Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.20 hodin)
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. No, jsem ráda, že ty čtyři hlasy jsou náhle pro vás nepodstatné. Myslím, že jinak jste jim dali dost prostoru, aby měli další hlasy na všech ministerstvech a mohli to rozhodovat. Takže bych řekla, trošku korigujte sami sebe, ale v pořádku.
Ale moje vystoupení je k tomu, proč tedy ve středu došlo k tomu vetu. Vážení páni poslanci, všichni, a vážený pane poslanče Navrátile, prostřednictvím paní předsedkyně, přesně tak, je tady nezvládnutá situace. Vy velmi dobře víte, že musí zasedat výbory, protože jinak by nebyly dané některé termíny. Do toho tam je vláda. Na těch výborech je ministr do 14.30, čili tam je ani ne ta otázka, protože pádí na vládu. Pak je tam ještě jedna věc. Kdybyste si nedali to pevné hlasování ze zbabělosti, tak jsme to mohli projednávat déle.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já bych vás poprosila, abychom tolik nekřičeli. Myslím si, že jsme slyšet i bez toho. Nyní poprosím pana poslance Navrátila. Ten určitě využije mírnější tón. Následovat bude pan ministr Jurečka.
Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já už nebudu reagovat ke středě, ale budu reagovat na dotaz, který vznesla paní poslankyně Lesenská, prostřednictvím paní předsedající. Ano, my navrhujeme, aby v třetí kategorii byl příspěvek zaměstnavatele v nějaké výši, na které se shodneme. Dneska hovoříme o 4 % možná hrubého příjmu nebo příjmu daného zaměstnance. Vy jste tady řekla, jestli vůbec víme, kolik takoví lidé berou a jestli na tom mají. Ano, mají na to, protože důchodové spoření si může založit úplně každý, ale minimální částka je 100 korun. Nám nejde o to, aby tam ten zaměstnanec dával tolik peněz - 100 korun - a k tomu, aby měl příspěvek státní, je něco jiného. Mluvím o tom, aby si mohl založit penzijní spoření, a k tomu mu má co nejvíce přidat právě zaměstnavatel, který v podstatě má zisk z jeho práce ve třetí kategorii. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan ministr Jurečka chce nyní s faktickou poznámkou vystoupit, prosím.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Mně už bohužel přijde, že ta vystoupení jsou víc orientovaná na kameru, protože když se dívám na vystoupení některých poslankyně a poslanců, tak v zásadě nemluví k nám. Mluví tady případně pro využití sestříhaných videí a podobně. Prosím Patrika Nachera, prostřednictvím paní předsedající, aby na mě nepokřikoval. Já tady odpovídám. Všechny ty jednací dny v prvním, druhém i třetím čtení jsem tady přítomen, trpělivě odpovídám, reaguji ve faktických poznámkách. Beru si také i slovo v normální diskusi, trpělivě vysvětluji, byť už opakovaně. Mám pocit, že když člověk říká už asi pošesté ta fakta, pak přijde zase někdo z opozice, kdo tady nebyl nebo je neslyšel a zase demagogicky řekne nějakou nepravdu, lež, nějaké jiné skutečnosti.
Ale teď, když tady tolik padalo, že se tady vysvětluje pro lidi zvenčí, jaký byl tedy postup v tom jednání a projednávání ve třetím čtení, tak když se bavíme o tomto týdnu, připomeňme také minulý týden. Minulý týden nebyl výborový týden, minulý týden žádné výbory nejednaly a minulý týden tady byl návrh na to, abychom jednali i po čtrnácté hodině ve třetím čtení a bylo to zavetováno. Bylo to zavetováno úplně stejně jako nyní. Kdyby to prošlo tento týden, úplně v pohodě by ty výbory mohly jednat později. Některé výbory byly nejenom ve středu, ale byly i ve čtvrtek. Takže jsem za to rád samozřejmě, že opozice má takovou důležitou prioritu státní rozpočet, stejně jako my, a že jim to tak leží na srdci. Za to děkuji, že to tady tak zaznělo.
Teď tedy už zcela vážně. Kvituji včerejší projednávání mé rozpočtové kapitoly na sociálním výboru, byl jsem tam přítomen. Nebyl tam vznesen jeden jediný dotaz ze strany členů přítomných na sociálním výboru. Bylo to velmi rychle a věcně projednáno. Trvalo to asi 15 minut. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní chce vystoupit s faktickou poznámkou pan poslanec Kohoutek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den. Děkuji, vážená paní předsedkyně. Vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, jenom stručně, krátce. My ten státní rozpočet jako prioritu máme, ale vaši poslanci zřejmě státní rozpočet jako prioritu nemají. Protože mám pocit, že za osm nebo sedm let, co jsem ve Sněmovně, se v životě nestalo, že by neprošel na výborech. Na zahraničním výboru neprošel návrh státního rozpočtu, na ústavně-právním výboru neprošel návrh státního rozpočtu a na výboru pro veřejnou správu také neprošel návrh státního rozpočtu. Tak jakou vy jako vládní poslanci máte prioritu státní rozpočet, když vaši poslanci nepřijdou ani na ty výbory a váš návrh rozpočtu v jednotlivých kapitolách neprojde? Že se nestydíte. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vyčerpali jsme faktické poznámky a vracíme se do obecné rozpravy. Nicméně pan poslanec Hrnčíř ještě počká, protože se přihlásila s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, vím, že do posledního jednání Sněmovny už zbývá jen zhruba půl roku a že velké předvolební skládání účtů klepe na dveře a za chvíli začne bušit jako srdce před závodem. Chlubit se daňovým balíčkem, který nepřinesl nižší deficity, ale jen nižší ekonomický výkon? To by nedávalo smysl. Chápu, že jako poslanci vládní koalice nervózně těkáte pohledem z jednoho resortu na druhý a oprávněně v nich hledáte výsledky, kterými byste se mohli před svými voliči ohánět. Moc dobře vím, že vám to drtivá většina ministrů Fialovy vlády neulehčuje.
Za chvíli budete hlasovat o důchodové reformě, zákoně, vaší takzvané důchodové reformě, z dílny ministra Mariana Jurečky, honosně, opakuji, nazvaném důchodová reforma. Možná máte pocit, že když ho tady na sílu prosadíte, budete pak smět opakovat cosi o odvaze, zodpovědnosti a řešení dlouho neřešených problémů, že budete moci předstírat, že jste dali naší zemi konečně důchodovou reformu. Ale bude to lež jako věž. Prodávat tenhle zákon jako důchodovou reformu je totiž úplně stejné, jako otevřít si stánek s falešnými kabelkami. Každý, kdo snad od vás tenhle brak v dobré víře a ve spěchu koupí, bude při jeho rozbalení za prvním rohem zklamaný.
Chci vám proto říct jednu věc. Zastavte se, zamyslete a raději dnes nedělejte nic, než abyste pro tento zákon zvedli ruku. Nedělejte něco jenom proto, abyste měli pocit, že něco děláte. Že jste nedokázali připravit reformu, která by do systému přinesla peníze navíc a reagovala na zásadní proměny na trhu práce, je pořád lepší variantou, než chovat se jako pověstní radní v Kocourkově, uškodit lidem, společné kase a ještě být budoucím generacím k smíchu.
Vždyť o čem je Jurečkův důchodový zákon? Marian Jurečka pohledem z okna usoudil, že lidé chodí do důchodu moc brzy a to je podle něj důvod, proč je naše kasa na suchu. Tak si usmyslel, že nechá lidi pracovat o dva roky déle. Bouchnul šampaňské, nazval to reformou a začal se tvářit jako Marie Terezie v kalhotách. Záhy mu ale jeho poradci přiznali, že většina lidí už stejně ve více než 65 letech pracovat nemůže, a i když může, tak je stejně nikdo nezaměstná, takže ty dodatečné dva roky beztak stráví na pracovním úřadě nebo v invalidním důchodu. Ale to nás přece také stojí peníze, musel uznat i reformátor Jurečka.
Co se stalo dál? No, to už přece všichni víme. Přišli další Kocourkovští radní, kteří jako řešení této absurdity vymysleli další bezvadnou podmínku. Zaměstnavatelům těžce pracujících, u kterých je skoro jistota, že do 67 let makat nevydrží, se rozhodli nařídit, že svým zaměstnancům musí povinně přispívat do soukromých fondů. Jenže kdo je zaměstnavatelem zdravotních sester, pracovníků sociálních služeb, domovů pro seniory, technických služeb, popelářů, hygieniků nebo laboratorních techniků v nemocnicích, tedy typických představitelů třetí rizikové kategorie? No, světe, div se, je to opět stát, města, obce, kraje, zkrátka zase veřejné peníze. ***
