Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(13.10 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Čili vzhledem k tomu, že jsme od Ústavního soudu dostali jasnou zprávu, že musíme upravit způsob, jakým tady schvalujeme nebo posuzujeme pozměňovací návrhy a že ty podmínky by měly být stejné pro všechny projednávané změny, tak jsem chtěl požádat pana vicepremiéra Jurečku, aby zde vystoupil a vysvětlil nám všem, v čem je dán ten úzký vztah mezi jím podaným pozměňovacím návrhem, který odsouvá digitalizaci o dva roky, a projednávanou předlohou. Pokud toto nebude vysvětleno, tak skutečně hrozí, že tato část zákona spadne pod stůl, že ji bude znovu posouvat Ústavní soud, protože každý člověk, jehož právo na digitální služby bylo dotčeno, se bude moci domáhat žalobou plnění tohoto práva a v souvislosti s tím tito lidé budou moci napadnout v souvislosti s tím soudním řízením u Ústavního soudu i ústavnost procesu, kterým byla schválena tato novela.
Čili pokud nechceme opakovat ty precedenty, které tady jsou ze strany Ústavního soudu, a já samozřejmě můžu polemizovat s rozhodnutím, můžu ho považovat za příliš velké vměšování do legislativního procesu, ale musíme to rozhodnutí respektovat, tak by bylo žádoucí to tady velmi důkladně odůvodnit, aby se neopakovala situace, že ten pozměňovací návrh spadne pod stůl. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji a s přednostním právem se hlásí pan zpravodaj Marek Novák.
Jenom jedna technická, paní poslankyně Schillerová našla stokorunu v předsálí. Pokud někomu vypadla, je tady u mě, ano? Děkuji moc.
Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Marek Novák: Ta stokoruna není moje.
Ale teď se vraťme k tomu zákonu jako takovému. My jsme na výboru projednávali tento zákon, bavili jsme se velmi povrchně vlastně i o té diskusi, která tady proběhla. Je taková ta poslední možnost stáhnout ten přílepek a následně tu druhou reakci Pirátů na ten přílepek, protože my skutečně odmítáme potom hlasovat ten zákon jako takový, protože zásadně vlastně nesouhlasíme s tím, že ten přílepek pokřivuje celý zákon jako takový a nemá tam co dělat, nemá žádnou souvislost s předloženým zákonem, nemá žádný vztah k tomu projednávanému obsahu. Takže znovu prosím předkladatele toho přílepku, aby se zamysleli, protože skutečně je tady úvaha o tom, obrátit se následně, pokud by ten přílepek s tím zákonem prošel, obrátit na Ústavní soud a požádat Ústavní soud o to, aby rozhodl, zda ten proces byl v pořádku, zda ten přílepek tam patří, nebo ne.
Moc děkuju.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: také děkuji. V tuto chvíli jsme v obecné rozpravě, do které je jako první přihlášen pan poslanec Ivan Bartoš. (Poslanec Bartoš přichází do sálu.) Vidím ho už v sále, tady je pan Bartoš. Dobrý den, pane Bartoši, dobrý den, pane poslanče. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, pane předsedající Juchelko. Čekal jsem na tento moment, takže jsem támhle byl u dveří. Děkuji za slovo.
Já bych možná navázal i na kolegu Jakuba Michálka. To riziko, že nebude důkladně odůvodněn ten pozměňovací návrh, o kterém se zmiňoval, který odkládá tu platnost, právo nebo tu účinnost práva občana na digitální službu a náhle by tento byl shozen, znamená, že všechny ty požadavky, které ti občané mohli adresovat na stát a nemohli v danou chvíli, tak vlastně byly zablokovány nebo neumožněny neprávem. Já v tom vidím poměrně veliké riziko, neboť zákon, který probíráme, věcně nesouvisí s tímto poměrně širokým zákonem takzvané digitální ústavy. Proto bych taktéž požádal, aby toto bylo jasně vysvětleno, neboť pokud Sněmovna rozhodne a tento pozměňovací návrh bude schválen, tak se vystavujeme riziku, že ta povinnost v případě zrušení, byť i Ústavní soud dává nějaký čas často na nápravu, tak vlastně v danou chvíli všechny ty úřady, které mají povinnosti poskytovat tu službu digitálně, se najednou ocitnou nějaké situaci, kdy pokud teď není splněno, a bavíme se o tom, že to posouváme na dva roky, může se stát, že najednou ten termín by byl vlastně krácen i třeba nějakým opatřením Ústavního soudu k zjednání nápravy.
A nyní jenom k tomu pozměňovacímu návrhu. My předkládáme pozměňovací návrh, který je podobný. Já vám pak vysvětlím i proč, vrátím se k němu jenom v závěru a prosil bych vás o jeho podporu. Velmi souvisí vlastně s rychlostí a nějakou akcelerací digitalizace na jednotlivých rezortech od jednotlivých ministrů a dalších orgánů jako celku.
Digitalizace veřejné správy, a už jsme si to vyzkoušeli na řadě služeb a občan jich má jen přes Portál občana k dispozici napřímo nebo zprostředkovaně zhruba šest set, tak skutečně přináší řadu výhod a nových možností. Je to ten moment, kdy potřebujete něco vyřídit a prostě nemusíte jet někde na úřad na nějaké třeba ORP nebo na nějakou pobočku nějaké instituce, ale můžete si skutečně z pohodlí domova vyřídit nějakou agendu, ať už je to přes počítač, tablet, nebo přes Portál občana z mobilního telefonu. Že je tato cesta oblíbená a často využívaná, o tom svědčí nárůst uživatelů, kteří používají Portál občana. Já chci jenom připomenout, že v roce 2019 na něm bylo několik desítek služeb a počet uživatelů Portálu občana byl nižší než 50 000. Potom, co jsme udělali novou verzi Portálu občana, dali jsme do něj konečně použitelné datové schránky a dala se i aplikace do mobilního telefonu, moderní aplikace, počet uživatelů Portálu občana vzrostl přes 1 milion.
Proč to říkám? Je vidět, že digitální cesta usnadňuje lidem život, zkracuje čas potřebný k vyřízení různých životních událostí, a proto je ta cesta správná. Na druhé straně, pokud dostaneme věci do digitálního zpracování, šetříme náklady, čas úředníků a vlastně provoz státu jako celku.
Asi jedním z nejdůležitějších a s čím se setká občan - protože kromě toho, že nějaký provoz státu je drahý - tak pro něj je nejdůležitější, aby ta služba, kterou chce použít, aby ten úkon, který chce udělat, byl co nejrychlejší, nejjednodušší a nejdostupnější, a nejčastěji k tomu využívá elektronické formuláře. Ty elektronické formuláře... (Kašle.) Pardon - jestli bych mohl poprosit nějaké kolegy, jestli by mi třeba nepřinesl někdo sklenici vody? (Ministryně Černochová podává řečníkovi lahev s pitím.) Děkuji, paní kolegyně ministryně je tady vybavena. Je vidět, že je zvyklá fungovat v náročných podmínkách. Děkuji.
Výhoda elektronických formulářů a sdíleného datového fondu je i v tom, že pokud občan svá data jednou státu dá a dá svolení k jejich využívání, tak je nemusí znovu zadávat a minimalizuje to chyby, které občan může třeba do toho formuláře dát, například že vyplní špatně nějaký údaj, potom se najde nesoulad, byla to třeba často otázka, kdy se zřizovaly EET pokladny, kdy ten žadatel něco vyplnil a pak se zjistilo při tom zřízení nebo registraci EET pokladny, že data, která stát má, jsou jiná a ten proces se paradoxně v digitálním světě protáhl ještě na delší dobu, než se to dělo, když jste si došel fyzicky zřídit registraci. Toto všechno mají řešit elektronické formuláře a předvyplněná data.
Dalším benefitem, který si myslím, že je poměrně podstatný, je i bezpečnost dat - ona se lépe ověřují, občan má možnost sledovat, které údaje o něm stát má, které jsou vedené, které lze získat, a spolehlivě je taky informován o jejich změnách.
Prostě zákon práva občana na digitální službu, tak, jak jsme ho nadesignovali, je postavený na principu, že skutečně mezi úřady už neobíhají ti občané, ale ta data, respektive data nikam neběhají, data leží v centrálních registrech anebo v registrech těch jednotlivých institucí a natahují se v momentě, kdy ten občan chce tu službu nějakým způsobem využít.
Vlastně na plné fungování tohoto zákona čekají lidé už od roku 2020, kdy k 1. 2. zákon o právu občana na digitální službu nabyl účinnosti a vystavil se teda ten poměrně dlouhý čas na implementaci toho zákona, tedy pět let. ***
