VE VÍDNI. 1573, 18. prosince. MS. souč. v arch. česk. místod.

Maximilian. Věrní naši milí! Věděti Vám milostivě dáváme, že jsme toho milostivého, otcovského konečného oumyslu byli, abychom se toho času sami osobně mezi Vás, jakožto věrné poddané naše milé, do království Českého (jakož jsme pak nejvíce za tou příčinou sněmu obecního v témž království od nás k času sv. Martina rozepsaného po dvakrát poodložili) vypraviti a tu přede vším jiným všelijaké pilné a vysoce duoležité téhož království obecní i obzvláštních osob se dotýkající potřeby, kteréž na vlastní naši osobu císařskou odloženy jsou, předsevzíti a ty k místu a konci přivésti ráčili; však tejna před Vámi učiniti nemuožeme, jsouce my vždy ještě předce nemálo na zdraví svém nedostateční a při tom i podagrú neb dnú ztiženi, že se nám vedle rady a zdání doktoruov v tyto studené nebezpečné povětří a nečasy, bychom pak nejraději chtěli, nyní na cestu dáti bezpečné a možné nebylo a není. Nicméně poněvadž jsme týž sněm obecní z znamenitých a vysoce duoležitých příčin strany míst hraničních a pomezních v království Uherském a tak pru zdržení toho všeho zpuosobu válečného v témž království, k dobrému všeho křesťanstva, Vám stavuom, jakožto poddaným našim milým, rozepsati dali, obmýšlejíc to milostivě a otcovsky, aby dotčený sněm obecní z takových bezelstných příčin a potřeb předce držán býti a žádost naše slušná a milostivá pruochod svuoj míti a k vyplnění přijíti mohla, na ten jsme nejjasnější knížata Rudolfa, krále uherského a Arnošta, arciknížata rakouská, syny naše nejmilejší nejstarší, Jich Lásky, na místě našem mezi Vás vypravili a při tom Jich Láskám, aby Vám milostivú žádost a vuoli naši, též také, čehožkoliv dále potřeba ukazovati bude, v známost uvedli, milostivě a otcovsky poručiti ráčili, jakž tomu všemu z předložení sněmovního obšírněji a dostatečněji vyrozumíte.

A protož Vás všech vuobec i jednoho každého obzvláštně milostivě žádati ráčíme, že týmž synuom našim nejmilejším, což tak koliv na Vás Jich Lásky jménem a na místě našem skrze též předložení sněmovní i jinak vznesou, toho netoliko jako vlastní osobě naší císařské dostatečně a bez umenšení uvěříte, nébrž se k nám na takovú na Vás z vysoce duoležitých (jakž na hoře dotčeno) příčin a potřeb vzloženou žádost, tak jakž jste to vždycky předešle činívali a my k Vám ještě té jisté a konečné naděje jsme, poslušně, povolně a poddaně zachováte a najíti dáte; a my Vám to všem vuobec i jednomu každému obzvláště vší milostí naší císařskou zpomínati a nahrazovati ráčíme. Dán v městě našem Vídni v pátek po moudrosti boží léta 1573.