Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Oldřich Černý)
Za čtvrté, připomínka k novelizačnímu bodu 5 § 16 odst. 3. S tímto ustanovením nesouhlasíme, neboť může být zneužito a v konečném důsledku ztížit život obyvatel v národním parku, a to bez opodstatněné potřeby. Dle zkušeností načerpaných od představitelů samospráv v národních parcích vše plně funguje v režimu ustanovení § 16 odst. 2. písm. l). Není potřeba další administrativu s osvědčením. Pracovníci správy národního parku i Policie České republiky mají možnost vozidlo kontrolovat při vlastním porušení odstavce l) zákona a není žádná naléhavá podmínka k novelizování předmětného ustanovení. K tomuto ustanovení se vážou i změny právní úpravy v části přestupků a sankcí za přestupky. Sankce jsou nevyvážené a jejich důsledkem je penalizace obyvatel národních parků. Dle § 87 se dále zavádí, že ke spáchání tohoto přestupku nebude potřeba zjišťovat zavinění.
Navrhujeme: celé ustanovení včetně vlastního přestupku a sankčních ustanovení dle § 87 je neopodstatněné a žádáme jeho vyjmutí či reálnou a nediskriminační úpravu. Tato připomínka je opět velmi zásadní.
(Za páté), připomínka k novelizačnímu bodu 8 § 18 odst. 5. Toto ustanovení akceptujeme, ovšem s výhradou, že novelizace § 18 je jako celek nedostatečná. Právní forma vyhlašování zón ochrany se provádí formou vyhlášky, tedy občané nemohou uplatnit soudní přezkum. Je to právě zonace, která má potenciál zasáhnout práva a právem chráněná práva zásadním způsobem. Tato připomínka je zásadní.
Za šesté, připomínka k novelizačnímu bodu 9 § 20 odst. 4. Nově navrhovaná úprava § 20 odst. 4 týkající se rady národního parku je velmi nedostatečná. Zákon neřeší členství v radě národního parku ve vztahu k členům uvedeným v odst. 1 dle věty druhé, čím vzniká prostor k možnému střetu zájmů. Ze stávající situace je zcela běžné, že v radě národního parku je velká část členů z řad zaměstnanců či je v ekonomickém závislém vztahu k rezortu životního prostředí - Ministerstvu životního prostředí, správě národního parku a podobně. Rady národních parků jsou formalistické a nedostatečné a jejich rozhodnutí jsou soudně nepřezkoumatelná, a to včetně zásadních dokumentů ochrany přírody, které rada národních parků přijímá. V případě nedohody rady rozhoduje bez opravného prostředku ministr životního prostředí.
Formulace novelizujícího odst. 4 nebyla žádným způsobem se samosprávami konzultována, projednávána ani odsouhlasena. V současné době otázku hlasování a počet hlasů, kterými jsou přijímána usnesení, stanoví jednací i organizační řády rad národních parků. Zásadní dokumenty ochrany přírody jsou nyní přijímány nadpoloviční většinou všech členů. Navrhovaná úprava uvádí, že k odhlasování je potřeba nadpoloviční většina všech přítomných.
Tedy návrh na zlepšení je zhoršení současné situace, kdy tyto otázky se upravují vnitřními dokumenty rady národního parku. Právní úprava rady národního parku musí být propracovaná, to znamená, že z ní musí vyplývat, jak bude svolávána, jaké podklady musí správa připravit a v jakém časovém předstihu usnášeníschopnost rady bude a podobně. Tyto podklady musí být přezkoumatelné, proto musí být připraveny vždy jako celek.
Navrhujeme: rady národních parků budou složeny ze zástupců obcí, krajů, Horské služby a záchranných systémů či jiných činitelů, které je možno definovat zákonem. Není žádný důvod, aby v radách národních parků byly zastoupeny další osoby a vědci, kteří nemají žádnou odpovědnost za dané území a jejich nominování do rady není definováno zákonem tak, jak je tomu u členství v radě národního parku podle odst. 1 dle věty první. V zákoně by mělo být přesně definováno kvorum a proces nedohody členů rady jiné než pouhé postoupení neshodného dokumentu k rozhodnutí ministrovi životního prostředí.
Zástupci obcí jsou představitelé místních samospráv a mají svůj zásadní vliv na život občanů. To platí o klidových územích, zonaci, zásadách péče, návštěvnickém řádu a podobně. Ty všechny by měla schvalovat rada národního parku. V zákoně by mělo být určité vymezení těchto předpisů a nástrojů na jejich dodržování, proces jejich tvorby, schvalování, vydávání, kdy by bylo právně žádoucí postupovat v souladu s obvyklými postupy ve veřejné správě, tedy je vydávat ve správním řízení s příslušnými kontrolními a odvolacími postupy. Zákon o ochraně přírody a krajiny je ve vztahu ke správnímu řádu lex specialis derogat legi generali, tedy je nutné novelizovat po provedení analýzy § 17, § 18, § 18a a § 38a. K existenci vědecké části rady národních parků uvádíme, že správa národních parků by měla být natolik erudovaná, že je schopna předložit dokument vědecky podložený a obhajitelný. Pokud potřebuje vědeckou analýzu, může si zadat její zpracování v rámci běžného smluvního vztahu, kdy poskytovatel odborného názoru bude odpovídat za jeho obsah. Tato připomínka je opět zásadní.
Za sedmé, připomínka k novelizačnímu bodu 13 § 63 odst. 6. S tímto ustanovením nesouhlasíme, neboť navrhovaný stav umožní správcům území neprovádět řádnou údržbu cest, k čemuž již dochází například v Národním parku České Švýcarsko, kde jsou úseky označeny s výraznými výstrahami - Pozor, vysoké nebezpečí pádu stromů. Touto právní úpravou se tento stav zlegalizuje a nadále bude zákonný souhlas k další neúdržbě cest, a to včetně udržování příjezdových cest pro požární jednotky. Zcela zde absentuje provázanost s lesním zákonem a s občanským zákoníkem. Tato právní úprava v návrhu zákona totiž chybí.
Zákon zakazuje několik činností - táboření, nocování, chození mimo značené cesty v klidových územích a podobně, ale předpokládá, že správce území, orgán ochrany přírody, využije zákonnou možnost určit místa jako v § 16a odst. 1 písm. c), § 16 odst. 2, § 17 odst. 2, § 29 a § 37 odst. 3 písm. a) a d). V praxi tak ale orgán ochrany nečiní. Na tuto praxi musí novela reagovat.
Navrhujeme nastavení konkrétních povinností správy národního parku ve vztahu k provádění údržby na všech cestách v národním parku a jejich přístupnosti systematicky dle jednotlivých zón a ve vztahu k požární bezpečnosti. Dále provázat zákon s lesním zákonem a s občanským zákoníkem ve vztahu k nastavení odpovědnosti správce území za porušení povinností při neúdržbě cest v národním parku. Zakotvit do zákona povinnost správy národního parku určit místa v národním parku jako výjimky ze zákazu, kde jsou zakázané činnosti povoleny formou právního aktu. Tato připomínka je opět zásadní.
Za osmé, připomínka k novelizačnímu bodu 14 až 25 § 78, § 87, § 88 příloha 5 k zákonu. S novelizací uvedených ustanovení nesouhlasíme. Odmítli jsme všechny hmotněprávní ustanovení a v této souvislosti odmítáme i tato ustanovení procesní, která jsou na ně navázána. ***
