(pokračuje Alena Schillerová)
Přicházíme tím o obrovské peníze, vždyť 1 procento HDP je skoro 20 miliard korun na příjmové straně ročně. Opravdu si poslanci vlády, která nás každý rok připravuje o vysoké desítky miliard, přicházejí říct o přidání 7 procent?
Podívejme se na reálné mzdy a kupní sílu. Inflace mezi roky 2021 a 2025 bude hodně přes 30 procent. Divili byste se, kolik je v Česku lidí, kteří za této vlády nedostali přidáno vůbec, ale naopak jim klesla čistá mzda kvůli nemocenské dani. Podle čísel samotného Ministerstva financí klesly reálné mzdy sedm let nazpátek, tedy do roku 2017. V kupní síle už nás předběhli nejen Poláci, ale také Chorvati, Estonci a Řekové a na záda nám dýchají Slováci.
Podívejme se na ceny energií, které jsou z ekonomického pohledu základem všeho. V přepočtu na kupní sílu máme nyní podle Eurostatu ceny elektřiny nejvyšší a v absolutních cenách čtvrté nejvyšší v Evropské unii. Důvodem je kolosální selhání a dlouhodobá nečinnost vlády v této oblasti a důsledkem je aktuální ztráta výkonnosti průmyslu i minimální hodnoty hospodářského růstu.
Podívejme se, v jakém stavu je Ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou. Jeho škodlivý daňový balíček a neuvážené škrty v energetické politice podřezaly hospodářský růst a ten proti předpokladům schváleného rozpočtu klesl z úředníky predikovaných 2,3 procenta na pouhé 1 procento. Jinými slovy, vláda nás proškrtila k propadu růstu o 56 procent, takže více než polovina možného růstu naší ekonomiky zmizela jako pára nad hrncem. Nominálně to je 104 miliard korun! Právě o tolik je náš hrubý domácí produkt nižší.
Doslova studenou sprchou pro vládu je pohled na inkasa klíčových daní: DPH, daně z příjmu právnických osob nebo sociálního pojistného. Tam všude dohromady oproti plánu zeje díra astronomických 35 miliard korun. Politika podpory šedé ekonomiky, fenoménu BUS, neboli bez účasti státu, a odevzdaného přístupu k řízení rezortu financí připravila Českou republiku jen v loňském roce o dvojnásobek rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.
Samostatnou kapitolou je pak explozivní nárůst provozních výdajů státu. Ty v roce 2024 narostly oproti roku 2021 o neobhajitelných 16 miliard korun a letos už se vláda odbrzdila úplně. Provozní výdaje bez platů ve srovnání s rozpočty za hnutí ANO vyskočí o neuvěřitelných 50 miliard korun, což dělá nárůst o 70 procent.
Ergo kladívko, Fialova vláda má takové výsledky, že by si místo zvýšení platů měla přijít říct o jejich snížení a spolu s ní i její poslanci, kteří bez uzardění pro všechny ty nesmysly v posledních třech letech zvedali ruce jako jeden muž.
Jasně proto říkám jednu věc: předložený návrh na zvýšení platů politiků o 7 procent hnutí ANO nepodpoří. Neexistuje v tuto chvíli žádný veřejný zájem na jakémkoliv růstu platů politiků. Veřejným zájmem naopak podle našeho přesvědčení je, aby platy politiků zůstaly za této situace zmrazeny přesně tak, jak navrhuje hnutí ANO. Platy proto zmrazme a o jejich zvýšení se pojďme bavit tehdy, až se naší ekonomice začne alespoň v základech dařit, až nám přestane hospodářsky utíkat zbytek světa i Evropy, až nebudeme mít desetinu národa v energetické chudobě a na sociální dávkách a až se nám přestane přezdívat nemocný muž Evropy, jinými slovy, až si to politici skutečně zaslouží. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je předseda pan Radim Fiala. Prosím.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi pár slov ke zvyšování platů politiků. Nevím, jestli to víte, ale ti čeští politici patří v Evropě k těm lépe placeným.
Češi vstupovali do loňského i letošního roku s vidinou jistoty, že v nich odvedou do státní kasy stále více peněz a více peněz než v letech předchozích, a to kvůli tomu, že jim tato vláda postupně zvýšila, jak zaměstnancům, tak i živnostníkům, postupně, ale docela skokově všechny myslitelné a existující daně a povinné pojistné odvody. Dokonce mám pocit, že kdyby šlo nějaké daně ještě vymyslet, tak že by je ráda vymyslela. Mnozí lidé se proto oprávněně obávají chudoby a snížení životní úrovně, pokud je to už nepostihlo.
Politici tyto obavy dlouhodobě mít nemusí a to si, kolegové, uvědomme. Uvědomme si symbolickou hodnotu dopadu této skutečnosti na vnímání politické třídy a politiků ve veřejnosti. Já si myslím, že to je ta nejdůležitější věc, o které dnes mluvíme. Z mezinárodního srovnání dokonce vyplývá, že v Evropské unii patří čeští zákonodárci k těm významně lépe placeným. Plat politiků se vypočítává ze základny, kterou určuje zákon. Tato základna pro rok 2024 začíná na částce 94 775 korun a jednotlivé platy se potom zvyšují příslušnými koeficienty. Koeficienty se zvyšují v návaznosti na působení ve výborech, komisích nebo různými předsednickými funkcemi. Koeficient u předsedkyně Poslanecké sněmovny činí například 1,82. Výraznější navýšení je u členů vlády.
Nejsou to ale jediné peníze, které vrcholní politici každý měsíc inkasují. Další složkou jsou paušální náhrady spojené s výkonem funkce, například na reprezentaci, dopravu, na odborné práce a na administrativní práce. U premiéra například tato víceúčelová náhrada činí 35 000 korun měsíčně. Předsedové obou komor parlamentu mají nárok na tuto náhradu ve výši 55 000 korun měsíčně. Reálně nejde o nic jiného než o další součást platu.
Už dlouho neplatí, že oproti ostatním evropským kolegům jsou čeští politici nějací chudí příbuzní. Navíc u českých politiků na rozdíl od jiných státních úředníků nebo zaměstnanců neexistují žádné mechanismy sankcí za neplnění povinností. Politik vždy dostane plat v plné, stoprocentní výši.
V loňském roce španělská analytická společnost El Orden Mundial provedla srovnání platů předsedů vlád evropské sedmadvacítky. Vztaženo k průměrné mzdě v dané zemi byl plat českého premiéra osmý nejvyšší. Menší - a mnohdy výrazně - rozdíl mezi svým platem a průměrnou mzdou mají například premiéři Belgie, Francie, všech skandinávských zemí, Lucemburska nebo Itálie a Španělska. ***
