7.
Pamět o jednání p. Prokopa z Rabšteina a Jiřího Kainachera se Stawy Českými. (Z kopie w arch. Třeboň.)
W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept.
Prokop Rabštein a Jiřík Kainacher dáli sú poselstwie pod listem wěřicím od krále Římského ku pánóm, rytieřóm, zemanóm a městóm králowstwie Českého, kteřiž sú se byli sjeli do Jindřichowa Hradce: najprwé: že KMt wzkázal jest wám swé pozdrawenie, milost a wše dobré.
Dále že JMt slyšel jest o sjezdu neb o sněmu, kterýž má býti w Hradci, a proto jest JMt wyprawil k wám nás posly swé s tiemto poselstwím, že JMt srozumiewá, že z toho sněmu Hradeckého k JMti chcete jeti do Wiedně kroku, kterýž jest wám položen na den sw. Michala s takowým úmyslem a s žádostí, aby JMt wám krále Ladislawa strýce swého do wašie země wydati ráčil za krále a za pána. A jestližeby takowý úmysl wás byl, a žebyste s takowú žádostí k JMti jeti mienili, prawí JMt, žeby tehdy nákladowé i ta práce waše nadarmo byla. Neb králowá Alžběta slawné paměti mátě krále Ladislawowa, jdúci na onen swět, poručila jest i sweřila na najwyššie krále Ladislawa syna swého JMti, jakožto strýci JMti a poručníku, a že s králem Ladslawem i korunu Uherskú JMti jest přinesla, takowě, aby král Římský JMt krále Ladslawa nikoli newydáwal nižádnému do jeho let došlých a rozumných; a že móžete rozuměli, že přes to nenie hodné ani slušné JMti, by měl wám neb komu jinému krále Ladslawa wydati do jeho let rozumných. Jakož jest pak též JMt wám powěděl přede čtyřmi lety, když ste byli k JMti o to do Wiedně přijeli od země s plnú mocí. A také, že král Ladislaw má wiece zemí, a Uhří že také JMt žádají, a že KMt král Římský též jest Uhróm powědel. Než když král Ladslaw doroste a swých let rozumných dojde, kam se pak JMt bude chtieti obrátiti, to bude moci učiniti. Ale wieteli jakú jinú cestu, ježtoby tato země pod nějakými zpráwami w řádu mohla státi, a postawena býti do jeho let rozumných, tomu že král Římský JMt chce raditi a pomoci a na to tento rok s wámi držeti. A s tiem, k otázce pánów, Rabštein řekl, že nemají co wiece mluwiti od JMti.
A když sú se byli páni, rytieři, zemané i města po oběde sešli: tehda pan z Rosenberka powěděl jest pánóm, že s ním mluwil Rabštein, žádaje, aby je před se pustili, žeby ještě měli něco mluwiti. I mluwil jest takto, řka: zdaliby někto mému poselslwí, kteréž sem dnes dál s spoluposlem swým od KMti, a mé řeči prawě nesrozuměl, ale aby nebylo přičiněno ani ujato, proto ještě chci to obnowiti, a zwláště o posledním kusu: že KMt tohoto roku konečně neodpowiedá, než že JMt těm poslóm, jakožto p. Jindřichowi Strážskému a p. Přibíkowi Klenowskému, kteříž byli od králowstwie Českého k JMti posláni, nesrozuměl jest, a že sú JMti nedali poselstwí o tom, by měl král Ladislaw wám wydán byli; a tohoto roku že JMt konečně neodpowiedá: než jmáteli a bylyliby jaké jiné cesty nežli tato, ježtoby lato země pod nějakými zpráwami a zpósoby mohla w řádu státi do let krále Ladislawowých rozumných, k tomu že JMt chce raditi i pomoci, a tento rok s wámi držeti.