24.
Město Launy wstupuje w jednotu na šest let s městy Žatcem a Slaným.
W Launech, 15 Jun. 1482. (Orig. arch. Laun.)
We jméno swaté a nerozdielné trojice šťastně buď Amen. My purkmistr a radda i wšecka obec města Lúnského wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie, čísti nebo čtúcí slyšeti budú, že znamenajíce a nelehce sobě wážiece nebezpečnost časuow nynějších, při kterýchžto mnozí útiskowé wiery a jiná obtieženie se dějí, a rozliční neřádowé po krajinách, mezi lidmi puotky škodliwé a chudých lidí záhuby rozličné se okazují, a to napřed proti pánu bohu wšemohúciemu, a potom proti králi JMti pánu našemu milostiwému a k ujmě a ke škodě lidí stawu wšelikterakého, pro něžto my město swrchujmenowané, widúc žeby pro neswornost a nejednotu naši s jinými městy takowé anebo wětšie škody nám w tomto kraji Žateckém i také w kraji Slánském mohly wzniknúti: i chtějíce s boží pomocí tohoto zlého se wywarowati, napřed cti a chwály božie žádajíc, i tudiež cti a dobrého krále JMti hlediec, a potom obecného dobrého našeho, a zwláště což se práw a swobod našich zachowáwanie tkne, k tomu patřiece, wstúpili sme a mocí toho listu wstupujem s múdrými a opatrnými purkmistrem a raddú i wší obcí města Žateckého [W druhém exemplaru "purkm. a raddú i wší obcí města Slaného," "s přátely a súsedy našimi dobrými."] w jednotu a w prawé přátelstwo, tak jakobychom jedna obec byla, tyto kusy níže psané předsewzawše.
Najprwé což se prawdy pána našeho Ježíše Krista swětlé, duowodné a sborem Basilejským schwálené a stwrzené, i jiných prawd w písmích swatých založených, totižto přijímanie těla a krwe jeho předrahé pod obojí spuosobú, kteráž ani mocí ani písmem přemožena nenie, dotýče, ačby nás ktokoliwěk od těch nutkati, tisknúti a odraziti během kterýmžkoli wymyšleným chtěl: proti tomu a těm wšem máme a dlužni budem sobě radni a pomocni býti, a s pomocí boží což na nás na nehodných služebnících jest zastati, hrdel i statkuow nelitujíce, to tak wždy jednajíc a o to se zasadiec, aby prawda swětlá swobodu měla a mieti mohla beze wšech útiskuow a překážek wšelikterakých.
Druhé což se práw a swobod našich i zřiezenie starodáwnieho dotýče, jakož Kr. Jti pána našeho wšech milostiwého častokrát prošeno za to jest bylo, aby nás JMt při těch zachowati ráčil: i srozuměwše a w skutku poznawše, že w těch welmi zlehčeni a umenšeni jsme, tak že již na nás města weliká a nesnesitelná břemena daní a berně se ukládají, s nás se berú a od nás se wyzdwihují beze wšie lítosti, ježto my i obce naše z toho weliký zármutek máme a mají: i w tom se opatřiti chtiec, aby se nám potomně téhož wiece nedálo, k těm a k takowým daněm proti práwóm a swobodám našim wymyšleným abychom nikoli wiece neswolowali ani jich dáwali, ale společně a nerozdielně o to se zasadili, JMKé pokorně za to prosiece, aby nás při našich práwiech a swobodách ráčil zachowati, jiného na nás neráče dáti wymyšlowati, coby proti sprawedliwosti a práwóm i swobodám našim bylo, ale při tom aby nás ráčil zuostawiti, při čemž předkowé JMti králowé čeští sl. pam. milostiwě ráčili sú nás zuostawiti.
Třetie, jakož se přiházie, že někteří zlí lidé před KJtí dobré lidi osočují a křiwě obžalují, a k zpráwě nemohúce přijíti w nemilost welikú jeho králowskú upadají a skrze to k trestání a k hanbě nenadálé přicházejí: i přihodiloliby se kdy kterému z nás nebo z obcí našich chudému nebo bohatému, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy máme a zawazujem se toho každého podlé sprawedlnosti neopúštěti a JMtiKé za to prositi, aby tomu každému, ktožby kterú žalobu proti kterému z nás a nebo našich chtěl wésti, rozkázati ráčil, aby před práwem města, w kterémž wysazeno jest, swú žalobu položil; a bylliby ten, na kohožby žalowáno bylo, s duowodem nebo skrze seznánie w tom winen nalezen, nechťby tak trestán byl proto jakožby na to příslušelo podlé práw města jednoho každého. Pakliby žalobník křiwý shledán byl, nechť by téhož užil. A jestližeby nám to jíti nemohlo, tak žeby každý obžalowaný k zpráwě a k slyšení před práwo naše městské nemohl přijíti: bylliby ještě w moci našie ten, na kohožby žaloba byla, toho nemáme z práwa našeho wydati, ani jeho opúštěti, ale wždy o to mluwiti, aby toto naše rowné podánie od nás přijato bylo a podlé našich práw aby ta žaloba súzena byla; JMtiKé za to prosíce, aby z práwa našeho žádného mocí neráčil dáti bráti. Přihodiloliby se také pak, žeby ktokoliwěk z kteréhokoli duostojenstwie nebo řádu chtěl siehnúti na nás zápisníky nebo na kterého z nás měst, nebo na kterého z nás měšťan služebníka nebo poddaného našeho mocí, máme se k rownému podati prwotně před krále pána našeho milostiwého, nebo před práwo měst našich kdežby příležalo, nebo na přátely. Pakliby takowé rowné podánie od nás přijato nebylo, a ten nebo ti wždy swéwuole s námi nebo s kterým naším chtěli požíwati, nemáme se w tom opustiti, ale pomocni a radni sobě w tom býti podlé wšie možnosti našie.
Čtwrté, nastáwalaliby která potřeba nás měst již jmenowaných pro práwa a swobody naše anebo pro jinú wěc kterúžkoli, abychom poselstwie žádného zwláště jedni bez druhých tu kdežby to příslušelo nečinili buďto zjewně neb tajně, než mělilibychom které poselstwie oč učiniti a to kdežkoliwěk a před kohožkoliwěk o tu a takowú potřebu, kterážby nám nastáwala nebo nás zašla, abychom to společně učinili, nákladuow i práce nelitujíce.
Páté, dopustilliby pán buoh pro hřiechy, žeby mezi námi městy a obcemi týchž měst očkoliwěk wstrk byl nebo ruoznice byla, tomu wšickni we zlú wuoli ruosti dáti nemáme, ale o to lidi s obú stranú poctiwé, swornost a jednotu milujície toliko z měst městské wydati máme, aby jimi takowý wstrk a ta ruoznice oprawen byl, a jednota aby wždy mezi námi zachowána byla. A nad to že takowým osobám, ježtoby swáry mezi námi rozsiewaly, dobři býti nemáme, ani dopustiti máme kteréhokoli haněnie w swých obcech s obú stranú. Pakliby takowí shledáni byli, aby trestáni byli wedle opatrnosti starších na to wysazených.
Ty a takowé kusy w tomto zápisu položené my swrchupsaní purkmistři, raddy i obce měst nahořepsaných slíbili sme a mocí tohoto listu slibujem zdržeti a zachowati we wšech kusiech těch a artikulech dotčených a zapsaných pod naší ctí a wěrú bezewšeho přerušenie až do let šesti od datum tohoto listu pořád zběhlých, a po wyjití těch let jestližeby naši budúcí a potomní nemienili w tomto zápisu déle trwati, tehdy máme listy tyto a zápisy jedni druhým zase nawrátiti beze wšeho odporu.
Také mezi námi znamenitě jest wymieněno, jestližeby kteří páni a rytieřstwo kraje našeho nebo jiných krajów w zápisy jíti spolu chtěli, a zwlášť pro zachowánie práw a swobod swých a pro slušné zřiezenie kraje, a nás žeby k tomu požádali, abychom s nimi w týž zápis wstúpili též také pro zachowánie práw a swobod našich, a pro takowé zřiezenie budeme moci k nim w takowém běhu slušně přistúpiti takowě, že to naše s nimi spolčenie tomuto našemu zwláštniemu zápisu nic ke škodě nemá býti.
Naposledy toto také mezi sebú pozuostawujem a takowúto moc sobě zachowáwáme: o kterýbychom koli artikul jeden nebo jich wiece nám užitečný nebo užitečné a k takowé jednotě našie w času tohoto našeho zapsánie potřebný neb potřebné se swoliti a jej nebo je w tento náš zápis wložiti chtěli: tehdy s obnowením tohoto zápisu w táž slowa s přidáním téhož nebo těch artikuluow budeme to moci učiniti, anebo znowa jiné listy zwláštnie na ten nebo na ty artikule wedle potřebnosti mezi sebú udělati a utwrditi, a ty listy tak dokonalé též na miesta swá položiti we třech dnech od swolenie takowého pořád zběhlých.
Toho na jistotu a na zdrženie mocně trwající my purkmistr a radda i obec města Lúnského swrchujmenowaného pečet naši wětčí s jistým wědomím naším kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, w sobotu na den Sw. Wíta.
(Sigillum civit. pendet illaesum.)