12.
Zápis od císaře Sigmunda stawům králowstwí Českého na swobody církewní w Brně a w Uherském Bělehradě učiněný, [Prostřední částka zápisu tohoto (od slow "We jméno božie, amen") w Brně r. 1435 byla umluwena i sepsána, kdežto legati zboru Basilejského, tam přítomní, o tom zwěděwše, hned proti takowémuto zápisu, jakožto proti řízení swětské moci we wěcech duchowních, oswědčowali se. Úwod i zawírka zápisu přidáni jsau w Bělehradě teprw r. 1436.] latině a česky.
W Brně 1435, (6 Jul.) a w Uherském Bělehradě 6 Jan. 1436. (Ze starých rkpp. i z tištěných r. 1513 kompaktat.)
Sigismundus dei gratia Romanorum imperator semper Augustus, ac Ungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex. Quia dominus noster Jesus Christus, dei hominumque mediator, salutis curam ex injuncto altissimi gerens humanae, laborem sustinens atrocem, pro quo et dira pati voluit simul et morte turpissima occumbere non est dedignatus, ut utraque in unum repararet; cujus quidem exemplo, velut magistri et ducis peroptimi, ex dignitate imperiali nobis ab universorum domino deposita et commissa, bonum pacis et unitatis et concordiae amplexantes,cum post quaedam compactata inter legatos sacri concilii Basiliensis, ipsumque regnum Bohemiae et marchionatum Moraviae, in Praga scripta et consignata, resessum est, ut aliis bene dispositis et deductis, pro regni Bohemiae et marchionatus Moraviae expurgatione per acrum concilium Basiliense,nostram quoque providentiam imperialem, uti melius fieri poterit, privideantur: adhuc tamen, quia diffilcultates variae inter legatos sacri concilii Basiliensis parte ex una, et generosos ac nobiles barones, Pragam strenuos, famosos, reverendos et prudentos nuntios, nomine regni Bohemiae pridem ad nos in Brunnam destinatos parte ex altera, ortae fuissent et crebre pullulassent: animum, cor simul et humeros curae diligenti et sollicitudini anxiae supposuimus, pondus diei et aestus ferentes, ut divisa in unum, adversa in consona, aspera in plana, et longe distantia in combinata, simul pariterque in sanctam et beatam reduceremus unionem; cum nos pacem et tranquillitatem ipsius regni, quod semper amavimus atque coluimus, cordintime affectantes, volentes futuras dissensiones et controversias, quibus populus subditus possit quomodolibet concitari, convenientibus remediis praevenire, nonnullisque remanentiis, quibus in compactatis pro pace regni non videbatur suffieienter provisum, salubriter providere, cum praefatis ambasiatoribus regni et marchionatus ad laudem dei, pacem ipsius regni ac omnium circumstantium nationum et totius populi Christiani ac salutem innumerabilium animarum:
In nomine domini. Notum facimus universis et singulis, quod ad infra scriptas conclusiones consensimus et praesentibus consentimus:
Primo, beneficia non conferantur per extraneos in regno Bohemiae et marchionatu Moraviae, sed omnino jus collationis eorundem ad regem, Bohemos, incolasque regni Bohemiae ac marchionatus Moraviae jure perpetuo debebit pertinere.
Personae etiam seculares et spirituales extra regnum vel marchionatum nec citabuntur nec judicabuntur, sed unanquaeque persona jurisdictioni sibi praefecti praepositi in praefatis regno et marchionatu subjecta erit,et contenta de eadem gaudebit: libertatibus tamen archiepiscopatus Pragensis, et privilegiis in via appellationis a sibi subjectis episcopatibus,salvis et illibate conservatis.
In super communicantes sub una specie in saepe tactis regno et marchionatu, ne confusa sequatur permistio,contra proprias illorum voluntates et libertates non sustinebuntur, sed dumtaxat in locis, in quibus communicatio duplicis speciei temporibus retroactis non servabatur, sustinebuntur. Et ut materia occasioque litium auferatur, loca omnia et singula ecclesiarum populique parochiarum signabumtur,in quibus et a quibus communio duplicis speciei in praxi servabatur, ut in futurum pro perpetuo in eisdem servaretur; qua quidem consignata in litera speciali, in robur et perpetuam rei memoriam, sigillo nostrae majestatis munientur.
Sed et hoc volumus, ut per dominos Bohemos generosos, nobiles, strenuos, famosos, Pragam et civitates alias una cum clero, archiepiscopus Pragensis cum aliis episcopis titularibus, alias suffraganeis, eligantur; qui quidem electi per nostram dispositionem debitam, sollicitudinem pariter et curam, confirmabuntur, et in episcopos consecrabuntur, absque quavis pro confirmatione, pallii exhibitione, aut etiam notariis persolutione. Et totus clerus diocesis Pragensis subjici ipsi archiepiscopo per prae fatos dominos electo tenebitur et obedire.
Scholares etiam Pragensis diocesis utrique, tam sub una quam sub utraque communicantes specie, habilitate et idoneitate illorum praesumpta, ad sacros ordines promoveantur et ordinentur, nihil tamen per hoc causae et praxi communionis eorum derogando.
Tum, quia licentia per sacrum concilium Basiliense omnibus tam in regno Bohemiae quam marchionatu Moraviae constitutis dabitur, sub utraque specie communicandi episcopi, Olomucensis scilicet et Lutomyslensis, populum laicalem desiderantem sub utraque specie tenebuntur communicare; promovebuntque scholares et ad sacros ordines consecrabunt, idoneitate et habilitate illorum praesupposita, qui vellent sub utraque specie populum laicalem communicare; et disponere tenebuntur sacerdotes ad loca suarum diocesum,in quibus praefata communio annis elapsis servabatur, qui sic populum, ut praemittitur, sub duplici specie communicabunt; et plebani, si qui ad proprias redire cum scitu et consensu diocesani sui voluerint parochias, populum sub utraque specie communicabunt, qui populus sic communicabat, et in locis, in quibus praefata servabatur communio. Quod si non fecerint,non sunt tolerandi, sed alii, qui sub duplici specie communicarent populum laicalem, per diocesanum vel per alios, ad quos pertinet, in loca illorum substituendi.
Ita nos tenore praesentium affirmamus, et pollicemur in verbo Caesareo praefatis ambasiatoribus, ac regno Boemiae et marchionatui Moraviae, quod in omnibus et singulis supra scriptis capitulis cum eis remanebimus; quae nulla occasione seu Quoquo quaesito colore, propter aliquas res praemissis contrarias seu aliam quamcunque obligationem quomodolibet infringemus seu infringere permittemus, sed ea effectualiter adimplebimus et adimpleri faciemus; imo volumus, ut per nos et nostros successores in futurum pro perpetuo singula eis teneantur,et plene conservent. Nosque apud sacrum concilium ac dominum nostrum summum pontificem et alibi, ubicunque expediens fuerit, omnem operam et curam adhibebimus, ut praefati articuli suum effectum realiter sortiantur, nec in regno nostro et marchionatu aliter permittemus fieri; quin imo, si quis regnum et marchionatum in his turbare quomodolibet attentaret, ipsis pro executione eorundem effectualiter assistemus, dolo et fraude cessantibus quibuscunque.
Praesentium sub nostrae imperialis majestatis sigillo testimonio literarum. Datum Albae regalis, anno domini Moccccoxxxovi, die sexta Januarii, regnorum nostrorum anno Ungariae etc. XLIXo, Romanorum XXVIto, Bohemiae XVIo et imperii tertio.
Sigmund boží milostí Římský ciesař, po wšie časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský etc. král. Poněwadž pán náš Kristus Ježíš, boha s lidmi smírce, péči maje z poručenstwie najwyššieho o spasenie člowěka, a práci nesa těžkú, pro něho i trpěti chtěl i smrtí ohavnú umřieti jest ráčil, tak aby oboje w jedno uwedl: kteréhožto zajisté příkladem, jako mistra a wuodce najlepšieho, z duostojenstwie ciesařského, nám od wšemohúcieho pána swěřeného a puojčeného dobré pokoje, jednoty a swornosti oblibujíce, když po některých kompaktatiech, to je smluwách mezi legaty zboru swatého Basilejského a králowstwím Českým a markrabstwím Morawským, w Praze sepsaných a zpečetěných, na tom zuostáno jest, aby když jiné wěci dobře zpuosobeny a dowedeny budú, pro očištěnie králowstwie Českého markrabstwie Morawského, swatým zborem Basilejským a naší múdrostí ciesařskú, jakož najlépe moci bude, opatřeno bylo: ale že ještě mezi legaty swatého zboru Basilejského s strany jedné, a urozenými pány šlechticemi, Prahú, statečnými slowútnými, poctiwými a múdrými posly jménem králowstwí Českého před tím k nám do Brna poslanými, s strany druhé, nesnáze a ruoznice mnohé powstáwaly a často wznikowaly jsú: protož my myslí, srdcem i rameny také práce pilné a starosti přílišné podstúpiwše, břímě dne i wedra nesúce, abychom rozdílné wěci w jednotu, protiwné w swornost, drsnaté w hladké, a od sebe wzdálené w spojené, jednostajně wespolek w swatú a blahoslawenú jednotu přiwesti mohli; a ponewadz my míru a upokojenie téhož králowstwie, kteréž sme wždycky milowali a ctili, srdečně žádajíce, a chtiec budúcím nesnázem a ruoznicem, jimižto lid poddaný mohlby kterakkoli se zbúřiti, slušnými prostředky wstřiec wjíti, i také některé wěci pozuostalé, kterýmžto w kompaktatiech pro upokojenie králowstwie nezdálo se dosti učiněno býti, s již jmenowanými posly králowstwie a markrabstwie spasitedlně opatřiti chtiece, ke cti a k chwále boží, ku pokoji téhož králowstwie a wšech okolních jiných národuow a wšeho lidu křesťanského, také k spaseni mnohých bez počtu duší, tento list zpuosobili jsme:
We jméno božie, amen. Známo činíme wšem wuobec a jednomu každému zwláště, že k dole psaným kusóm a artikulóm společně zawřeným swolili sme a tímto zápisem swolujeme:
Najprwé, aby úřadowé a duostojenstwie w duchowenstwí nebyli rozdáwáni skrze cizozemce w králowstwí Českém a markrabstwí Morawském, ale owšem práwo podacie jich na krále a domácie králowstwie Českého a markrabstwie Morawského wěčným práwem bude příslušeti.
It. osoby duchownie a swětské z králowstwie aneb markrabstwie nebudú wen poháněny ani súzeny, ale jedna každá osoba swému wyššiemu súdci w již řečených králowstwí a markrabstwí poddána bude, a na něm dosti majíc, z něho radowati se bude; tak wšak, aby swobody arcibiskupstwie Pražského a zwláštné obdařenie odwoláwaní od poddaných biskupów byly cele a plně zachowány.
Také kteříž přijímají pod jednu zpósobú tělo božie w často dotčených králowstwí a markrabstwí, aby hanebná nebyla směsice, proti jich wuoli a swobodám nebudú trpieni, ale toliko w miestech, w nichž přijimánie pod obojí zpósobú časuow prwních nebylo zachowáno, trpieni budú. A aby příčina swáruow odjata byla, miesta wšecka a každý kostel i lidé osad budú popsáni, na kterýchž a od kterýchž to přijímanie dwojie zpósoby w skutku jest zachowáno aby potom budúcně wěčně bylo zachowáwáno w týchž miestech; kteráž zajisté miesta popsaná na listu zwláštniem ku potwrzení a paměti wěčné, pečetí majestátu našeho budú potwrzena.
A také tomu chceme, aby pány Českými urozenými, šlechtici, statečnými, slowútnými, Prahú a jinými městy spolu s knězstwem arcibiskup Pražský s jinýma dwěma biskupy suffragany woleni byli; kteřížto woleni zpúsobením slušným, péčí také i starostí naší potwrzeni budú a za biskupy swěceni, beze wšeho za potwrzenie, pláště dánie i také písařóm placenie. A wšecko knézstwo arcibiskupstwie Pražského poddáno má býti arcibiskupu Pražskému skrze již jmenowané pány wolenému, a jeho poslúchati.
Také žáci arcibiskupstwie Pražského oboji, tak pod jednú jako pod obojí zpósobú přijímajíce, kdyžto zpósobnost a schopnost jich bude shledána, na knězstwie aby byli přijati a swěcení, tak wšak, aby nic jich při nebylo k ujmě.
Také poněwadž swoboda skrze swaté koncilium Basilejské wšem tak w králowstwí Českém jako markrabstwí Morawském obýwajícím dána bude, přijímati pod obojí zpósobú: biskup Olomúcký a Litomyšlský lidu swětskému, žádajíciemu pod obojí zpósobú, dlužní budú podáwati; a přijímati budú žáky a na kněžstwie swětiti, když zpósobnost a hodnost jich bude shledána, kteřížby chtěli pod obojí zpósobú podáwati; a zjednati budú dlužni kněží na miesta swých biskupstwí, na kterýchžto to dřiewřečené přijímánie léta minulá bylo zachowáwáno, kteřížto lidu, tak jakž jest předloženo, pod obojí zpósobú budú podáwati; a faráři, budúli kteří chtieti nawrátiti se k swým osadám, s wědomím a powolením biskupa swého, lidu pod obojí zpósobú podáwati budú, kterýž jest tak přijímal, a na miestech, na kterýchž jest již řečené přijímánie zachowáwáno. Pakliby neučinili, nemají trpieni býti, ale jiní, kterížby lidu obecnému pod dwojí zpósobú podáwali, biskupem na miesta jich mají býti zjednáni, aneb skrze jiné, na něžby příslušelo.
Tyto wěci my tiemto listem twrdíme, a slibujeme slowem ciesařským poslóm a králowstwí Českému a markrabstwí Morawskému, že we wšech a každé řeči swrchupoložené s nimi zuostaneme; kterýchž nižádnú příčinú nebo kterúkoli wymyšlenú okrasu, pro které wěci předloženým wěcem odporné aneboli pro které jiné zawázanie nikoli nezrušíme aneb zrušiti dopustíme ale ty wěci skutečně naplníme a plniti kážeme, a chceme, aby námi a našimi náměstky w budúcie časy wěčně wšecky wěci jim byly držány a úplně zachowány. A my u swatého koncilium a u pána našeho najwyššieho biskupa, a jinde kdekoli užitečné by bylo, wšecku snažnost a péči přiložíme, aby jménowaní artikulowé skutku swého w prawdě došli, aniž w králowstwí našem a markrabstwí Morawském aby se jinak dálo dopustíme; nébrž, jestližeby kto králowstwie a markrabstwie w těch wěcech pokusil se kterakkoli rmútiti, jim k dowedení týchž artikulów skutečně pomóžeme,beze wšie lsti a falše kterékoli.
Dán w Brně, léta božieho Moccccoxxxv etc.