8.
Druhé poselství od Stawůw král. Českého ku králi Fridrichowi po sjezdu w Jindřichowě Hradci učiněné. (Z rkp. Šternb. str. 87-91.)
W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept.
"Druhé poselstwie k králi Římskému. "
Welebnosti Waší již nenie tajno, od poslów wšeho králowstwie Českého před malú chwilí k WMti wyslaných, jmenowitě pana Jindřicha ze Stráže a pana Přibíka Klenowského, kterak my i wšecka obec koruny České na sněmu obecniem a walném, při hodu swatého Martina nynie minulého, wšichni společně se a jednostajně jedniem úmyslem i wolí ustanowiwše, žádali jsme po týchž poslech, pod listy našimi weřicími, s WMtí sjezdu o wěci nám a zemi naší potřebné, a zwláště k rozmluwení o krále Ladislawa, strýce wašeho, žádost naši i země naší chtiec i majíc na WMt wznésti, aby nám jej za krále a za pána našeho dáti; jakož Welebnost Waše těch weci plněji a šíře jest zprawena posly našimi wýše jmenowanými, i w memorálu odpowědí wašich týmž poslóm od rady WMti daném dosti znamenité to dotčeno jest a napsáno. Ku kterémužto sjezdu WMt swoliwše, den k tomu jistý a jmenowitý swatého Michala, a miesto we Wídni, sami jste položili, i waše gleity s pečetí waší králowskú, a jiné s pečetmi kněze biskupa Pasowského, pánów Rakúských, města Wídně i jiných dobrých lidi nám jste poslali; ježto my i wšecka země naze welice bywše utěšeni, neměli jsme za jiné, než žeby to ku konci dobrému a jistému mělo jíti. Neb jsme WMti po týchž poslech našich zřiezenie wzkázali, že s koncem i s mocí plnu ke dni a miestu od WMti nám položenému jeti mieníme, i cesty a zpósoby takowé poctiwé bohdá a hodné byli jsme před se wzali ku přijetí krále Ladislawa, ježtoby JMt byla dobře mohl zde kralowati i dwuor JMti jako slušie státi; jakož i WMt o swatém Michalu měla jest plněji zprawena toho býti. A máme za to, žeby i země okolnie úmyslów našich a zpósobów takowých by nepohyzdili, ale za poctiwé by nám chwálili a za dobré.
Na to pak již teď jsme wyjeli, k miestu a k konci to wésti s boží pomoci, a radú i příčinú WMti chtějíce. Waše pak Mt poslala k nám, a my již na té cestě w Hradci, posly swé, pana Prokopa z Rabšteina a pana Jürga Kanachera, kteřížto pod listy WMti weřicimi ďáli nám poselstwie jménem waším, mezi jinými řečmi, kterýchžto ukracujem, žeby WMt po našich poslech nesrozoměla, by na tom sjezdu wámi nám položeném i w kleitiech wašich dotčeném, mělo o krále Ladislawa mluweno byli, dotekše, jeslližeby naše tato jiezda k WMti o to býti měla, abychom wěděli, že WMt nikoli nám do let rozomných wydati ho neráčí, a kterak, jelilibychom, WMt se bojí, žeby práce naše i nákladowé byli nadarmo: než kdyžby k letóm k rozomným přišel, že má také králowstwie Uherské i jiné země, a bude se moci obrátiti, kam bude chtieti. I zdáť se nám, žeť se to chýlí k nekonci dobře k dalšiemu, než kdy jindy; i to nám také dworno jest, kterakby WMt po našich poslech prwé prawených neměla byla tomu rozoměti, ano nám w tom poselstwí nic nebylo jest pilnějšieho i w memoralu týmž poslóm od waší rady daném, o kterémž swrchu zmienka jest, znamenitě takto jest napsáno: "Item, aby páni Čeští zjednali, což budu najlép moci, aby z Čech k Uhróm nejeli proti JMti a králi Ladislawowi i jich zemiem, a ti, kteřižby již byli w Uhřiech, aby byli odwoláni; neb poněwadž Čechowé se již smluwili o krále Ladislawa, nenie slušné, aby proti němu a na jeho škodu jeli" etc. Račiž WMt wěděti, žeť to poselslwie waše nás welmi jest zarmútilo, neproto, že jsme náklady nemalé pro čest waši a krále Ladislawa i také w naději této zemi poctiwého a dobrého učinili: ale wiec proto, že se nám zdá, že jest nám to i wší zemi našie weliký diel k hanbě i k škodě, že jsme tiem waším poselstwím od toho sjezdu s dobrým WMti i naším rozmyslem před dlúhým časem swoleného, kterémužlo WMt sama den i miesto s potazem i s radú dobře rozmyslnú jest položila, na cestě k němu jedúc, odwoláni, widúce WMt, že úmysl náš s plnú mocí byl jest jeti k wám a s jistým koncem.
Protož, poněwadž WMt nás jest tak od toho sjezdu beze wšech příčin slušných, a my již na cestě, odstrčila, wzkázawši, že nám do jeho let dáti nikoli ho neráčíte, zpósoby naše k tomu i úmysly widúce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwí, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježto pilností našich a prací i nákladuow zwláštních dědičných našich byli bychom nelitowali, ne z práwa, ale dobrowolně se podwoléc, ježto se jest to z králów i pánów té koruně nikdy nestalo ižádnému: račiž WMt wěděti, žeť páni, rytieři, zemané, města i wšecko králowstwie mienie již Otci swatému, kardinálóm, králóm okolním a korferštóm, i jiným kniežatóm a dobrým lidem, i wšie říši, což najdál moci budem, oswědčiti a oznámiti wšecky tyto wěci, úmysly a žádosti naše, zpósoby k tomu zjednané, sjezduow skládánie, i také toto naše s cesty zase nawrácenie, aby wšem dobrým zemiem i krajinám známo bylo, kterak to wšecko WMti sešlo jest a scházie, ale ne námi.
A potom lítost nad sebú i nad tiem králowstwím tak dlúho osiřalým a od WMti zanedbaným majíce, w té sirobě po tak welikých a dlúhých i wšem okolním zemiem wědomých puotkách, déle toho trpěti nemohúc ani chtiece, a tak dřéwními příhodami budúcích se škod, netoliko nám, ale snad i okolním zemiem přihoditi se mohúcich wystřihajíce, musíme již i chcem toho králowstwie i sami se tak s boží pomocí opatřili, abychom déle bez krále nebyli a bez pána. Zdáť se nám, w tak těžkých a dáwných puotkách a nesnáziech, let krále Ladislawa w takowých wěcech dlúho čekati; a srozomějíť Otec swatý, kardinálowé, králowé, kniežata a jiní dobři lidé i země okolnie, že pro hodné příčiny a z přawé núze swého i té země zlého, kteréžby se říše swaté, snad i jiných zemí okolních dotknúti mohlo, wiec dopustiti se nechtějíc, musíme to učiniti, a žeť WMti wšecko to jde, i dále pojde, (ale wždy ne námi) etc.