Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
(pokračuje Margita Balaštíková)
Ministerstvo zemědělství pracuje na řadě opatření lesnicko-technické povahy nebo na motivačních až kompenzačních řešeních peněžitého charakteru pro nestátní vlastníky lesů. Jedná se o opatření, která řeší spíše následky šíření kalamity než přímé příčiny chřadnutí lesů. Nicméně prvořadým a nezbytně nutným úkolem Ministerstva zemědělství musí být v tuto chvíli udržení životaschopných lesních majetků, kteří jsou správci jedné třetiny území naší země podnikající v lesním hospodářství, které je živí, přičemž zaručují zajištění plnění všech funkcí lesa.
Nejvíce ohroženou dřevinou v České republice je samozřejmě smrk ztepilý. Podle výsledků predikcí optimálních klimatických podmínek pro pěstování hospodářsky významných druhů dřevin nelze významně počítat se smrkem v nízkých až středních polohách, jak tomu bylo doposud. Čeští vlastníci lesů a správci majetků v mnohých koutech naší země zažívají takový malý lesní armagedon. Dříve zelené a hluboké hvozdy, přírodní bohatství našeho národa na většině území, rezavějí, šednou anebo se z nich stávají rozsáhlé mýtiny. Samotní lesníci se ocitají ve složitém prostředí odumírajících stromů a celý lesnický a dřevařský sektor se tak ocitá v krizi.
Příčin může být samozřejmě několik a zmínila bych pár faktorů, což je samozřejmě špatné druhové složení a věková, výšková a prostorová struktura našich lesů, za což samozřejmě nemůže ministerstvo, ale všichni vlastníci, kteří se na našem území nachází, vysoká hustota porostů destabilizující ekologickou a statickou odolnost lesů a na živiny, poté ochuzená lesní půda a měnící se růstové podmínky jednotlivých lesů. A máme tady klesající biodiverzitu v lesích a samozřejmě přemnoženou býložravou zvěř. Nedostatečnou finanční podporu vlastníků lesů - doufáme, že tím to bude končit - a špatně nastavenou správu lesů, především u malých vlastníků, se nám také podaří změnit. Nedostatek reprodukčního materiálu, především listnáčů a jedlí, a nedostatek bohužel lesních pracovníků nám způsobují obrovské problémy nejenom v lesnickém, ale hlavně v agrárním i potravinářském sektoru. Mnoho drobných vlastníků lesů v některých případech ani neví, že les vlastní, protože ho zdědili nebo jim byl navrácen a nemají k majetku takový vztah, aby o něj řádně pečovali a plnili včasná preventivní opatření, a kvůli své neznalosti se dostávají do situace, kdy zjišťují, že vlastní les.
Já jsem tohle zjistila, když jsem byla na Zlínském kraji na odboru životního prostředí, protože jsme začali tyto vlastníky upozorňovat, že je potřeba bojovat s kůrovcovou kalamitou, a opravdu tito lidé po dvaceti pěti letech začali hledat svůj les, protože jim přišel najednou dopis od odborného lesního hospodáře, aby zpracovali stromy napadené kůrovcem, a to pod výhrůžkou pokuty. Mnoha vlastníků nikdy neslyšelo, že by měli o les pečovat, a ani (to) nevěděli. Chyba byla na obou stranách, jak na straně vlastníka, tak i na straně odborného lesního hospodářství. Ze strany vlastníka lesa nevědomost vypovídá o tom, že se dlouhodobě nedostatečně zajímal a staral o svůj majetek pečlivě a dostatečně odborně, jinak by totiž s odborným lesním hospodářem byl v kontaktu, anebo by alespoň o něm věděl. Ze strany odborného lesního hospodáře je chybou, že průběžně nekontaktoval své vlastníky lesů, a to se týká i ORP, které zastupují lidé, kteří mnohdy nemají právě tu odbornou péči takzvaně pod kůží.
Přestavba lesa je nástroj adaptace ohrožených lesních porostů. Přestavbami se rozumí dlouhodobá úprava druhového složení a převod lesních porostů se změnou hospodářského způsobu nebo tvaru lesa, jehož cílem je vypěstovat les, který se vyznačuje druhovou, výškovou, tloušťkovou a prostorovou diferenciací. Obnovy kalamitních holin, plošný rozpad smrkových a borových lesů se již přímo dotýká mnoha lesních majetků, a některé vlastníky už dokonce výrazným způsobem poznamenal tak, že lesy zmizely, a tím zmizela i jejich funkce a jejich příjem z prodeje dřeva.
Dlouhodobý výnos soukromých lesů pak nahrazují investice do založení nových porostů s následnou důležitou péčí. U holých plání bez stromů jsou výrazným způsobem omezeny i společenské funkce lesa, kalamitní holiny je nutné obnovit stanovištně vhodnými dřevinami. Na sluncem rozpálenou holinu nelze ovšem vysázet sazenice například jedle nebo buku, které vyžadují v počátečním růstu zastínění či polostín, a tedy i jiné klima. (Trvalý neklid v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, já se o omlouvám, v levé části sálu poprosím o ztišení, ať je rozumět, co říká paní poslankyně. Prosím.
Poslankyně Margita Balaštíková: Na takové plochy jsou vhodné spíše duby a další světlomilné listnáče, nikoliv polostinné smrky. Jenže odpovídající množství sazenic nám stále chybí, protože vypěstovat reprodukční materiál trvá i několik let.
Ovšem stávající situace v rámci zalesňování kalamitních holin, pro které chybí požadované množství sazenic, má i svá další řešení, a to tkví ve využití přípravných dřevin, jako jsou břízy, osiky, olše, jeřáby a podobně, které zalesní kalamitní holiny ve většině případů zcela samy přirozenou cestou a zadarmo. K tomu ale potřebují více času, aby se ujmuly v půdě, a hlavně nebyly poškozovány spárkatou zvěří, která zpomaluje odrůstání nového lesa.
Vliv přemnožené býložravé zvěře na stav a vývoj lesa je samozřejmě další důležitou součástí, kdy musíme pracovat v jiných částech našich zákonů, aby nedocházelo právě k přemnožování býložravé zvěře, která nám poškozuje okusem, loupáním či ohryzem tyhle nové dřeviny.
Tady bych k tomu trochu se jenom chtěla zmínit, že právě tady je potřeba zvěř posuzovat jako součást lesních ekosystémů, a její přítomnost nesmí narušit vyhlášené plnění funkcí lesa. Rozhodujícím parametrem je mez přirozeného stavu, při jejímž překročení se musí mluvit o neúnosné míře poškození zvěří. Únosné stavy zvěře jsou podle pana Zatloukala takové stavy, při kterých zvěř nezpůsobí překročení ekologicky únosnou výši škod více než 10 procent nezajištěných kultur nebo přirozené obnovy a dále více než 0,1 procenta výměry lesa při postižení ohryzem či loupáním.
Já bych na závěr svého vystoupení jenom chtěla říci, že většina veřejnosti stále vnímá lesy jako něco automatického: zdroj dřeva, peněz pro státní a městskou či obecní pokladnu, prostor pro rekreaci, vycházky na sběr hub či ostružin. Nyní se však všechno dynamicky mění. Zelené hvozdy plné svěžího vzduchu a příjemného prostředí mizí a tím i oblíbený životní prostor, oblíbená místa a společnosti postupně, ale velmi postupně dochází, že lesy mají velký problém.
Lidé pozorují, že na mnohých místech je už les mrtvý, či se objevila planina, jež je oplocená a v ní je vysázený nový les. Možná si říkají, že takový proces se jejich stromům a lesům vyhne, ale to je velký omyl. Pro Ministerstvo zemědělství je to nemalá výzva, aby nechali lesy pro budoucí generace a nezapomínali na důležitou roli vlastníků lesa, správců lesů a lesníků, a jejich příjmy by jim neměly plynouti jenom z prodeje dřeva, protože budoucí příjmy jim docela rychle požírá sucho a kůrovci.
Já bych byla ráda, abychom za sto let nebyli v takové nouzi jako doposud, a záchrana lesů a jejich vlastníků by se proto měla stát pro naši společnost prioritou stejně jako udržování vyváženosti prostředí mezi přírodním - to znamená zvěří - a národním - to znamená lesem - bohatstvím, a já si myslím, že teď na stole máme řešení, a nejhorší řešení je žádné řešení.
Já bych chtěla poděkovat Ministerstvu zemědělství, že nám připravilo tento zákon, a my máme možnost o něm hlasovat a posunout ho do dalšího čtení. Děkuji za pozornost. ***
