Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(10.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
A já se nedivím, já jsem sledoval jednu televizi, ne veřejnoprávní, teď v neděli její diskusní pořad, kde moderátorka četla výčet firem, výčet českých velkých firem, které na českém trhu končí. Prostě je konec, probíhá deindustrializace, firmy končí, odcházejí, a je to tím, že mají vysoké ceny energií, to je ten hlavní proinflační tlak, a také je to tím, že jim navyšujeme daně, kde můžeme, takže oni půjdou raději někam jinam. Oni udělali to rozhodnutí a půjdou do Asie nebo do Ameriky, a Amerika jim dá ještě pobídky, investiční pobídky: Přijďte k nám, nebuďte v té hloupé Evropě, která zvyšuje ceny energií a budete muset platit daně, kam se podíváte, budete muset platit výpalné. Takže ty firmy odejdou. Ty firmy odejdou a já si myslím, že je to kvůli systému, který tady zavádíme, prostě nedíváme se vůbec na to, jestli ty společnosti tady zůstanou, jestli tady budou platit daně. Protože spousta občanům ví, že státní rozpočet je tvořen hlavně daňovými příjmy, hlavně daňovými příjmy, to znamená, to, co nám zaplatí občané, a to, co nám zaplatí firmy - to je hlavní, hlavní část českého státního rozpočtu. A když to tady nebude mít kdo platit, tak prostě budeme chudnout, budeme chudnout. A jestli to nevíte, tak bohatství, bohatství je tvořeno hlavně ze zisku, ale vy ty firmy zabijete, protože ony odchází a odcházet budou z České republiky. A žádné bohatství tady nebude.
Já mám pocit, že je to jakási obdoba komunistické gottwaldovské milionářské daně. Kdo tady ještě má prachy? No, firmy. Tak je potřeba je zdanit. Co na to říkají firmy a podnikatelé? No, nadšeni z toho nejsou. Cituji: "Průmyslové podniky obvykle nepoužívají televizi nebo rádio jako součást svého provozu. Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců jsou prioritou," říká za Svaz výrobců vápna Lukáš Peřka. "Jde navíc o hlučná místa. Zaměstnanci v takovém pracovním prostředí opravdu nemají jako svou prioritu a hlavní náplň činnosti sledovat televizi ani poslouchat rádio." Je to to, co tady říkáme. Sledování televize je v průmyslu naprosto vyloučené, tam lidé pracují a nesledují AZ kvíz, ani Peříčko.
Podle viceprezidentky Svazu průmyslu a dopravy Mileny Jabůrkové je nesmyslné, aby firmy platily ohromné částky za služby, které nevyužívají. Je to dokonce logické, cituji: "Požadujeme zachování výjimky pro televizní obrazovky, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy, a současně upuštění od nově navrhovaného schématu plateb podle počtu zaměstnanců, který není spravedlivě nastaven."
Dámy a pánové, o smyslu koncesionářských poplatků je nutné vést řádnou a zásadní debatu. Jakou službu za ně vlastně dostáváme a co je to vůbec médium veřejné služby? Co je onou veřejnou službou v tomto smyslu? Co je tou veřejnou službou? Zprávy, předpověď počasí, fotbal, balet, seriály, StarDance, Peče celá země - ano, to jsme tady minule diskutovali s panem ministrem kultury, vidím, že tady dnes sedí znovu - nebo něco jiného? Naplňují Česká televize a Český rozhlas opravdu zásady veřejné služby tak, že by to mělo podléhat povinné dani placené všemi občany, včetně těch, kteří tuto takzvanou službu nikdy v životě nevyužijí?
Vláda navíc navrhuje zvýšení mediálních daní v době, kdy se v řadě zemí Evropy specifický poplatek za veřejnoprávní média spíše ruší. A já mám dva takové příklady - jedním příkladem, velmi často citovaným, je anglická BBC. BBC se stala součástí státního rozpočtu. Žádné poplatky, žádný stát ve státě, žádné rozporcování jednotlivých redakcí podle nějakých lobbistických skupin. Státní televize placená ze státního rozpočtu, kontrolovaná státními úřady.
Posledním příkladem je Slovensko - a pozor, stalo se to nikoliv za Ficovy vlády, nikoliv za této vlády, ale ještě před posledními slovenskými parlamentními volbami, kdy tam byla u moci současná opozice, tedy liberálové. Na Slovensku specifické koncesionářské poplatky nahradil každoroční státní příspěvek veřejnoprávním médiím v objemu 0,17 procenta HDP.
K podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy, například u nás často citovaná Skandinávie. Tam došlo k překopání celého systému televizních poplatků v posledních deseti letech. První skandinávskou zemí, která povinné poplatky zrušila, bylo Finsko v roce 2013, následovalo Švédsko v roce 2019, Norsko v roce 2020 a Dánsko v roce 2022. Já bych byl rád, aby to byla ještě v tomhle desetiletí Česká republika. Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat z daní, kdy jde do fondu na veřejnoprávní média část daně z příjmů, maximálně v přepočtu mezi 130 až 170 eury ročně na poplatníka.
Složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám v koncesionářských poplatcích i v sousedním Polsku - to není tak daleko, Polsko může být České republice příkladem - i tam se nyní veřejnoprávní média financují přímou státní dotací. Je to rozhodně čistší a férovější způsob než ten náš stávající. A hnutí SPD navrhuje již léta něco podobného. Já si pamatuji, a to už bude tak osm let, kdy Tomio Okamura to prolátl v Českém rozhlase, že by si to tak představoval. A byla z toho mediální kampaň veřejnoprávních médií proti špatnému Tomiovi Okamurovi, protože si vůbec něco takového dovolil říct, něco takového, co dělá víc než půlka Evropy, co dělá 17 zemí ze 27. Já si pamatuji tu kampaň. Tenkrát natáčeli, my jsme byli na nějaké pietní akci a přišli tam pánové z České televize, kteří točili dokument o Tomio Okamurovi, jaký je špatný, jak si dovolil říct něco, co by změnilo financování České televize a Českého rozhlasu, jaký je to hrozný Okamura. No, ale pak to nakonec natočili a vůbec to nefungovalo, protože to mělo úplně opačný efekt. Tak to byli profesionálové z České televize.
Přímé financování Českého rozhlasu a televize z příslušné kapitoly státního rozpočtu podléhající kontrole NKÚ. Já si myslím, že to je asi ten nejdůležitější fakt. Víte vy někdo, když tady rozhodujete o poplatcích České televize, jak se tam vůbec hospodaří? Já jsem jenom řekl to, co já vím - že místo hospodaření, které by mělo být vyrovnané, spotřebovávali rezervní fond ve stamilionech ročně. Víte vy někdo, jak hospodaří Česká televize? A když jsme tady stáli a říkali jsme, že nehospodaří správně, jenom podle toho, co víme, udělali nějaké změny? Ušetřili někde? Zvedli si platy. Pan ředitel České televize, nový, má vyšší plat, než měl předcházející ředitel. Tak jak hospodaří Česká televize? Vždyť to nikdo vlastně neví, nikdo to neví, žádný veřejný úřad.
Víte, co je zajímavé? Ještě vám řeknu jednu zajímavost. Rozpočet České televize má příjmy a výdaje - jako každý rozpočet, a protože má Česká televize podle zákona hospodařit vyrovnaně, tak si představte, že saldo rozpočtu ve zprávách je nula. To, znamená, což je aritmeticky správně, že příjmy a výdaje rovnají se nula. Ale dokážete si představit, že půjdete nakupovat do obchodu, víte, že máte stovku a chcete utratit stovku, že by zbyla nula? Vždycky vám zbude 50 haléřů, nebo musíte sáhnout do druhé kapsy a něco doplatit, ale nikdy vám aritmeticky nezbude nula, jo? Tak z toho je jasné, že výsledek je takový, jaký prostě po České televizi chce zákon, jo? Ale je fiktivní, protože nikdy vám nezbude nula. Když si jedete koupit pár rohlíků nebo cokoliv k tomu, prostě vždycky to jsou nějaké haléře, tam plus, haléře minus, jo? Kdyby ten výsledek byl třeba minus 100 000 korun nebo plus 258 865,50, tak tomu rozumím, ale nula je podle mě fiktivní výsledek. A kdybych já měl nulu někde u nějaké firmy, tak by mě finanční úřad - tak by pro mě jako pro kontrolora to byl důvod k tomu, abych se na to hospodaření vážně podíval, protože pak nemusím žádné hospodaření dělat, žádné příjmy, žádné výdaje, vždycky tam na konci roku napíšu nula, protože to po mně chce zákon, a tím to mám vyřešené. Ale o to přece nejde. ***
