Neautorizováno!

Já bych se teď vrátil k tomu zákonu a budu postupovat krátce. Tohleto číslo (Ukazuje list papíru.) bylo výrazně nižší před covidem a bylo výrazně nižší před energetickou krizí, kterou způsobila Putinova válka na Ukrajině. Tohle jsou lidé, a když se podíváte třeba na jinou statistiku - míra úspor českých rodin na účtech, to byl takový ten slavný případ, co jsme tady ve Sněmovně diskutovali už před pěti lety, když vám vypadne příjem a rozbije se vám pračka, kam jdete? Do Home Creditu? Nebo vám udělá banka spotřebitelský úvěr? Ne. Takže v České republice je poměrně velké množství lidí, kteří i po té covidové krizi nemají peníze na účtech, kterými by si saturovali nějaký náhlý výpadek příjmů.

Těchhle 1,5 milionu lidí je ohroženo ztrátou bydlení v energetických chudobě či nadměrnými náklady na bydlení. Tohle číslo je poměrně důležité. Jenom abych se opřel o nějaké statistiky: 340 000 lidí z tohoto balíčku jsou děti, 320 000 jsou dospělí lidé v rodinách, 5,1 procenta - 80 000 lidí jsou samoživitelé, a teď pozor, teď přijde ta drsná věc, 26 procent - čtvrtina, 410 000 - jsou senioři a 420 000 je střední třída, které nemůžeme lépe zaměřit, ani v těch datových zdrojích, ale jsou to prostě lidé, kterým náhlá životní situace, například každoroční zvedání nájmu ve smlouvách na jeden rok, způsobí, že v danou chvíli nemají šanci si byt udržet.

My jsme navrhli reformu, která může těmhle lidem, kteří nejsou zralí na složitou sociální péči - například senior, který se potřebuje přestěhovat, fakt neumí na Sreality a neumí jednat s realitkou ani s majitelem, nezná právní řád, nezná svá práva, velmi lehce podepíše nevýhodnou smlouvu, neví, že je tady nějaká možnost jít třeba do aukce obecních bytů - všichni tito lidé by se mohli obrátit na kontaktní centra pro bydlení, což jsou poradny, které všem těmhle lidem pomůžou zvláště ztrátě bydlení předejít. Mohou jim pomoci s nájemními smlouvami, s jednáním s realitkou, navrhnout nějaký způsob přestěhování, kde se vůbec po těch bytech dívat, hovoří o aukcích městských bytů, poskytnou potřebné garance pro soukromé pronajímatele anebo těm, kteří už o bydlení přišli, a to je ta druhá skupina, pomůžou získat byt z těch kvazibytových fondů.

Tady několikrát zaznělo, kde jste to číslo vzali? To číslo také není cucprst, má oporu v datech, které má Ministerstvo místního rozvoje k dispozici. Možná vzorovým příkladem, byť ta politika je tam trochu jiná, je Dánsko. To je ten benchmark, tam mají v tomto režimu zhruba 20 000 bytů. Dánsko je populačně i rozlohou přibližně velké jako Česká republika. Aby ministerstvo mohlo vůbec pracovat s tímhle číslem, tak bylo důležité zeptat se těch, jež ty byty mají, jaké jsou bariéry toho, proč je v danou chvíli nepronajímají a co by, což je garance - garance je, když se něco nepovede, tak se z ní platí, to není, že se garance čerpá automaticky - tak jaké garance by jim pomohly na to, aby ten svůj byt vzali, dali ho případně ke správě obci a došlo k tomu kontraktu, který pomůže propojit pronajímatele, který by z nějakého důvodu byt nepronajal, s člověkem, co ten byt potřebuje.

A skutečně z těchto čísel i v momentě, kdy se diskutovalo s obcemi, vychází zhruba 2 000  bytů ročně komerčních již existujících, které ale nejsou na trhu, takže z pohledu trhu je jedno, jestli se jedná o nový byt, nebo o byt, který se náhle uvolní k pronájmu, a zhruba tisícovku takovýchhle bytů by do tohoto režimu vložily obce. To je myslím důležité říci. Znovu se vrátím číslu 30 až 35 tisíc bytů nově postavených ročně. Toto je 10 procent. Za mě 10 procent fakt není špatných.

Nicméně k těm kontaktním centrům po tom zásahu - a tohle číslo neberte až tak vážně, ano? - ale kdybychom brali, že v České republice bude pouze polovina kontaktních míst, kde toto jsou ti potenciální lidé, kteří se v nějaké fázi obrátí na ta kontaktní místa, tak fakt je to jenom jednoduchá matematika, je to o půlku méně. Kolega Havránek, prostřednictvím pana předsedajícího, tam kroutí hlavou. Podívejme se, kde ta místa jsou. Česká republika je saturována oerpéčky, která jsou přibližně stejně rozdělená. Pokud ta oerpéčka budou takto, dostupnost se sníží - já nevím, jestli o polovinu, ale sníží se výrazně. Pokud místo 210 kontaktních míst, nebo kolik máme, 110 s argumentací, že tam ten problém není, což podle mě není pravda. Problémům se ztrátou bydlení čelí stejně v mém rodném Jablonci jako na Moravě, a protože ten člověk neví, jak svoji situaci vyřešit, stává se potom potenciálním klientem, těch zhruba 160 až 300 tisíc lidí, kteří pak už jdou do toho azyláku bydlet nebo mají nějaký problém.

Takže tímhle zásahem - hlavně nesmí mít žádné úředníky navíc -jsme vlastně omezili preventivní nástroj kontaktních center. A tady zopakuju, už tady není pan ministr Jurečka, proto se ten zákon pilotoval. Máme tady 70 měst, v kterých se ta kontaktní centra zřídila. Já jsem tady citoval - nevzal jsem si ten článek dneska - případ Olomouce, kde to kontaktní centrum pomohlo stovkám lidí. Byl tam i příběh seniorů - když noviny píšou článek, chtějí, aby se četl, tak si vybrali konkrétní případ lidí, kteří se potřebovali jenom přestěhovat, nedokázali si v tomhle poradit a bylo jim pomoženo. Takže to si myslím, že redukce kontaktních center jde proti logice zákona, té preventivní části.

Dostal bych se k tomu druhému návrhu a tady musím plně souhlasit s paní poslankyní Evou Fialovou, která je zpravodajkou toho tisku. Ten návrh, kdy se do toho vlámalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejen jako úřady práce, které budou částečně vykonávat tu agendu, ale i v napojení na nějaký jejich systém - koho pobavil dnešní článek, jak se digitalizuje na MPSV, doporučuju, vyšel na Seznam.cz. Je to docela divočina. Napojení do toho jejich systému se objevilo ten den, kdy garanční výbor pro veřejnou správu toto měl projednávat. Pak přistál poslancům na stole - opozičním, koaličním - a díky tomuto návrhu, a mě strašně zarazilo vyjádření pana náměstka Trpkoše - ale já nerad mluvím o náměstcích, takže to beru, jako že to je za MPSV - který na tom samém výboru řekl, že ke zúžení té skupiny dochází z důvodu, že by potom stát selhával v tom těm lidem ty potřeby... jako tam není garance, že se mu pomůže, ale že ten člověk má nárok. A teď byl kulatý stůl o bydlení - nevím, jestli dneska, nebo včera, četl jsem ten článek dneska - kdy opět toto zaznělo, ano, že my to těm lidem jako nemůžeme přiznat, protože stát na lepší pomoc v bydlení nemá prostředky a nemá nástroje.

Jenom bych chtěl říct, že redukce, kterou do toho zavedl Marian Jurečka - pak se vrátím k tomu, že to celé ještě odloží o půl roku - tak 160 000 lidí v bytové nouzi by dle návrhu zákona o podpoře bydlení mohlo dosáhnout na byt, ale pan Jurečka stanovil, že nárok na byt mají mít jenom lidé, a teď to bude hodně zjednodušené, co berou dávku v hmotné nouzi, a zavedení limitu pro podporu bydlení spolu se superdávkou - ořezal tu skupinu lidí, kteří by na tyto byty měli nárok. Vládními úpravami z toho vypadli senioři, samoživitelky, zdravotně postižení s příjmem nad 10 000 měsíčně, oběti domácího násilí a děti, které odcházejí z ústavů. Takže těchhle 160 000 lidí opět hází tato vláda úpravou na poslední chvíli přes palubu.

Já se jenom vrátím k tomu, co zde zaznělo, myslím, že ze strany poslanců ANO. Pan premiér Fiala dokonce uvažoval, že by ten zákon byl omezen jen na vyloučené lokality. To je blbost, že ano, samozřejmě. Situace ve vyloučených lokalitách je úplně jiná, ta práce je tam vskutku náročná, ale krize s bydlením má dopad na celou republiku, na lidi napříč společenskými vrstvami, demografií po celé republice, takže to není zákon, který má řešit vyloučené lokality.

Suma sumárum, ten zákon by v komplexním znění zajistil bydlení pro ty nejpotřebnější nebo umožnil využívat tyto nástroje. Skutečně může řešit, a já si myslím, že to je - hovoříme o pravém opaku, pokud někdo tedy kupuje od obchodníků s chudobou byty, které následně dá do pucu a přes poměrně složitý systém kontroly tyto byty přihlásí do tohoto garantovaného fondu, a bude vznikat potom ten vztah, který bude vlastně auditován a kontrolován, tak si myslím, že naopak to je cesta. ***