25.

Oswědčowání pana Jiřího z Poděbrad weřejné proti pánům jednoty Strakonické. (Z kopie arch. Třeboň.)

Na Poděbradech, 1449, 1 Mart.

Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Nowého Plzně, i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně wyslaným, přátelóm milým.

Službu swú wzkazuji, múdři a opatrní přietelé milí! Rozpisowánie wám i jiným páně z Rosimberka, i také p. Oldřicha Hradeckého, swú při líčíce, k tomu wedú, aby čímž sami winni, na mě i na mé přátely secpali, a dobrým lidem w této zemi neprawě a křiwě nás zhyzdiece, prostranněji swú wuoli toliko k užitku swému a k zkáze a k umdlení obecného dobrého tohoto králowstwie dowesti mohli. Za kterážto jich křiwá rozpisowánie a neduowodné řeči, kdyžťby přišlo k duowodu před dobré lidi, ufám bohu, že se budú mieti zač styděti. Neb podlé mého prwnieho některým z wás dobrým lidem oswědčowanie, každý zdrawého rozumu požiwaje rozeznali muože, když powáží prawě , k čemuž sme se w Pelhřimowě podáwali, že se mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré králowstwie tohoto, ale ne panu z Rosimberka s jeho pomocníky. Poněwadž w těchto záštíech chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řáduow země této, podlé kompaktát, mierného listu, Pelhřimowských smluw a toho poselstwie, kteréž ku králi Římskému nedáwno bylo wysláno, i těch zemských klenotuiow, kterýchž jest panu Menhartowi swěřeno, najwiec se dotýče, žádali sme, aby takowé weliké wěci sněmem obecným nepokútně byly jednány; i také což jest na naši čest neprawě saženo, jakož nás mazali i ješte newinně maží, chtěli sme zřetedlně z toho práwi býti, jakožto newinní, tu kdež najwiec dobrých lidí býwá. Nikoli nemohlo nás to potkati. Nébrž jakož oni rozpisují, že chtěli na dobrých lidech přestali, tak aby we čtyřech neděléch stal se konec, i tuť práwi nezuostanú: neb sme my i toho podáwali, netoliko we čtyřech neděléch, ale by to mohlo býti w témdni, žebychom rádi to widěli. Ale oni toho podawše, potom to zawrhli, když řekl pan z Rosimberka, že tepruw pan Oldřich ze Hradce, poradě se s přátely, we čtyřech neděléch na to chce odpowěd dáti; a té odpowědi jest i w tom času nedal. Toť panem Zbyňkem Zajiecem, panem Janem Smiřickým i jinými dobrými lidmi, kteříž sú při tom prawými prostředky byli, dowedeno w prawde býti množ. Milí přietelé! powažte toho, našeliť jest rownějšie a konečnějšie podáwanie, čili oni nekonečného podáwajíc, swú winu na nás uwesti chtie. A muožte rozuměti, že ty wěci netoliko nám i wám, ale i wšemu tomuto králowstwí najpotřebnějšie, strannými sněmy, kteréž pan z Rosemberka pokládá, nemohu tak spěšně k konci dobrému, jehož jest této zemi weliké potřebie, přiwedeny býti, ale sněmem obecným, proto že wšech dotýčie, aby napřed obecné a potom stranné wěci jednány byly a rownány. Oni pak rozumějíce, žeby na sněmu obecném práwi nezuostali, jakožby jim tu bylo mluweno, co zlého a přieliš škodného w této zemi jimi šlo i ještě jde, tuk žeby se měli zač styděti, líbí se jim lépe o zemské wěci potutelně smlúwati, ježto mně i přátelóm mým nenie příslušné zemských wěcí prosuzowali. A teď opět křiwú řeč w Strakonicích sobě složili, žeby pan Menhart otráwen byl. Jižť sem wám prwé psal, žeť mi křiwdu na tom welikú činie, ježto to buoh wie i dobří lidé wědie. Také jakož pan z Rosimberka wám i jiným rozpisuje, žeby se rád k obecnému dobrému a k upokojení země této přičinil: ale skutečná příčina jeho opak okazuje. Jakož se jest to tak na sněmu w Pelhřimowě očitě shledalo, že pokládaw se za prostředek, wšemi obyčeji rušil to, k čemuž sú se ti dobři lidé, o nichžť sem wám prwé psal, jsúce prawým prostředkem, slušně primlúwali. Teď pak nynie Beneda ze Šťahlaw i někteří z Kolína prawili před dobrými lidmi, že pan z Rosemberka a p. Oldřich Hradecký psali jim nejednú, aby w těchto krajích pálili; a že oni páléce, ještě méně činie, nežli jest jim rozkázáno. Porozumejtež tomu, takowýmli ponukowáním ku pálení mají obecné dobré a upokojenie w této zemi přiwesti. Diwnéby bylo, by takowého jich staránie o obecné dobré pánu bohu se nezželilo! Protož znamenajíce jich nekonečné taidinky, a má a přátel mých sprawedliwá podáwanie, wěřímť wám w celosti, jakožto dobrým lidem, milujícím obecné dobré tohoto králowstwie, že těm potworným jich psaním wěřiti nebudete, ani se kterak nawesti dále, w takowých bezprawích, jimiž oni zisków swých hlediece, obecné dobré, w němž waše také i wšech této země přebýwačów záleží, umdliti a zkaziti proti bohu a sprawedlnosti usilují, byste jim měli pomáhati: ale je nawedete, aťby rowná podáwánie má i přátel mých přijali. Nebť my o to stojíme, aťby se od nich zemi prawě stalo, od sebe chtiec sněmem obecným, neb kohožby sněm wydal, rowné učiniti i zase přijieti. Pakliť pres to bude chtieti swé wuole požíwati se mnú i s mými přátely: my pánu bohu úfajíce a sprawedlnosti, radějšie jich swéwolnosti s božskú pomocí brániti se mieníme, hrdel i statkuow powážiece, nežlibychom o wšecky sprawedlnosti duchownie i swětské, kteréž se netoliko wás neb nás, ale wšie země dotýčí, úkladnými jich obyčeji měli býti utištěni, wám wěřiece, že proti jich swéwolnosti nám radni i pomocni budete. Nebo nepochybně doufám wšemohúciemu, žeť jich neupřiemnostem božská moc neráčí prospěchu dáti. Také dotýčete, žeby se wám zdálo, abych na sněm do Plzně jel, a žebyšte se chtěli přičiniti, žeby dosti bezpečstwie zjednáno mi bylo: tohoť jsem wděčen od wás, jakožto od přátel swých milých, a učinilťbych to k žádosti wašie, bychť rozuměl, žeby ten sněm o obecné wěci složen byl. Nebť se zdá mně a přátelóm mým, s kterýmiž sem se nedáwno u Hory sjiežděl, žeby tam naše daremná jiezda byla, poněwadž toliko o stranné wěci ten sjezd jest položen, tak jakož z páně z Rosimberka listów rozum okazuje. Než poslánoť jest ku panu z Rosimberka, aťby gleit dán byl těm, kteréž od sebe do Plzně wyšlem, aťby tu na tom sjezdu zprawili a oznámili, k čemuž sme se podáwali i ještě podáwámy, a že my hotowi jsme k obecnému dobrému slúžiti bez prótahów, ne jako oni, ježto obec­ným dobrým z dáwných časów i nynie komužkoliwek k wuoli pro swé zwláštnie zisky protahují. Doufámť wám úplně, jakožto lidem sprawedliwým, že na tom sněmu tu tento list zjewně kážete čísti, a přičiníte se, aby rowné ode mne a od mých přátel přijali i od sebe nám učinili, a obecné dobré aby bylo jednáno bez meškánie. Dat. na Poděbradech, w prwní sobotu w postě, let božích etc. XLIX.

Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad.