Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.50 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, děkuju za slovo. Já si dovolím říct v podstatě jenom jednu větu. Tento zákon se tak dlouho připravoval, tak dlouho vyjednával, že já nechci zdržovat jednání Sněmovny, že předpokládám, že úplně všichni vědí, o čem v tomto zákoně jde.
Chci ještě poděkovat naprosto všem politickým stranám za dokonalý příklad toho, jak mají zákony vznikat, neboť jsme si opravdu věci vysvětlovali, vycházeli jsme si vstříc tam, kde to šlo, a myslím si, a doufám, že to pozná i na konečném hlasování. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Otevírám nyní rozpravu, do níž jsou přihlášeni poslanci Rataj, Exner a Nacher. Prosím tedy nejdříve, aby vystoupil pan poslanec Nacher.
Vás, kolegyně a kolegové, opětovně žádám o ztišení. Pokud máte cokoliv k řešení, přesuňte své rozhovory do předsálí. Přesuňte své rozhovory do předsálí!
Prosím. (Poslanec Rataj říká mimo mikrofon, že není Nacher.) Rataj, já jsem zmiňovala Rataj. Ono tady je tak špatně slyšet, pane poslanče, že ani nebylo slyšet... (Poslanci v sále říkají, že předsedkyně opravdu řekla Nacher.)
Opravdu jsem řekla... Já jsem četla všechny přihlášené nejdříve a pak jsem dala slovo panu Ratajovi, ale omlouvám se, pokud se mýlím. Snažím se tady udržet klid a není tomu stále dosaženo.
Tak prosím, pane poslanče Rataji, omlouvám se ještě jednou a máte slovo.
Poslanec Michael Rataj: Milé kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, jako spolupředkladatel pozměňovacího návrhu, který zásadním způsobem mění § 403 odst. 1 trestního zákoníku mi dovolte říci pár slov, proč jsem přesvědčen o nutnosti konečně se symbolicky vypořádat se součástí naší historie, totiž bezprávím páchaným na domácích obětech komunistického režimu v letech 1948 až 1989. Tento návrh rozšiřuje trestní postih podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka tak, že vedle nacistického hnutí výslovně zahrnuje také to komunistické.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, máme historicky výjimečnou příležitost napravit zásadní nesoulad v našem právním systému. Totiž fakt, že zatímco propagace nacismu je právem postihována, komunistická ideologie, která rovněž vedla k masovým perzekucím, vraždám a potlačování základních lidských svobod, doposud explicitně uvedena nebyla. Je nepřijatelné, že část české společnosti stále vnímá nacismus jako zločin cizího německého národa, zatímco komunismus často omlouvá jako v uvozovkách naši ideologii jen proto, že v této zemi zakořenil a jeho vykonavateli byli mnohdy naši otcové, dědové či pradědové.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, pane poslanče, ale opravdu prosím kolegyně a kolegy v pravé části sálu zejména, aby se ztišili.
Poslanec Michael Rataj: Obě tyto totalitní ideologie však byly cizí svobodnému duchu této země a obě byly stejně zrůdné. Po třiceti šesti letech od sametové revoluce máme možnost napravit nedůslednost, možná zbabělost našich politických předchůdců a říci jasné a konečné ne jakékoliv glorifikaci a obrazování marxisticko-leninské ideologie. Ta stejně jako nacismus vedla v důsledku k nenávisti, k násilí a popření demokratických hodnot. Obě ideologie vedly k masovým zločinům, a obě tedy musí být postaveny na roveň i v oblasti trestního práva.
Důvody této změny jsou podle mě čtyři. Prvním důvodem je, že komunistické režimy, ať už v Sovětském svazu, Číně, Kambodži, nebo i u nás v Československu, byly odpovědné za masové porušování lidských práv: vraždy, pracovní tábory, popravčí procesy, cenzuru, kolektivizaci, znárodňování, hospodářský úpadek i devastaci společnosti. Propagace tohoto hnutí by měla být tedy zakázána stejně jako v případě nacismu. Druhým důvodem je, že právní systém musí být konzistentní. Obě totality, nacismus i komunismus, zničily demokracii, zneužily moc a zanechaly za sebou miliony obětí. Rozlišování mezi nimi v zákoně je nelogické a nespravedlivé. Třetí důvod - demokracie se musí bránit i preventivně. Propagace komunismu může být vnímána jako podněcování k násilnému odstranění demokratického řádu. Právní rámec musí určovat meze přijatelného chování ve veřejném prostoru. Čtvrtým důvodem je: oběti komunistického režimu si zaslouží úctu. Zlehčování jejich utrpení veřejnou oslavou totalitního režimu, jako se to často děje, je neetické a nemorální. Zákaz může působit i výchovně, stejně jako tomu bylo u nacismu.
Jako člověk, který zažil komunistický režim už jako plnoletý, apeluji zejména na mladší kolegy, absence osobní zkušenosti může vést k podcenění nebezpečí, které komunistická ideologie představuje. Je to ideologie ospravedlňující třídní nenávist, autoritářství a potlačování lidské důstojnosti, proto je potřeba proti ní zaujmout jednoznačné stanovisko. Zároveň si musíme uvědomit potřebu vyváženosti. Orgány činné v trestním řízení musí odlišovat skutečné extremistické projevy od neškodných, nostalgických či ironických odkazů na minulost; například zpěv internacionály, pozdrav čest práci či nošení komunistických řádů a odznaků a podobně.
Nevhodná kriminalizace by mohla paradoxně přispět k opětovné popularizaci této ideologie, a to nikdo z nás nechce. Věřím, že podobně jako v případě nacismu i zde bude soudní moc postupovat rozumně a trestně stíhat pouze skutečně nebezpečné projevy, které směřují k podkopání demokratického zřízení a ohrožení práv a svobod jednotlivce.
Dámy a pánové, věřím, že tento poslanecký pozměňovací návrh podpoříte a pomůžete tak napravit historickou nerovnováhu a posílit důvěru ve spravedlnost a principy, na nichž stojí náš demokratický právní stát. V této zjitřené době musíme činit na obranu demokracie i takové kroky, které se zdají být na první pohled zbytečné. Děkuji za vaši pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Exner a následuje pan poslanec Nacher.
Prosím o ztišení v sále a předávám slovo.
Poslanec Martin Exner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych si dovolil navázat na kolegu Rataje a říci tady, proč bychom měli podpořit tento pozměňovací návrh, který explicitně komunismus a nacismus stanovuje v trestním zákoníku jako škodlivý. Podle mého názoru je naprosto základní otázka - existuje nějaký zločin, který spáchal nacismus a současně ho nespáchal komunismus? Popravy oponentů dělaly oba, koncentráky, gulagy zavedly oba, genocidu provozovaly oba ty režimy, antisemitismus oba ty režimy, násilím prosazený mocenský monopol oba ty režimy, okupace sousedních států dělal jak komunismus, tak nacismus, plány na násilnou světovládu měli opět jak nacisté, tak komunisté, ideologie strachu a nenávisti oba tyto režimy, a zde se lišily pouze v tom, že nacismus měl nenávist rasovou a národnostní, komunismus třídní, ale prostředky byly vždy stejné: lágry, vraždy, totalita. Takže proč bychom měli k těm dvěma stejně zločinným ideologiím přistupovat různě?
Chtěl bych tady říci ještě... Položit ještě jednu otázku. Proč jsou i současní komunisté tak proruští? Komunisté v Československu vládli přesně tak dlouho, dokud nad nimi drželi ochrannou a zároveň řídící železnou ruku sovětští komunisté. Takže komunisté zřejmě trpí sentimentem po těch starých dobrých časech své absolutní vlády a vědí, že bez ruské podpory na ní už nikde nedosáhnou. Jejich mocenský monopol přijel se sovětskými tanky v roce 1945 a přišel s agenty Směrš, kteří zatýkali československé občany a odvlékali je do gulagů. V roce 1946 sice komunisté vyhráli v Čechách volby, nikoliv na Slovensku, žádné další svobodné volby už ale nedopustili. Moc uchvátili v únoru 1948 pučem a bez sovětské okupace v roce 1968 by o ni nejspíš tehdy přišli. Sovětská okupace jim přidala dvacet jedna let samozvané vedoucí úlohy strany a o tuto vládu přišli přesně v okamžiku, kdy Gorbačov naznačil, že se sovětskou vojenskou podporou už komunisté počítat nemohou. ***
