P. Poselstwí ku králi Fridrichowi r. 1451.
51.
Zpráwa o poselstwí od stawůw králowstwí Českého ku králi Fridrichowi w Nowém Městě za Wídní o S. Řehoři r. 1451 konaném. (Z rkp. Šternb. p. 205-10.)
(W Nowém městě, 1451, 23 Mart. a 26 Mart.)
"Toto jest poselstwie se dalo w Nowém Městě, ten úterý před zwěstowánie matky Božie, k králi Římskému, anno etc. quinquagesimo primo."
Najoswiecenejší knieže, králi a pane přiezniwý! Waše KMt dobře wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpuosoby tak zašlo jest pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A kakžkoli rozličnými obyčeji pracowali jsme o to, se wšech stran zpuosobuow těch wyhledujíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté překážky a příčiny w tom přiházelé nemohlo se jest w tej mieře státi, až když WMt po panu Haškowi pod listy wěřicími swú dobrú wuoli nám wzkázala, powolujíce, abychom sami zemi zřiedili jedniem zpráwci neb jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnú k tomu wuoli WMt dáwá. Tehdy úmysl WMt a wuoli takowú wědúce, i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci wzali jsme předse, a sněmów o to několik wšie země jměwše, již teď na tomto sněmu nynějšiem wšichni páni, rytieři, zemane a města ustanowili jsme se jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WMti powědieno.
Račiž WMt wěděti, že wšecko králowstwie, tak jakož powedieno, na sněmu obecním a walném společně sebrané, wážiwse mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby i mnoho zlého, kteréž se jest pohřiechu léta předešlá ďálo, a mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé přestalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také téhož, co na nás, wystřiehli, a poněwadž se u WMti najbližší cestu toho naleznuti w této mieře nadějem, poručili jsú nám wšichni jednosworně a jedniem hlasem, i na to nás teď k WMti poslali, žeť společně wšichni prosie i žádaji, aby WMt ráčila tomu králowstwí a jim i nám wšem krále Ladislavva, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Nenieť úmysl jich, aťby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té zemé a jich byl, ale již i w skutku, aby sobě JMt korunovvali, podlé práw a obyčejów té země starodáwních. Neb to WMt rač vvěděti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláštně to králowstwie bohu děkujíc w mír a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepřiezniech, ti již přietelé jsú, ktož w ruozniciech, ti již w jednotě, a ktož se dělili, již jsú we swornosti. Pak Twá Mt i každý šíře muož tomu rozuměti, nežť my tuto prawíme, jestližeby se to dlelo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, we swornost a jednotu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu nepřišlo, nežli dřiewe; a mohloby to WMti i téměř wšem zemiem okolním škodno býti.
Protožť wěřie WMti, že pro wýstrahu budúcieho zlého, kteréžby z našich roztržení pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmyslów netoliko tomu králowstwí, ale i wšem zemiem okolním, pošloby, ráčí WMt jakžto král Římský, jemužto zwláštnie péče říše swalé býti má, a zwláště koruny našie, jakžto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomočen, a tiem spieše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JMti wjednotě a swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystřieci mohli.
Tato dwa artikule ďáli se w pátek po zwěstowánie matky božie dole psaní.
Najoswiecenejšie knieže, králi a pane přiezniwý! Ačby bylo WMti powědieno, žehy to králowstwie wšechno bylo rozzastaweno a zapsáno, žádajíce zwěděti, čím pak král Larjislaw mělby při nás žiw býti? Nenieť tak, jakož WMt snad zprawuji, wše zastaweno; neb města, w nichžto králowa komora jsú, nejsú zapsána, a dielť i jiných zboží weliký swoboden jest, a k tomu poklad a klenot země najwyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno; ježto wše ku králowě ruce přijde. A pak nadto, aby žádný se nenadá], byť to králi našemu budúciemu některak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, ještě jsme k tomu i o jiný zpuosob se swolili, sami sebe w našem wlastniem dědictwie a držení ujmúc, ku pomoci králowstwie i také krále a pána našeho společně wšichni a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéžkoli máme, chceme dáti, i dědinníci mají se k témuž přičiniti, když králem jisti budem, a to dobrowolně, ne z práwa; ježto summa toho každý rozoměti muož nemalá bude sebrána, aby z toho některé wěci JMti užitečnějšie byly wyplaceny a dwuor jeho mohl tak, jakž na krále slušie, naweden a zřiezen i držán býti. A na to jsme se již i o zpráwu toho králowstwie podlé wuole od WMti nám wzkázané a dané swolili, že úředníci a jiné osoby, s jichžto radú mají ty i jiné wěci w zemi býti nezeny, pod panowáním králowým, až do let JMti; k němužto páni i jiní dobři lidé winúti se budu, jakžto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budu jednány ; a k tomu také i jiné země, ku králowstwí příslušné, JMt ku pomoci bude mieti. A jestližeby zpráwce s radú swú a země čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WMti, jakžto králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto také jeden úd jsme, a jakožto k strýci krále Ladislawa i poručníku, weřiece WMti, že nám ráčíte radni býti a pomocni.
Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WMt o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakúskými w poselstwí k zemi našie činěném býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwihati jest nesnadno, ale kdyby jedna druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejšie nésti. Protož myť jako jednu ruku zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň tiem obyčejem, jakož jsme powěděli dřiewe, ježtoť nebude toho málo. Račiž WMt se také přičiniti, ať druhá ruka pro lepšie těch zemí také s námi zdwihne, naši takowú hotowost k dobrému widúce.