14.

Knížata horní Slezie přiznáwají se ke smlauwě, kteráž mezi králi učiněna jest, a wykládají, pokud a kterak pod korunu Českau i Uherskau slušeti mají.

W Olomauci, 12 Aug. 1479. (Orig. c. k. tajn. arch. we  Wídni.)

My kniežata duolepsaná z božie milosti kniežata hornie Slezie, Přemek Oswětimský a Tošecký, Jan Opawský a Hlubčický, Hanuš a Mikuláš bratřie wlastní Opolská hornieho Hlohowa, Hanuš mladší Opawský a Ratiborský, Kazimír Těšinský welikého Hlohowa, Hanuš Oswětimský Hliwický, Hanuš starší Opawský a Ratiborský, kniežata již psané hornie Slezie: známo činíme wšem i každému zwláště, že jakož k těm zápisóm a společným smluwám, kteréž mezi sebú najjasn. kniežata, pan Matiáš Uherský, Český, Dalmacký, Charwatský etc. král, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě etc. a pan Wladislaw též Český král, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě etc. učinili, zawřeli a swými wlastnými, prelátuow a pánuow obojieho králowstwie totiž Uherského a českého pečetmi utwrdili sú, jakožto k smluwám požitečným a odpočinutie wšemu králowstwí přinášejícím naše dobrowolné přiwolenie dali sme i s přiwěšením pečetí našich, a ty wšecky artikule a každý zwláště za stálé a pewné máme: tak také přiznáwáme se tiemto listem za nás, za wšecky potomky a budúcie naše na potomnie časy, že my a řečení potomci naši budúcí, jakož pak na to i slawné sliby učinili, chcem a powinni jsme, potomci naši a budúcí obywatelé kniežetstwie z hornie Slezie chtieti a powinni budú poddáni, wěrni a poslušní býti, jsme a budeme prwéřečenému najjasn. kniežeti p. Matiášowi králi, jako prawému a dědičnému králi Českému, pánu našemu najmilostiwějšiemu, a kdyžby pán buoh téhož najjasn. p. Matiáše krále smrtí neuchowal, poněwadž JM^t jest prawý a dědičný král Český, wšakž aby po JM^ti smrti koruna Česká po kusiech roztrhowána nebyla, swoluje JM^t ustúpiti po smrti swé toho práwa dědičného, a aby to práwo dědičné proměněno bylo w práwo upřiemého a požitečného panstwie, a to upřiemé a požitečné panstwie po smrti JM^ti zuostane při dědiciech a potomciech JM^ti a při králowstwí Uherském tolikrát, kolikrátby koruně osiřeti se přihodilo, a na ně spadne. A my jím tak dlúho jsme a budem zawázáni, dokudž a pokawad swrchupsanému zápisu we wšem docela dosti by učiněno nebylo, a zwláště dokudžby čtyřikrát sto tisíce zlatých Uherských dobrých, jakožto summa hlawnie, a summa kterážby na wýplatu zbožie až do dne zaplacenie wydána byla, jako se w artikulech řečených smluw a zápisuow pokládá, docela a pospolu zaplaceni nebyli. Preláti wšakž a páni králowstwie Uherského w tom nám s poctiwostí přiřkli sú, jakož listy jich i našimi na to učiněnými obapolně utwrzeno jest, že kdyžby koruna Uherská osiřela, ani oni pány našimi jmenowati se mají, ani nás za poddané a služebníky swé nazýwati budú, ale jako bratry a přátely nás až do wolenie nowého krále na králowstwie Uherské držeti a jmieti budú. A na obě straně společnú pomocí sobě pomáhati a jedni druhým přítomni budem proti těm, ačby kteří snad králowstwie Uherské proti swrchuřečeným smluwám a zápisóm kterýmkoli obyčejem trápiti chtěli, práwóm wšakž jich aneb zápisóm králowským skrze nás schwáleným bez úrazu wšelijakého. Kterýmžto wšem wěcem, kteréž w artikulech řečených zápisuow a smluw zawřeny jsú, když dosti zúplna stane se a učiněno bude, chcem a powinni jsme a oni potomkowé a budúcí naši obywatelé tohoto kniežetstwie hornie Slezii chtieti a powinni budú příslušeti k koruně králowstwie Českého podlé starodáwného spojenie, řádu a obyčeje, jako od staradáwna zwyklé jest wěrnost i powinnost učiniti tomu králi Českému, kterýž řečené summy peněz zaplatí a swrchuřečeným zápisóm w celosti dosti učiní, jedno aby král křesťanský byl, jakož od staradáwna přislušeli sme a činiti zwykli, toto kniežetstwie hornie Slezie příslušelo a činiti zwyklo jest. A tak jakož se swrchu píše, když se dosti wšem wěcem stane, kteréž se w řečených smluwách a zápisech pokládají, tehdy i hned swobodni chcme a máme býti a potomci naši kniežetstwie hornie Slezie swobodni býti chtieti a powinni budem ode wšeho panowánie a poddanosti králuow Uherských; aneb nebyloliby krále králowstwie Uherského, máme také zachowáni býti w swobodách a práwiech našich i při starodáwných schwálených obyčejích, a potomci naši též od buducích králuow Uherských listy a přísahami opatřeni jsúce, jakož páni naši nám od staradáwna činiti zwyklí sú a potomkóm našim činiti powinni budú. Tomu na swědomie a na zdrženie my wšecka kniežata swrchupsaná pečeti naše wlastnie dobrowolně s naším wědomím dali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž dán a psán w Olomúci, léta od naroz s. bož. tisícieho čtyřistého sedmdesátého dewátého léta počítajíc, ten čtwrtek před slawným hodem panny Marije na nebesa wzetie.

(Wisí VIII pečetí neporušených.)