Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Je to o ženách, je to o tom, jak ženy podporujeme, co pro ženy děláme, jak jim nasloucháme. A je to prostě o tom, že to, že rozumíme, neznamená, že chápeme. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Peštová.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem si teda dělala poctivě poznámky a už nevím, na koho mám reagovat dřív. Ale v každém případě nejdřív na pana poslance Aleše Dufka, prostřednictvím pana předsedajícího. Já vůbec nic takového neřekla. Vůbec nic takového, že za to můžete, že ta porodnost je nízká. Já si to plně uvědomuji, a proto jsem to tady říkala, protože ta generace ve své podstatě to není o tom, že ona by přehodnotila, nebo že, ale ta doba jí ve své podstatě pohltila. Takže ony, když dodělají školu, ony ví, že musí do nějaké práce, musí si vybudovat nějakou kariéru. Teď nejsou samozřejmě ty kapacity, co se týče toho bydlení. A ono ji to pohltilo, ve své podstatě jí to pohltilo a posouvá ji v té porodnosti do dalších věků. A pak se může stát to, co tady bylo řečeno, že už to nejde.

K panu poslanci Hellerovi, prostřednictvím pana předsedajícího, pane poslanče, nevyjadřujte se k něčemu, co asi o tom vůbec nic nevíte. Možná jako učitel zeměpisu jste perfektní - nemůžu hodnotit - ale to, co jsem tady řekla, tak to je ne ze zdrojů, to není z doslechu, to je z toho, že jsem si tu dobu prožila. Takže vím, že ty půjčky byly, vím, že ten boom byl, vím, že to ekonomiku stálo neskutečné prachy, ale byla to investice do budoucna.

Samozřejmě že potom v následujících letech, někdy kolem těch 1981 mám pocit, 1982 začínalo ke snižování těchto podpor, protože najednou samozřejmě to bylo opravdu, jak bych to řekla, ta ekonomika tím byla velice zatížená. A ale byl to opravdu, v tu dobu to byl nástroj, který už se připravoval někdy od roku 1965. No nebylo, že takhle se luskly a udělaly, opravdu to bylo připravováno a spuštěno, to bylo potom ex post. Proto ten boom byl. Opravdu ty půjčky tady byly, ta procenta nízká tady byla, umořoval jste si za každé dítě. Tak se podívejte proboha do toho, kolik se tenkrát narodilo dětí. A pokud by něco takového se muselo udělat i teďko nebo udělat teďko, (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) tak to bude stát peníze. Já to vím, že to bude stát peníze.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní pan poslanec Zlínský, připraví se paní místopředsedkyně Richterová k faktickým poznámkám. Tak prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím budu reagovat na pana poslance Dufka. A já s ním částečně souhlasím, že ten problém je sociologický, to je pravda, ale na druhou stranu se ptám, do jaké míry se tím naše společnost zabývá, tímto sociologickým problémem.

Já jsem nečetl ve sdělovacích prostředcích hlavního proudu nějakou hlubokou analýzu, která by tento problém řešila a navrhovala nějaké řešení, jak ty mladé lidi přimět tedy argumentačně a logickými vývody k tomu, aby se teda nějakým způsobem začali rozmnožovat a začali mít děti. Takže já z toho mám takový pocit, že tady někomu to poměrně vyhovuje, protože tady ohledně této otázky, kterou já považuji za jednu z nejdůležitějších k přežití rozvinutých civilizací do budoucna, se nevěnuje dostatečná pozornost a spíše ta problematika je zamlčovaná, než aby se nějakým způsobem rozvíjela.

Takže ještě jednou upozorňuji na to, že pokud vyspělé společnosti budou tuto situaci nebo tento fenomén poklesu porodnosti a plodnosti nadále tímto způsobem řešit, tak dřív či později skončí. Prostě ty společnosti zaniknou, protože se hluboce transformují tím, jak prostě k nám budou přicházet lidé z jiných kultur, a ta společnost se zásadním způsobem změní a dojde k hlubokým otřesům těch západních společností.

Takže ještě jednou vyzývám všechny, vyzývám tady politiky, aby se tím vážně začali zabývat, a vyzývám i všechny novináře, aby o tom začali informovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Richterová, jinak poprosím v sále o trošku větší klid, abychom se navzájem slyšeli. Tak ještě vydržte, paní kolegyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, moc vás prosím, abyste případně své diskuse přednesli mimo sál. Myslím to jak pro levou část sněmovny, tak pro tu pravou. Děkuji, paní poslankyně, můžete pokračovat.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, vážený pane předsedající. Jenom opravdu řeknu poznámku k tomu, že právě proto, že jde i o podporu rodin, tak jsme předložili ten návrh týkající se pravidelného inflaci zohledňujícího navyšování rodičovského příspěvku, aby se zvedal rodičovský příspěvek pro mladé rodiny stejným způsobem, jako se zvedají důchody. A to, že se zvedají důchody, je správně. Tak to jenom připomenu, že to řešení navrhujeme a je zcela konkrétní, připojené k tomuto návrhu zákona.

Ale na pana ministra se chci obrátit, on nyní neposlouchá, a mě opravdu zajímá - poprosila bych o pozornost pana ministra - protože chápu, že některé věci nelze ve dvou minutách vyjádřit, ale alespoň příslib toho, zda před koncem debaty dojde k vyjádření k náročným pozicím. Mně přijde potřebné, protože jinak se může stát, že tady budeme hodiny a hodiny probírat tuhle materii, a 127 000 lidí nedostane odpověď na to, proč k tomu chce vládní ODS a TOP 09 přistoupit, proč chce vyškrtnout jejich možnost, ať jsou to zedníci, svářeči, lidi, co obsluhují obráběcí stroje, prostě lidé, kteří pracují v těch náročných pozicích a je jich 127 000, mají slyšet odpovědi, mají slyšet, jak o tom uvažuje pan ministr, který předkládá tento návrh. A já se ho proto ptám: Pane ministře, vyjádříte se k náročným pozicím? Zatím se v těch odpovědích k tomu vyhýbáte. Zatím jste na mou otázku, jak se postavíte k tomu osekání náročných pozic, neřekl ani slovo. A mě zajímá alespoň slyšet, zda až na vás dojde řada s přednostním právem, uslyšíme podrobnosti. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní zatím s poslední faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Heller.

Poslanec Šimon Heller: Dámy a pánové, dovolte mi jen krátce reagovat na kolegyni Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího.

Na osobní výpady, kdo čemu rozumí, nebudu reagovat, ale zopakoval bych tu větu. "Děti se rodily, protože byly sociální jistoty." Prosím vás, v roce 1970 potažmo ty Husákovy děti se rodily primárně proto, a je to dneska už i v učebnicích základních škol, ne primárně proto, protože byly zvýšeny příspěvky, prodloužená rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek a podobně. Ale primárně proto, protože přišly do toho produktivního věku ženy, které se narodily v těch padesátých letech. A když se podíváte na tu demografickou křivku, tak to tam všude vidíte. Vždycky, když přijdou ty ženy do toho věku, kdy jsou v tom reprodukčním věku, tak v tu chvíli vám ta křivka jde nahoru.

S tím ale rozdílem, že ta dnešní doba je specifická v tom, že dřív ten čas nastával, když ty ženy dospěly do věku 20 až 25 let. Ve chvíli, kdy se nám průměrný věk jak prvorodičky, tak rodičky zásadně zvyšuje, tak se nám jednak ta křivka víc rozmělnila a ty nárůsty nepřišly v tom čase, kdy jsme je očekávali po 20 letech, 25 tak, jak tomu bylo dřív. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Peštové, následně vystoupí paní místopředsedkyně Richterová.

Poslankyně Berenika Peštová: Tak já bych chtěla zareagovat na pana poslance Hellera, on to očekával určitě. To nebylo nic proti tomu. Vy jste tady zmiňoval, že to učíte v hodině zeměpisu. Já jsem pouze na tohleto reagovala, řekla jsem, že nejsem schopna toto nějakým způsobem okomentovat. To je jediné, co jsem k tomu řekla. Jestli jste to bral jako osobní útok, potom se omlouvám. Vůbec to takhle nebylo myšleno.

V každém případě ten přelomový rok v těch sedmdesátých letech byl rok 1974, kdy se narodilo 200 000 dětí. Ten efekt tam byl, prostě byl, můžete si říkat, co chcete. Prostě efekt té finanční pomoci tam byl velký, opravdu, věřte mi, velký.

Máte pravdu, že se po válce rodily děti, ony se rodily i ve válce, je to zvláštní, ale i v té válce prostě jestli to bylo z nějakýho pocitu přežití nebo něco, tak prostě opravdu se rodí. Ty děti se rodily vždycky. Je pravdou, a to jsem nikde neviděla nějakou takovou statistiku, protože dřív do toho roku 1989 nebylo tolik vysokoškoláků. Nevím, zda je to dobře, nebo to je špatně. V každém případě, když se podíváte, tak jsme se pohybovali něco, mám pocit, kolem osmi, devíti procent vysokoškolsky vzdělaných a po osmdesátém devátém to byl ten boomm, se otevřely všechny vysoké školy i soukromé školy. Nevím, jestli to je dobře, to musí hodnotit někdo jiný, ne já, na tohleto asi nejsem takový expert. ***