten rozepsaný a vyhlášený sněm obecní svuoj pruochod míti a držán býti mohl, stavové pak, jakožto věrní poddaní, strany zbytečných jízd, prací a outrat sobě co ztěžovati neměli, ráčil jest J. M. C. na místě svém nejjasnější knížata a pány, pány Rudolfa, krále uherského a Arnošta, arciknížata rakouská, syny své nejmilejší nejstarší, jakž v sobě list věřící na J. M. Kr. a J. M. arciknížecí svědčící obsahuje, milostivě a otcovsky opět vypraviti, tak aby sobě stavové, jakožto věrní poddaní J. M. C., vlastní, též také J. M. království a zemí i jich samých jakožto tohoto království Českého a zemí k němu příslušejících nedostatky a potřeby, kteréž jim J. M. C. předešle mnohdykrát obšírně a dostatečně, obzvláštně pak na minulém sněmu obecním, kterýž skrze J. M. Kr. a J. M. arciknížecí držán byl, milostivě předložiti a v známost uvésti dáti ráčil, zase ku paměti přivedli, to všecko bedlivě rozvážili a k srdcím svým zdravě připustili.

Poněvadž pak toho znamenité a vysoce duoležité potřeby ukazují, aby jmenované uherské hranice, ač chce-li se jinak větší nenabyté škody, zkázy a záhuby, kteráž by J. M. C. královstvím, zemím i v nich obývajícím, též také s těmi se dotýkajícím věrným poddaným, totiž jim stavuom království Českého a zemím k němu příslušejícím z toho pojíti mohla, uvarovati, opatřeny a lid válečný (tak jakž se v brzkém čase z bezelstných příčin a potřeb obecní placení na týchž všech hranicích uherských předsevzíti a skutek záplaty učiniti musí) spokojen býti mohl, k čemuž sice J. M. C. vedle jiných tak mnohých ztížných, potřebných vydání bez pomoci z upřímné a věrné náchylnosti J. M. království, zemí a věrných poddaných, kterýchž by J. M. C. v tom milostivě rád šanovati chtěl (poněvadž se již téměř žádné příležitosti strany objednávání peněz puojčkou nacházeti nemohou), nikterakž postačiti a tomu odolati možné není, neb i k tomu také nadavše se J. M. C. nahrazení toho, což na těch sedmdesáti pěti tisících kopách gr. českých od stavuov léta sedmdesátého a sedmdesátého prvního, jakožto za jistý deputat anebo určitou sumu každého roku svolených, scházelo a doplněno nebylo, na to jest se pro zdržení týchž hranic nemálo vzdlužiti ráčil, kteréžto dluhy aby odkud jinud, leč toliko s pomocí J. M. C. věrných poddaných zaplaceny býti mohly, k tomu se žádné jiné cesty obrati neví, jakž pak i slušné jest, poněvadž ty všecky peníze tak puojčkou objednané nikam jinam než na obhajování hranic, kteréž téměř ustavičně jednostejným nákladem opatřovány býti musejí a tak k obecnímu dobrému a J. M. C. věrných poddaných k ochraně obráceny a vynaloženy jsou.

Podle toho nemohl jest J. M. C. z obzvláštní potřeby, kterouž uznávati ráčí, toho pominouti, nežli stavuom to také ku paměti přivésti, že J. M. na tom obzvláštně a vysoce záleží, jakby vedle zaplacení dotčenému lidu a zdržení toho všeho zpuosobu válečného ta místa hraničná a pevnosti, kteréž království Českého a zemí k němu příslušejících jako klíč a ochranná bašta jsou, a tyto časy pro nedostatek peněz a duokladu na to nemálo opuštěny zuostávajíc, v těchto nynějších časích příměří a pokoje k budoucímu potěšení a dobrému zdržány a vyzdviženy býti mohly, neb na tom tak mnoho záleží, jestli by nadepsaná místa hraničná a pomezní zase spevněna, jakž náleží, býti neměla, že jest se potomně tím méněji podle tohoto nynějšího zpuosobu, když se jmenovanému lidu válečnému zouplna, jakž by býti mělo, neplatí, jaké platnosti a užitků nadíti a očekávati. Jestliže by pak nyní řečená místa hraničná a pomezní pro takové neopatření ztracena a tudy tomu nepříteli Turku svobodná a odevřená cesta dále do zemí křesťanských J. M. C. i zase ven z zemí puštěna byla, mohou sobě stavové zdravě rozvážiti, coby z toho škodlivého zlého a jaké znamenité veliké, nenabyté škody bylo očekávati, a kde neb v kterých místech by zase znovu takové hranice, z kterýchž by ukrutné moci toho nepřítele Turka odpíráno býti mohlo, vyzdvihnouti a k osazení je spevniti možné bylo. Jakž jest se pak témuž nepříteli až posavad nejvíce těmi pevnostmi a lidem válečným na nich osazeným, že jest dále mocí svou do zemí J. M. vtrhnouti nemohl, zbraňovalo a zbraňuje.

I poněvadž od J. M. C. dotčený lid válečný, kteréhož se na mnoha místech sem i tam nemalý počet drží, pro osazení nyní psaných míst hraničních a pomezních s tím velikým a téměř nesmírným nákladem, kterýž na profanty, střelbu s jinými k tomu náležícími nástroji ročně jde, vychován býti musí, ač chce-li se škodě a ztrátě skrze vpády a vybojování týchž míst, též také štráfuom a zajímání chudého křesťanského lidu, pokudž nejvýš možné, uvarovati a ještě většímu nebezpečenství odolati, čímž ačkoliv se J. M. C. povinnen býti uznávati a podle nejvyšší možnosti své téměř do přemožení svého, jakž až posavad J. M. učiniti ráčil, ještě by to milostivě a otcovsky rád opatrovati chtěl, však stavové, věrní poddaní, o tom z předložení jim již častokrát učiněných dobrou vědomost míti mohou, jaká možnost J. M. C., v tak znamenitých velikých dluzích jsa, na tento čas býti muože, tak že J. M. tomu všemu zadosti činiti možné není; však aby proto za takovými příčinami těch nadepsaných nedostatkuov ten zpuosob válečný a opatření míst hraničných, na kterýchž stavuom království Českého a zemím k němu příslušejícím, J. M. C. věrným poddaným a všemu křesťanstvu vysoce záleží, tak bez náležitého opatření zanechány a opuštěny nebyly a osobú J. M. C. časným předjitím a oznámením o tom stavuom, jakožto věrným poddaným J. M., tu nic nescházelo, protož nemohl jest J. M. C. vždy z těchto předepsaných i z jiných vysoce duoležitých, jim stavuom na předešlých sněmích, kteříž držáni byli, obšírně předložených a vysvětlených příčin nikterakž (by pak nejraději dotčených stavuov strany dalšího svolení pomoci šanovati chtěl) pominouti, aby stavuom předkem toho, jakou J. M. C. ráčí míti milostivou a otcovskou péči o ně všecky vuobec, k jejich všech dobrému, též také pro ochranu a obranu jich, tak aby to vskutku poznati a tomu škodlivému zlému, kteréž, jakž přísloví, již za dveřmi stojí, též zkáze a záhubě časně v cestu vkročili a jmění svých k předjití takového nastávajícího téměř očitě patrného nebezpečenství před vpády, kterýchž jest se od toho žíznivého nepřítele všeho křesťanstva Turku obávati, nešanovali, milostivě (výstrahu jim dávajíc) ku paměti přivésti a takto další poddanou a věrnou pomoc následovati neměl.

Totižto, poněvadž jsou ty pomoci, berně domovní, proti nepříteli Turku, též také posudní na vychování J. C. M. dvoru, nicméně třidcátý peníz pro splacení J. M. C. znamenitě a velice ztížných dluhuov prvé svolené při času svatého Bartoloměje minulého všecky pojednou zároveň vyšly a od toho času J. M. C. na vychování hranic, ani sice až posavad žádné pomoci se nečinily, potřeba pak i nebezpečenství vždy předce zvláště strany těch ztížných dluhuov J. M. C., v kteréž jest J. M. nejvíce a předně pro zdržení toho zpuosobu válečného přijíti ráčil, čím dále vždy větší a ztížnější býti chce: z těch všech napřed psaných příčin jest J. M. C. milostivá a otcovská žádost, aby stavové království Českého, jakožto věrní poddaní, prohlídna k tomu všemu, což se nadpisuje, J. M. C. tu již na vychování hranic neb proti nepříteli Turku vyšlou pomoc dále za jeden polouletní termín, aby ta o svatém Jiří nejprve příštím tím vším zpuosobem jako prvé J. M. konečně položena a z toho ten nahoře jmenovaný, vysoce potřebný zpuosob válečný, kterýž žádného prodlení bez obzvláštního nebezpečenství trpěti nemuože, před již psaným nepřítelem Turkem zachován a opatřen býti mohl; nicméně také J. M. C. ty čtyry groše bílá z každého sudu piva, Její M. pak císařové jeden, totiž pátý groš, též také třidcátý peníz ze všelijakých věcí zase znovu vedle předešlých snešení sněmovních, počnouc od zavření sněmu tohoto až do hod slavných seslání ducha svatého nejprve příštích z věrné náchylnosti poddaně svolili a takové nařízení učinili, aby dočtené všecky pomoci předešlým zpuosobem beze všech zdržování J. M. C. spraveny a odvedeny byly.

Jakž pak J. M. C. k nim stavuom, jakožto věrným poddaným svým, té jisté milostivé a konečné naděje býti ráčí, že se v tom ve všem k J. M. povolně a účinně beze všech odporuov z věrné a upřímné poddanosti ukáží a J. M. C. ráčí jich také v čas potřeby v ničemž netoliko neopustiti, nébrž zase všecko jmění své pro ně milostivě a otcovsky vynaložiti, takovou pak jich poddanou povolnost všem vuobec i jednomu každému obzvláštně vší milostí vzpomínati i nahrazovati, též také je stavy, že jim dotčené dobrovolné svolení v takové duoležité potřebě privilejím, svobodám, obdarováním a starobylým chvalitebným zvyklostem k újmě a škodě býti nemá, dostatečným reversem milostivě opatřiti a s pomocí pána Boha všemohoucího jest J. M. C. té konečné a jisté vůle z jara, časem a povětřím příhodnějším, mezi ně stavy, jakožto věrné poddané své, do království Českého osobně (načež se stavové v jistotě, leč by tomu sama božská moc ku překážce byla, ubezpečiti mohou) se vypraviti, tu vedle jejich předešlé na J. M. C. vzložené žádosti drahný čas zuostati, jiný sněm obecní držeti a na tom ty všecky duoležité potřeby a ztížnosti obecní i obzvláštních osob se dotýkající, pokudž jedné nejdřív možné bude, ihned předsevzíti a k místnému konci přivésti, tak aby mezi nimi stavy láska a svornost se rozmnožovala a oni mezi sebou, k čemuž J. M. C. z milostivé a otcovské náchylnosti milostivě nakloněn jest, pokojně živi býti a zuostati mohli.

Při tom J. M. C. také toho jistého oumyslu býti ráčí v tom času, hned zjara, ty nevole a ruoznice mezi královstvím Českým a okolními kurfiršty a knížaty o hranice vzniklé, též také ten artikul o nařízení veřejné hotovosti v zemi a volení nejvyššího hejtmana polního s radou a dobrým zdáním nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských i jiných rad svých vedle předešlých zavření sněmovních předsevzíti a do ostatku na místném konci tolikéž postaviti a tak v tom ve všem, což se k obecnímu dobrému království Českého zapotřebí býti uzná, neráčí J. M. C. na osobě a pilnosti své z milostivé otcovské náchylnosti, jakožto císař a pán křesťanský, nic sjíti dáti.

Dále, jakož roku tohoto nyní pominulého opět to začaté nařízení strany popisování poddaných a domuov ve všech krajích mimo napomenutí, kteréž se od J. M. C. v tom stalo, k vyřízení nepřišlo, nébrž, byvše k tomu jistý termín jmenován, toho všeho pominuto, J. M. C. se pak vidí pro dobrý řád a správu k lepšímu samých stavuov, že toho obzvláštní duoležitá potřeba ukazuje: protož J. M. C. jich za to milostivě žádati ráčí, že na tomto sněmě o tom artikuli vedle jiných, aby též bez prodlévání k vyřízení svému přiveden byl, znovu další nařízení učiní, tak aby J. M. C. o počtu lidu pěšího časně vědomost míti a potomně při vyřizování předepsané veřejné hotovosti o tom se tím lépe spraviti a tak v nastalou potřebu nač v jistotě ubezpečiti moci ráčil.

J. M. C. také toho zprávu míti ráčí, že by ty nařízené osoby od stavuov království Českého k přijímání zadržalých počtuov z berní a třidcátého peníze s nedostatky v těch vystavenými, též také vyhledání příčin, za kterými ty zadržalé restanty netoliko od stavuov, ale také od berníkuov až posavad spraveny nejsou, ještě toho všeho k vyřízení svému nepřivedly, což se J. M. C. strany záplaty lidu válečnému, že se skrze tuto i jiné příčiny s znamenitou velikou obtížností jinde peníze objednávati musily, k nemalé škodě vztahují, poněvadž pak J. M. C. na tom, aby ti počtové, pokudž nejdřív možné, přijati a dotčení restanti zvyupomínáni byli, vysoce a mnoho záleží: i jest J. M. C. jakž předešle tak i nyní milostivá žádost, aby stavové pro zachování v tom mezi nimi slušné rovnosti nařízení náležité učinili a již jednou nyní psaní počtové přijati, ti starší restanti pokutami předešlými sněmy vyměřenými, zvláště pak proti těm, kteříž jsou se ještě k předešle svoleným pomocem ani nepřiznali, zvyupomínáni a spraveni a tak tomu ztíženému zpuosobu válečnému ku pomoci a na zaplacení zouplna obráceni byli.

Kdež jest tolikéž na několika předešlých sněmích obecních takové nařízení učiněno a zavříno bylo, aby jeden každý, kterýž se jaké dluhy při J. M. C. míti praví, v komoře české, kdež se s ním o to všecko pořádný oučet státi měl, najíti se dal, jakž jsou pak i k tomu obzvláštní osoby ze všech tří stavuov již jmenovaného království Českého voleny byly: však J. M. C. toho hodnověrnou zprávu míti ráčí, že větší díl týchž osob, neohlídajíce se, že jsou se samy na takový oučet odvolávaly, tudy berně a posudní svolené, což na díly jich dáti přišlo, za sebou, proti sněmovnímu svolení, zadržujíc, v dotčené komoře české najíti se dáti zanedbávají; i poněvadž nadepsaní oučtové již od několika let k nemalé J. M. C. škodě, k ujmě a nerovnosti mezi stavy nevyřízeni zuostávají, ten pak k tomu uložený termín tolikéž pominul, tak že dotčené berně a posudní ty osoby, což na díly jich (jakž nahoře dotčeno) dáti přišlo, za sebou zadržují, což J. M. C. snášeti velmi ztížné jest, protož J. M. C. stavuov, věrných poddaných svých, milostivě žádati ráčí, aby se s J. M. Kr. a J. M. arciknížecí na místě J. M. C. o jiný, jistý však neprodloužený čas snesli, kdy by takové předešlé nařízeni předsevzato a vykonáno býti mohlo, na ten zpuosob, jestliže by se kdožkoli sám osobně neb skrze plnomocníka svého na ten jistý a konečný k tomu uložený termín nepostavil, že se tomu každému žádný další pruotah příti a k takovému oučtu více připuštěn býti nemá, nébrž aby ihned předepsané berně a posudní zadržalé spraviti povinen byl.

I to se J. M. C. stavuom ku paměti přivésti vidělo, aby při těch osobách, kteréž od nich na sněmu obecním léta sedmdesátého prvního strany plavby po Labi voleny byly, poněvadž na tom království Českému i jiným zemím k němu příslušejícím tak vysoce a mnoho záleží, nařízení učinili, aby vedle a spolu s J. M. C. radami, kteříž k tomu nařízeni budou, o takovou plavbu se uradili, na to, co se o tom při nich snášeti bude, dostatečné dobré zdání své v spis uvedli a potomně to J. M. C. i všem stavuom vuobec přednesli, tak aby se J. M. C. po přeslyšení té relace s nimi stavy na něčem jistém ustanoviti ráčil, kudy a kterak by ta vysoce potřebná a k obecnímu všemu dobrému užitečná věc s nejlepším užitkem předsevzata, k vyřízení přivedena a stále zadržána býti mohla.

Jakož také stavové o tom dobrou vědomost mají, že ouřadové mincmejstrství a zemského průbířství v témž království Českém již drahný čas osazeni nejsou, kteřížto ouřadové aby zase jinými hodnými osobami dosazeni byli, toho veliká potřeba ukazuje, neb na tom netoliko J. M. C., ale království Českému i všem obyvateluom vuobec strany hor a mincí nemálo záleží: a protož J. M. C. jich stavuov milostivě žádati ráčí, aby na osoby k těm ouřaduom hodné o tomto nynějším sněmu pomyslili, aby J. M. C. k další resolucí a uvážení toho jmenovali, tak aby nyní jmenovaní oba dva ouřadové, pokudž nejdřív možné, dosazeni byli.

A aby to všecko, což nahoře dotčeno, tím lépe a dřívěji pro uvarování všelijakých outrat fedrováno a na místě postaveno bylo, J. M. C. k stavuom, jakožto věrným poddaným svým milým, ke všem vuobec i jednomu každému obzvláště té milostivé naděje býti ráčí, poněvadž toto jednání obšírné ani na mnoze nebude, že žádný před zavřením tohoto sněmu nikam neodjede, v čemž se stavové sami, jestli se v odpovědi a svolení svém na toto předložení sněmovní (jakž pak J. M. C. k nim té jisté a milostivé naděje jest), povolně a účinně ukáží, pro uvarování zbytečných outrat ušetřiti mohou, to všecko J. M. C., což tu koliv pro dobré království, zemi a věrných poddaných J. M. i také k svému vlastnímu prospěchu a pro uvarování nastávajícího nebezpečenství, škody a záhuby z věrné poddanosti učiní, stavuom, jakožto věrným poddaným všem vuobec i jednomu každému obzvláštně, vší milostí svou vzpomínati i nahrazovati i také jich milostivým císařem a pánem býti a zuostati ráčí.