44.

Král Wladislaw wyswětluje artikul smlauwy mezi pány, rytířstwem a městy markrabstwí Morawského 1486 učiněné o kupování zboží pozemského od měšťanůw a domůw městských pánůw a rytířůw, a ustawuje, kdy měšťané před saud zemský a kdy před práwo městské poháněni býti mají.

W Budíně 17 Dec. 1493. (Orig. w mor. zemsk. archivu.)

My Wladislaw zbožie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský etc. král, markrabie Morawský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc. oznamujem tiemto listem wšem: Jakož jest byla pře a ruoznice wznikla mezi pány a rytířstwem s jedné a městy markrabstwie našeho Morawského s strany druhé o to, což se dotýče smlúwy, kterúž jsú mezi sebú s powolením naším již psaní páni a rytířstwo i města učinili o póhony zboží pozemských, kterak s takowých zboží města téhož markrabstwie mají poháněna býti, jakož pak ten artikul té smlúwy takto w sobě slowo od slowa zní a ukazuje: Jakož byla ruoznice, že my města majíce některé listy, pro něž jsme ku práwu zemskému stáwati nechtěli ani odpowiedati, ani pánóm w městech domuow kupowati, a my páni proti tomu jim žádných kupuow zboží dědičných pozemských w dsky nedali jsme wkládati, ani jim též práwa jako držitelóm dědictwie dopomáhati: ale obojí znamenawše i shledawše, že od měšťan našich předkuow jest ku práwu odpowiedáno, i též od pánuow úředníkuow předkuow našich w dsky zemské zbožie pozemské wkládáno bylo, tak aby každý při swé sprawedlnosti zuostal, my páni a rytířstwo swolili jsme k tomu, aby wšechna zbožie řádně kúpená podlé práwa země, od kteréhož koliwěk z měšťanuow byla by kúpena, mají we dsky zemské wkládána býti a we wšem práwě od nich požíwána, tak jakož řád a obyčej pánuow i rytířstwa jest we wšem práwě pozemském, buď před hajtmanem neb dskami, spolky i jiným slušným řádem. A my města i obywatelé z těch zboží před práwem zemským, hajtmanem a pány máme ku puohonóm a žalobám winění podlé těch statkuow stáwati a odpowiedati a nálezy panské trpěti, tak a tiem wším řádem, jako z pozemského zbožie práwo w zemi jest, wšak bez pohoršení našich práw a jiných swobod wšelijakých mimo toto srownánie znějících. Zase my páni a rytířstwo, jestli že bychom pány měšťany neb kterého z obywateluow jejich z čeho winiti chtěli, ježto by to w zemském práwě neleželo ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a k okrsku za mezemi příslušelo, z domuow, z zahrad, mlýnuow neb jiných purkrechtních městských wěcí: toho máme před práwem jejich a u nich hleděti, tak aby pozemské zbožie, i měst každého okrslek, w swých sprawedlnosti práwa zuostala. Také my měšťané máme pánóm a rytířstwu dopúštěti domy w městech kupowati pod práwo purkrechtnie; a ti páni, kteříž ty domy kúpí, mají powinni býti z těch domuow wšecko podlé toho města a k tomu městu we wšech dáwkách a lozuncích i nákladuow města činiti jako jiní tu obywatelé, tak aby králi JM^ti i městu platowé nescházeli, a žádný mimo práwo městské nemá na králi JM^ti ani markrabi jako pánu země žádných swobod sobě na těch domech prositi. Ale že pak při tom artikuli páni a rytířstwo s městy swrchudotčenými srownati se nemohúce, proto že každá strana ten artikul k swému rozumu a k polepšení wykládá a beře, k nám jakožto ku pánu swému o takowú wěc jsú se utekli, prosiece Welebnosti Naší, abychom jim ten artikul zřetedlně wyswětlili a jemu rozum dáti ráčili, kterak se na budúcí časy strana k straně zachowati a mieti má: kterúžto wěc my jakožto král Český a markrabě Morawský před sebú majíce i potřebně s raddami našimi wážíce, takto mezi swrchudotčenými stranami wypowiedáme a mocně ustanowujem: Najprwé jakož ten řád a ta smlúwa w swrchudotčeném artikuli mezi nimi jest učiněna, přitom my je zuostawujem a k tomu také toto mezi swrchudotčenými stranami wypowiedáme, aby purkmistři konšelé i obce jmenowanych měst při swých práwiech a swobodách zuostali, tak což by koliwěk k jich práwuom a k městóm příslušelo, že to má jim konšely jakožto úředníky našimi sázeno a rozeznáwáno býti. Ale poněwadž pak skrze ten swrchudotčený artikul zdálo se jest pánuom a rytířstwu, žeby města z toho se poněkud wytahowala a wedle téhož artikule se nezachowáwala, a měšťanóm také se jest zdálo, že by přes ten artikul k některým wěcem wtahowáni byli, kterúžto wěc na obě straně s raddami našimi se wší pilností wážíce, takowúto wýpowěd mezi swrchudotčenými stranami učinili jsme a činíme: Najprwé jestli že by se kdy přihodilo, že by obywatel z měst swrchupsaných, maje na zemi wsi neb jiné pozemské zbožie i wdlužil se u kterého pána neb člowěka rytířského neb pozemského, tehdy takowý měštěnín mohl práwem zemským o ten dluh hleděn a poháněn býti až do toho statku pozemského, a jestli že by toho statku nestačilo, tehdy aby mohl k statku tomu, kterýž by ten jistý dlužník w městě měl, hleděti podle práwa městského, pokudž by se jemu za jeho dluh dosti nestalo.

Item což se cel a mýt neb jiných práw a swobod dotýče městských, jestli že by je města který pán neb člowěk rytířský a pozemský chtěl z těch wěcí winiti, tehdy jich nemá w takowé wěci před práwo zemské zaháněti, ale má jich hleděti před hajtmanem markrabstwí našeho Morawského, a hajtman aby k sobě přijal podkomořího téhož markrabstwí a konec o takowú wěc učinil. A jestli pak že by se které straně zdálo, že by se w tom jí co ukracowalo, budú se moci na nás neb na budúci naše krále České odvolati. Item jestliže by se kdy přihodilo, že by w těch swrohudotčených městech bezelsti který měštěnín buď z pánuow, z rytířstwa aneb z lidí pozemských kterého zhaněl, zbil, aneb jemu kteréž koliwěk protiwenstwie učinil, tehdy aby takowá wěc a žaloba dala se purkmistru a konšelóm toho města, w kterémž by se ta příhoda stala, wšak tak, aby při té žalobě byl hajtman markrabstwí Morawského, a aby k sobě přijal podkomořího téhož markrabstwí, ačbychom my w zemi nebyli; a ti přitom jsúce jestli že by slyšeli, že se jest ten saud o takowú wěc a puotku sprawedliwě a slušně stal, aby wýpowěd měšťanská přitom zachowána byla; pakli by se zdálo hajtmanu a podkomořímu téhož markrabstwí, že by se straně kteréž koliwěk ukrátilo, toho budú moci na nás odložiti a wěc tu my potom obrátíme, a přitom strany mají zuostati a přestati. Item také toto mezi swrchudotčenými stranami wypowídáme i na budúcí časy ustanowujem, aby žádný měštěnín ani město pro žádné dluhy ani pro kteréž koliwěk jiné wěci člowěka dobrého rytířského bud mužského neb ženského pohlawí nestawowali ani stawowati dopúštěli, lečby se kto sám zápisem swým w takowé stáwky zawázal. Než ktož by se pod těmi stáwkami nezawázal, tehdy takowého každého oni mají hleděti před hajtmanem téhož markrabstwí, jestli že by nás w zemi té nebylo, a týž hajtman má jim o takowé wěci bez pohonu konec učiniti. A jestli že by pak týž hajtman o to jim konce neučinil, budú se moci na nás neb na budúcí naše krále České odwolati, a my jim o to konec sprawedliwý učiniti máme. A protož přikazujeme wšem těm stawuom, to jest panskému, rytířskému a městskému, aby oni se k sobě wespolek podlé swrchudotčené smlúwy mezi nimi učiněné a této naši wýpowědi zachowali, tak aby strana straně w žádné práwa a swobody wíce nesahala nyní i w časiech budúcích; kteréžto wýpowědi jeden list pod pečetí naší dali jsme pánóm a rytířstwu a druhý městuom. Tomu na swědomí pečeť naši králowskú kázali jsme přiwěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně, w úterý po swaté Lucii, léta božieho tisícího čtyřstého dewadesátého třetího, králowstwí našich Uherského etc. w čtwrtém létě a Českého we třímezcítmém.

Ad relationem domini Joannis de Sselnberg, Regni Boemie Cancellarii.