H. Weřejná akta w bezwládí Českém r. 1449.

23.

Půwodní zápis jednoty Strakonické, kterýmž se někteří páni a stawowé Čeští proti jednotě Poděbradské wespolek zawázali. (Z orig. arch. Třeb. i z rkp. Křižown. str. 192-196.)

We Strakonicích, 1449, 8 Febr.

We jméno božie, amen. My Oldřich a Jindřich syn jeho z Rožmberka, Wáclaw z Michalowic, Hynek Krušina z Šwamberka hauptman té chwíle kraje Chebského, Jan z Šwamberka, Jan z Rismberka odjinud z Skály, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Jindřich z Kolowrat, kněz Bedřich ze Strážnice, a Jan z Lobkowic, i jiní páni, rytieři, zemané i města králowstwí Českého nynie w Strakonicích na sněm sebraní: wyznáwáme tiemto listem wšady a přede wšemi, kdež a před nimižto čten neboli čtúc slyšán bude: že widúce a znamenajíc mnohé a přieliš škodné králowstwí tohoto Českého záhuby, a zwláště to, co sě jest před chwilí newelmi dáwnú stalo a děje i podnes, totiž wpadení do mést Pražských, jetie urozeného pána, p. Menharta z Hradce, nébrž že skrze to wězenie již pohřiechu i hrdlo ztratil jest; i to také, že kompaktáty, mierným listem, smluwú Pelhřimowskú i jinými wšelikými země této zápisy a zpuosoby, ačkoli s welikú nesnází, pracemi a náklady, i nás wšech pilnostmi zjednanými, jimižto země tato w poklid byla uvvedena, hnuto jest, proti řádóm, práwóm i swobodám králowstwí tohoto Českého; a tak lítost nad sebú srdečnú, jakožto té země a koruny synowé přirození toho majíce, a chtiece rádi wšickni společně s pomocí boži k tomu se jakož jsme powinni přičiniti, aby králowstwí toto České do konce, i my tudiež wšichni, nebyli zkaženi, než ty wěci ješte tak pohřiechu šeredně začaté w dobré byly radše uwedeny: ustanowili sme a swolili sě wšichni jednosworně i swolujem pod  zawázanim a umluwami takowými:

Najprwé wšichni společně z swornosti a jednoty nás wšech chceme, swolujem i tak sě jednostajně twrdíme, abychom wšichni napřed sami w sobě a mezi sebú pokoj a jednotu měli, drželi a zachowali, i kdežby toho koli bylo potřebie, sobě wěrně a prawě dopomáhali na toho, ktožby proti nám neb kterému z jednoty našie a obecnému země této České dobrému chtěl swéwolně na zkázu býti  i záhubu.

Item jestližeby nám kto neb kterému z jednoty našie z čeho winu dal, máme a chcem se i každého z nás k rownému podadúce, rowné od sebe buďto práwem, neb po dobrých lidech učiniti, a to též zase od každého týmž obyčejem přijieti. Pakliby nás neb kterého z jednoty našie rowné potkali nemohlo, a kto swú wuoli s námi neb kterým z nás mieti chtěl, proti takowým neb takowému sobě mámy a chcem, tak jakož se swrchupiše, s boží pomocí radni býti a pomocni, w tom statków ani hrdel swých nelitujíce. Jestli pak žeby se snad která ruoznice, záštie neboli nechut od kohožkoli kterému w této jednotě našie stala, o to sobě každý takowý má pána neb zemenína jednoho z též jednoty woliti, aby oni ty neb toho, mezi kýmžby sě ta ruoznice dala, o to rozdělili. Pakliby se oni o koho smluviti nemohli: ale kohož jim koli urození páni, p. Oldřich a p. Jindřich z Rožemberka neb jeden z nich, buď jednoho neb dwa, z panów neb z zeman, jmenowati budú za rozdielce., aby přitom, jakžby ten nebo ti jmenowaní rozdělili, s potazem pánów nadepsaných z Rožmberka, aneb kohožby se jim zdálo jiného radú, bylo konečně zuostáno. A ti sě také, kohož jmenowati budú, k jich rozkázaní mocnému a nás wšech jednoslajnému swolení w to mají uwázati, a to k konci, což jich rozum najdále stačiti množe, bez zbawowáni wésti miestnému.

Item byloliby, žeby se kto z tohoto našeho jednostejného zápisu a swolení chtěl proti komu wytrhnúti swéwolně, a wálku neboli kterú jinú nesnáz počieti a ji wésti, takowému nejsme ani býti chcem zawázáni, takowé jeho swéwolnosti pomáhati. Pakliby snad kto, již nynie w této jednotě jsa s námi zawázán, a toho záwazku, spojenie i zápisu kterým obyčejem držeti nechtěl potomně, ani nám společného nás wšech swolení již dotčeného pomáhati proti utiskóm: ten sě napřed sám cti swé a wierv odsuzuje, a my pak sobě proti takowému každému jednosworně máme pomáhati, a každého takowého k tomu, aby záwazek tento, k němuž jest swolil a zapsal se, držal  w celosti připrawiti.

Toto také pro obecnie země této České napřed, i nás tudiež wšech dobré, přidáwáme znamenitě, ktožbykoli chtěl k nám w tento záwazek, umluwu i zuostánie wstúpiti, ježtoby jméno jeho w tomto listu nebylo wepsáno: ti nebo ten každý list swój otewřený přiznáwací na pergameně s swú pečetí wisutú w moc urozených pánów, p. Oldřicha a Jindřicha   z Rožemberka nadepsaných, kdež   a u nichžto list tento lehne, má položiti. To když učiní, má tak mocno býti a pewno, jakožby jeho jméno w tomto bylo listu wepsáno, a pečet jeho tudiež přiwešena; toho také wšeho, což w tomto listu jest napsáno, tak úplně, jako který z nás, má býti účasten.

Item také na to wšichni se swoliwše zuostali sme, jestli žeby kto z této jednoty a záwazku našeho mocí od koho tištěn byl a útisk který trpěl, mají jemu páni z Rožmberka často jmenowaní, kdyžby toho požádal, přiepis tohoto našeho záwazku a spojenie s swými pečetmi oběma anebo z nich kteréhožkoli jednu zapečetěný dáti, jímžby mohl jiné pány, jenž w tom stojíme a státi chcem, sobě ku pomoci napomenuti. A ten přiepis tak zpósobený rowně túž moc mieti má a bude, jako list tento hlawní.

A tento náš záwazek spojenie i zápis trwati má do těch wěcí a pří wšech skonání a jich k miestnému konci přiwedenie, i potom ještě nad to do roka úplně a najprw pořád zběhlého. Protož my wšickni swrchupsaní, jichž jména jsú napsána, a také ti jichžto listowé přiznawacie budú položeni, měrú a na miestě, jakož sě swrchupíše, slibujem společně a každý z nás zwláště pod najwyšším základem, pode ctí a wěrú naší křesťanskú, sobě tak radni býti a pomocní, i ty wšecky kusy, artikule a články, i každý z nich zwláště, jakož sě swrchu slowo od slowa píší, ctně, wěrně, prawě a upřiemě křesťansky zdržeti a w skutku zachowati bez zrušenie wšelikého. Na pamět a zdrženie toho my wšichni swrchupsaní pečeti naše wlastnie listu tomuto sme přiwěsili. Jenž jest dán a psán na sněmu wýše praweném w Strakonicích, léta po nar. syna bož. po tisíci po čtyřech stech čtyřidcátého, w sobotu po swětě Dorotě panny a mučedlnice božie.

Formule listu přiznáwacího k jednotě Strakonické. 

Já N. etc. wyznáwám tiemto listem předewšemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú: tak jakož urození, stateční, slowútní a opatrní páni, rytieři, panoše i města, znamenawše burky a záhuby w zemi této wzniklé, sjeli se w Strakonicích, a tu zespolka na tom zuostawše zapsali se, aby se k tomu přičinili, aby takowé wěci w dobré uwedeny byly, tak jakož hlawní list mezi nimi na to učiněný swedčí; a prosili mne, abych wedle nich w tom zápisu stál a byl: a já znamenaw hodné a poctiwé jich žádanie, kteréž se k obecnému dobrému a k upokojenie této země chýlí, slíbil sem, a mocí tohoto listu slibuji wedle swrchupsaných pánuow, rytieřuow, panoší, zeman i měst w takowém zápisu státi, a jej i každý kus w něm zwláště položený držeti, tak jakož hlawní list swedčí a ukazuje, pod túž pokutu, jakož we hlawním listu jest položena. Toho wšeho na lepší jistotu a pewnost kázal sem swú wlastní pečet s swým dobrým wědomím k tomu listu přiwěsiti, jenž jest dán a psán etc.