43.

List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské od několika pánůw jednoty Strakonické. (Z rkp. Šternb. p. 164-7.)

Na Wildšteině, 1450, 11 Jun.

My Jindřich z Rozmberka, Jan ze Hradce, Oldřich ze Hradce, Děpolt z Rizmberka, Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, Henrich z Sobětic, Puota z Utěšic a Jan z Lobkowic, známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi lidmi, že jsme slibili a mocí listu tohoto pod naší cti a wěrú slibujem, list hlawní na pargameně s dobrými rukojmiemi a wisutými pečeťmi na smlúwy a na přímeřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, panem Alšem ze Šternberka, panem Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé přiepisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás z obú stranu wydaného na nynějšie naše smlúwy i na přímeřie skrze nás z obú stranu umluweného a sepsaného; a ten list práwě a řádně dokonaný a celý od tohoto ochtába těla božieho we třech neděléch pořád zběhlých počítajíc máme a powinni jsme bez zmatku a beze wšech forteluow w moc pana Zdeňka ze Šternberka neb purkrabí jeho na hradě Konopišti položiti. A dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a wěrú slibujem, že toto přímeřie křesťanské, kteréž jest mezi námi s swrchupsanými pány nám odpornými namluweno a w přiepisiech od nás ubrmanów zapečetěných wypsáno, má do konánie a do dánie již psaným stranám listuow hlawních, ctně, wěrně a křesťansky zdržáno beze wšie lsti i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od našich ode wšech jednotníków, pomocníków, služebników i lidí poddaných. Pakliby se co w tom přímeřie swrchupsaném od nás od kohožkoli z jednoty našie stalo dřiewe psaným pánóm, aneb komu z jich jednoty, neb služebników a lidí poddaných: tehdy jakž nám čtyřie ubrmané, pan Jindřich z Rožmberka, pan Zdeněk ze Šternberka, pan Wilém mladší z Rizmberka a pan Zdeněk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž w Pelhřimowě o swětie Margretě najprwé příštie býti má, máme to i slibujem w skutku oprawiti, nikam se odtuď nerozjieždějíc. Také máme i powinni jsme zjednati to swými poselstwími ku panu Wáclawowi Wewerskému, ku panu Ozorowi, ku panu Janowi Koldowi a k Mikulášowi z Lobkowic, aby každý z nich listem pod swú pečetí, pan Wáclaw a pan Ozor na Bozkowice, a pan Jan Rolda na Kunětickú Horu panu Mrzákowi neb tudiež úředníku jeho, a Mikuláš z Lobkowic na Hrádek Křiwoklát dali wěděti konečně ten pátek po swětiem Wítě, chtieli či nechtie státi podlé nás we swrchupsaném příměřie a w umluwách; a též pana Jindřicha Kolowrata a kněze Bedřicha nemeškajíc obeslali máme, aby pan Jindřich na Hrádek Křiwoklát a kněz Bedřich na Poděbrady w úterý najprw příští každý z nich dal wěděti, stojíli podlé nás w dřiewe psaném přímeřie a w umluwách, čili nestojí. Toho wšeho na zdrženie a na potwrzenie pečeti naše wlastnie přitištěny jsú s naším wědomím i s přiznáním dobrowolně k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Wildšteině, let božích tisíc čtyři sta padesátého, ten čtwrtek před swatým Wítem, to jest na ochtáb těla božieho.