48.
Smlauwa mezi králem Wladislawem a Jindřichem knížetem Minsterberským, kterauž se Poděbrady králi postupují za Olešnici a Wolow we Slezku etc.
W Budíně, 28 Apr. 1495. (Orig. c. k. tajného archivu we Wídni.)
Léta božieho 1495 w úterý po Jiří stala se jest celá a dokonalá smlúwa mezi najjasn. kniežetem a pánem p. Wladislawem Uherským a Českým etc. králem a markrabí Morawským etc. JMti s jedné, a oswieceným kniežetem, knězem Jindřichem etc. a syny jeho s strany druhé, takowá: jakož jest mezi JMtíKú a týmž knězem Jindřichem a jeho syny byla ruoznice i saud o Poděbrady zámek a což k týmž Poděbradóm příslušie, i také o práwo k Kostomlatóm, k tomu i o wšecky zápisné wsi, tak jakž se jest po knězi Hynkowi bratru swém w Poděbrady uwázal, i také o swrchky, jakož pak JMtKá k tomu ke wšemu, což již swrchu dotčeno jest, práwo mienil a mieti ráčil, najprwé tak, aby kn. Jindřich a synowé jeho swé wšecko práwo, wýsady nebo zápisy, kteréž mají dskami nebo na listech, králi JMti dali a na JMt práwo swé přewedli. It. což jest dědičného, to dskami zemskými aby zapsali, a což manstwie jest, to též aby zapsáno bylo dskami dworskými, a zprawili toliké záwadu kněze Hynkowu a swú, jakož w zemi České za práwo jest; a cožby kde na zápisech bylo, to aby dobrými wólemi opatřili. A což se dotýče Břežan a Sázeného, kteréžto wsi kněz Hynek prodal, té záwady kněz Jindřich ani synowé jeho zprawowatí nebudú powinni.
It. proti tomu král JMt jmenowanému knězi Jindřichowi a jeho synóm dáti má dědičně k manstwí kniežetstwie a zbožie tato: totižto hrad a město Olešnici, hrad a město Wolow se wším jejich příslušenstwím, se wšemi lény a swrchnostmi duchowními i swětskými, i s many a s cly, jakož sú to prwé kniežata Olešnická drželi, a to aby týž kněz Jindřich i synowé jeho a budúcí jich měli, drželi a toho požíwali a požíwati mohli, i s tiem učiniti jako s swým dědictwím, wšak s túto wýmienkú, aby w témž práwě a powinnostech králi JMti a koruně České manstwím příslušeli, jakož sú to prwnie kniežata tak drželi. A takowá kniežetstwie a zbožie swrchujmenowaná, totižto hrad a město Olešnici, opět hrad a město Wolow, se wšemi k těm hradóm a městóm příslušnostmi, král JMt má jmenowanému knězi Jindřichowi a jeho synóm zapsati, a JMKá sebe i budúcie swé krále České a kniežata Slezká zawázati, jestližeby ktožkoliwěk na ta zbožie a kniežetstwie, totižto Olešnici a Wolow a na jich příslušnosti kterým práwem sáhl, že JMKá i JMti budúcí králowé Čeští mají a powinni budú kněze Jindřicha i jeho syny a budúcie w tom zastati, tak aby oni toho škody žádné neměli ani skrze to wzieti mohli, a také k žádnému saudu ani k swětskému ani k duchowniemu aby nepřistupowali. Než král JMt i JMti budúcí králowé Čeští w tom we wšem kněze Jindřicha i syny jeho a budúcie zastati mají.
It. král JMt má jmenowanému knězi Jindřichowi a jeho synóm k tomu přidati pět tisíc kop gr. č. širokých dobrých stříbrných rázu Pražského, a ty má král JMt takto platiti: najprwé při postúpení Poděbrad má kn. Jindřichowi a jeho synóm dáno býti puoltřetieho tisíce kop gr. jmenowaných, a od postúpenie Poděbrad w plném roce pořád zběhlém má jim opět dáno býti posledních puol třetieho tisíce kop gr. č. jmenowaných; a ty král JMt kn. Jindřichowi i jeho synóm dskami zemskými ujistiti má anebo rukojměmi.
It. wšecka zbožie, kteráž sú od staradáwna k swrchupsaným kniežetstwím příslušela duchownie i swětská, ty aby kn. Jindřich i synowé jeho a dědicowé mohli wyplacowati w těch sumách, w kterýchž sú ta zbožie prwé kniežata a držitelé toho zbožie drželi, kromě těch, kteréžby JMKá nebo předci JMti před námluwú o to pány na Hradčanech učiněnú dali o sw. Wáclawě již minulém.
It. o duochody na rathúze w Wratislawi, o šosy w kraji Neymarském, o rybáře na Odře, a o kanceláři králowskú w Wratislawi to cožby kněz Kunrad Bielý nebo Černý neb otec jich zastawil a zapsal, to aby kněz Jindřich i synowé jeho sobě wyplatiti mohli a w témž práwě držeti, jakož i oni drželi sú.
It. což jest kněz Kazimír w swém držení zastawil, to také král JMt nebo kněz Kazimír knězi Jindřichowi a jeho synóm wyplatiti má a očistiti při postupowání.
It. o Sobka, ten aby při tom dání kniežate Bielého zuostawen byl, ale manstwím kn. Jindřichowi a jeho synóm aby poddán byl též jako jiní rytierstwo a zemané w tom kraji poddáni jsú manstwím.
It. na den S. Prokopa n. př, aby králi JMti kněz Jindřich a jeho synowé zámku Poděbrad postúpili s městem, s městečky, s many, s wesnicemi, s blaty, rybníky, řekami, potoky, jezery, s lukami, dědinami ornými i neornými, s lesy, s luhy, s křowinami, i s jinými wšemi a wšelikými duochody, poplatky, puožitky a příslušnostmi k jmenowanému zámku Poděbradóm příslušejícími, se wším panstwím, nic owšem sobě tu co nepozuostawujíce. A což se pak dotýče swrchkuow na zámku Poděbradech i we dwořiech, to král JMt k knězi Jindřichowi připustiti má, a kněz Jindřich králi JMti wedle slušnosti swrchkuow na zámku i we dwořiech nechati má.
It. pušku welikú Wratislawskú, kteráž na Frankšteině wzata, a druhá puška weliká, kteráž na Poděbradech leží, ty mají obě při králi JMti zuostati.
It. ty wšecky swrchky, s kterýmiž se jest kněz Kazimír uwázal, s těmi se wšemi knězi Jindřichovi a synóm jeho má zase postúpeno býti.
It. toto také smluweno jest, že kšaft kněze Hynkuow má we dsky wepsán býti, kterýž jest udělal knězi Jindřichowi a jeho synóm; a když we dsky wložen bude, tehdy má kn. Jindřich i s syny swými králi JMti we dsky klásti tak jakož swrchu dotčeno jest. A při tom také má kn. Jindřich i s syny swými p. Jindřichowi z Hradce etc. k ruce králi JMti wšecky wýsady i také wšecky listy, cožby se w nich zbožie Poděbradského dotýkalo, (wydati). A když se to stane, tehdy ten list kněze Hynkuow, kterýž jest někdy swědčil králi Mathiášowi a knězi Hanušowi Korwinowi, kterýž jest we dsky zemské i dworské wepsán, ten má také z desk zemských i dworských wymazán býti. A ten list we dsky wepsaný i jiné wšecky, kteřížby se kněze Hynka neb kněze Jindřicha aneb synuow jeho w té wěci co dotýkali, aneb jim w čem náleželi, ti mají p. Hradeckému w ruce dáni býti. A pan Hradecký wezma wšecky listy a wýsady od kn. Jindřicha, ti wšickni listowé mají kn. Jindřichowi a jeho synóm zase wráceni býti; a přitom času wýsada a obdarowánie i jistota na Olešnici, na Wolow a na ta panstwie což k tomu příslušie, má kn. Jindřichowi i jeho synóm w moc dána býti.
It. což král JMt Korcbachowi dáti jest ráčil, jakožto Milič s jeho příslušenstwím a také pět manuow z Třebnické krajiny, jakož pak to list jeho šíře ukazuje, při tom při wšem Korcbach má zuostawen býti.
It. kdyžkoliwěk kněz Jindřich i s syny swými králi JMti Poděbrad postúpie, to král JMt bude powinen opatřiti, aby úředník na Poděbradech slíbil kn. Jindřichowi a jeho synóm, že Olešnice a Wolow s hrady i se wším příslušenstwím témuž kn. Jindřichowi a jeho synóm zbožie jmenowaná w moc dána a postúpena budú, pakliby se toho nestalo w témdni anebo konečně we dwú neděléch od postúpenie Poděbrad, aby se zase kněz Jindřich i s syny swými w Poděbrady uwázati mohl, a úředník ten na Poděbradech od krále JMti usazený aby je na Poděbrady pustil i je zámku zmocnil bezewšeho zmatku a odporu.
It. což se dotýče wěna kněžny Kateřiny Jejie Mti manželky někdy kněze Hynka, kteréž na panstwí Poděbradském zapsáno má, a s kn. Jindřichem o tu wěc smlúwu wzala jest dskami, král JMt kněze Jindřicha proti jmenowané kněžně Kateřině w tom zastati ráčí, aby kněz Jindřich kněžně Jie Mti toho na miesto prázden byl.
It což se dotýče blat i jiných rybníkuow přislušejících k zámku Poděbradóm, ti když k spuštění přijdú, má král JMt wšech ryb wzieti prawú polowici, a kněz Jindřich s syny swými druhú polowici. A což kněz Jindřich sprawedliwě pokáže, co jest za plody k té násadě dal a kúpil, toho také král JMt má polowici zaplatiti knězi Jindřichowi o S. Hawle. Než což jest kněz Jindřich swými nekupowanými plody rybníkuow nasadil, toho král JMt nebude powinen platiti.
It. má král JMt psáti a opatřiti, aby na Olešnici i na Wolowě žádnými puožitky ani platy buď na rybníciech, na lukách, na lesiech hnuto nebylo, kromě předešlých duochoduow před S. Jiřím anebo po S. Jiří, ti aby byli wybieráni a zdwiženi a má je k sobě wyupomínati, a po ten den již užitkuow žádných dále neužíwati. A též aby se stalo na Poděbradech.
It. cožby w tom času až do S. Prokopa sprawedliwých platuow přišlo anebo ospuow s mlýnuow, ty muož knieže JMt wzieti.
It. jestliže před tiem časem budú ryby lowiti w blátech, tu král JMt polowici beř a kněz Jindřich polowici.
It. lesuow aby již mýceno nebylo, a luky král JMt aby již k swé potřebě kliditi mohl; a také aby obilé na poli král JMt na swuoj náklad skliditi mohl.
It. wšecky předešlé dluhy za les za láky za obilé nebo za jiné wěci, které roky jsú dány od úředníkuow kněze Jindřichowých buď do S. Wáclawa nebo do wánoc, těch úředník krále JMti má jemu dopomoci, aby zaplaceni byli kn. Jindřichowi a jeho synóm, ač jsáli kteří dluhowé takowí na panstwí Poděbradském.
It, král JMt k těmto smlúwám pečet swú ráčil jest kázati přiwěsiti a kněz Jindřich také, na ten spuosob, aby se tomu wšemu dosti stalo na obě straně, což se w těchto smluwách wypisuje a zawierá.
Actum Bude anno et die ut supra.
(Pečeti dwě wisí neporušené.)