Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Průběžný důchodový systém má několik podtypů, ale to teď ponechme stranou. Tento systém pracuje na zcela odlišném principu zhodnocení vkladů než systém kapitálový. Vklad do tohoto systému se rozděluje na dvě složky: za prvé oddělením části výnosu své výdělečné aktivity ve prospěch populace důchodu - tedy my, co aktivně pracujeme, platíme na to, aby dnešní důchodci mohli mít důchod; za druhé výchova nové generace, která se bude stejným způsobem dělit s námi. A toto právě ten druhý bod podle mého názoru ta důchodová reforma, která je nám dnes předkládána, neobsahuje, anebo jen velmi málo, takže nemůže zajistit tu výchovu nové generace.
Princip hodnocení je založen na předpokladu, že budoucí generace tvoří více zdrojů, takže poměr zdrojů vytvořených novou generací k vytvořeným zdrojům generace předchozí je právě onen zhodnocovací poměr. V reálných číslech se prostředky nezhodnocují formou zvýšení hodnoty odloženého kapitálu jako ve fondovém systému, ale růstem reálných mezd a růstem populace, tedy porodnosti. Vzhledem k principu fungování průběžného důchodového systému je dle mého názoru fatální chybou, že obě složky nutné k jeho fungování v něm v České republice nemají totožné a rovnocenné postavení. Zatímco první složka, řekněme pojistná, je zdůrazňována stále; druhá složka, tedy výchova dětí, je u nás zcela opomíjená a zásluhovost je v tomto ohledu minimální, respektive spíše žádná, nebo záporná.
Já zopakuju ještě jednou tu tezi, která je základní tezí pro každý průběžný důchodový systém na světě. Pokud se nebudou rodit děti, noví plátci, žádný průběžný důchodový systém na světě nemůže být funkční a nemůže fungovat. Většina dosavadních vládních reprezentací k průběžnému důchodovému systému přistupovala stejným způsobem jako ke kapitálovému systému, a tím jej zásadně deformovala. I tato vláda má plná ústa podpory rodin a dětí, ale realita je naprosto opačná. Jedno její rozhodnutí za druhým má na rodiny s dětmi negativní dopady.
Jak uvádí matematik a statistik Pavel Rusý, daňové zvýhodnění na dítě kleslo ze 4 % hrubé mzdy v roce 2002 na pouhé 3,3 % hrubé mzdy v letošním roce, tedy dokonce pod úroveň roku 2010. Rodičovský příspěvek klesá ze 7,8násobku hrubé mzdy v roce 2021 na její 6,9násobek v roce 2023. Ani jeho částečné zvýšení, navíc také jenom pro někoho, pro rok 2024 na 7,6násobek hrubé mzdy nedorovnalo toto snížení. S ohledem na růst nominálních mezd lze očekávat další snižování reálné hodnoty rodičovského příspěvku.
Dalším negativním opatřením ze strany Fialovy vlády je zrušení daňové slevy na náklady za předškolní zařízení, takzvaného školkovného. Proti pracujícím rodinám směřuje i zrušení daňového odpočtu na manželku v domácnosti od tří let věku dítěte. Ani zrušení daňové slevy na studenta není zrovna opatření ve prospěch rodin s dětmi. Mimochodem a pro představu, v součtu kvůli zrušení nebo omezení těchto prorodinných slev přišla rodina s dítětem do tří let o 44 000 korun čistého ročně.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane předsedo, ale kolegové, chcete-li diskutovat, poprosím, přeneste svou diskuzi do předsálí. Omlouvám se. Prosím, pokračujte.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Rovněž vládní změny v nastavení dohod o provedení práce postihnou nejvíce částečné přivýdělky rodičů s dětmi. Vláda i v oblasti takzvané reformy důchodového systému zvolila řešení, které nejvíce dopadne opět na rodiče s dětmi. Kombinací nového výpočtu důchodů a převážného nahrazení výchovného takzvaným rodinným vyměřovacím základem dojde k největšímu poklesu reálné hodnoty vyměřeného důchodu u matek dvou dětí se středními příjmy. Jedná se o pokles až o 13 %, zatímco u bezdětných seniorů půjde o pokles 8 %. Tato vládní politika se samozřejmě až hrozivě promítá do aktuálního strmého propadu porodnosti.
Nevím, jestli to víte, ale za poslední dva roky každý rok se nenarodilo 10 000 dětí. O 10 000 dětí je snížena natalita v České republice. Každý rok za poslední dva roky. Podstatný je zejména dramatický pokles plodnosti po delším období jejího růstu, mluvil tady o tom v interpelacích můj kolega pan doktor Zlínský. Tento pokles je dokonce významnější než v devadesátých letech minulého století. Nyní je tento pokles mnohem prudší, ačkoliv není navázán na takovou společenskou změnu, která by mohla vést k doplnění populace později.
Roste i podíl umělých přerušení těhotenství na počtu zahájených těhotenství. Tento ukazatel zobrazuje, kolik ze zahájených těhotenství skončí zákrokem, jímž je těhotenství uměle ukončeno. Je to tedy indikátorem rozhodování žen o tom, zda si počaté dítě ponechají a donosí, anebo zda dají přednost umělému ukončení těhotenství. Nejde tedy o fyziologický konec těhotenství, ale ukončení vědomým rozhodnutím ženy. Tento podíl od roku 2021 setrvale významně roste z 12 na prozatímních 15 %. Je třeba uvést, že jde o nejdramatičtější změnu tohoto ukazatele v celém porevolučním období po roce 1989. To nás nesmí nechat klidnými. V případě, pokud by pokračoval trend z let 2011 až 2021, pak by hodnota tohoto ukazatele byla v roce 2023 cirka necelých 11 %. Promítnuto do absolutních čísel: jen v roce 2023 se pro umělé přerušení těhotenství rozhodlo o 3 422 žen více, než by odpovídalo dosavadním trendům.
Je třeba zdůraznit, že zde nedominuje pouze vliv inflace, jak by se někdo domníval. V době, kdy u nás byla srovnatelná i vyšší inflace, a to byla léta 1990 až 1993, došlo dokonce k největšímu poklesu tohoto ukazatele. Je pozoruhodné a vypovídající, že zásadní změny trendu úhrnné plodnosti a podílu umělých přerušení těhotenství jsou v jasné časové souvislosti s působením vlády pětikoalice a jejich protirodinnými kroky. Jakákoliv politika libovolné vlády má zásadní dopady na rozhodování lidí a má značný vliv na demografický vývoj. V situaci, kdy vláda svými rozhodnutími de facto trestá pracující rodiče a způsobuje pokles porodnosti, jde jednoznačně o protirodinnou a protipopulační politiku a o vytváření demografického deficitu, tedy o přímé a brutální ohrožování budoucí stability našeho důchodového systému.
Chápeme, jak jsou to spojené nádoby? Jak prorodinná politika, porodnost, natalita jsou důležité pro průběžný důchodový systém? Nedává vůbec smysl a logiku na jedné straně deklarovat snahu o vyvážení výdajů a příjmů důchodového systému zvyšováním věku odchodu do důchodu, a zároveň provozovat takto vyhraněnou protirodinnou politiku. To směřuje zcela proti sobě a nemůže to mít dobrý konec. A taky nebude. Vláda tedy v podstatě řeší demografický problém z přelomu tisíciletí tím, že svou neschopností chápat dopady svých rozhodnutí vytváří nový a ještě závažnější problém do budoucna. ***
