Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
Poslanec Kamal Farhan: Už budu jenom stručný. Jsem chtěl upozornit ještě na jeden pozměňovací návrh, který je pana poslance Stanjury. Předpokládám, že bude někým uveden v podrobné rozpravě, ale tady jsem chtěl jenom upozornit na ten pozměňovací návrh. Jedná se o návrh, který ruší § 39h. To znamená, že v tuto chvíli, pokud zrušíme ten paragraf, tak se vracíme před orfanovou novelu. To je několik let zpátky, ještě se k tomu určitě vrátíme ve třetím čtení. V tuto chvíli se budou vykazovat léky, nemocnice je budou vykazovat v reálné podobě, to znamená, že vlastně přijdou o bonusy a peníze. Myslím si, že tento pozměňovací návrh je další ke snížení příjmu peněz, které budou nemocnice mít zpátky, to znamená, že vlastně je to další likvidace českých nemocnic a zdravotnictví, protože tento pozměňovací návrh vlastně i říká, že pokud vážení budete nakupovat efektivněji, tak se vlastně vůbec nic neděje, nemusíte šetřit. Je to takový socialistický návrh z pera Ministerstva financí. Už dneska tady máme ústavní žalobu na úhradovou vyhlášku, která je nevýhodná pro nemocnice a tohle je další likvidace malých nemocnic z pera této vlády. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče. Táži se, zda se Ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Ano, pan poslanec jako zpravodaj? Jako zpravodaj, prosím, máte slovo. Pan poslanec Tom Phillip.
Poslanec Tom Philipp: Dnešní odpoledne ještě jednou dobrý den. Bych se také chtěl k tomuto pozměňovacímu návrhu vyjádřit a vymezit se k němu. Pan kolega přede mnou, prostřednictvím paní předsedající, to tak nějak naznačil, já bych to vzal trošku od píky. Tímto pozměňovacím návrhem se vracíme k praxi, která tu byla před lety, to již zmínil pan kolega. Před lety totiž zdravotní pojišťovny hradily ZULPy nebo biologickou léčbu v nákupních cenách. To vedlo k tomu, že nemocnice se snažily vyhnout zákonným povinnostem soutěží a místo toho, aby vyjednávaly ceny a získávaly nějaké nejlepší, tak se snažily o takové, které jim zajišťovaly zpětné bonusy. To samozřejmě bylo trnem v oku Ministerstvu zdravotnictví tehdy vedeném Vojtěchem Adamem, a tak samozřejmě pravděpodobně zkoumal, proč to tak dělají.
Ukázalo se, že nemocnice tímto způsobem postupovaly proto, protože při nákupu ZULP nesly náklady, které jim zdravotní pojišťovny nehradily, což znamenalo, že provozování této léčby bylo pro ně ztrátové. Proto Vojtěch Adam změnil zákon a vlastně zavedl to, že zdravotnická zařízení účtují v cenách takzvaných maximálních, to znamená cenách, které určil SÚKL pro úhradu těchto léků. Tato změna přinesla zásadní obrat a myslím, že k lepšímu. Soutěže se rozběhly naplno, začalo se dosahovat výrazně nižších cen a ukázalo se, že správně nastavená ekonomická motivace dokáže divy. Rozdíl mezi vysoutěženou cenou a úhradou od zdravotní pojišťovny zůstával v nemocnici, čili byla motivovaná a k tomu, aby soutěžila co nejlépe a samozřejmě ty finanční prostředky, pokud šly, a samozřejmě šly (nesrozumitelné) jinam, do kasy nemocnice, byly použity na další léčení, čili tak, jak měly být. Největším poraženým v této soutěži byly farmaceutické firmy, protože soutěžní tlak je v tuto chvíli nutí k tomu snižovat ceny a opravdu soutěžit mezi sebou.
Pojišťovny naopak profitují z toho, protože s nemocnicemi obvykle dohodnou určitý podíl na tom rozdílu mezi tou cenou, za kterou ta nemocnice kupuje a potom účtujete pojišťovně, takže ani pojišťovny nebyly zkráceny příliš. Takže na závěr. Původní systém vedl k tomu, že nemocnice měly s léky spojené náklady neuhrazeny nebo ne plně uhrazeny. Změna pravidel na úhradu podle získané ceny vedla k tomu, že soutěžily velmi poctivě a s maximálním nasazením, získaly tak motivaci soutěžit. To je to správné, co na tom systému oceňuji. Dnešní situace je podle mě tedy správná. Nemocnice šetří na nákupu a mohou z rozdílu těch finančních prostředků, které získají mezi tou cenou nákupní a tou cenou nebo tou úhradou, kterou požadují od pojišťovny, financovat další terapii ve svých zdravotnických zařízeních.
Pojišťovny se sice musí dohadovat o sdílení úspor, ale protože mají určitou hegemonii na tom trhu, tak jim to dohadování jde celkem dobře, takže je to i pro ně efektivnější. Farmaceutické firmy se musí přizpůsobit tržnímu tlaku a poskytovat konkurenceschopné ceny. Jsem přesvědčen o tom, že ten systém tak, jak je momentálně nastavený, je správný a jediné, co bych býval uvítal, (?) bylo, kdyby pan ministr Stanjura tam nechal původní návrh, který diskutoval mezi Ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami, a to bylo soutěžení zdravotních pojišťoven těch jednotlivých léků. To si myslím, že by bylo něco, co by do toho mohlo přinést ještě další pozitivní dynamiku. Tento ovšem načten není.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku, ke které se přihlásil pan poslanec Kamal Farhan. Prosím, máte slovo.
Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo. Jsem chtěl říct, že v tuto chvíli jsme vlastně s panem poslancem Phillipem zajedno. Si myslím, že ten původní systém je daleko lepší, je to pro nemocnice, vlastně ty nemocnice tím získávají další peníze. V tuto chvíli, i když je uváděno v pozměňovacím návrhu, že se jedná o systémové řešení, tak já to systémové řešení nevidím, je to zase další ubírání nemocnic a povede to k další likvidaci zdravotnických zařízení díky tomu, že jim zase tato vláda sebere peníze. A když si přečteme důvodovou zprávu, teď jsem si to nechal vytisknout, tak zdůvodněné je to tím, že má být odměňován poskytovatel za poskytování zdravotních služeb, s tím nelze než souhlasit, určitě má být poskytovatel odměňován za zdravotní služby, ale víte, že dneska poskytovatelé jsou nedostatečně odměňováni za zdravotní služby. Takže jsem rád, že i pan Tom Phillip z koalice s tímto návrhem není spokojen a jsem zvědavý, co na to bude říkat v budoucnu pan ministr.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče. Pan ministr se hlásí s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Tak já to nechci. Protože to je velmi odborná diskuse a pevně věřím, že proběhne intenzivní debata na zdravotním výboru nejenom o tomto, ale i ostatních pozměňovácích. Nemyslím si a nikdy jsem si to nemyslel, že centrální nákupy léků by bylo nějaké dobré řešení z toho prostého důvodu, že jednak hrozilo riziko, že se vysoutěží jeden lék v té skupině a pak se obtížně budou soutěžit i ostatní. A druhá věc. Musíme si na férovku přiznat, že žádná ze zdravotních pojišťoven nemá aparát, který by dokázal efektivně ty léky soutěžit, to je prostě realita. A ty nemocnice se naopak, velké nemocnice, protože se bavíme především o centrových lécích, naučily efektivně soutěžit. Jsem navíc udělal skupinu z obchodních náměstků přímo řízených organizací a i nepřímo řízených, i krajských a městských, je to heterogenní skupina různých poskytovatelů, a ti náměstci diskutují o tom, jak dělat efektivní výběrová řízení a navzájem, řekněme, sdílí zkušenosti. To si myslím, že systému velmi pomohlo. Co se týče těch maximálních úhrad, já se samozřejmě za tu dobu, co jsem dělal přednostu kliniky a náměstka ve Fakultní nemocnici Brno, zažil různé způsoby úhrad předtím, než byla úhrada za maximálku. To bylo v kompetenci krajských ředitelů. Se nechci pouštět do detailů, ale principiálně buď podporujeme systém, že nemocnice jaksi soutěží a snaží se tu cenu udělat co nejnižší a pojišťovny zaplatí maximálku a ten rozdíl zůstane nemocnici, což se samozřejmě ne vždy dobře zobrazí v hospodaření té nemocnice a musí velmi pečlivě hlídat, co ta nemocnice s tím dělá, protože si musíme uvědomit, že ty ceny, ty vysoutěžené ceny, se nedají zveřejnit, to není v České republice obecné pravidlo, nebo naopak chceme, aby nemocnice soutěžily samozřejmě, protože vždycky ta nemocnice chce soutěžit na co nejnižší cenu, protože pak může ošetřit víc pacientů, vygenerovat víc výkonů pro pojišťovny a dostat jich víc zaplacených a chceme, aby ty peníze zůstaly pojišťovnám, a chceme je rozdělit právě podle efektivity jednotlivých nemocnic těm nemocnicím.***
