Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(23.00 hodin)
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Za prvé ke kolegovi Hendrychovi, prostřednictvím paní předsedkyně, tady zmiňoval nějaký případ konkrétní primátora Plzně. Já nechci hodnotit konkrétní vystoupení, ale vždycky, když jdeme do jakýchkoliv médií, tak víme, jaký ten formát bude, jaký zhruba časový prostor je na to vymezen, a téměř vždycky se nám stane, že jsme na konci přerušeni, protože prostě ten pořad pořád končí a ptám se na totéž. Tak když tady konkrétní případ, podali jste stížnost Radě České televize.
Ale hlavně mě vyprovokoval kolega Juchelka k této faktické poznámce, který se blíží rétorice pana Babiše. Já jsem tady nikoho neadoroval, já jsem jenom řekl, že si poctivé práce novinářů, kteří ji opravdu odvádějí, snaží se, tak že si jí vážím na rozdíl od vašeho pana předsedy, který tady říká, že jsou lháři. Ono je to takové pikantní; na rozdíl od těch novinářů váš pan předseda je soudem uznaný lhář, takže je to takové trochu asi všeříkající.
A k tomu, co tady říkal ještě kolega Juchelka, že nějaký novinář, nevím který teda, přešel do dezinformačního média Forum 24. No, to já bych si tady nedovolil říct ani o médiích, která donedávna vlastnil váš předseda! A to si myslím o mnohé kvalitě své, ale i přesto jsem přesvědčen, že přesto tam někteří kvalitní novináři působí. V životě bych si to nedovolil. To je úplně absurdní, tato rétorika.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Babka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Já bych si taky asi dovolil reagovat na tu výzvu pana ministra, abychom nějakým způsobem osvětlili tu naši pozici. Já jsem už v říjnu 2019, já jsem si to dohledával, jsem tady nějakým způsobem chtěl apelovat na nějakou profesionální úroveň zpracování informací, aby ten trend snižování kvality a nějaké politické bulvarizace nebyl jako námi přijímán. A taky jsem zmiňoval, že to možná třeba není ani často chyba těch moderátorů konkrétních médií, a teď nemluvím přímo o veřejnoprávních, ale obecně, že možná je to chyba editorů nebo vedení těch televizí, kteří by měli a nevytváří jasné mantinely pro ten způsob, jak se mají ti lidé chovat, aby si uvědomovali, jaký to má dopad, aby neprezentovali své názory. Aby nekomentovali to dění, aby nekladli nějaké tendenční otázky, aby nepřerušovali ty hosty. A vychází to z toho, že jsem přesvědčen o tom, že ve chvíli, kdy ten divák sleduje nějaký politický rozhovor, tak nemá z vedení toho rozhovoru tím moderátorem vědět, jaký ten daný moderátor má nebo nemá politický názor. A samozřejmě to pak má dopad na to, že nemalá část populace včetně politiků, nebo případně tedy našeho pana předsedy, kterému se nedivím, tak mají pocit, že názor toho moderátora je prostě divákovi jasný, jednoznačný a že to není a nemělo - a teď, když se bavíme konkrétně o veřejnoprávních médiích - tak by to nemělo být zjevné z toho jejich projevu, protože ta žurnalistika ve veřejnoprávním médiu by měla být jakýmsi etalonem toho, co ten moderátor (Předsedající: Čas!) tam toho ve svém profesním životě může dosáhnout. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím o dodržování času. Nyní tedy pan poslanec Brož v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vezmu si těch 10 minut, případně v dalším průběhu další.
Já bych chtěl reagovat k předloženému zákonu. Úplně úvodem ještě bych chtěl zareagovat na pana kolegu poslance, který nám říká, že vlastně my tady říkáme, že chceme financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu, ale přitom se ohrazujeme proti tomu, že, vyčítáme to vám, že vlastně to chcete téměř od všech vybírat, od některých dokonce dvakrát. Já jenom chci říct, že to je nesmysl, protože ve chvíli, kdy je to ze státního rozpočtu, tak na to nepřispívají nízkopříjmoví, sociální, studenti a další věci. Není to totéž. (Reakce ze sálu.) Asi tady, paní předsedkyně, budeme pokřikovat na sebe nebo necháme? (Směje se.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nebudeme na sebe takto reagovat, ano, pravda. Už je pokročilá hodina, chtělo by se nám...
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za to slovo. Takže jenom tak, mohli bychom to zase rozebrat do detailu, to, co já říkám. Já potom za chvilku i k tomu svému vysvětlení přidám další příklad, který tady padl. A to je to, že vlastně v tom úplném počátku tady to padlo. Ten zákon vlastně říká, že dává Českému rozhlasu a České televizi přispívání nebo postupu k boji proti dezinformacím, dává jim tenhle ten významný úkol. Bylo tady o tom už řečeno několikrát, ale říká nějaké a, ale neříká vůbec to b. Dává jim moc bojovat proti dezinformacím, aniž by však návrh reguloval, jak budou na půdě České televize nebo Českého rozhlasu dezinformaci určovat. Kdo bude za rozhodnutí o tom, zda mají Česká televize a Český rozhlas vůbec kvalifikaci, personál, prostředky pro analýzu těch informací k tomu, aby mohly závažné rozhodnutí udělat. Co se bude stát v případě nějakých soudních sporů? Že označila Česká televize něco za dezinformaci? A pak někdy soud řekne nějaký, že dezinformace není? Nebo jakým způsobem může tohleto vůbec fungovat? Nikde jsem nevyčetl v důvodové zprávě, jestli je to oddělení v České televizi bude mít jednoho člověka, který tohle bude posuzovat, nebo vytvoří speciální oddělení, odbor, bude mít deset zaměstnanců, možná sto zaměstnanců. To jsou strašně důležitá data a informace, které nám k tomuhle tomu chybějí. A prostě nejsou tam, nezlobte se na mě.
Jde tam také o to v tomhle tom případě, proč ta definice a proč tohle nasměrování je důležité, protože tam jde opravdu i o bezpečnost. Boj proti dezinformacím by zcela jednoznačně měl být řešený na úrovni ústředních správních orgánů, bezpečnostních složek státu a vůbec nejvyšší úrovně celostátní politiky. Já nevím, jestli zaměstnanci Českého rozhlasu budou mít nějaké informace z bezpečnostních složek a dalších věcí, které jsou potřeba.
Mě tady k tomu navedla i ta diskuse, nebo ten příklad, který říkal pan ministr o panu primátorovi Zarzyckém. Narážel na to, že se vlastně dneska šíří prostorem to, že byl utnut, protože ho redaktor České televize chtěl utnout, protože nechtěl slyšet to, co chce říct. A co, je to dezinformace, to, co se teď šíří? Kdo o tom rozhodne, jaká je to dezinformace? Rozumíte? To je jedna z těch věcí, která, prostě je úplně jednoduchý příklad. Ale jak na to? A on pan primátor - teď fabuluju, dávám to jako příklad, opravdu nevím - řekne: No, ale já jsem tu informaci o tom časovém nepostřehl prostě jako, jinak bych to řekl dřív. Třeba, jako příklad. Co s tím potom?
Takže to je jedna z hrozně důležitých věcí. Chci ještě říct, že nikdo z mých kolegů, ani já, nezpochybňujeme potřebnost veřejnoprávních médií. Jestli jsem dobře poslouchal všechny, není to tady. Tohle nám určitě nijakým způsobem vůbec nepokoušejte se podsouvat, protože tady my řešíme pouze jejich financování a jejich fungování.
Když se tady ještě bavíme o důvěře, možná by se to dalo vzít k těm dezinformacím, tak já jsem našel několik takových průzkumů z roku 2022, Digital News Report, Českému rozhlasu a České televizi důvěřuje něco málo přes polovinu populace. Konkrétně se jedná o 56 procent v případě důvěry české populace v Českou televizi a 58 procent pro Český rozhlas. Potom jsem našel průzkum z února 2024, kde důvěřuje České televizi a Českému rozhlasu například jen 53 procent občanů.
Tahle čísla, neříkám, že jsou malá, jsou taková, jaká jsou, a v Evropě další země a další veřejnoprávní média mají velmi často podobnou úroveň. To znamená, nehodnotím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale dávám to do vztahu k tomu boji proti dezinformacím, protože chceme tedy po instituci, které podle nějakého průzkumu důvěřuje 58 procent lidí, aby jí důvěřovali, když jim řekne, že něco je dezinformace, anebo je to správná informace. Takže i z toho vyplývá tenhle ten náš postoj. ***
