31.
Zápis Kutnohorského sněmu o pokoji a swobodě náboženstwí, též o zřízení a zasedání zemského saudu a jiných nařízeních. [Prwní část důležitého zápisu toho již dle rkp. Talmb. tištěna jest w Archivu tomto, dílu IV, na str 512-16. Opakujeme ji wšak zde pro varianty, které naskytují se w textu obau rukopisůw.]
Na Horách Kutnách, 13-20 Mart. 1485. (Z rkp. Fürstenb. w Praze.)
We jméno božie ščasně řkúce amen. Pro chwálu pána boha wšemohúcieho, a pro obecné dobré kralowstwie Českého, aby každý w swém řádu a sprawedlnosti státi mohl, a láska a jednota aby zachowána byla, a to léta páně lxxxvo, w neděli postní jenž slowe Laetare, majíce sněm obecní wšeho kralowstwie našebo Českého, kniežat, pánuow, rytieřstwa, a měst w městě na Horách Kutnách, my Wladislaw z božie milosti král Český, markrabě Morawský etc. majíce o to péči w témž našem králowstwí, a swých poddaných znajíce potřebné wěci, artikule dolepsané zřiedili, spuosobili a konečně zawřeli sme.
Item najprwé což se wiery dotýče přijímanie těla a krwe pána Ježíše Christa pod jednú neb pod obojí spuosobú rozdáwanie, král JMt rozwážiw, za slušné zdá se JMti w tom toto: aby strana strany nehaněla ani utiskala, buďto swětských neb duchowních, než obojí aby k sobě lásku zachowali; kněžie kteréžkoli strany pod kterýmižkoli kniežaty, pány, rytieřstwem a městy jsú, ti slowo božie swobodně kažte na hřiechy, a aby žádný žádných nekaceřowal ani haněl. A kniežata, páni, rytieřstwo i w městech králowstwie našeho, kteříž obyčej mají přijímati tělo a krew božie pod jednú spuosobú, majíce také kněžie a lidi i poddané swé pod sebú, ježto mají obyčej přijímati tělo a krew pána Christa pod obojí spuosobú, w tom žádných útiskuow sobě nečiniece ani sebe hanějícej, ani jim bráníce jich spasenie hledati podlé jich wiery a zwyklosti. Též i ti páni, rytieřstwo a města, kteříž obyčej mají přijímati tělo a krew pána Christa pod obojí spuosobú, a mají poddané swé a kněžie, ježto mají obyčej přijímati pod jednú spuosobú, k těm poddaným swým a proti nim mají se též zachowati bez útiskuow, aby každý slowo božie kázal bez haněnie na hřiechy a swého spasenie hledati mohl podlé wiery swé a zwyklosti bez haněnie a útiskuow. A to státi má a zachowáno býti bez pohnutie oběma stranoma až do xxxi léta od nynějšieho času pořád zběhlého. A což se dotýče kompaktát a smlúwy koncilium Basilejského, ti na swé mieře stuojte a w swé moci zuostaňte, jakž w sobě jsú. W tom času páni, rytieřstwo i města obyčej majíce přijímati tělo a krew pána Krista pod obojí spuosobú, mají, budeli se jim zdáti, swé poselstwie učiniti k otci swatému; a kniežata, páni, rytieřstwo i města z strany obyčej majíc přijímati tělo a krew pána Krista pod jednú spuosobú též podlé nich mají swú pilnost a péči učiniti k otci swatému, aby slušné cesty mohly nalezeny býti u Jeho Swatosti, kteréžby na wěčnost zachowány býti mohly. Král JMt pilnost i péči při otci swatém skrze sám se JMt i přátely swé duchownie i swětské mieti ráčí, aby toho dosaženo mohlo býti, aby JMti poddaní na wěčnost a bez útiskuow o to trwati mohli. A to poselstwie k otci swatému má posláno a wypraweno býti což bude moci najspieše, a král JMt jako král a pán náš milostiwý ráčí w tom swú pilnost mieti, aby se to nedlilo a neprodléwalo.
Item, jakož před časy minulými smlůwa se jest a zawřenie stalo mezi stranami obojími, a cedule toho wyřezané jsú: i známe že se jest tomu dosti nestalo; protož to se nám zdá, aby se tomu dosti stalo a napraweno bylo tak, jakož ty cedule w sobě ukazují a zawierají s obú stranú, a to konečně o suchých dnech najprw příštích po hodu slawném Ducha swatého.
Item což se Prahy dotýče, při té smlúwě, kterúž král JMt s nimi má a oni s JMtí, JMt jich nechati přitom ráčí, aby ti páni, rytieřstwo a města, kteřížto mezi JKMtí a Pražany jednati mají, a to což jest w těch smluwách pozuostaweno, to jednali, aby se tomu dosti stalo k slušné náprawě, a to hned prwní pondělí po prowodní neděli ti páni a rytieřstwo i města do Prahy se sjeti mají a to předse wzieti a jednati, aby o to konec byl. Pakliby o to konce se nestalo, tehdy kniežata, páni, rytieřstwo i města z strany obyčej majíce pod jednú spuosobú přijímati budú moci o to mluwiti i státi podlé wšie potřebnosti, ač se jim bude zdáti, aby o to slušně naprawenie wždy přišlo a napraweno bylo konečně do sw. Wáclawa najprw příštího.
Item, poněwadž mnohá jednánie a sjezdowé býwali sú, a potom wždy postrkowé a nezachowánie, zdá se nám a chcme tomu, aby wšickni obywatelé králowstwie tohoto, kniežata, páni, rytieřstwo i města, jeden záwazek a zápis na to učinili, (a těch zápisuow dwa listy, aby každá strana jeden w swé moci měla), podlé toho přiepisu dole psaného, a se zapsati mají do těch xxxi let a pod těmi pokutami, jakož toho přiepis ukazuje. A to oboje strana má a powinni budú udělati; a ihned obojí před námi mají sobě slíbiti to zdržeti a zachowati až do sjezdu a zápisu, když bóh dá při času hodu sw. Ducha o suchých dnech nynie příštích sněm držeti chceme, a ten zápis dokonati w tato slowa:
We jméno božie Amen. My Wladislaw z božie milosti král Český, markrabě Morawský etc. wšem nynějším i budúcím k wěčné paměti přiwodíme, že sme našli w králowstwie našem ruoznici mezi kniežaty, pány, rytieřstwem a městy, poddanými wěrnými našimi, kterážto i za předkuow našich ještě byla powznikla i často wznikala, ač i předky našimi i též předky jich pány, rytieřstwem a městy častokrát srownáwána býwala a na slušných miestech postawena, ale potom opět w ruoznici wcházela, jakožto listowé a bulle otce sw. papeže Eugenia a sboru aneb koncilium Basilejského, i slawné paměti ciesařuow Římských i králuow českých předkuow našich milých, tudiež mnohé zápisy společnie a obecné předkuow pánuow, rytieřstwa i měst nynie dotčených. I zdálo se nám najužitečnějšie, z péče té a milosti, kterúž máme ke wšem obywateluom již jmenowaným, pánuom, rytieřstwu a městuom, abychom jeden obecní sjezd wšie země králowstwie tohoto položili, při kterémžto sněmu z daru pána boha wšemohúcieho s jich obapolnú wolí a wědomím o ty ruoznice wšecky, kteréž byly wznikly, sme srownali a k miestu přiwedli, jakož toho jednánie wýpowěď každá strana paměť má. W kterémžto srownánie najznamenitější jeden artikul napřed položen jest, což se přijímánie těla a krwe pána Ježíše dotýče, lidem obyčej majícím buď pod obojí neb pod jednú spuosobú přijímati, o kterýž artikul utiskowánie mnohá a nepřiezně byly jsú. I hledíce my na zwyklost starodáwnie, nic nowého zamysliti nechtiec, zdá se nám, aby o ten artikul tento zápis mezi obojí stranú byl w artikulích dolepsaných těmito slowy:
My Jindřich starší a Jindřich mlazši jinač Hynek z božie milosti kniežata Minsterberská, hrabě Kladští etc. Wok z Rožmberka etc. a páni pořád etc. rytieřstwo pořád, města pořád etc. wyznáwáme tiemto zápisem etc. etc. že hlediec napřed cti pána boha wšemohúcieho, potom k jednotě a pokojné swornosti králowstwie tohoto, majíc srownánie mezi sebú skrze krále pána našeho milostiwého o ten artikul, kterýž mnohé časy mezi námi stál w ruozuici, což se přijímanie těla a krwe pána Krista pod jednu spuosobú neb pod obojí z wiery našie každého dotýče, na JKMti sme přestali a takto se proti sobě zachowati máme bez pohnutie i přerušenie wšelijakého i wymyšlených forteluow, počnúc od datum listu tohoto za plných xxxi let pořád zběhlých a přišlých, buď z nás kto žiw nebo mrtew, pro nižádnú wěc ani smrt kterého z nás má rušen tento zápis býti ale w celosti má býti zachowán.
Item najprwé každý z nás swé wiery bude a přijímánie té welebné swátosti moci užíwati podlé dowěřenie swého swědomie.
Item kněžie wšickni, kteréžkoli nynie máme, neb potom za sebú mieti budem na panstwie a zbožích našich dědických neb zástawních, máme mieti k tomu a držeti, aby obyčeje při přijímání těla a krwe božie pod jednu spuosobú neb pod obojí slušně wésti mohli a swobodně, kážíc čtenie swaté a jiné sprawedliwé písmo bez haněnie a kaceřowánie strany druhé i wšelijakých úštipkuow a podstrkuow, podáwajíc lidem obecním, jakž w těch farách zwyklost mají, tajně ani zjewně žádného nenutiece. Neb byliliby při které faře buď jeden nebo wiec jináč při přijímání obyčej majíc, než ten kněz má při podáwání té welebné swátosti, ten w přijímání swém muož swého spasenie hledati, kdež se jemu bude zdáti podlé dowěřenie spasenie jeho. Mimo to w ničemž jich neobtěžuj jakož křestanuom příslušie.
Item, každý z nás poddané naše buď na dědinách neb na zástawách, kteréžkoli máme a držíme a držeti nebo mieti budeme, w pokoji při obyčeji přijímání jich, buď pod jednú neb pod obojí spuosobú w nich dowěřenie k jich spasení (jest), zachowati je máme, žádnú mocí jich nenutiec ani připrawujic skrze se samy neb skrze kněžstwo bez jich wuole, aby hleděl swého spasenie podlé dowěřenie swého při skutku té welebné swátosti. A to má buď w městech neb městečkách neb we wsech wšudy zachowáno od nás býti.
Item žádných jiných kněží než ty, kteříž nynie zastiženi jsú, majíc obyčej při podáwánie té welebné swátosti, na ta miesta nemáme dáwati, než ty a takowé, kteříž nynie zastáni jsú. Pakliby který umřel, na to miesto buď takowý dán, téhož obyčeje jako prwni byl kněz. Také jako se jest před časy minulými smlúwa a zawřenie stalo mezi námi obojími, a cedule toho učiněny jsú: a čemu se jest ještě dosti nestalo, k tomu se mieti chceme, aby se tomu dosti stalo mezi nynějším časem a hodem swatého Wáclawa nynie najprw příštieho.
A což se Prahy dotýče, přitom my toho necháwáme, aby to srownánie těmi osobami, kteříž to jednati mají, k srownání přišlo. Pakliby se to nestalo, to sobě wymieňujem, abychom o to mluwiti neb státi mohli podlé potřebnosti, aby k náprawě přišlo, ač se nám zdáti bude. Pakliby kto toto jednánie králem JMti a námi, z nás se wytrhna, proti tomu co učinil, buď z kniežat, z pánuow, z rytieřstwa nebo z měst neb z kněžstwa, a naň to wyznáno neb shledáno bylo: tehdy my wšichni slibujem slowem dolepsaným a záwazkem proti tomu, ktož by to učinil, napřed králi JMti pánu našemu milostiwému i potomkuom králuom budúcím, ačby JKMt w tom z božieho dopuštěnie s tohoto swěta sšel, jehož pane bože ostřez, a kterýby král byl JMt po JMti, takowého w moc k náprawě přiwésti chcme s JicbKMti pomocí a také i strany druhé, aby to ten skutečně naprawil a kázán byl, jakžby se králi JMti pánu našemu milostiwému a raddě stran obojích zdáti se za sprawedliwé bude, aby to tak w té moci a mieře zase zuostalo a stálo, jakož nahoře srownáno jest.
A k tomu zápisu my wšichni, kniežata, páni, rytieřstwo a města, kterýchž jména wepsána jsú s strany našie obyčej majíce přijímati tělo a krew božie pod jednú spuosobú, pečeti swé přiwěsiti máme; kterýchžto také jména nejsú napsána w tomto zápisu, ti swé přiznawací listy položiti mají při našem zápisu straně druhé pod obojí spuosobú tělo a krew pána Ježíše Krista přijímajícím w moc jich dáti a položiti. A oni nám zase též takowýž učiniti mají. Pakliby kto buď pečeti k listu, neb přiznawacíeho listu nepoložili, buď strany našie nebo druhé, slibujem napřed králi JMti i sami sobě i straně druhé, na toho každého, ktožby w tom wuole swé požíwati chtěl a toho odpieral, pomoci sobě hrdly i statky podlé wšeho přemoženie našeho, jako proti tomu rušiteli dobrého, swornosti a pokoje, a jeho žádný z nás nemá zastáwati ani fedrowati, než jeho se zbawiti wšemi obyčeji, jako zprotiwilého pánu swému i wší obci. A to wšecko slíbili sme sami, každý sám za se i za naše erby a potomníky, swú dobrú čistú křesťanskú ctí a wěrú králi JMti, straně druhé i sami sobě zdržeti a zachowati we wšem což w tomto zápisu se oznamuje a zawierá, beze wšeho přerušenie, obmeškánie a zanetbánie. Pakliby který proti tomu učinil a nenaprawil wedle rozkázanie a rozeznánie krále JMti a osob s obú stranú wydaných, na toho wyznáme a seznáme, že jest proti swé cti učinil a ji ztratil jako ten, ježto nemiluje swornosti a jednoty, a swým slibuom dosti neučinil. K kterémužto zápisu na jistotu a pamět pečeti naše wlastnie dali sme etc.
[Až potud jde zápis, který we čtwrtém dílu na str. 512-516 otištěn byl. Co následuje dále, přidáwá se z rkp. Fürstenberského, a bylo posud neznámo.
0 zjednání pokoje w náboženstwí na sněmu tomto nalezli sme w archivu Třeboňském sauwěkau ceduli, kterauž pro důležitost obsahu přikládáme zde celou.
Léta tisícého čtyrstého osmdesátého pátého sněmowní narownání o přijímání a farách.
Roku toho král Wladislaw z swé přirozené milostiwosti, chtě swé poddané w dobrém sprawowati pokoji, položil sněm na Horách Kutnách, a tu obeslal pány, rytířstwo a města králowstwí Českého, a tu o swornost a jednotu wšech Čechuow a Morawanuow mnoho bylo rokowano, aby wšickni spolu mohli w dobré lásce křesťanské, w swatém pokoji přebýwati. I zawříno jest na tom, aby ti, kteříž se přidrží jednoty církwe swaté a Římského kostela, a přijímají tělo boží a krew boží pod jednú spósobú wedle ustanowení církwe swaté, těch, kteříž přijímají z wíry tělo a krew boží pod dwojím spůsobem z podstaty zákona, a jiné řády křesťanské drží a zachowáwají, nekaceřowali, nehaněli ani utiskali. Též ti, kteříž přijímají pod dwojím spůsobem, těch, kteříž přijímají pod jedním spůsobem, aby nehaněli ani utiskali. A kněží obojí aby se tak zachowali. Pakliby se který wytrhl a nezachowal, aby jako buřič z země wyhnán, a nikdá aby zase nebyl nawrácen. A kněží obojí, jakž na ten čas při farách neb kaplanstwích, tak aby zůstali etc. Kde kněz pod jednú spůsobú, aby tu potom, kdyby faráře tu nebylo, kněz pod dwojím spůsobem podáwán nebyl; tolikéž kde pod dwojím spůsobem farář na ten čas jest, tu potom pod jednú farář nebyl wpuštěn. A to wšecko dostatečně sobě utwrdili, a w knihy památné zapsati kázali, tak jestližeby kdo z pánuow, z rytieřstwa neb z měšťanuow přerušil, aby byl hned od krále JMti, přítomného i budoucího, wedle krále JMti a rad jeko pokutowán.].
Item, na tom jest zuostáno a swoleno od kniežaat, pánuow, rytieřstwa i měst obojie strany, že mají králi JMti slíbiti tyto artikule dolepsané, a to těmito slowy každý osobně JMti rukú dáním slíbiti má, napřed kniežata, páni i rytieřstwo: WKMti slibuji, jestližeby ktokoliwěk proti práwu zemskému starodáwniemu chtěl co učiniti a je rušiti aneboli jemu dosti učiniti nechtěl podlé nálezuow panských, že toho wěrně, ctně, prawě, křesťansky, beze wšie zlé lsti podlé možnosti swé pomáhati chci na takowého každého jako na dobrého člowěka slušie, podlé práw a swobod našich starodáwních, aby se práwu zemskému dosti stalo, a každý, kniežata, páni, rytieřstwo, Pražané i jiná města při swých práwiech a swobodách aby zachowáni byli. A JMKá ráčí jich wšech obránce býti, a my podlé JMti wšickni.
Item, toto také slíbiti mají, že obojí strana nemají sebe haněti ani utiskati, buďto pro wieru neb pro kterú jinú wěc, (než o wieru aby hledieno bylo ku práwu tomu, k kterémuž kto příleží, jakožto za předkuow JMti býwalo) ani swým poddaným dopúštěti. Pakliby kto to přestúpil, na takowého pod týmž záwazkem též JMti slibujem radni a pomocní býti, na kohožby to w prawdě uwedeno bylo.
Item, což se Pražan i jiných měst dotýče, takto mají králi JMti slíbiti a přiřéci těmito slowy purkmister a konšelé měst Pražských od sebe i od swých obcí, a z jiných měst kteří jsú, též od sebe i od swých obcí: jestližeby kto jakož nahoře psáno stojí, proti práwu zemskému a nálezuom panským dosti učiniti nechtěl, a chtěl swé wuole požíwati, pod těmi záwazky a přísahami, jakož jsú prwé JMti zawázáni, na takowého každého wěrně, ctně, prawě, křesťansky beze wšie zlé lsti pomáhati, jako na dobré lidi a poddané JMti slušie, wedlé práw a swobod swých. A též což se haněnie nebo útiskuow dotýče, jestližeby kto proti tomu činil, že mají na každého takowého radni i pomocni býti podle swé možnosti jestližeby kto práwu zemskému neb městskému dosti učiniti nechtěl, k kterémuž příleží.
Item, zápisowé wšickni, kteřížkoli jsú společní, buďto mezi pány, rytieřstwem i městy, ti aby před JMKú položeni byli, kdyžkoli JMKá se pány a wládykami w súd zemský zasede. Neb to wedle práwa má býti, že práwo swobodné má býti, a wiece jiných žádných aby nebylo bez JMti wuole a wědomie. Než což se té smlúwy dotýče, kterúž král JMt s Pražany má, při té smlúwě JMt je zuostawiti ráčí, tak jakož sama w sobě jest.
Item, kteřížbykoli zde w Praze nebyli, buďto z pánuow nebo z rytieřstwa, ti aby konečně we čtyřech nedělích po osazení súdu k králi JMti přijeli a k takowému slibu se přiznali, tak jakož napřed položeno jest, pakliby kto toho neučinil a kterak toho zanetbal, proti takowému JMKá má se mieti a jej k tomu připrawiti, a my wšichni JMti w tom máme radni a pomocni býti.
Item, jakož některé ruoznice a obtieženie o minci mezi lidmi se děje, král JMt ráčí hned bez prodléwanie kázati zase gr. dělati české, a wedle toho dobrý peniez, kterýchžby stálo sedm za ten gr. a těchto nynějších peněz žádných mincí neberte, než tyto horské.
Item, král JMt dále na tomto ráčil jest zuostati s kniežetem, pány i s rytieřstwem, aby již takowá škoda se nedála jako prwé, groše na zisk aby nepřekupowali a nepálili, a toliko aby za jeden zlatý ungaricalis dáno bylo xxvii gr. Českých a za rýnský xx gr. a wiece nic. Pakliby kto z toho wystúpil, buď z kniežat, pánuow, rytieřstwa neb měšťan, neb jiných obecných lidí, buďto domácí nebo host, a byl w tom popaden nebo uswědčen, žeby wýš za zlatý bral, neb kto dáwal: ten aby propadl hrdlo i statek králi JMti, a takowého aby žádný nezastáwal ani přechowáwal ani na zámcích, ani w městech, ani w městečkách ani we wsech. Pakliby kto takowého zastáwal, buď též pokuta na něm; a my wšickni kniežata, páni, rytieřstwo i města máme a chceme králi JMti proti takowému pomocni býti.
Item, což se placenie dluhuow dotýče, kteréž jedni druhým platiti mají, ta wěc stuoj wedle prwnieho swolenie zemského, a to takto: Jestli komu kto zlaté uherské neb rýnské dlužen, aby mohl zaplatiti každý uherský zlatý xxvii gr. alb. a rýnský xxti gr. Pakli kto dlužen jest groše české, ten aby mohl zaplatiti zlatými uherskými xxvii gr. a rýnskými xxti gr. A ktož mají listy na groše mišenské neb penieze obecně berné, ti se zachowajte podlé zněnie listuow. A což se dotýče úrokuow s listuow leženie neb škod, to má placeno penězy obecnými bernými býti.
Item, což se dotýče střiebra pálenie a nesenie wen z země, aby žádný nesměl žádné mince přepalowati a střiebra wen nositi, pod túž pokutú ztracenie hrdla i statku. Pakliby kto takowého lapil, ježtoby střiebro wen z země nesl, tomu má býti polowice toho střiebra, a králi JMti polowice. A jestližeby kto w kterém falši postižen byl, ten aby čest, hrdlo i statek ztratil. A toto swolenie a zuostánie má w zemské dsky zapsáno býti.
[W archivu hrabat Černínúw w Jindřichowě Hradci nachází se následující list tento králowský w originálu, daném na Horách Kutných dne 20 března; z něhož doplnili a oprawili sme některá místa textu nahoře postaweného.] My Wladislaw z Božie milosti král Český etc., oznamujem tiemto listem wšem, že znajíc, že králowstwie naše toto České nikoli nemuože dobře státi, když práwo a súd zemský nemuož swobodně jíti, aby chudý jako bohatý swobodně jeden každý swé sprawedlnosti dosahati mohl; i znajíc toho znamenitú potřebu a překazu, kteráž wznikla byla za předkuow našich i za nás mezi pány zemskými a zemany o sedánie w lawicích, o wýnosy nálezuow a o relací ke dskám a úřady; jakož pak my to slyšewše a wážiwše, to w artikulech dolepsaných mezi nimi s jich obapolní wolí srownali sme každé straně, ačby která mimo toto srownánie naše, w časy uložené, wiec swé sprawedlnosti ukázati neb prowésti mohla, práwu jich bez škody, buď pánuom a nebo rytieřstwu; a to až do času dolepsaného a jmenowaného tak mezi nimi nynie aby u poklidu stálo a hned práwo zemské a súd zemský při najprwnějších nynie příštích suchých dnech, totiž při hodu Ducha swatého, zaseděno bylo a práwo puštěno pro sprawedliwost každého. A při tom práwě páni a rytieřstwo w lásce a w swornosti aby se snášeli tak a tiem během, jakož skrze ciesaře Sigmunda šťastné paměti, předka a praděda našeho milého, zjednáno bylo, aby xiite z pánuow a osm z zemanuow přísežných, krom úředníkuow, w súdu w lawiciech sedalo, jakož toho pamět jest, též ještě nynie buď, a týž počet sedati má z pánuow a rytieřstwa.
Item, což se nálezuow a wýnosuow dotýče, nám se zdá nynie za prostředek toho, poněwadž rytieřstwo prawí, že to mohú dskami pokázati i jinými wěcmi, že wýnosy činiti mají, a že též spisowé měliby o tom býti před rukama skrze krále Jiřieho, předka našeho milého, wyhledáni, aby se i nato wyhledánie ptáno bylo, a poněwadž toho nynie ta příčina jest, při těchto práwiech až do času dolejmenowaného aby dwa pány a jeden z wládyk spolu nález a wýnosy panské wynášeli, wšak při nálezích a zápisích wýnosuow aby stálo těmito slowy: tento a tento z pánuow a tento z wládyk nález panský wynesli, aby každého řád a urozenie w swé mocnosti a slowu zuostal a zachowán mohl býti. A my w tom čase slyšiece dsky, ač se budú moci obojí čeho doptati králem Jiřím sepsaného, to majíce my před sebú, chcme na tom býti, aby to w tom času dole námi uloženém na konec mohlo srownáno býti a na wěčnost. Než nynie to buď zachowáno od početie práw těchto za plná tři léta pořád zběhlá, wšak každé straně bez ujmy jich spraweddlnosti a škody. Než w tom času oboje strana má toho swobodnú wuoli mieti, buď z pánuow nebo z rytieřstwa, při dskách ptáti a hledati swé sprawedlnosti a swých potřeb, bez wšelijaké překážky strany druhé.
Item, což se relacie ke dskám dotýče, též se nám toto za prostředek zdá: že ti z rytieřstwa, kteříž wydáni budú k súdu a k sedání do lawic, také ti, kteřížby z wládyk rada naše přísežná byli, aby býti mohli relatoři ke dskám; wšak tak, aby též při tom znamenáno bylo, kto z pánuow a kto z wládyk podlé každého powahy, až do wyhledánie o tom we dskách, jakož na hoře dotčeno jest. A to též do času již jmenowaného a wýpowědi konečné a srownánie mezi nimi našeho.
Item, což se úřadu Karlšteinského dotýče, nám se zdá za slušné, poněwadž to býwalo za předkuow našich, a my sme též zastali, aby jednomu z pánuow a jednomu z wládyk úřad Karlšteinský poručen byl. Ale pan Beneš z Weitmile, wěrný náš milý, do těch tří let při tom jako nynie zuostawen buď.
Item, což se úřadu písařstwie při dskách zemského dotýče, nynie se nám o to nezdá jednati ani wypowiedati, poněwadž sme my nynie jednomu z nich zemanu ten úřad dali, totiž hofmistrowi našemu, a páni proti tomu nejsú. Než budeli též dskami co jistého ukázáno, že to samému rytieřstwu přislušie, při tom my je swú wýpowědi jako jiné, což prowedeno bude, zuostawíme.
Item, což se úřadu mincmajstrstwie a podkomorstwie dotýče, to sě nám zdá, že jsú to úřadowé naši, jež my sami podlé wuole našie dáwati muožem jako komoru naši, komuž se nám zdá, jako i předkowé naši s tiem též jsú činili; nebo páni proti nám w tom se nezasazují. Než poznámeli, že co w těch úřadech k rytieřstwu příslušeti bude, my se k nim milostiwě ukazowati budem podlé naší i jich sprawedlnosti. A poněwadž s jich obojí wolí tyto prostředky za najslušnějšie sme našli, nechceme, by to na slowiech samo stálo a na paměti lidské, ale aby to písmem, dskami i listy našimi ku paměti, jejichžto každé straně jeden dán jest, ohrazeno bylo tak, aby žádná strana do těch tří let proti sobě se nezdwihala, aby sprawedlnost a řád w králowstwí našem swobodně jíti mohl, tak aby žádná strana, ažby to nakonec námi neb potomky našimi rozsúzeno bylo do těch tří let, druhé strany proti sprawedlnosti její tiemto naším zjednáním nepotupowala, ani se tiemto naším zjednáním sprawedliwa činila. Kteréžto wěci a zjednání pro pamět pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. [Originál Hradecký končí zde slowy: Dán na Horách Kutnách w neděli postní Judica, léta božieho 1485, králowstwie našeho léta čtrnáctého. Ad mandatum D. Regis, D. Johanne de Sselnberg cancellario regni Bohemiae referente.]
Item, jakož mnohá zlodějstwie a lúpežowé se dějí, i také wen z země přes meze k weliké škodě i hanbě wšie koruny této, král JMt pán náš milostiwý, toho lituje, i ráčil to před se takto wzieti s kniežaty, pány, s rytieřstwem, aby takowých wěcí s pilností bylo hájeno a bráněno, a to takowýmto obyčejem: aby žádný w tomto králowstwie těch zločincuow, laupežníkuow a ležákuow nepřechowáwal, buď na zámcích, na twrzech, w městech, městečkách neb krčmách, ani jim kterých kleituow dáwali, ani w čem zastáwali. A byliliby kde takowí u koho přistiženi, a kto nebo který na ně práwa žádali podlé řádu a práwa, beze wšie wýmluwy aby na ně práwo pustili, aneb najbližšiemu poprawci toho kraje aby je wydali.
Item také jestližeby kto lúpili anebo brali, a po nich pokřik byl, takowé wšichni weřejně aby honili, jedni druhými se newymlúwajíc, zámek od zámku, město od města, wes ode wsi, a dohoniece se jich, aby je tu wydali ku poprawci toho kraje. Pakliby k komu ušli nebo utekli, na zámek, nebo na twrz neb do města, neb kdežkoliwěk, ten nebo ti aby je hned wydali beze wšie otpornosti. A pakliby kto jich wydati nechtěl, k takowému aby hledieno bylo k hrdlu i k statku od pánuow poprawcí i ode wšeho kraje. A jestli pak žeby i toho potřeba byla, na krále JMt wznésti, aby JMKá ráčil se k tomu skutečně mieti a přičiniti ku pomoci podlé potřebnosti. A kdyžby se takowí zločinci honili, jakož prwé dotčeno jest, a kto nebo kteří se tomu díwali a honiti nechtěli, a to na ně shledáno bylo, to také má býti wznešeno na najbližšieho poprawci kraje toho, a ten poprawce má se k takowým mieti s pomocí jiných jakožto k rušiteluom pokoje, obecného dobrého a zřiezenie.
Item, ktožby takowé zloděje chtěl přechowáwati, a lúpeže k sobě přijímati, k takowému neb k takowým aby hledieno bylo jakožto k záhubcím zemským.
Item, také ti prázdní lidé a powaleči, nechtiec dělati ani slúžiti, aby takowým to trpieno nebylo, ale aby zdwiháni byli, a poprawčím toho kraje aby wydáwáni byli.
Item což se lidí dědičných dotýče, nebolito služebníkuow, kteřížby nedoslúžili swým pánuom, a od nich pryč odešli a zběhli, takowí kdež se koli najdú, aby byli wydáwáni aneb bráni beze wšie otpornosti; a takowých nemá žádný zastáwati, ani který gleit těm takowým má platen býti.
Item, cizozemcuom neb zhúbcím zemským aby žádný zámkuow nepostupowal ani najímal k záhubě zemské, pod pokutú hrdla i statku ztracenie.
Item, JMKá ráčil jest rozkázati, aby we wšech krajiech páni, rytieřstwo i města sjezd měli. A takowá wšecka zřiezenie, kteráž jsú se na tomto sněmě stala, aby byla ohlášena, aby každý chudý i bohatý o tom wěděli a tak se zachowáwali. A ti sjezdowé aby byli tu středu po welice noci hned najprw příští etc.
Jakož páni zemané dotýčí nás měst, prawiece, že jim jich lidí stawujem bez žádanie práwa na panstwích jich, k tomu takto prawíme, že podlé práw a řáduow našich městských, jistec dlužníka, domácí i host hostě muož stawiti pro dluh swój bez obžalowánie. Pakliby jistec plniti nechtěl neb netbal, a města se warowal, tehdy tomu pánu neb úředníku nebo práwu obžalujíc, nebudeli naň sprawedlnosti dopomoženo, tehdy muož jiný člowěk podlé práw a řáduow našich z toho zbožie práwem stawen býti.