(pokračuje Alena Schillerová)
Co hůř, záchranáři jako by místo kopání a pomáhání ještě na místo neštěstí přivezli a nechali sypat sněhová děla. Přesně tak totiž funguje daňový balíček, před kterým jsem vás v průběhu předminulého roku nesčetněkrát varovala a zdaleka nejen já, ale také třeba nezávislá Česká národní banka, podle které v jeho důsledku mělo jen loni dojít ke snížení našeho HDP o 1,4 procenta HDP, nebo Svaz průmyslu a dopravy, který spočítal, že jen škrty v energetické politice prodraží českému průmyslu vstupy v podobě elektrické energie nejméně na dvojnásobek. Bohužel, zadušením ekonomiky se logicky nedostavil ani kýžený efekt v podobě zlepšení veřejných financí, natož ozdravení ekonomiky.
Vláda Petra Fialy, která si ve svých slibech tolik zakládala na nutnosti zkrotit dluhy, zasekne za čtyři roky dluh ve výši 1 bilion 200 miliard korun. To je, dámy a pánové, 300 miliard ročně a to znamená přesně třikrát rychlejší tempo zadlužování, než kterého dosahovali vládou tolik proklínaní ministři financí za hnutí ANO. Ministři, kteří na rozdíl od poškozování ekonomiky a tolerance daňových úniků a podvodů podporovali hospodářský růst, rovná pravidla pro všechny a omezování šedé ekonomiky. Postupovali tak podle toho nejlepšího a osvědčeného na uzdravení veřejných financí, receptu, který je vyspělým ekonomikám znám už celá desetiletí a není potřeba ho znovu vymýšlet.
Teď bych ale chtěla mluvit o něčem daleko horším než jen špatném národohospodářském úsudku vlády. Myslet si, že restriktivní daňovou politikou v jedné z nejméně zadlužených zemí EU dosáhneme úspěchu, je legitimní omyl. Omyl se může přihodit každé vládě, byť většinou jenom jednou, protože za něj zaplatí u nejbližších voleb. Co ale legitimním omylem není, je trestuhodná chyba, která nepřinese ani úsporu, ani růstový impulz, zkrátka nic dobrého pro nikoho, s výjimkou několika silných lobbistických skupin. Takový krok není jen chybou, ale zaslouží si vstoupit do učebnic jako příkladné a nefalšované selhání.
Takovou chybu udělala vláda Petra Fialy kosmetickým snížením DPH na potraviny z 15 na 12 procent a definitivně to bohužel potvrdila čísla o prosincové inflaci, která zveřejnil Český statistický úřad. Všichni si pamatujeme, jak Petr Fiala při loni prosazovaném snížení DPH na potraviny prohlašoval, že dojde ke snížení cen potravin. Hnutí ANO okamžitě varovalo, že tento krok ke zlevnění potravin nepovede, ale zůstane plně v maržích zahraničních obchodních řetězců. Před tím samým byl ministr financí Zbyněk Stanjura veřejně varován jak generální ředitelkou Finanční správy, tak dokonce - a čest jim za to - i samotnými zástupci českých supermarketů a hypermarketů. Bohužel vláda tato varování nevyslyšela a tímto kosmetickým snížením DPH připravila naše veřejné rozpočty o 13 miliard korun ročně, a to úplně zbytečně. Statistická data hovoří jasně. Oproti prosinci 2023 potraviny nezlevnily ani o promile, naopak zdražily. Přesto se stát snížením DPH z 15 procent na 12 procent z každé tisícikoruny utracené za potraviny v supermarketech napříč naší zemí každou vteřinu připravuje o 30 korun, aniž by to mělo jakýkoliv přínos pro naše občany. Tímto chybným krokem připravila naše veřejné finance vláda o více peněz, než vybere zvýšením daně z nemovitých věcí, odvodů pro OSVČ i dohodářů dohromady, a protože DPH je sdílená daň, připravila o peníze také města a kraje. (Celkem) 13 miliard korun, o které svým nepochopitelným krokem navzdory varování svých kompetentních podřízených připravil Zbyněk Stanjura občany České republiky, mohlo být použito na investice do vědy a výzkumu, digitalizaci státní správy nebo na budování dopravní infrastruktury. Mohlo být - a obracím se na TOP 09 - využito na rozvoj fakultních nemocnic, kvantových technologií nebo na adaptaci umělé inteligence. Mohlo být - obracím se na STAN, moc jich tam není - využito na zlepšení podmínek pro policisty, hasiče nebo na zlepšení podmínek pro investory v Česku. Mohlo být - obracím se na KDU-ČSL a kolegů je tam ještě méně - využito na podporu modernizace českého zemědělství, stavbu přehrad nebo ekologické projekty a zlepšení životního prostředí. Místo toho těchto 13 miliard korun navzdory varování opozice, navzdory varování kompetentních úředníků rezortu financí, dokonce i navzdory varování samotného byznysu, který z tohoto kroku profitoval, zamířily do bilancí zahraničních obchodních řetězců.
Dovolte mi proto požádat o zařazení dalšího mimořádného bodu s názvem Účet za 13 miliard korun, které Zbyněk Stanjura věnoval obchodním řetězcům.
Nyní k vyhodnocení rozpočtu na rok 2024, zmiňované problémy se pochopitelně podepisují do každodenní rozpočtové reality v České republice. Je trestuhodné, že jsme se ve Sněmovně dosud nevěnovali skutečnému vyhodnocení rozpočtového roku 2024. Moc mi není jasné, jak pak chcete rozhodovat o věcech souvisejících s rozpočtem na rok letošní. (Celkem) 333 miliard korun, právě takový je reálný výsledek loňského hospodaření státního rozpočtu. K oficiálně vykázanému deficitu 271,4 miliardy je totiž potřeba připočítat jak mimorozpočtové půjčky za 25 miliard korun - které uměle zvýšily příjmy, bude je nutné splatit i s úroky, ale nepromítají se do deficitu - tak končící a nesystémový příjem z windfall tax ve výši 36,7 miliardy korun.
Uvážíme-li, že v roce 2020, kdy byla po většinu roku zcela uzavřena drtivá většina ekonomiky a stát napumpoval do pomoci firmám a domácnostem astronomických 283 miliard, byl deficit 367 miliard korun. Považujeme od pondělí 6. ledna jakékoliv další debaty o ozdravování veřejných financí pod Fialovou vládou za zcela bezpředmětné. Výsledky hospodaření za rok 2024, kdy už vláda nikomu nepomáhala, ale naopak rekordně zvyšovala daně, odvody a ceny energií průmyslovým podnikům, jsou naprostým debaklem hospodářské politiky Petra Fialy a jeho vlády. ***
