Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Není také jasné, jak má soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena, postupovat, je-li dovolání podáno. Má tedy řízení přerušit a počkat na výslech dovolacího řízení, nebo má jednat, jakmile mu věc doputuje? Pokud bude jednat a dovolací soud v průběhu této doby dovolání připustí a ve věci rozhodne, co se bude s řízením u soudu prvního stupně dít? Je chvályhodné, že navrhovaná právní úprava se snaží omezit soudní ping-pong, ale je třeba vyřešit i uvedené otázky, popřípadě zvolit řešení jiné, které tyto otázky otevírat nebude. To jenom cituji stanovisko České advokátní komory. To jsme slyšeli ve zkrácené podobě - já ho mám tady písemně - právě na projednání podvýboru pro justici. O tom jsem hovořila na ústavně-právním výboru a žádný takový pozměňovací návrh s výjimkou toho mého, který vrací alespoň stručné zdůvodnění, podán nebyl. Proč?
K bodu 10, podle § 243c odst. 4 může být usnesení o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení odůvodněno pouze odkazem na ustanovení zákona, podle nichž bylo rozhodnuto. Důvodová zpráva k tomu říká jen tolik, že jde o kruciální bod navrhované úpravy umožňující Nejvyššímu soudu selekci či filtraci nápadů, neboť jinak by Nejvyšší soud nemohl zvládat vysoký nápad věcí. Má jít o přístup, který volí i právní řády mnoha evropských zemí. Odůvodnění odmítnutí dovolání jen na odkaz na příslušné ustanovení zákona je pochopitelné a patrně bez problémů v případech, kdy jde o nepřípustnost podle § 238. Tam jsou důvody pro odmítnutí jasně dány a rozhodnutím se dovolání odmítá, je přezkoumatelné.
Problematické je však navrhované řešení ve vztahu k úpravě o vyslovení nepřípustnosti na základě úvahy dovolacího soudu, jak je právě navrhováno v tom § 237 odst. 2, na který tady i paní zpravodajka správně upozornila. Je to kruciální ustanovení. Jak bylo řečeno v připomínce k bodu 1, dovolatel nemůže předvídat, zda Nejvyšší soud dospěje k závěru, že věc, kterou mu dovolatel předkládá, je věcí nezbytnou ke sjednocení judikatury. Je-li dovolání odmítnuto, nedozví se z odůvodnění nic, neboť v něm bude jen odkaz na ustanovení OSŘ, které úvahu Nejvyššího soudu o přípustnosti dovolání umožňuje. Přitom požadavek odůvodnění rozhodnutí v případech, kdy je dovolání odmítnuto, je podle Ústavního soudu jedním z požadavků zabezpečujících naplnění principu spravedlivého procesu, na němž stojí právní stát. Teď tady jsou vyjmenované ty nálezy, hlavně ten jeden nález, kde Ústavní soud zdůrazňuje právo dovolatele na spravedlivý proces a vyvozuje tam určité závěry.
Já vás opravdu nechci zdržovat, ale tohle jsme všechno podrobně opakovaně probírali. Takže závěr. Česká advokátní komora, poslední její věta. Z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti navrhované úpravy by bylo třeba, aby navrhovaný text alespoň přesněji vymezil případy, kdy k odůvodnění dovolání bude stačit jen odkaz na příslušnou právní úpravu s tím, že v ostatních případech bude třeba alespoň stručné odůvodnění, tedy s poukazem na prejudikaturu Nejvyššího soudu nebo nálezy Ústavního soudu. Upozorňuji, že jsem včera dala takovýto pozměňovací návrh, protože jsem stále čekala, že se toho ujme tedy nějaká poslankyně nebo poslanec - protože nechci být teď adresná - z koalice, ale už jsem nemohla čekat déle, protože tedy to stručné zdůvodnění tam je. Přihlásím se k tomu pod číslem 5542, protože jinak ta neústavnost podle mě tam bude velká.
Navážu tím, co bych právě byla ráda, kdyby paní ministryně obrany potom tlumočila ještě jednou panu ministru spravedlnosti, který dostal včas upozornění - jehož část tedy tady přečtu - předsedy Ústavního soudu, z čehož si dovozuji, že opravdu pravděpodobnost, že by tato část této novely mohla být zrušena, pokud bude podána ústavní stížnost, není úplně nízká. Posuďte sami. Dovozuji, že ta pravděpodobnost není nízká. Budu opatrná, protože samozřejmě Ústavní soud je soud, který nás někdy také překvapuje svými rozhodnutími. Ale poslechněme si, jaké stanovisko k tomu zaujímá předseda Ústavního soudu.
Závěrem končí tím, že věří, že všechny ty skutečnosti vezmeme v úvahu. Takže on se na vás obrátil, reaguje na dopis, kterým, pane ministře spravedlnosti - teď chci říct, prostřednictvím paní ministryně obrany - jste Ústavní soud informoval o pozměňovacím návrhu předloženém poslankyni Evou Decroix k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zase ve znění pozdější předpisů, a tak dále. Teď je tady to podstatné. Pozměňovací návrh - čili to je ten číslo 5117 ze dne 10. října 2024 - by podle vás vedl k zásadním změnám dovolacího řízení v civilních věcech. Obrátil jste se proto na Ústavní soud s žádostí o sdělení, zda pozměňovací návrh považuje za přínosný - čili pan předseda Baxa mluví za Ústavní soud - a zda přináší vhodné a systémové řešení.
Následující argumenty jsou odrazem diskuse pléna Ústavního soudu, jemuž jsem vaši žádost předložil k posouzení. Je mou povinností především připomenout, že Ústavní soud ani já se v tuto chvíli nemůžeme vyjadřovat k hypotetické otázce, zda by přijetí navržené úpravy civilního dovolání bylo z hlediska procedurálního i obsahového v souladu s ústavním pořádkem. Čili můžu říct, že si myslím, že není, ale Ústavní soud nesmí a říká to jasně. V této odpovědi se proto budu věnovat jiným aspektům pozměňovacího návrhu a zvažovaných změn v úpravě civilního dovolání. Přípravě každého právního předpisu, jakož i jeho pozdějších změn, by mělo předcházet nejen jasné vymezení účelu zamýšlené právní úpravy, ale i detailní analýza právního a skutkového stavu v oblasti práva, které se změny týkají. Součástí takové analýzy by mělo být bezpochyby i zhodnocení nezbytnosti navrhovaných změn.
Odůvodnění pozměňovacího návrhu v úvodu deklaruje, že jeho smyslem je rozšíření přípustnosti dovolání ve věcech rodinného práva. Jak je vám ovšem známo, pozměňovací návrh neusiluje... (Silný hluk v sále.) Já počkám možná chvilku.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Poprosím samozřejmě o klid v sále.
Poslankyně Helena Válková: Jak je vám ovšem známo, pozměňovací návrh neusiluje o pouhé otevření této oblasti, dosud vyloučené z dovolacího řízení. Okruh rozhodnutí, proti nimž by bylo možné dovolání podávat, by se rozšířil velmi významně. Kromě - to je důležité také zdůraznit - věcí rodinného práva, by se tato možnost otevřela například u značné části takzvaných bagatelních sporů o peněžité plnění mezi 10 000 až 50 000 korunami, u rozhodnutí o nákladech řízení či u rozhodnutí odvolacího soudu, která ruší rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrací k dalšímu řízení, jakož i o část rozhodnutí odvolacího soudu, kterými se odvolací řízení nekončí. To je ten navržený § 238.
Současně by rozšíření znamenalo vyšší zátěž na soudy prvního stupně a to i proto, že řízení v nižších stupních jsou v rodinných věcech od soudních poplatků zásadně osvobozena a bez povinného zastoupení advokátem. To by pro dovolací řízení platit podle návrhu nemělo? Soudy prvního stupně by nově rozhodovaly o osvobození od soudních poplatků a více o ustanovení advokáta.
Z odůvodnění je bohužel patrná podmíněnost rozšíření přípustnosti dovolání v rodinných věcech zavedením zcela jiné koncepce celého dovolání v civilních věcech. S dodatkem, že pokud by se tak nestalo - citace - přineslo by pouhé otevření dovolání i pro oblast rodinného práva potřebu personálního doplnění Nejvyššího soudu o soudce, asistenty a další personál, což by následně vedlo k nutnosti zajistit pro Nejvyšší soud novou budovu, včetně nového vybavení. ***
