O. Akta welikého sněmu swato-kateřinského w Praze r. 1450, 25 Nov.-1451, 6 Jan.

48.

Zápis welikého sněmu w Praze o sw. Kateřině (25 Nov. 1450) počatého a až do počátku l. 1451 prodlauženého. (Z rkp. Šternb. p. 173-188.)

W Praze, r. 1451, 6 Jan.

"O sněmu na sw. Kateřinu tato se jest stala wýpowěď od pánuow ubrmanuow,  anno etc. LI°."

My Jindřich z Rožmberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Zdeněk ze Šternberka a z Konopiště, najwyšší purkrabie Pražský, Jan ze Smiřic, Wilém z Rizmberka a z Rabí, a Zdeněk z Postupic, hauptman kraje Chrudimského, mocní ubrmané a přátelští rozdielce mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad s jedné a panem Oldřichem ze Hradce s strany druhé, i mezi jich také obú pomocníky, služebníky a poddanými, wolení a wydaní: wyznáwáme tiemto listem etc. že jakož podlé smluw, mezi nimi na Wildšteině učiněných, obě straně s jich přátely, pomocníky, služebníky i poddanými při hodu swaté Margrety nynie minulém jsú pánu bohu děkujíc w Pelhřimowě křesťansky smířeni, kdežto u wýpowědi při témž mieru učiněnie znamenitě jest položeno a wyřčeno, což jest pan Oldřich winil pana Jiříka z Kunstatu, anebo   zase  pan  Jiřík pana Menharta  dobré paměti a pana Oldřicha syna jeho, z některých kusuow, jakož pře jich s obú stranú wypsané šíře o tom wykazují, že těmi haněními neměli jsú se haněti, aniž těmi wěcmi proti sobě byli jsú winni, i jiné wěci, záštie, nepřiezni i jakážkoli píečiněnie mezi týmiž stranami a jich obú přátely, pomocníky, jednotníky, služebníky i poddanými, měly jsú také podlé úmluw nahoře dotčených tudiež w Pelhřimowě srownány a skonány, neboli srownána a skonána býti: ale že to státi se jest nemohlo beze lsti, ježto i zřetedlně to a skutečně jest shledáno: odloženo bylo i jest z jednostajného obojích swolenie, i také s radú těch dobrých lidí nestranných, kteréž byli o to k sobě přijali podlé Wildšteinské smlúwy, aby ty wěci na sněmu obecniem wšeho králowslwie nynie při hodu swaté Kateřiny w Praze držalém, nebo jinú chwili, kterúžbychom sobě my položili, ježtobychom sobě i jiným, jichžby se to dotýkalo, w tom času dosti mohli učiniti, námi byly jednány. Protož my nadepsaní ubrmané, chtějíce rádi a úmysl wždy majíc, stranám již praweným i tomuto králowstwí tak zašlému, což najdále stačiti muožem, poslúžiti, aby lidé po takowých puotkách, nepřiezniech i záhubách w lásku, přiezeň, swornost a jednotu wšem potřebnú a užitečnú s pomocí boží jsúc uwedeni, mohli w pokoji spolu šťastně obýwati a tiem pilněji i snáze z jedné wuole sobě k tomu raditi i pomáhati, jakžto wěrní a přirození koruny synowé, cožby ke cti a chwále božie bylo, i k obecnému wšeho králowstwie dobrému: jakž z té moci na nás, jakož již wypsáno jest, w tom s obú stran dobrowolně a mocně zawěšené, aby naše péče w tom a bedliwost byla wždy poznána, wšichni společně a za jeden člowěk, najprwé tuto naší wýpowědí, pod základy a pokutami w dřewních listech smluwních s obú stranú zapsanými, míru toho křesťanského w Pelhřimowě, jakož na hoře přimieněno, wyřčeného, we jméno božie potwrzujem; též jakož prwé známo jest, i ještě wyznáwajíc, že jsú strany se tak haněti neměli, ani těmi wěcmi, jimiž sebe s obú stranú dotýkali, byli jsú proti sobě winni. A podlé toho wypowiedáme, aby wšeliká haněnie w tom záští s obú stranú klerakžkoli prošlá, buďto řečná, neb listownie, od stran samých nebo jich pomocníkuow a služebníkuow, i jiná pomluwenie, nepřiezni, kyselosti a nelibosti jakžkoli netoliko mezi panem Jiříkem z Kunstatu a panem Oldřichem ze Hradce, ale mezi w.šemi pro ně a podlé nich jakžkoli w tej wálce až do této doby zašlými, nic newymieňujíc ani pozuostawujíc, aby pominula wšecka a pominuly wšecky, i z srdci s obú stranú wěrně a upřiemě byla a byly wypuštěna a wypuštěny; tak aby strana straně, ani žádný z nich jeden druhému ničímž toho zlým nespomínala a nespomínal, aniž wěčně kdy zdwihala nebo zdwihal ke škodě, k nelibosti, ku pomstě, ani které hanbě.

Item, jakož pan Jiřík obwiněn jest Janem Popelem ze Hluboké, žehy mu se za příměřím a w umluwách w jeho twrz w Lobkowice uwázal: toho jsme my nepoznali, ani poznáwáme, by w tom pan Jiřík co proti příměří a proti umluwám učinil; než učinil jest w tom záští, jako nepřieteli swému řádně. I wypowiedáme o tom, wždy k swornosti a pokoji hlediec, a rozkazujem, aby týž pan Jiřík twrze Lobkowic, se wším což k ní přislušie, we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi pořád čtúc, Popelowi, neb komužby on poručil, w jeho moc zase wrátil a skutečně postúpil.

Item, o twrz Chlewcowu o Bczděkow, kteréž jest pan Krušina ze Šwamberka dobyl s přátely swými, tak wypowiedáme: aby týž pan Krušina synu Chlewcowu, neb komuž on poručí, twrze jeho již jmenowané, tak jakž nynie jest, i s příslušnostmi, on i jeho služebníci, nebo jiní ktožby z té jednoty páně z Rožmberka a páně Oldřichowy co toho držali, ježto k tomu přislušie, postupu a postúpili, a jemu zase wrátil a wrátili we čtyřech neděléch konečně od této naší wýpowědi pořád čtúce.

Keni, o Pergmesgrünu twrzi, kteréž panu Petrowi ze Šternberka Nikolaj z Hassenšteina w tom zášti dobyl jest, wyřiekáme, aby též twrze, ač zbořené, wšak tak jakž nynie jest, i se wším což k tomu přislušie, Nikolaj též we čtyřech neděléch od télo naší wýpowědi panu Petrowi, neb komuž on poručí, w jeho moc postúpil.

Item, jakož Bolehošč twrz jest Hluožkowi nawrácena pod wýmluwú takowú, k niežto týž Hluožek slibem jest zawázán, aby jie když bude napomenut postúpil: o tom wypowiedáme i rozkazujem, aby týž Hluožek toho slibu prázden byl a z něho propuštěn, a při tej twrzi i se zbožím k ní příslušným aby zase jako dřiew zuostal.

Item, o Kostelci hradu i o zboží na panu Kunšowi Rozkošowi dobytém, kterážto zbožie ti páni a jiní dobří lidé, jenž hradu dobýwali, mezi se rozdělili jsú, tak wypowiedáme: aby za ten hrad i za wšecka zbožie k tomu hradu příslušná, buďto dědičná panu Kunšowi s hradem prodaná, neb od něho potom přikúpená, nebo wěny splacená, i zápisy králowskými, ciesařowými, nebo listy jinými od něho osáhla, ježtoby se těch zboží w tom záští jemu odjatých dotýkalo, tiž páni a jiní dobři lidé, jenž ta zbožie držie., aby dali panu Kunšowi polšestnádcta sta kop g. dobrých peněz střiebrných w zemi České obecně berných, a to jemu zaplatili na roky tuto položené rozdielně: to jest na sw. Jiřie po této naší wýpowědi najprwé příšlieho, aneb we čtyřech neděléch potom, pólčtwrta sta kop gr.; na sw. Hawla i hned potom budúcieho, aneb konečně we čtyřech neděléch potom, šest sel kop gr. ; a na sw. Jiřie potom opěti přijíti majícieho, neb také we čtyřech neděléch potom, ostatních a posledních šest set kop gr. ; a to aby jemu listy obecními, jakož na penieze slušie, s rukojměmi pod ležením ujistili, tak jakž pan Zbyněk z Hazmburka a pan Smiřický pochwálé. Pan Kuneš pak zase týmž pánóm a dobrým lidem ta zbožie maji(cím,) kterážby z těch zboží ke dskám zemským slušala, ta aby jim, neb kohožby se z nich dotýkalo, w též dsky zemské wložil, a kterážby ke dworským dskám slušala, ta klaď we dworské i se zpráwú, tak jakož země za práwo má; na kterážby pak zbožie toho drženie zápisy nebo listy jakéžkoli měl, ty aby jim, neb kohožby se z nich podlé drženie těch zbožie dotýkalo, wydal, dobrú jim wuoli na ně s swú i jinými podlé toho wisutými panskými pečetmi na swědomie účině a dada, jakož w zemi řád a obyčej jest. Než toto znamenité přitom z jednostajné wšech nás wuole přidali jsme w tom a přidáwáme, že pět nedělí panu Kunšowi od této naší wýpowědi pořád čtúc k rozmyslu pozuostawili jsme a pozuostawujem, aby wuoli měl, chceli tuto naši wýpowěď a penieze námi jemu za ta wšecka zbožie a práwa jeho wyřčené přijieti, takowě, neučinilli by toho, že proto základu on ani jeho strana nepropadne. Pakliby mu se zdálo to tak přijieti a učiniti, jakož jsme wyřkli, tehdy aby to panu Zdeňkowi ze Šternberka dal w tom času na Konopiště wěděti listem swým otewřeným, pod swú a jiných dwú urozených člowěków na swědomie pečetmi; a od času wěděti dánie polom w šesti neděléch týž pan Zdeněk i s jinými, jichž se to dotýče, pana Kunše do Prahy gleitujte bezpečně, a tu mějte listy na penieze hotowy, i Kuneš také s sebú zápisy a listy swé, o nichžto swrchu zmienka jest, tu přines, i s dobrú woli k nim takowú, jakož již nahoře jest wvpsáno, aby jim we dsky zemské i dworské, což podlé této wýpowědi klásti má, kladl; a listy s obú stranú tu sobě wydajte, a tak mezi sebú konajte, jakož se swrchu píše. A když sobě wšecky ty wěci dokonají, tehdy pan Zdeněk s jinými z swé strany, jichž se to dotýče, abv panu Kunšowi pruowod bezpečný před jednotu swú s listy i s penězi, dadieli mu které, zjednali až na Karlštein. Bylaliby pak mezi nimi která nesnáz o brání peněz, w lom což od pana Zbyňka z Hazmburka jeden a od pana Smiřického druhý k  tomu wydaní pochwálé, to aby bez odporu bylo bráno.

Item wypowiedáme, aby Pawlowi dřewniemu purkmistru Nowoměstskému domy jeho, a k čemuž práwo má neb okáže knihami městskými nebo listy a zápisy, ježto mu po dobyti Prahy jest odjato bylo, we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi pořád čtúc, neb komuž on poručí, w jeho zase moc wráceno a postúpeno konečně, a to, nebylliby zase do města přijat, aby swobodně mohl dáti, zastawiti, najieti, prodati, i s liem což chce, nebo chtieti bude, jakžto s swým učiniti, bez wšeliké překážky; a prodalliby komu neb chtěl prodati co, aby trhu jemu nehájili, ani zbraňowali neb odmlúwali, ani peněz hindrowali nebo hindrowati dopúštěli obyčejem žádným. Pakliby jemu se kto nač táhl, chtě snad práwo k tomu lepšie mieti, než on, to aby panem Janem ze Smiřic a panem Zdeňkem z Postupic ohledáno bylo a tak učiněno, jakž oni společně rozkáží.

Item, což jest koli pan Jan dobré paměti Rabský držal , práwo k tomu maje, a po dobyti Prahy jemu odjato, ježto pan Wilém již syn jeho k tomu práwo má, to aby jemu pány Pražany, neb ktož to držie, we čtyřech neděléch od télo naší wýpowědi bylo wráceno a postúpeno: kromě zbožie Kunratického, o kteréžto jiné již s tiem, kohož se dotyce, má miesto.

Item, jakož kněz Bedřich a Kolínští winí Jana Širokého z nějakého platu, kterýžby, jakož oni prawie, měl jim platili z Pašiněwsi, a on je zase také z jiného platu na někakém dwoře Kolínských: zdá se nám, že jsú ty wěci před těmito wálkami a záštími mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem wzniklými zašly, a tak by to nebyl náš súd. Pakli to před námi tu a na těch miestech i w ten čas, jakož doleji se pokládá, bude prowedeno, žehy ty wěci w těchto mierách zašly: tehdy i to také bohdá wedle sprawedlnosti ohledáme. Jehož zdáli se jim přátely mezji sebú o to wydati, a jimi w té chwíli býti smluwenu, naše k tomu jest dobrá wuole.

Item o to, což jest mezi panem z Rožmberka a Wodňanskými, tak wypowiedáme, aby pán s swé strany jednoho neb dwa, a Wodňanští tolikéž, přietele wydali, a ty swedli ten masopust, neb konečně prwnie neděli w postě; a jakž je ti srownají podlé těch zápisuow, kteréž mezi sebú mají, tak oboji na tom přestaňte.

Item, což jest opět mezi Budějowskými a Wodňanskými, rozkazujem, aby o to na týchž přáteléch a dobrých lidech přestali, a ti w též také chwíli konajte mezi nimi. Pakliby smluwiti jich nemohli, ale buďte strany w ten čas a na těch miestech nížepsaných před námi, žeť tu mají bohdá podlé sprawedlnosti poděleny o to býti.A w tej mieře  jestliže jsú co sobě stawili, to aby s obú stranú bylo propuštěno, a wšech nesnází a newoli mezi nimi až do konečného rozsúzenie přestáno.   

Item ktožby koli také podlé kraje, w němž přisedí, byw s jinými w lantfridu, i přiwinul se w tom záští k některé z stran swrchupsaných, a tak i nepřietelem toho kraje byl: tak o lom wypowiedáme, jakož i na počátku této wýpowedi wyřkli jsme, aby to wšecko (bylo) prostě a upřiemě pominuto a z srdcí wypuštěno, tak aby lantfrid, ani krajané, ani také žádný z nich, takowému nižádnému ničímž toho zlým nezpomínal wěčně, ani jemu k hanbě kdy neb ke škodě toho zdwihal.

Item, wězňowé ti páně Krušinowi ze Šwamberka služebníci, kteříž při tom a s těmi rotami byli jsú, kdyžto kramářóm a jiným obchodníkóm i řemeslníkóm z Prahy i odjinad, ježto jeli do Klatow k jarmarku, jest pobráno, pro něžto týž pan Krušina obwiněn jest, tak wypowiedáme i rozkazujem: aby o to pan Šwamberk Krušina o sněmu najprw w Praze budúciem, tu w Praze, pakliby ten sněm kterak zminul, tehdy w Benešowě neb na Konopišti o swatém Michalu najprwé příštiem byl osobně, anebo s plnú mocí swú poslal pod listem odewřeným s pečetí swú, a Kostenpira úředníka swého z Zelené Hory tudiež před námi postawil, i s těmi čtyřmi pacholky, kteréž byl týž Kostenpir, jakož sám prawil, k těm rotám poslal, i také  s těma dwěma, o nichžto týž Kostenpir prawil, že při  tom byli  jsú  bez jeho wuole, kteréž i na rukojmiech má. Pakliby pan Krušina tu chwili a na těch miestech před námi nebyl, ani moc jeho a úředníka swého weyš jmenowaného i s těmi pacholky nepostawil, aneb oni toho, což jim kážeme neučinili: tehdy rozkazujem tak, aby pan Krušina sám na jich miestě to wšecko oprawil, i skutkem učinil a naplnil, cožkoli námi byloby jim kázáno.

Item wypowiedáme a rozkazujem, aby pan Břeněk také před námi w ten čas a na těch miestech swrchudotčených a wespod jmenowaných stál osobně.

Item, o wězniech těch, kteříž od Žateckých a Lúnských w Udlicích jsú zjímáni, ježto Nikolaj z Hasenšteina prawí, že jsú i tehdáž byli, když jímáni, jeho přikázaní služebníci, a Žatečtí s Lúnskými prawie, že jsú služebníci markrabě Míšenského: wypowiedáme a rozkazujem, aby we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi z wězenie toho byli propuštěni a prázdni, a jiné wšecky wěci aby mezi nimi pominuly, tak aby od žádné strany proti druhé nikdy žádným obyčejem nebyly wiec zdwihány.  

Item, o Něprowi, kteréhož pan Zdeněk ze Šternberka wězením winí, již jsme se my panem Zdeňkem ujistili, že má o nem wšech pomlúwání a řečí nepoctiwých nechati, a nemá na něho w té mieře, ani na jeho služebníky, Něpr péče mieti; a zase Něpr také uruč témuž panu Zdeňkowi, aby jemu a jeho služebníkóm i lidem neškodil obyčejem žádným. Než rozkazujem tuto wýpowědí, aby o sněmu w Praze najprwé budúciem, nebo w Benešowé, aneb na Konopišti, w čas napřed uložený, před námi stáli, že tu chcem podlé duowoduow a swědomí obostranných to bohdá rozeznati podlé sprawedlnosti. 

Jiní pak wšichni wezňowé páně Jiříkowi a páně Oldřichowi i jiní, kteřížby koli w tom záští s obú stran zjímaní, rytieřšti lidé i obecní, tak wypowiedáme i rozkazujem, aby byli we čtyřech neděléch, od této naší wýpowědi pořád čtúc, konečné propuštěni a wězenie swého prázdni; a listowé wšichni na šacunky s obú stranú zdělaní, buď rok plněnie minul, anebo nic, a buď také na ty listy ležáno nebo nelézáno, ti aby wšem wězňóm, na nežto swědčí, w týchž čtyřech neděléch byli konečně a bez otporu wráceni i bez zmatku; a wzatoli od koho na který list co, to tak stuoj do našeho dalšieho rozsúzenie; ale wiece nikoli nebuď bráno.

Item ktož jsú se winili a winí, jichžto pře nám dány jsú popsány, ježto se jim bez odpowědi, neboli w mieru a w přímeřie, neb w kterých jiných umluwách tohoto záštie, škody rozličné bráním, pálením, jímáním, šacowáním i jinými obyčeji ďály: toho w tej mieře a tak w náhle srownali nemohúc, aby se wždy nic neukrátilo ižádnému, ale aby wiece s dobrým uptáním i rozmyslem nahlédnuto bylo podlé sprawedlnosti, to wšecko s túž plnú mocí na nás jednosworně s obú stran zawěšenú, i pod týmiž základy a pokutami, do sněmu najprwé w Praze budúcieho, tudiež do Prahy, pakliby sněm kterak pominul, tehdy do swatého Michala, kterýž najprw přijití má, do Benešowa, neboli na Konopiště konečně odkládáme, podlé moci a wuole nám w Pelhřimowě k tomu zuostawené ode wšech jednohlasné, abychom totiž w Praze na sněmu dřiew dotčeném nebo jinú chwilí, kteříž bychom čas my položili, to jednati mohli. I přikazujem wšem takowým, jenž jsú takowými běhy se winili a winie, jakož jsme již dotkli, aby každý z těch sám osobně, tak žalobce, jako ten, ktož jest obžalowán, stál před námi, neb jiného dobrého člowěka rytieřského s plnú mocí swú, pod listem weřicím s swú i jiných dobrých lidí na swedomi pečetmi, k sněmu w Praze najprwé budúciemu poslal w tém dni ode dne, kterýž sněm bude jménowán, konečně; a žádný aby neodjiežděl do skonánie swé pře, aneb do našeho rozkázánie jiného. Pakliby ten sněm kterak zminul, tehdy do Benešowa, aneb na Konopiště s duowody swými, kteréž každý mieti nmož k swé pře neb odporu dolíčení, ten den na swatého Michala; že tu pře i odpory s duowody každého wyslyšiec, chcem s boží pomocí o ty wěci konec uči­niti, a podlé win i duowoduow každého oprawy podobné, aneb cožby se nám k tomu zdálo potřebie, wyřéci a wynesti. Jestli pak žeby kto swéwolně před námi k swé při neb odporu nestál, ani s swú mocí tak a tu i na ten čas poslal, jakož se swrchu píše, a skrze to snad podlé naší wýpowědi tehdáž wyřčené co přijieli a učiniti neb oprawiti netbal: proto strana té jednoty základu nepropadne, ale má a powinna bude takowého připrawiti k tomu, obyčeji kterýmiž najlépe muož, aby od rozkázánie našeho konečně w desieti neděléch učinil a skutečně naplnil i oprawil, tak jakž tu bude mu rozkázáno. Pakliby se i toho nestalo, to jest, žeby takowý nebyl k tomu tak, jakož již wypsáno jest, připrawen, tehdy ta strana, z jejiežto jednoty takowý by neposlušný byl, w šesti neděléch potom aby sama učinila i oprawila, což onomu byloby námi wyřčeno a kázáno. 

A zwláště z čehož jsú pan Dětřich z Miletínka s krajem Hradeckým winili pana Koldu, a on je zase, jakož jsú to na nás zarukowali s obú stranú: o tom též rozkazujem, aby oboji na těch miestech i na ty časy byli, aneb swú moc poslali před námi; a což tuto wypowiedáme i ještě wypowieme, to aby sobě pod základy mezi nimi uničenými držali obostranně. 

Item kložby koli k sněmu nebo k sjezdu swrchupsanému gleitu žádali, buďte strany, wězňowé neb kteří takowé pře mající, má jim gleit bezpečný dán býti pod tú a takowú wýmienkú, postihlliby koho súd náš a weypowěď naše w čem, z toho žádný gleitem aby newycházel, ani se jím bránil, aniž chcem by komu proti sudu našemu neboli wýpowědi naší gleit pomocen a platen byl.

Item o těch tisíci zlatých od Chebských panu Jiříkowi slíbených dáti, z nichžto pan Krušina ze Šwamberka po swém služebníku winu jest témuž panu Jiříkowi dáwal, o kteréžto pan Jindřich z Rožmberka se panem Wilémem Rabským držala sta při, k tomu táhnúc, aby to  pominulo, takto jsme se wšichni ustanowili: poněwadž jsú Chebští listu přiznáwacího k jednoto pána z Rožmberka a pana Oldřicha ze Hradce jako jiní nepoložili, a k těm zlatým se tak swolili, i potom z žádného útisku netúžiwše, přede wším sněmem panu Jiřikowi s jinými jeho přálely z toho děkowali, že s nimi naloženo milostiwě: jakož jsú se swolili, tak učiňte.

Tyto pak wšecky wěci námi tuto již wypowěděné, buďto o mieru držení, o zboží napřed jmenowaných postupowání, o wezňów propuštění, neb o čemž koli jiném, tak jakž každý kus w sobě zawřien již a wypsán jest, tak z jedné wšech nás wuole i úmysla rozkazujem, aby od každého, což se koho dotýče, byly přijaty, naplněny a skutečně dokonány. Pakliby na komkoli, jenž těmito našimi wýpowěďmi k čemu jest zawázán, co sešlo: aby ta strana, z jejiežto jednoty takowý by byl, to oprawila, zastala i skutečně naplnila tak wcele a úplně, jakoby onen, jemuž jest rozkázáno, měl učiniti, bez wymlúwánie i odporu wšelikého.

Item, jestližebychom tuto kterých pří, jichžto nám popisowé jsú dáni, pozapomenuli, a tak jich wypowěděti obmeškali, to nebude ke škodě ižádnému, ale o sněmu najprw w Praze budúciem, neboli na miestech wýš položených , strany, jichžby se dotýkalo, před námi buďte, tuť má také to podlé sprawedlnosti jednáno býti.

Na potwrzenie wšech wěcí tuto wypowěděných my wšichni ubrmané nadepsaní pečeti naše wlastnie dali jsme i kázali přitisknúti. Kteréžto wýpowědi staly jsú se w středu na hod křtěnie syna  božieho,  léta jeho  narozenie tisíc čtyři sta padesát a jedno.