Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
V tuto chvíli otevírám bod číslo
164.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 716/ - třetí čtení
A já prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. A zpravodajkou garančního výboru je paní poslankyně Marie Jílková, je jím výbor pro sociální politiku, a taktéž ji prosím, aby zaujala vedle pana ministra. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 716/5, který byl doručen dne 31. října 2024, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 716/6.
Nyní se táži pana navrhovatele, zda má zájem vystoupit ještě před otevřením rozpravy. Pane ministře? Ne, nemá, tak v tuto chvíli já otevírám rozpravu, do které se přihlásila jako první paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, vážená paní poslankyně. Máte slovo.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve druhém čtení jsem načetla pozměňovací návrh, který doporučoval, aby se ponechal stav tak, jak v současné době je. Týká se to počtu hodin, v nichž mohou pečující osoby, což jsou tedy rodiče, matka nebo otec, v nichž mohou dítě ponechat v péči osoby jiné. Já jsem tady argumentovala v tom, že jsem se domnívala, že je správné, aby tam zůstal ten počet hodin 92, protože je to hraniční mez, kdy dítě může půlleté nebo roční dítě, kdy se ocitá bez nejbližší osoby a nepřinese mu to žádnou újmu.
Reakce byla velmi negativní, a protože jsem, není to tedy kvůli tomu, že byla reakce negativní, protože se bohužel ukázalo, že všechny zpětné vazby hovořily o tom, co je výhodnější pro matky, ani jedna zpětná vazba nezmínila, co je výhodnější pro dítě.
Myslím, že se ukázal jeden společenský fenomén, že matka v tuhle chvíli a její výhody jsou důležitější než pohled na dítě od šesti měsíců věku. Protože jsem spolupředkladatelkou pozměňovacího návrhu také 5299, kde, se ten počet hodin určuje na 120, tedy 120 hodin může svěřit matka své dítě nebo otec své dítě do péče jiné osoby. Domnívám se, že i toto je snesitelné, a záleží mi velmi na tom, aby tento pozměňovací návrh prošel. Je to ten návrh 5299.
Poslední, co bych chtěla říct, rozdělují se rodiče teď na dvě skupiny. Jedni, kteří budou tleskat a mračit se za to, když někteří politici řeknou, že matky budou diskriminovány a nemohou chodit na plný úvazek do práce, když schválíme těch 120 hodin. A pak jsou další matky, které říkají: A my nejsme diskriminovány, když my naplno chceme pečovat o své dítě a o žádný počet hodin, kdy od dítěte odcházíme, nám nejde?
Tedy shrnu. Prosím paní zpravodajku, aby až bude navrhovat hlasování, tak bych poprosila, aby pozměňovací návrh, pod kterým jsem podepsána jenom já, a to je návrh 54.. - jo a paní poslankyně Bělohlávková, omlouvám se - pozměňovací návrh 5423, abyste dovolili, aby byl stažen, a prosím, věnovali pozornost pozměňovacímu návrhu 5299. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Paní zpravodajka určitě zaznamenala tady tuto žádost. V tuto chvíli v obecné rozpravě pokračuje pan poslanec Ivan Bartoš. Vážený pane poslanče, prosím.
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já vám děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych se v krátkosti tedy vyjádřil k tomuto návrhu týkajícímu se dětských skupin. My tento návrh chceme, protože slaďování práce a péče o děti podporujeme. Jen jsou s podivem i pozměňovací návrhy kolegy Havránka a pana kolegy Munzara, které zase obsahují nepřijatelné přílepky. Já bych znovu apeloval na to, že tady máme rozhodnutí Ústavního soudu. Nemyslím si, že by taková praxe teď měla být ve Sněmovně nějaká trvalá, tak jako jsme to viděli i třeba u minulého projednávaného zákona.
Já bych se možná ještě vrátil trochu do momentu druhého čtení. Zde zazněla od pana poslance Brázdila slova, já si ho dovolím citovat: Neděláme podmínky pro to, a to cituji, aby matky mohly opustit svá děcka. Mně poměrně tohle ten pohled mrzí, protože to stigmatizuje ty mámy, kteří si volí nějakou možnost skloubení práce a péče. A kdybychom volili podobně vyhrocený slovník, jako tady byl od pana Brázdila, tak bychom mohli naopak říci, že tím, jak to máme často nastavené v naší společnosti, tak vháníme ty matky třeba i do náruče chudoby či alkoholu.
Já si myslím, že tohle to není otázka nějakého tlačení někoho do nějakého řešení, ale je to o tom, jakým způsobem si člověk, a přiznejme si to, rodičovský příspěvek, který jsme prosadili, stále není valorizovaný, tak je to otázka, jakým způsobem člověk, který se rozhodne pečovat doma o dítě, může skloubit práci a péči a zároveň jakým způsobem může ekonomicky vyjít. Těm rodičům, co jsou odkázaní na rodičák, nejčastěji na měsíc zbývá 12 až 14 000. A to si myslím, že se shodneme, že věru není mnoho.
Já bych chtěl za Piráty upozornit i na to, že musíme vnímat, že rodiny jsou různé a lidé jsou různí a máme samozřejmě dbát na kvalitu péče o malé děti. Máme maximálně sledovat i třeba vědecké výzkumy. Je velmi důležité, jaký počet osob je vhodný pro stav péče o nejmenší děti, nebo že skupinky musí být malé, aby se děti navzájem nestresovaly. A současně ale při práci na částečný úvazek, o kterou rodiče malých dětí stojí nejvíce, je zájem rodičů, aby to dítě mohlo být v malé skupince na počátku pár hodin denně. To při zajištění kvality péče by neměl být žádný problém.
Já v řadě aspektů, které projednáváme v různých zákonech, si myslím, že ta možnost volby pro lidi, jakým způsobem si uspořádají svůj život, je zcela zásadní. A tak jako každý z nás je jiný, jaké jsou konkrétní děti různé, a stejně tak reakce různých žen, když jsou doma na rodičovské, jsou různé. Musíme k tomu takto přistupovat. Někdo zažívá pocit osamělosti nebo je vlastně smutný z toho, že ztrácejí roky, které člověk strávil studiem a svým povoláním, a tenhle ten vnitřní pocit a percepce toho býti doma či možnost jít do práce a využít nějakých služeb, ať už jsou to školky, nebo dětské skupiny, je velmi odlišný.
Já bych proto poprosil, pokud budeme někdy dále ještě tuto problematiku řešit, tak skutečně nestigmatizujme lidi, kteří se nějakým způsobem snaží skloubit svoji práci a zároveň péči o dítě. Myslím si, že to je asi zásadní. To by mělo být naším společným cílem. Proto i tenhle ten zákon, tak, jak je navrhován, a my jsme se na něm velmi podíleli, vlastně bere tu praktickou otevřenou možnost volby každé rodiny, jakým způsobem se zařídí, když v takovém případě třeba nejsou k dispozici předškolní zařízení v daném místě, kde bydlí nebo kde pracují.
S tou vizí sousedských skupin, která je součástí projednávání zákona, pokud se nemýlím, dobře, přišla Olga Richterová ještě před volbami v roce 2021, dokonce to oznamovala jako hlavní téma na tiskové konferenci, kde mluvila o inspiraci tím systémem Tagesmutter, známým z Německa. Možná pak iDNES o tom psal jako ta takzvaná jednodenní matka. ***
