Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.50 hodin)
(pokračuje Ivo Vondrák)
A komise, která to schvalovala, která byla tvořena všemi zástupci krajů, se na tom shodla téměř jednomyslně. Vím to naprosto přesně, dva se zdrželi při hlasování. A proběhly volby, stali se hejtmany noví lidé a sešli jsme se tehdy - Asociace krajů - v Beskydech. Ta analýza byla představená s tím, že ten kraj, který byl na tom trochu hůře než předtím, byl kraj Vysočina. Tehdejší hejtman pan Schrek, kraj Vysočina, měl dlouhou řeč na téma, jak je to všechno špatně. No a já teďka řeknu na rovinu, že díky tomu, že samozřejmě už tehdy sehrávala skupina hejtmanů za ODS poměrně silnou roli, tak se shodli na tom, že tedy to nebude postaveno na těchto objektivních datech, že se musí udělat politické rozhodnutí, které bude korektní, které bude tedy v uvozovkách korektní. A shodil se tento objektivně definovaný analyticky podložený materiál ze stolu a vytvořil se nový návrh.
Vy jste tady slyšeli tu historii toho, jak se to dělo a podobně. Výsledkem je to, že vzniklo sedm kritérií, která vůbec nereflektují to, co kraje musí dělat. Samozřejmě, že kraje zřizují a provozují záchranné stanice, o tom není sporu, ale prosím vás to zdravotnictví je široký pojem. Jde o nemocnice, jde o provozní investiční věci, které se týkají těchto nemocnic. To tam vůbec není. Vůbec není podchycen v těch kritériích problém sociální péče. To tam také vůbec není. Doprava? Copak doprava stojí pouze na silnicích II. a III. třetích tříd? Necelé 3 miliardy dává Moravskoslezský kraj na provoz dopravní obslužnosti.
Takže jakým způsobem ta kritéria vznikla? Já vám řeknu, jak vznikla. Víte, my ve vědě tomu říkáme cooking. Sedlo si pár lidí a navrhli si systém, který vyhovoval jim. Takže když někdo říká, že to není výsledek politikaření, tak já tvrdím, že to je výsledek politikaření. A byl jsem u toho asi tři dny nebo čtyři dny předtím, než jsem skončil jako hejtman, měli jsme velmi dlouhý rozhovor, dlouho po půlnoci, kde jsme se bavili o tom, že takovýto systém není možný. Navíc dohoda byla taková, že to řešení musí být konsenzuální, že všechny kraje musí s tímto návrhem vyjádřit souhlas. Výsledkem je to, že vlastně se vyjádřila většina a tři kraje to zaplatí. Ano, tři kraje zaplatí rozpočtové určení daní ve prospěch těch, které samozřejmě už dneska, já to takhle hloupě řeknu, mají relativně dost. To je pro mě nepřijatelné, dámy a pánové.
Otázka zní, jak to chceme změnit. Není úplně jednoduché. Já jsem si nechal udělat hlubokou analýzu toho, jak se rozdělují peníze v jiných zemích kolem nás, a v podstatě lze hovořit o několika kritériích. Za prvé, jsou to kritéria ekonomická. Jaké HDP má ten kraj, to v podstatě definuje, kolik tedy potřebujete na to peněz, abyste ho prostě mohli provozovat. Jsou tam věci typu, jaká je nezaměstnanost v tom kraji, jaké ekologické zatížení těch krajů a je tam celá řada dalších věcí, které je důležité zohlednit. Sociální aspekty. Já teďka nechci tady říct, že prostě naše strukturálně postižené kraje jsou na tom špatně. Myslím si, že mají šanci se s tím vypořádat díky fondům, které tady dostáváme z Evropské unie, ale je tu jeden zásadní problém - a já jsem rád, že je tady pan ministr - čtrnáct krajů je pro tuto zemi moc. Je to úplný nesmysl. Čtrnáct krajů, které jsou nesouměřitelné ze všech těch pohledů, o kterých jsem hovořil - sociálního, ekonomického - a my se snažíme najít jakýsi spravedlivý systém rozdělování, když rozdělujeme mezi nesrovnatelné kraje.
Mimochodem nechápu, proč Praha je kraj. Nemá silnice, nemá nemocnice, má školy. A mimochodem už víme dobře, jaký mají problém v tom, že je nedostatek škol v Praze a dostatek škol ve Středočeském kraji. Tím by se to vyřešilo, kdybychom v podstatě řekli, že Středočeský kraj bude se starat o školy, které jsou i v Praze, ale já vím, že tím otevírám... nechci říct Pandořinu skříňku, otevírám tím téma, které není vůbec triviální a jednoduché. Ale my si musíme říct, že čtrnáct krajů je moc. Je to pravda. Prokazují to veškeré analýzy, srovnání s ostatními kraji, které máme prostě v jiných zemích kolem nás, ať už je to Slovensko, Rakousko a podobně.
Takže dámy a pánové, já si myslím, že tento zákon nemá smysl projednávat. Nemá, protože jestliže schválíme toto rozpočtové určení daní, tak zafixujeme stav, který je skutečně pro nás špatný. Hledejme cestu, jak to změnit a nebojme se toho. Já jsem jako akademik, vím naprosto bezpečně, a říkal jsem to vždycky, na akademické půdě musí být součet řetězů buďto konstantní, nebo vyšší. To znamená, že musíte mít stejný počet děkanů nebo více počtu děkanů, ale dle mého názoru toto nemůže platit v oblasti samospráv.
Mimochodem jedno z kritérií, které je dneska v rozpočtovém určení daní navrženo, to je počet obcí na rozlohu kraje, znamená úplně absurdní kritérium. Proč absurdní? No protože samozřejmě čím více budu mít obcí a čím menší budu mít kraj, tím budu více dostávat peněz, ale to přece nechceme. My víme dobře - a to je potvrzeno statistikami, analýzami - že Česká republika má nejvíce samospráv ze všech zemí OECD. A ví to všichni ekonomové, všichni to ví. Já tomu rozumím, že je dobré, když starosta je blízko svým občanům, proto se také hovoří o jakémsi slučování obcí, ale proč panebože je takovéto kritérium dneska definováno v zákonu o rozpočtovém určení daní? To je úplný nesmysl. Takže já to skončím a řeknu: tento návrh, tento zákon musí být vrácen k přepracování. Děkuji. (Předsedající: Navrhujete?) Ano, navrhuji, aby tento zákon byl vrácen k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan zpravodaj určitě si zaznamenává tento návrh. Nyní dvě faktické poznámky, s první vystoupí pan poslanec Kohoutek. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, vážený pane místopředsedo. No, mně to přijde, kolegyně, kolegové, opravdu skutečně absurdní. Kolega Vondrák tady správně řekl, že kraje... většina těch krajů se dohodla, že to zaplatí tři kraje. Předpokládám, že to byl Ústecký, Moravskoslezský a byla v tom počítána Praha, která je teď z toho vyjmuta, protože Praha by si podle toho návrhu pomohla tím, že je zároveň obcí nebo městem. Takže kdo tuto novelu rozpočtového určení daní zaplatí? Ty dva kraje, které jsou - promiňte mi ten výraz - v tom největším srabu v této republice? Ty dva kraje, které jsou tady huntované už od padesátých let: nejdříve vysídlením Sudet, následně těžbou, těžkým průmyslem, následně po devadesátých letech vysídlením obyvatelstva a přesídlením jiného obyvatelstva, takže z těch krajů vznikly nejkoncentrovanější vyloučené lokality v téhle zemi? Budeme pokračovat dál, místo abychom těm krajům pomohli?
Kolegyně, kolegové poslanci, já chápu, že každý jsme z nějakého kraje, ale primárně jsme přece poslanci a zákonodárci téhle republiky jako celku a měli bychom brát v potaz a myslet na poslední obec v jakémkoliv kraji v téhle zemi. Přece nemůžeme souhlasit s tím, že ty nůžky se dál budou rozevírat a že tady budeme mít kraje - promiňte mi ten výraz - kde lišky budou dávat dobrou noc a my tomu ještě budeme tady svítit těmito nesmyslnými návrhy. S tím fakt nemůžu souhlasit. Děkuju. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Okleštěk, připraví se pan poslanec Bělica. Prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, zatím se dostali ke slovu dva vystupující, respektive dva přihlášení do rozpravy. Mně už je zřejmé, že se asi nedostanu, tak jsem se minimálně tedy snažil alespoň teď faktickou poznámkou zapojit trošku do této diskuse.
Projev kolegy Bělici byl jasný, měl to prostě připravené tak, jaká skutečnost se v Moravskoslezském kraji vlastně odehrává, jaký je přesný dopad na Moravskoslezský kraj. ***
