Neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Michael Kohajda)
Navrhovaná novela zákona o hazardních hrách pak jasně definuje tento cíl jako veřejný zájem a poskytuje provozovatelům zmocnění pro využití tohoto právního titulu, což umožní efektivní realizaci programu včasné detekce rizikového hráčství a celospolečenského zájmu v podobě ochrany hráčů a minimalizace společenských a ekonomických dopadů rizikového hraní.
Mám za to, že odpovědní provozovatelé hazardních her mají zájem na tom, aby měli odpovědné účastníky, tedy hráče hazardních her, a domnívám se, že právě program snižování dopadů účasti na hazardní hře, který by měl být takto umožněn, je důležitou součástí toho, jak předcházet sociálně patologickým jevům. Vidím zde i úzkou souvislost právě se sociálními dávkami, protože mnoho méně zodpovědných hráčů hazardních her propadá v rámci společenského síta právě do skupiny těch ohrožených, kteří často pak požívají sociální dávky.
Můj druhý návrh, který je připraven ve spolupráci s dalšími poslanci pod vedením pana kolegy Jiřího Navrátila, je veden pod sněmovním dokumentem 6146 - a jenom řeknu, že předchozí můj pozměňovací návrh má číslo sněmovního dokumentu 6154 - tak tento sněmovní dokument 6146 mění pozměňovací návrh, který byl přijat výborem pro sociální politiku k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o dávce státní sociální pomoci.
Cílem této změny je, aby se navýšil koeficient pro příspěvek na vysokoškolské studium ze současných navrhovaných 1,5násobku životního minima na 2 a půl násobek životního minima. Mám za to, že je potřeba podporovat studenty vysokých škol v jejich vysokoškolském studiu, u studentů ze sociálně slabších rodin, musíme překonávat finanční bariéry, které někdy jsou bariérami pro studium těchto mladých osob na vysokých školách. Původně jsem zvažoval návrh 3,0 koeficientu, ale po debatě se všemi kolegy, kteří jsou pod tím pozměňovacím návrhem uvedeným v systému pod sněmovním dokumentem 6146, jsem se nakonec připojil k nim s návrhem 2,5násobku. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo. Připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také moc děkuji. V tuto chvíli budu tak malinko reagovat na svou předřečnici, vaším prostřednictvím, Olgu Richterovou.
Co se týká té kalkulačky, samozřejmě to je velikánské minus právě proto, že si nedokážou ti lidé, kteří tu dávku, tak jak říkala má kolegyně, vypočítat nejen doma, ale taktéž ani na druhé straně na tom úřadu se neví, co z toho vlastně vypadne. I když to bude už úplně napevno cizelované, tak pokud se člověk dostane do nějakých problémů v rámci té superdávky, tak si nebude moci vlastně sám doma nějakým způsobem vypočítat tu samotnou dávku na té své životní situaci tak, jak to je.
Obecně u superdávky máme stanovisko takové, že se pravděpodobně u ní zdržíme tady z těchto důvodů, a já ještě, protože potřebujeme docizelovat některé věci, budu ještě dávat návrh na přerušení.
Co se týká těch kladů, moc děkuji panu ministrovi, že se vůbec za prvé do toho pustil, že jsme mohli komunikovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí a že některé naše výhrady a nápady byly už zakomponovány do pozměňovacích návrhů, které prošly výborem pro sociální politiku. Tam samozřejmě některé věci dopadly dobře, nicméně některé záležitosti, které tady řeknu, jsou ještě kruciózní k tomu, abychom k tomu dali kladné stanovisko, i když ani tomuto se nevyhýbáme.
Co se týče potom upřednostňování těch, kteří jsou samoživitelé nebo se starají o dítě jako ti, kteří jsou sami v té domácnosti. Já mám s tím problém - tady to pan ministr naznačil - nejen z toho důvodu, že tím největším kladem vlastně, který ta superdávka přináší, že jsou vymazány ty body zlomu, kdy vlastně plus minus, když to přeženu, jedna koruna rozhodovala o tom, zdali ten příspěvek dostanu, anebo ne, nicméně to neustálé protežování samoživitelů, a nemyslím tím, protože samoživitel je hlavně vdovec a vdova, kterým samozřejmě, když mají děti, tak se z nich stanou sirotci, už stát pomáhá sirotčím důchodem, vdovským důchodem, vdoveckým důchodem, ale i přesto, že ten samoživitel má to dítě samozřejmě doma a musí se o něj starat i v průběhu nemoci, tak já se vždycky u toho ptám, kde je ten druhý rodič? I přesto, že bydlí přes ulici nebo někde jinde, i on se může samozřejmě postarat, tak jako úplná rodina, která je tím pádem tak trochu diskriminována, o to dítě nemocné taky. Vždycky to dítě má rodiče oba dva.
Co se týče ale samotné superdávky - bydlení. Snižování dávky jako tlak na nalezení levnějšího nebo kvalitnějšího bydlení samozřejmě v současné bytové situaci v České republice nemůže být úspěšné. Klienti totiž nebydlí draze nebo nekvalitně ze své vůle, oni totiž nemají žádnou jinou volbu. Trh s byty je pro ně jako takový nedostupný. Bez navazujících programů obcí, které by byly podporovány státem, je pouze dalším problémem, který klienty povede do už tak bezvýchodné situace. Ti z měst a oblastí, které nabízejí samozřejmě nějaká pracovní místa a mají nějakou infrastrukturu, se mohou odstěhovat samozřejmě do oblastí s levnějším bydlením, ale bez možnosti nebo respektive s omezenou možností pracovat a starat se o děti. Povede to tedy k exodu do míst bez práce a k rozrůstání vyloučených lokalit, které i tak nám v tuto chvíli skutečně více stoupají, než aby klesaly, a to v průběhu samozřejmě desítek let.
Počet příjemců dávek ani jejich výše se nesníží, přesně naopak dle mého názoru vzroste, nedostatek financí na bydlení bude muset být sanován dávkou v hmotné nouzi, to znamená mimořádnou okamžitou pomocí, anebo samozřejmě potom povede k nějaké další dávkové úpravě. I proto tam došlo k těm změnám parametrů u komponenty nebo složky, jak se teď nově říká, bydlení.
Úřad práce samozřejmě je podle zákona jediným orgánem zodpovědným za nastavení a realizaci takzvaného podpůrného plánu, to bychom s ministerstvem taktéž řešili. V tom případě samozřejmě se podpůrný plán tak, jak byl navrhován původně, stane pouze formálním dokumentem, administrativní zátěží bez jakéhokoliv efektu, která by pomohla těm klientům.
Podpůrný plán podle mě musí být často nebo pořád - neustále sestavován s podporou například obce nebo těch organizací, které pracují přímo s rodinou, případně třeba s Probační a mediační službou. V tomto směru je třeba taktéž zákon upravit a na to se moc tady nemyslelo, i když se taky udělal kus práce v nějakém pozměňovacím návrhu. Úřady práce totiž musí být z hlediska superdávky lídrem tohoto celého procesu a ten člověk samozřejmě musí být pod úřadem práce. Ale ten úřad práce v tom nemůže být sám, MPSV musí nalézt cestu, jakým způsobem tuto díru v zákoně, která se týká podpůrného plánu, zacelit.
Bonus za práci jako motivace k práci a k legalizaci práce načerno je opět samozřejmě u superdávky pouze nějaký teoretický konstrukt. Bylo ověřeno v některém z mnoha desítek projektů podpořených v minulých letech z ESF - Evropského sociálního fondu - či ze státního rozpočtu. To je otázka, protože těch podpůrných prostředků bylo několik, a samozřejmě my ta data mít můžeme. Já o tom nevím v tuto chvíli.
Volný trh práce o lidi s kumulací problémů samozřejmě nestojí, proto se tady budou řešit - a bude to dělat i můj kolega Patrik Nacher, tuším s Lucií Šafránkovou, tak jako to dělá kolegyně Olga Richterová - právě exekuce a insolvence. Dlouhodobá nezaměstnanost a příležitostné práce načerno tedy výlučně samozřejmě nejsou tou správnou volbou pro ty, kteří budou tu superdávku čerpat. ***
