Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.40 hodin)
(pokračuje Zuzana Ožanová)
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, národní parky a jejich ochranná pásma nejsou izolované ostrovy uvnitř České republiky. Všechny čtyři stávající národní parky se nacházejí v pohraničí a na jejich území se projevují fenomény, jako za jejich hranicemi. Vyrovnávají se dosud s následky významných demografických, sociálních a ekonomických změn po druhé světové válce, i s nejrůznějšími projevy dějů současných. Obce v národních parcích a jejich ochranných pásmech mají oproti ostatním tu výhodu, že leží v oblastech s výskytem přírodních krás národního a nadnárodního významu a v přiměřené míře je mohou ekonomicky využívat.
Pandemie covid-19 ukázala, že se do budoucna nelze spoléhat jen na mantru rozvoje cestovního ruchu. Sázet pouze na kartu turistiky a rekreace už nelze. Nejen kvůli objektivním dopadům overturismu, realitě klimatické změny, ale i rizikovosti tohoto odvětví tváří v tvář podobným hrozbám, jako byl právě covid-19. Obce v národních parcích a jejich ochranných pásmech je třeba podpořit cílenými pobídkami, které vytvoří pracovní místa mimo sektor služeb v nejbližším okolí zvláště chráněných území.
Samotné správy národních parků jsou významnými investory, zaměstnavateli a výrazně se podílejí na kulturním životě celého regionu. Například Správa Krkonošského národního parku za uplynulá dvě a probíhající třetí programové období investovala nebo investuje v regionu takřka 2,3 miliardy korun. Tyto prostředky byly a budou využity na přestavby a stabilizaci v minulosti nevhodně založených lesních porostů, obnovu vodního režimu krajiny, účelových komunikací a turistické infrastruktury, záchrany místního dědictví i podpory územního plánování a povodňové ochrany obcí v podobě realizované studie odtokových poměrů. Rozsáhlý projekt obnovy lesních mokřadů, který vede k velmi účinnému zadržování vody v krajině pro přírodu a pro lidi, realizuje také Správa Národního parku Šumava. V dubnu obhájila Správa KRNAP prestižní certifikát, který drží od roku 2009 jako správce vůbec největšího lesního majetku s touto certifikací v Česku. V rámci auditu je posuzován také sociální pilíř, který by v podobě zaměstnání místních lidí mohl být ještě silnější, pokud by je od toho neodrazovala centrálně nastavená složitá pravidla veřejného soutěžení a prostředí Národního ekonomického nástroje, NEN.
Debatu o budoucnosti národních parků a také místních samospráv nelze oddělit. Obojí pak nelze oddělit od debaty o reformě veřejné správy. Demografický vývoj pohraničních regionů je spojen se zmenšováním samospráv, u nichž postupně hrozí privatizace ve prospěch zájmů, které lze jen stěží označit jako veřejné. Tyto soukromé zájmy se dostávají do střetu s veřejným zájem ochrany přírody a krajiny daleko častěji než oprávněné jiné veřejné zájmy. Dovolujeme si vás požádat, abyste svou autoritou pomáhali tyto zájmy odlišovat a postavili se za zájem veřejný.
Závěrem si vás dovolujeme pozvat k návštěvě národních parků. Bude nám radostí seznámit vás s rozsáhlou činností správ nejen v oblasti ochrany přírody a krajiny, ale také v oblasti ochrany kulturních památek, environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, budování a údržby turistické infrastruktury, protipožárních opatření, spolupráce s hospodáři, ubytovateli, a především místními samosprávami. S úctou Pavel Müller, ředitel Správy Národního parku Podyjí, Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava, Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku a předseda Asociace národních parků ČR, Pavel (správně Petr) Kříž, ředitel Správy Národního parku České Švýcarsko.
Na tento otevřený dopis, a dovolím si necitovat přílohu, kterou je stanovisko těchto ředitelů k pozměňovacím návrhům, je právě již na úvod zmiňovaný dopis několika obcí. Opět, dovolím si citovat. Sepsáno dne 6. 5. 2025. Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, starostové obcí na Šumavě a v Českém Švýcarsku se ostře vymezují proti některým částem dopisu, který adresovali čtyři ředitelé parků poslancům. Dopis je dehonestující občany a obce v národních parcích a obsahuje informace, které jsou zkreslené a mnohdy popisují nepravdivě stav věcí v národních parcích.
Denně se díváme na rozpadající lesy. Některé informace o obnově lesa, které ale neplatí pro celé území národního parku, jsou zavádějící, protože není jisté, že za osmdesát až sto let budou na místě původních lesů vzrostlé živé lesy, tak jako zde byly, když byly národní parky vyhlašovány.
Části dopisu, kde se chlubí národní parky skvělými výsledky v ochraně přírody, jsou naprosto matoucí. Za státní peníze byly šumavské lesy a lesy národního parku ponechány žíru kůrovce jen tak a nikdo za to nenese odpovědnost. V Národním parku České Švýcarsko obce soustavně upozorňovaly na stav suchého lesa, dokonce jim bylo sdělováno, že suché dřevo nehoří, až vznikl požár, který byl téměř neuhasitelný.
Jenom s nadsázkou, já opravdu nevím, jak dlouho tu ještě budeme, jak se tady kolegové vedle baví, ale nicméně to, že nás někdo požádal o to, abychom přečetli tento dopis, je zcela legitimní, abychom tak učinili.
Pokračuji v dopise: K pozměňovacímu návrhu Petra Bendla dopis uvádí. Citace z textu: Pozměňovací návrh 6606 poslance Petra Bendla, který ukládá Agentuře ochrany přírody a krajiny a správám národních parků plně respektovat územně plánovací dokumentaci, zejména územní plány. Nebere ovšem v potaz, že jde o dokumenty jen určité míry podrobností, a navíc často platící dlouhou dobu, během které mohlo ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu dojít k zásadním posunům v kvalitě přírodních stanovišť. Ředitelům národních parků nepřísluší hodnotit platné územní plány obcí, které se nacházejí na území parku. Každý územní plán, každá změna územního plánu musí vždy projít připomínkovým řízením úředníků z národního parku. Schválená zonace Národního parku Šumava v roce 2020 říká, že zóna přírodní má 27,7 procenta, v roce 2036 má mít 52,3 procenta a v roce 2060 celkem 75 procent. Zóna kulturní krajiny měla v roce 2020 celkem 1,2 procenta a stejnou rozlohu má mít i v roce 2060 podle platných, radou parku neschválených zásad péče o Šumavu.
Ministr Brabec sliboval, že 22 obcí na Šumavě bude mít kulturní zónu cca 10 procent, ale byly to jen plané sliby. Ředitelé parku si nárokují tímto sdělením, že už tak malé území určené pro rozvoj obcí mohou ještě více zmenšit. Starostové obcí se ostře ohrazují proti tvrzení čtyř ředitelů národních parků, citujeme: "Debatu o budoucnosti národních parků a také místních samospráv nelze oddělit, obojí pak nelze oddělit od debaty o reformě veřejné správy. Demografický vývoj pohraničních regionů je spojen se zmenšováním samospráv, u nichž postupně hrozí privatizace ve prospěch zájmů, které lze jen stěží označit jako veřejné. Tyto soukromé zájmy se dostávají do střetu s veřejným zájmem ochrany přírody a krajiny daleko častěji než oprávněné jiné veřejné zájmy. Dovolujeme si vás požádat, abyste svou autoritou pomáhali tyto zájmy odlišovat a postavili se za zájem veřejný." Konec citace.
Toto tvrzení považujeme za dehonestující, velmi urážlivé a plně znevažující práci nás starostů. Jak si nějaký úředník, jmenovaný do svého úřadu státem, může dovolit toto napsat? Starostové obcí jsou demokraticky volení občany a jim jsou také zodpovědni za svoji práci. Ředitelé čtyř národních parků nás tímto tvrzením jen ubezpečují, že se považují nadřazeni nad zájmy našich občanů, a jen dokazují, že díky těmto tvrzením může docházet a také někdy dochází k šikaně občanů žijících na území národních parků. Neměli by se ředitelé parků a s nimi úředníci parků spíš snažit o spolupráci s námi, obyvateli? Obyvatelé našich obcí si nevybrali to, že se jimi mnohdy po staletí obývané území stalo územím, kde rozhoduje nevolený úředník národního parku. Tímto dopisem chceme deklarovat, že my obce máme právo být v národním parku a mít právo na trvale udržitelný rozvoj, protože sem patříme. ***
