38.

Oswědčowání p. Caltowo od p. Jiříka z Poděbrad, na  sjezdu Plzeňském učiněné. (Zkopiearch.Třeboň.)  

W Plzni, 1450, 15 Mart.

Wám páni, rytieři, zemané a města, i wšem dobrým lidem na tomto sjezdu nynie sebraným, pan Jiřík z Kunstatu, pán náš, kázal jest powědieti, a wzkazuje službu swú, ktož jste s ním a jeho přátely w dobré wuoli.

Podlé toho Waší Milosti, páni, a též i wám přietelé milí, oznamuje a wěděti dáwá, ač kteří newiete, že páni ubrmané JM^ti i také druhé straně rok jsú položili w Pelhřirnowě w neděli prówodní najprw příští. Atak slyšaw pán náš, pan Jiřík, kterak mnozí lidé po zpráwě nejisté některých, široce po krajích, a zwláště w tomto kraji Plzeňském, mluwili jsú majíce zato, jakož i jisté snad někteří mají, by JM^t byl příčina těch nesnázi w této mieře w zemi wzniklých, a žeby JM^t byl toho snad i někaký počátek : protož teď pánu našemu, jakož sme již powěděli, i straně druhé, rok, tak sě naděje, w Pelhřimovvě na to jest položen, žeť tu bohdá shledáno býti má, ktoť čím winen i také newinen jest. Prosit wšech na tomto sjezdu společné, i každého zwláště, a žádá pánuow, rytieřów , zeman i měst, aby také ráčili při tom býti a byli w Pelhřimowě k tomu dni, jakož sine řekli dřéwe. Žádat pán náš, a welmiť by to rád widěl, by přitom bylo dobrých lidí, cožby najwiece býti mohlo. Tu bohdá srozoimete a zwiete, wy i jiní dobří lidé, práwěli jest o JM^ti to šířeno či nepráwě, a ktoť wšech nesnází těch byl a jest příčina, neb kto také w tom newinně jest pomlúwán. Nebť pán náš i do jich domuow některé o též chce obe­slati, a wždy hleděti toho, cožby dobrých lidí mohlo najwiece, by bylo podobné i z jiných zemi, při tom býti; aby asponě weděli, kým jest a kterak to šlo, neb kterakby sě měli potom, budeli potřebie, k tomu přimlúwati a k čemu přičiniti, nejistými sě powěstmi klátiti nedadúce. Každýť sám od sebe muož tomu rozuměti, zeť našemu pánu wálek a nesnází žádných potřebie nenie. Jestiť, wieme, těch JM^ti záhub a zlého  této země   tak líto, jako komu;  newyměňujemť ižádného.

Pakliby kto při tom býti nechtěl, aneb sě komu nezdálo, a potom snad wždy ještě řeči a pomlúwaní o pánu našem takowých nepozuostal : tedť my od pána oswědčujem, i sami byste rozoměli, žeťby takowý rád pánu i ji . . .[Chyba w originálu; tak i doleji] škodil, poněwadž by neuptalé prawdy wědčti nechtěje . . . wšetečně tak utrhal.

Dáleť slyší pán náš, žebyste s markrabí Míšeňským w swazky někaké chtěli wjíti. Wie to každý z wás, že markrabě Mišenský starodáwný země této jest nepřietel; ježto kdež jest kdy mohl ke škodě nebo k hanbě tomuto královvstwí co učiniti, nad jiné cizozemce wždy hleděl toho beze wšie lítosti, a radost toho měl i chlúbu. Zwláště pak w této mieře nepřietel našeho pána jest zjewný, a mnoho dobrým lidem již to známo jest, i bude ještě bohdá šíř oznámeno, co a kterak jest nad služebníkem jeho panem Šumburkem přes wšecka rowná podáwanie učinil, i nad jeho sirotky, ježto náš pán to široce muož prowesti. I wěříť wám páni, a též i wám přietelé, že toho nikoli neučiníte, byste takowému jeho w té mieře, i jeho wšech přátel, a tohoto wšeho králowstwie dáwnému nepřieteli, měli ke škodě našeho pána, markrabí již powěděnému ku posile, i k záhubě země wcházeti s ním w které swazky. Tkloťby se to mnoho jiných, a potom nadleh strach, byť i samých wás nedotklo.

Zwláštěť pak Twú M^t, pane z Rožemberka, pán náš pamatuje mírem tiem, kterýž se jest luoni znamenitě stal w Jihlawě mezi wáma. Stalliťby sě ten swazek, tak jakož jest slyšeli, i my sme již teď powěděli, rozomělťby pán náš i wědel, že Twá Mtěmír ten swéwolně chtělby rušiti, a sobě tudy swéwolných dobýwati sním i s jeho přátely nesnází. Protož prosiť Twé M^ti pán náš, že toho neráčís udělati, a sjeho nepřietelem swazków takowých ke škodě země této činiti, přes pána našeho široké a zjewné podáwanie, kteréž jeho od markrabie Mišenského potkati nemohlo. Toť na Twú M^t pán náš wznášie a k paměti přiwodí.