Důvody, které nás k tomu vedou, jsou následující: 15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakési státní suverenity. Poté následovala jeho přímá německá vojenská okupace a šestileté období plošného cíleného teroru a vyvražďování občanů českých zemí, tedy i dnešní České republiky, které mělo jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter. Podle výsledků bádání historického Vojenského ústředního archivu v Praze činí počet přímých obětí německého okupačního režimu zhruba 343 000 osob. Do tohoto počtu nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích a na následky takzvaného totálního nasazení, takže skutečný počet faktických obětí německé okupace je ještě vyšší a nebude to určitě daleko od počtu 1 milionu osob. Za dobu existence takzvaného německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně víc než 8 000 občanů, zhruba 70 000 českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech a dalších 3 500 osob zemřelo při nuceném nasazení na práci v tehdejším Německu.

Obětmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice, z těch nejznámějších pak samozřejmě Lidice a Ležáky. Nanejvýš nutné je zdůraznit, že jen v domácím odboji zahynulo na 100 000 Čechů, proto musí být 15. březen jednoznačně připomínán, a to nejenom jako památka těchto obětí. Tím spíše, že zákon o státních svátcích již, a to je správné, zahrnuje mezi české významné dny například 27. červen coby Den památky obětí komunistického režimu a rovněž 21. srpen coby památný Den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, kde byl počet obětí řádově nižší než v případě německé okupace. V tom kontextu by tedy v tomto zákoně, i vzhledem k historické pravdě a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace českých zemí a k pozůstalým, po nich měl zcela jistě tento den 15. březen jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí figurovat.

Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak dále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizaci škod napáchaných německým režimem během této války i před ní od roku 1938 na české zemi a českých lidech. Ve veřejném prostoru navíc probíhá jakási podivná kampaň snažící se nás, a zejména naši mladou generaci, přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jednou z dějinných epizod, které náš stát postihla a která v podstatě nebyla ničím výjimečná.

Čeští občané, vojáci i civilisté, muži i ženy, prokázali tváří v tvář německé okupaci a německé moci mimořádné hrdinství a odvahu - v zahraničí, na válečných frontách, v různých protinacistických armádách, ale hlavně v domácím odboji, kde byla situace daleko nejtěžší. A to je důvodem pro druhou námi navrhovanou změnu, kterou je přejmenování významného dne 18. června ze současného Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí. Pojem druhý odboj je v současné době již dost neurčitý, neadresný, neutrální a také ve všeobecném povědomí stále méně známý, zejména co se týče mladších generací. I zde v tomto případě platí argument o bezprecedentním nepoměru tohoto protiněmeckého protinacistického odboje ve vztahu k jiným historickým typům našich českých a československých odbojů. Tento odboj byl zásadně rozsáhlejší, silnější i početnější jak z hlediska jeho intenzity či počtu jeho aktérů, jeho obětí a také vzhledem k charakteru nepřítele, kterému čelil.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, ve jménu historické pravdy, ve jménu obětí německé okupace, ve jménu hrdinů odboje a odporu proti ní, prosím vás o hlas pro zařazení tohoto bodu na program této schůze hned po pevně zařazených bodech. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Přeju hezký večer.

Pane poslanče, ještě abych si to ujasnil, střídal jsem kolegyni v průběhu vašeho vystoupení. Jsou tu dva vaše návrhy. První návrh je trestní zákoník - zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií, navrhujete zařadit za pevně zařazené body (Poslanec Kobza odpovídá mimo mikrofon). Je to sněmovní tisk 13 a navrhujete změnu pořadí - zařadit ho za pevně zařazené body.

A ten druhý návrh byl (Poslanec Kobza odpovídá mimo mikrofon.) sněmovní tisk 16, což je zákon o státních svátcích, a ten také navrhujete zařadit po pevně zařazených bodech, tyto dvě věci. Děkuju pěkně.

Jak jsem říkal, přeju vám hezký večer, podvečer, vystřídali jsme se v řízení schůze a jako další vystoupí pan poslanec Karel Rais, který je přihlášen. Pane poslanče, máte slovo, a připraví se pan Lubomír Wenzl.

Poslanec Karel Rais: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, páni ministři, kolegové, kolegyně, také bych využil situace, která je daná tím, že ve čtvrtek nebudou interpelace, a dovolil bych si proto požádat o zařazení nového bodu do programu dnešní schůze, který by měl název plán přechodu Národní akreditační agentury k 1. 7. 2025. V souvislosti s novým zákonem o vysokých školách, to byl ten tisk 660, mne zaujal a také mimořádně negativní rozruch vyvolal v řadách akademické obce pozměňovací návrh, který předpokládá změnu ve struktuře a následně patrně i v chování akreditačního úřadu. Negativně bylo vnímáno, že pozměňovací návrh, který mimo jiné směřoval ke změně kvalifikačních podmínek na funkci předsedy NAVU, nebyl s nikým konzultován - myslím tím se školským výborem, s reprezentacemi vysokých škol, jako jsou Rada vysokých škol a ČKR, a nebyl samozřejmě konzultován s vládou a s příslušnými rezorty, které se k návrhu zákona o vysokých školách věnovaly.

Tento přílepek byl několik hodin před ukončením druhého čtení vložen do informačního systému Parlamentu a fakticky celou parlamentní i akademickou obec postavil před hotovou věc. Hnutí ANO podmínilo svůj negativní postoj k návrhu zákona setrváním navrhovatelů na původním obsahu pozměňovacího návrhu, proto jsme se také zdrželi hlasování o zákonu jako celku. Zaujalo mě mimo jiné usnesení Rady vysokých škol z ledna letošního roku, kde předsednictvo Rady vysokých škol se znepokojením konstatuje plán přechodu z NAVU k nové akreditační agentuře představený Ministerstvem školství, vzbuzuje jejich pochybnosti o tom, zda je do 1. 7. reálné uskutečnit všechny potřebné kroky pro úspěšné zahájení činnosti agentury. Materiál neobsahuje jasný harmonogram se sousledností kroků a se stanovením odpovědnosti, nýbrž pouze přiznává neúplný výčet úkonů bez posouzení proveditelnosti, a nezohledňuje překážky, které mohou v řadě netriviálních situací nastat a pro něž nemusí být v tak krátkém časovém období nalezena odpovídající bezpečná řešení.

I přes avizovaná rizika byla Rada vysokých škol dlouhodobě ujišťována ze strany Ministerstva školství o tom, že řízení změny akreditační agentury bude po všech stránkách ošetřeno a nenastane destabilizace vysokoškolského prostředí. Domnívám se proto mimo jiné, že pro zklidnění veřejnosti, aby pan ministr Bek využil možnosti a vystoupil v úvodním slově nově zařazeného bodu na této schůzi Sněmovny a tam nás detailně seznámil s problematikou přechodu se změnou funkcí, protože se domnívám, že některé nastavené akreditační procesy mohou také přinést změnu funkce. Vidíme rozdíl chování zahraničních akreditačních agentur a české, nadneseně vyplňování křížků podle předem definovaného kritéria NAVU za několik tisíc korun pro jednotlivého hodnotitele, který byl vybrán mezi učiteli a který je hodnotitelem považován spíš za trest než za ocenění jeho kvality.

Existuje řada rozdílů mezi chováním NAVU a zahraničními agenturami, ale to už je ten druhý krok. Tím prvním krokem je provedená transformace, což jistě nebude jednoduchý proces, a proto je potřeba zjistit, jak jsou úředníci MŠMT, popřípadě vládní úředníci, na tento proces připraveni. Dovolil bych si panu ministrovi připomenout, což jistě ví, že odpovědnost za proces transformace akreditační agentury plnou vahou spočívá na Ministerstvu školství a na vysoké školy nesmějí dopadnout jakékoliv případné negativní důsledky.

Dovoluji si požádat o zařazení bodu transformace akreditační agentury a její časový harmonogram do nové agentury jako první bod schůze po pevně zařazených bodech. Děkuji vám za pozornost. ***