13.

Zápis od císaře Sigmunda městům Pražským na swobody církewní w Brně učiněný.

W Brně, 1435, 6 Jul. (Z apologie staw. r. 1618 tištěné.)

We jméno swaté a nerozdílné trojice, amen. My Sigmund z boží milostj Římský císař, po wšecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský etc. král a Lucemburské hrabě, známo činíme tímto listem naším wuobec, že majíce zření k welikým pečliwostem a k mnohým pracem slawné paměti najjasnejšího někdy pána a otce  našeho  knížete Karla, Římského císaře  a Českého krále, kterýž Staré město Pražské i Nowé wzdělal, nadal a zwelebil, totiž práwy, privilegimi i swobodami, jakž to we mnohých listech jeho šíře se ukazuje: také den po dni wždy wíce a wíce k tomu se probuzujeme, aby s pomocí toho, kterýž šťastně ráčil dáti počátky a wzróst, to dobré, kteréž pomocno jest k spasení bez čísla duší, obecnému dobrému, jednotě společné a spolu obýwání bratrskému, slušnými prostředky opatřeno býti, a k nadálému konci šťastně přiwedeno býti mohlo.

A protož když před naši welebnost předstaupili poslowé slowútní, w ta doby z swětských, z Starého města Pražského; Jan Welwar, Sigmund z Chotenčic, Wáclaw Hedwíka, Mikuláš Humpolec; z Nowého města: Pawel Oldřichuow, Valentin Kába, Beneš Cukmanský a Daniel, měšťané obojího města Pražského ; a z duchowních: mistr Jan z Rokycan, Oldřich bakalář z Znojma, Martin z Chrudimě, kněz Jan od swatého Štěpána z Rybníčkuow a Bohunek z Chocni, jménem purkmistrú z obojích obcí již řečených měst, mistrów učení Pražského, farářuow, knězi, žákowstwa wšeho, tudíž i swau náramnau žádostí, mnohými ustawičnými prosbami jsau nás pokorně prosili, abychom list majestátu, kterýž celému králowstwie a markrabstwie dali sme wuobec, pro wěčné zdržení a zachowání pokoje w týchž městech, také obzwláštně jim milostiwě dáti ráčili. Kteréžto když jsme wyslyšeli, odpowěd dali sme jim takowau: poněwadž již celému králowstwí a markrabstwí již ten list wuobec dali sme, zbytečné se zdá, aby opět zwláště wám dán býti měl; neb to město jest nejpřednější a hlawní. Ale oni wždy pro příčiny a powahy jisté a kusy w něm položené prawili jsau, že jim to poručeno jest.

A tak opět na nás prositi jsau nepřestali, nejwíce za ten artikul aneb punkt žádajíce, aby jim rozumněji rozšířen byl, totiž aby ti, kteříž obyčej mají pod jednau spuosobau přijímati, jinde kromě měst Pražských obýwali, kdež se ten obyčej zachowáwá, proto aby smíšenice z toho hanebná nepošla, pro kterauby příčina k swárúm a spolu obýwajícím dána byla, kromě těch, kterýmžby s swau dobrau wolí dopustiti chtěli, w té naději dobré, že po časích u wíře přijímání pod obojí spuosobau se s nimi srownají. K tomu také přidali jiné zwláštní artikule jim poručené, i některé, w nichž sme se pánúm a městúm před tím zawázali a zapsali.

I.  Prwní tento: aby zřízený podkomoří   měst   králowských   byl    měštěnín Pražský a skutečně pod obojí spúsobau přijímal.

II.  Mniši, jestližeby  kteří  w Praze  neb  okolo  Prahy  obýwati   měli,  kněžím u far aby nepřekáželi, ani pochowáwali mrtwé, ani swátostmi lidu obecnému přisluhowali, ale tak žiwi  byli, jakž  jich  řeholy  ukazují ; a nijakž přijímající  pod obojí spúsobau,  buď  zjewně  neb   tejně,   nekaceřowali,   a   nižádným  spúsobem   netupili. Kláštery také jeptišek neb mnišek,  w nichž  přijímání  pod  obojí  spúsobau  býwalo, tak i na budaucí časy  aby  se  zachowali;  ani  přeworyše neb abbatyše, kteréž pod jednau  spúsobau přijímalyby, nad jinými jeptiškami wládnauti  nemají.  

III. Preláti hradu Pražského, kanowníci, mansionáři a oltařníci, jestliže se kteří nawrátí, těch, kteříž pod oboji spúsobau přijímaliby, nemají kaceřowati, ani na cti utrhowati, w králowstwi i krom králowstwí, ani w swátosti neb pohřbu, kteří k nim nepřislúšejí, (aby) se nikoli nepletli.

IV.   Wyšehrad, kterýž jsau Pražané mocí dobyli,  s swými obywateli w přijímání pod obojí spúsobau   s městy Pražskými aby se srownal; též kteří na Hradčanech přebýwají, před hradem Pražským swatého Wáclawa.

V.  Zboží  špitálské  u mostu,  které  chudým  a nemocným jest odkázáno, ne skrze cizozemce, ale skrz auředníky wětšího města Pražského aby zprawowáno bylo a wěrně řízeno a wzdáwáno, jakž již od mnoha let obyčej jest a se zachowáwá.

VI. Zboží kollegiátská, kteráž odjata jsau, aby pro oprawení učení Pražského zase nawrácena byla, a mistři, kteřížby se zase nawrátiti chtěli, i jiní cizozemci, těch kteří pod obojí přijímají aby nekaceřowali a nehaněli, ale za dobré křesťany a syny matky církwe swaté měli a obraňowali.

VII.  Žádný cizozemec, kterýžby pod obojí spúsobau přijímati nechtěl, aby konšelem a přísežným ani úředníkem   w těch městech nebýwal.

VIII.   Neobyčejná summa a zbírka peněz na řečeny  města  aby ukládána  ani dáwána nebyla.

IX.   Kostelowé, kteříž  k farám přísluší a kaply,  od  podacích  křižowníkuow a jiných kterýchžkoli, owšem aby oswobozeni byli wěcně.    Platowé také kněžští komorní, na domích Pražských zapsaní, aby wíce placeni nebyli.

X. a naposledy, auřad práwa duchowního, kterýž za času Kunráda arcibiskupa w wětším městě Pražském wysazen jest, a pečeti dáním, kteráž posawad trwá, potwrzen, tu a ne jinde aby držán byl, a tu pře manželské rozsudek (aby) braly i jiné wěci k tomu auřadu příslušející konány byly.

My tehdy žádost jejich často opáčenau wyslysawše, swolili sme k tomu a oslyšeti sme jich nechtěli, a to proto nejwíce, aby skrze to ňáké protržení společných smluw a kompaktát s swatým zborem Basilejským učiněných nepošlo, a práce,kterauž sme za dlauhý čas pominulých let wedli, owšem bez dobrého konce a daremní nebyla. A protož s zdrawau raddau knížat i pánów urozených, wládyk a šlechticów našich a císařstwí swatého i králowstwí našeho Českého, ne omylem a bez uwážení, ale s dobrým rozmyslem a wědomím naším jistým, dotčený list s majestátem naším, kterýž sme králowstwí a markrabstwí wúbec dali, městu obojímu Pražskému tímto listem zmoci císařské a králowské w Čechách, týž list s majestátem dáwáme milostiwě, i k jiným artikulóm w počtu desíti zwláště žádaným přiwolujem, je ujisťujem, obnowujem a milostiwě potwrzujem; to ustanowujice a tomu chtějíce, aby ty a wšecky wěci w něm položené s jinými artikuli desíti, za kteréž jsau prosili, pewné a nepohnutedlné byly na časy budaucí a wěčné. Pánóm také   Nowoměstskym a obci jich, ponewadž hlawní práwa jich jsau ztracena, jakž jsau nás smutnau twáří i myslí zprawowali, když do Prahy bohdá přijedem , milost nowau s strany týchž práw i w jiných potřebách učiniti míníme. Protož nižádný člowěk tohoto listu našeho potwrzení a milosti nijakž neruš, aniž jemu z ňáké wšetečnosti se na odpor stawěti nesměj. Pakliby kdo těmto wěcem spíčitiby se směl, wěz, že w těžkau naši a císařstwi i králowstwí našeho Českého prchliwost a w pokutu w privilegiích týchž měst položenau owšem bez odpuštění upadne. Na jistotu a pewnost toho tento list s majestátem naším císařským wisutým kázali sme upewniti.

Dán w Brně, léta božího tisícího čtyrystého třidcátého pátého, dne 6 měsíce Čerwence, králowstwí našich Uherského padesátého, Římského dwadcátého šestého, Českého šestnáctého a císařstwí čtwrtého.



Přihlásit/registrovat se do ISP