Neautorizováno!

Vzpomeňte si, jak jste to měli vy v předcházejícím volebním období, kdy jste vládli se sociálními demokraty a komunisty, a to, že jste důchodovou reformu nepřijali, bylo i proto, že jste nenašli nakonec shodu mezi sebou. Ono to je opravdu velmi složité. Já bych si také přál, abychom na zásadních věcech, jako je změna důchodového systému, reforma veřejné správy a mnoho dalšího, našli společnou řeč a třeba se jenom bavili o některých parametrech, nikoliv o zásadních věcech, ale ono to bohužel tak není a někdy je dohodnout se i v rámci koalice velice složité, takže nakonec samozřejmě já to chápu, že to kritizujete, ale ono najít nějakou shodu, nějaký kompromis, potom není úplně snadné a vzpomeňte si, že u vás to také tenkrát bylo a vlastně už důchodová komise byla za Sobotkovy vlády a také se tam nepodařilo najít úplně na všem shodu, proto také tehdy nedošlo k nějakým razantním změnám. Máte pravdu, bylo by to optimální a já bych si to přál, ale zatím to prostě není reálné.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vyčerpali jsme všechny faktické poznámky. Nyní je na řadě řádně přihlášená paní poslankyně Iveta Štefanová, připraví se pan poslanec Robert Králíček. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se zde vyjádřím k návrhu, kdy vláda představuje svůj další počin ve změnách důchodového systému. Důchody jsou u nás dlouhodobě nízké. Nominálně se občas navyšují, ale v podstatě většinou o tak malé částky, že jejich reálná hodnota stále klesá. Nejsou schopné dostatečně reflektovat na vysokou inflaci a plošné zdražování. Jediné, čím na vysokou inflaci dokázaly důchody alespoň částečně reagovat, byla mimořádná valorizace, která se do důchodů promítla u náhlého nárůstu inflace do vysokých čísel. Tuto valorizaci ale se vláda rozhodla zrušit.

Celkově je ale potřeba samozřejmě s důchody něco dělat. Recept této vlády na tuto neuspokojivou situaci je pouze snižování valorizací a k tomu navyšování věku odchodu do důchodu. Zvyšování věku odchodu do důchodu, do řádného starobního důchodu je pro nás naprosto nepřijatelné. Je to dokonce jeden z prioritních bodů našeho dlouhodobého politického programu: zachovat věk odchodu do důchodu na maximum 65 letech věku. Tato věková hranice by podle SPD měla být zakotvena dokonce přímo v ústavě. Odůvodnit navyšování věku odchodu do důchodu tím, že roste průměrný věk dožití České republiky podle statistik, a navíc to opírat o to, že se predikuje další takový nárůst, je naprostý nesmysl. Průměrný věk dožití závisí na příliš mnoha faktorech, než aby se dal predikovat. Je to ukazatel, kterým můžeme zpětně hodnotit celkovou životní úroveň, úspěšnost vývoje zdravotnických programů a přístupnost celkové péče. Viděli jsme všichni před jen několika málo lety, jak rychle se situace může změnit a věk dožití se snížit takřka ze dne na den. Tento statistický údaj totiž přímo závisí i na faktorech, které nemůžeme predikovat vůbec.

Věk dožití ale v žádném případě nekoliduje s věkem dožití ve zdraví. To je klíčový parametr, který se u nás již mnoho let nezvyšuje. Nyní se věk dožití ve zdraví v České republice udává zhruba pro muže kolem 60 let a pro ženy kolem 62 let a v takové situaci navyšovat věk odchodu do důchodu několik let nad tuto hranici je faktický nesmysl a neobstojí ani argument, že návrh přece říká, že věk odchodu do důchodu by se navyšoval až v době, kdy průměrný parametr naroste, protože ani průměrný věk dožití ve zdraví, který se sice udává, ale každý odborník v této oblasti vám řekne, že je to pouze hrubý odhad, protože je to parametr do jisté míry subjektivní a objektivně se v podstatě ani určit nedá, tak stále hovoříme o průměrném čísle. To znamená, že podstatná část těch, kteří tento parametr tvoří, je pod ním, přesto by se podle tohoto čísla měl vypočítávat věk odchodu do důchodu pro všechny. Další věc, která odůvodnění tohoto principu zcela boří, je fakt, že ani průměrný věk dožití ve zdraví neudává skutečnou práceschopnost a pracovní výkonnost člověka ve věku kolem 60 let.

Fyzicky náročných povolání, která náročná jsou, ale nebudou třeba spadat do sekce náročných profesí pro předčasný důchod, je celá řada, protože i tady hovoříme o subjektivním pohledu, a jak je v uvozovkách snadné si najít novou práci ve věku 55, 60 let, asi všichni tušíme. Šance je o něco málo vyšší než nula. Faktem zůstává i to, že lidé, kteří z těch zdravotních důvodů svoji práci vykonávat nebudou moci, nebo ji prostě, byť zdraví, ve vysokém věku už dělat nezvládnou, tak pracovat nebudou. Nesouhlasím s tím, že tuto situaci lze snadno řešit dalšími sociálními dávkami. Rozšiřovat počet lidí na sociálních dávkách není reforma. Navíc slíbené dávky nenahradí ani plat, mzdu, a dokonce ani snížené důchody.

Namísto vymýšlení v praxi nefunkčního principu navyšování věku odchodu do důchodu na desítky let dopředu a opírat se o nepredikovatelné a ve své podstatě irelevantní parametry, by měl být důchodový systém lépe systémově schopný reagovat na aktuální potřeby. Znovu připomenu, že důchody nejsou bohulibý milodar státu. Jsou to finance, které stát garantuje těm, kteří dokud mohli, většinu svého života pracovali a do systému přispívali a v době, kdy už plně přispívat nemohou, jim tedy tyto peníze od státu náleží. Na tom je smysl důchodového systému postaven. Snižováním z nízkých částek vyplácených důchodů na ještě nižší, a to proto, že údajně na to stát nemá peníze, není v souladu s tímto systémem, naopak ho přímo podrývá. Stát v době vysokého schodku samozřejmě výdaje přehodnotit musí a mnoho z nich ponížit, důchody by ale měly patřit mezi ty poslední výdaje státu, které se v důsledku nevyrovnaného rozpočtu snižují, a ne mezi první, tak jak to vidíme u této vlády.

Tyto změny ale v žádném případě nemohou se považovat za slibovanou reformu a stabilizaci systému, ale pouze jen jako snaha ušetřit peníze v rozpočtu na těch, kteří už se v podstatě bránit nemohou, a to všechno přesto, že vaše předvolební sliby byly přesně opačné než to, co se skutečně děje. Bylo slibováno zachovat valorizační mechanismus důchodů a nezvyšovat věk odchodu do důchodu, přitom tyto sliby už se dávno hodily do koše a s úsměvem tvrdíte, že plníte programové prohlášení. To, co dnes vláda předkládá, ale žádnou reformou není a jednotlivé parametry, které se tam mění, důchodcům, zejména budoucím, ku prospěchu nebudou a s tímto návrhem SPD zásadně nesouhlasí. Děkuju vám pozornost. (Potlesk poslanců hnutí SPD a ANO 2011.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Marian Jurečka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, veřejnosti, já si dovolím teď na paní poslankyni zareagovat. Přemýšlím vlastně, jak to uchopit, protože si říkám, že poslanec, který tady je tři roky, nebo poslankyně, asi sleduje legislativu, kterou tady schvalujeme, a přečte si tisk, který projednáváme.

Začnu otázkou valorizací a dopadu inflace. Systém důchodového pojištění v České republice má stále v platné legislativě i v tomto návrhu garantováno to, že důchody jsou valorizovány vždy plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd. Ta změna s jednou třetinou růstu reálných mezd byla provedena v loňském roce. My jsme se vrátili k principu, který tady fungoval dlouhé, dlouhé roky - a byl upraven, pokud se nepletu, v roce 2017 nebo 2018 - to znamená, vždycky je garance: důchod plně valorizujeme o inflaci. Vždycky. To by měl, myslím, podle mě každý zákonodárce v téhle zemi vědět a neříkat lidem nesmysly, nepravdy, nebo možná i cíleně lži. To rozhodné období je vždycky od 1. července do 30. června, to se spočítá, pak se čeká na začátek září, kdy se zveřejní nejpřesnější data o vývoji průměrné mzdy, a na základě toho vláda svým nařízením - jakákoliv - musí do konce září stanovit, jak poroste důchod od 1. ledna. To je princip řádných valorizací, na tom se nemění vůbec nic a to je garantováno, to je jistota pro všechny současné i všechny budoucí důchodce.

Zákon pamatuje i na to, že tam je možnost v případě mimořádné situace, která se tady stala za 30 let vlastně v posledních třech letech poprvé, kdy inflace opravdu překročí v tom období 5 procent, tak je možné přikročit - ne možné, ale zákon říká: přikročí se - k mimořádné valorizaci. ***