60.

Král Wladislaw Janowi z Šelnberka: o wymazání z desk zemských spisu Morawanům obtížného, o berni a sněmu, i o potřebném jeho příjezdu ke dworu králowu.

Na Budíně, 7 Dec. 1498. (Rkp. Talmb. 290. Gersdorf 259.)

Wladislaw z boží milosti Uherský, Český etc. král a markrabě Morawský etc.

Urozený wěrný náš milý! Wěz že jest zde u nás před těmito dny byl urozený Jan z Lomnice na Mezeříčí, haitman markrabstwie Morawského, a mezi jinými potřebami mluwil s námi jménem wšech obywateluow téhož markrabstwí, prose nás s welikú prosbú, abychme to jich zapsání we dsky české [Srownej nahoře str. 475 od roku 1497 Jun. 5.] wymazati rozkázati ráčili, tak jakož nás o to prwé nejednau než mnohokrát s welikú snažností prosili, a toho při tom dotýkaje, že se na tom wšickni jednostajně ustanowili, nebudeli z týchž desk wymazání, že tomu ten spuosob a tu cestu najdú, že se od koruny České odtrhnú, by to markrabstwí wšecko wěčně popelem ležeti mělo, a neráčímeli toho brzo opatřiti a toho wpisu rozkázati wymazati, že w tom dlúho seděti nebudú; a přitom toho dotekl, že o to města najwiec a najtúž mluwí, nežli páni. I myslíce my na nynějšieho času diwný nespuosob, který jest w tomto králowstwí mezi lidmi, a chtíce aby takowé wšecky nesnáze a kyselosti, kteréž jsú tam wznikly, raději srownány a w dobrý konec uwedeny byly, nežliby jich přibýwati mělo; a zwláště poněwadž sobě takowý wpis we dsky zemské nadepsaní obywatelé markrabstwí Morawského tak welmi těžce a tuze obtěžují a wáží: nám se naprosto zdá, měloliby se to markrabstwí od té koruny odtrhnúti, aneb w které škodné a těžké nesnáze zacházeti, aby se raději takowý wpis jich z desk wymazal. Neb co jest na tom tak welikého a užitečného, pročby se to státi nemělo? zwlášť pro uwarowání něčeho horšího? Neb událi se kdy a přijde k tomu, že my aneb budúcí naši králowé Čeští přijedúc mezi wás aneb tam jsúce, pány Morawské k sobě obešleme, dáme jim ta místa, kteráž chtíti budeme, a kteráž oni bez řečí přijíti a držeti musejí. A protož mluwiž o to s znamenitějšími pány i rytířstwem podlé pana Pernšteinského, kterémuž o to také (píšem), ať na to dobře a potřebně pomyslí a toho powáží, poněwadž sobě to markrabstwí takowé zapsání we dsky zemské tuze a těžce wáží, a bez swé wuole tam se wepsáni býti prawí, jměloliby skrze to co zlého a tomu králowstwí škodného přijíti, ať je z těch desk wymazati rozkáží. A o tu berni přičiň se s pilností, ať jest nám dáwána od pánuow a od rytířstwa bez dalších odtahuow, neohlédajíce se na města; neb my s nimi s swé strany také zwláště jednati poručíme, aby nám ji tak dáwali, jako páni a rytířstwo. A také wěz, že o to též panu Pernšteinskému píšeme, aby tu wěc s swé strany podlé tebe jednal. Co se pak toho sněmu dotýče, kterýž držán býti má w suchých dnech postních, již my toho při tom necháwáme, aby na ten čas držán byl. A poněwadž nerozumíme, bychme se tam mezi wás tak brzo wyprawiti mohli podlé žádosti a psaní twého: i zdá nám se welmi potřebné, aby se k nám pro některá pilná a welmi potřebná rozmluwení po těchto swátcích wánočních wyprawil, nic wíc než na deset dní. Neb potom musíš jeti k hromnicím na Kladsko s těmi pány, kteréž sme w jiném listu a psaní oznámili; a odtud k tomu sněmu, kterýž držán bude o suchých dnech na hradě Pražském. Kterúžto wěc znaje, již se k tomu přičiníš, aby sem k nám dojel, abychme spolu o takowé potřeby časně mohli rozmluwiti. Dat. Budae fer. VI in profesto conceptionis beatae Mariae virginis, anno dom. (MCCCCXCVIII) regnorum nostrorum Hungariae nono, Bohemiae vero vigesimo octavo.

Urozenému Janowi z Šelnberka, najwyššímu kancléři králowstwí Českého, wěrnému našemu milému.