Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.30 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Pokud se vrátíme do vlády a příští rok se to rozhodne, příští rok bude zásadní střet o budoucnost naší země, jestli tahle vláda ji bude ničit nadále, nebo my se vrátíme do vlády a budeme pokračovat v tom, co jsme vždy chtěli. Chtěli jsme vždy být tady pro lidi a pracovat pro jejich dobrý život, pro všechny generace. Takže nedělám si žádné ideály, tahle asociální vláda to převálcuje. Ale neztrácejte naději. A pokud nám dáte tu důvěru, tak ta naděje přijde za rok. Děkuju moc. (Potlesk v levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Hezké odpoledne, nyní vystoupí s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová, následuje pan předseda Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové... (Poslankyně Schillerová se rozhlíží.) No, moc vás tady na pravém spektru u vaší vlajkové lodi skutečně nesedí.
Předloženým parametrickým změnám v důchodové oblasti, které mají za cíl udělat z České republiky ostrov pracujících starců uprostřed Evropy a které jsou zcela nepřesně označovány důchodovou reformou, se podrobně věnujeme už několik měsíců. Proto je myslím nejvyšší čas podívat se také na to, jak by měla vypadat reforma skutečná. Její atributy jsou totiž známé a veřejně dostupné. A skutečně se nejedná o žádnou raketovou vědu. Ať už budeme hledat inspiraci v každoroční zprávě o penzích z dílny OECD, v demografických a ekonomických projekcích Evropské komise nebo studiích Světové banky, dojdeme k poměrně vzácné shodě na zhruba šesti pilířích, jak by taková reforma měla vypadat.
Prvním z klíčových bodů, na které odborníci na penzijní systémy a jejich reformy kladou důraz, je stabilita důchodového věku a zohlednění zdravého stárnutí. Analýzy Evropské komise i OECD se totiž shodují na tom, že státy by při svých reformách měly zohledňovat nejen délku života jako takového, ale také jeho kvalitu a zejména zdraví člověka v pozdním věku. A žádná ze studií nezapomíná dodat, že reformy by měly zahrnovat i flexibilní odchod do důchodu podle fyzické a psychické náročnosti povolání.
Druhým z klíčových bodů důchodové reformy by měla být podpora soukromého spoření; v českých podmínkách známého jako takzvaný třetí pilíř. Je přece logické, že právě prostřednictvím zajímavých nástrojů pro vlastní zabezpečení na stáří, které stát podporuje daňově nebo státní podporou, získává důchodový systém nepostradatelné finanční prostředky navíc, které mu pomáhají k tolik požadované dlouhodobé stabilitě.
Do třetice férové financování a redistribuce. Ačkoliv u daní i veřejných financí je vždycky trochu ošemetné mluvit o spravedlnosti, měly by příspěvky do systému být rozloženy tak, aby nebyla zatížena pouze nejmladší generace, ale jednotlivé věkově i příjmově segmenty byly zatíženy co nejspravedlivěji. Dokonce v této souvislosti hovoří studie OECD a Světového ekonomického fóra o možnosti zvýšit udržitelnost důchodového systému explicitně tím, že státy zapojí investice z ekonomického růstu jako nový finanční zdroj. Hovoří se zde doslova o přesměrování části hospodářského růstu do důchodového systému coby efektivní alternativě jiných kroků, a to zejména tehdy, je-li kombinováno s vyššími investicemi v rámci penzijních fondů.
Čtvrtým prvkem, který by podle relevantních studií měla obsahovat kvalitní důchodová reforma, jsou strategické investice pro dlouhodobé financování. Některé země, jako například Norsko, úspěšně zavedly strategické fondy pro podporu důchodového systému. Tyto fondy investují do dlouhodobě výnosných aktiv, aby posílily stabilitu důchodového systému i v časech ekonomické stagnace či krize. V českých podmínkách se sice nemůžeme opírat o bohaté zásoby zemního plynu jako tento skandinávský vzor, rozhodně se ale jako alternativa ke zvážení nabízí třeba investice do jádra, kam hodláme v následujících letech investovat nejméně 400 miliard korun.
Pátý prvek se může na první pohled jevit jako doplňkový. Ale není tomu tak. Jedná se totiž o požadavek transparentnosti a dlouhodobé udržitelnosti. Podle STEM přes 60 procent Čechů považuje za důležité, aby byla reforma srozumitelná a dlouhodobě udržitelná, aby se podmínky důchodového zabezpečení neměnily každých několik let. Je to logické, protože stabilní podmínky a transparentnost jsou hodnotou univerzální, která má svou vysokou cenu i v oblasti daní nebo průmyslových regulací.
Jako další pilíř je pak doporučováno zohlednit rodinné povinnosti a výchovu dětí, protože porodnost je alfou a omegou udržitelnosti penzijního systému. Zde může jít Česká republika dlouhodobě příkladem, protože jak prvek vyšších důchodových nároků z titulu rodičovství, tak snížení věku odchodu do důchodu pro matky jsou již léta součástí našeho penzijního systému, a je tomu tak dobře.
A teď, když jsme si řekli atributy důchodové reformy, tak jak si ji představují etablované instituce, jejichž studie musí být Ministerstvu práce a sociálních věcí známé minimálně stejně dobře jako mně, přichází chvíle na klíčový dotaz. Splňuje předložený návrh zákona parametry kvalitní důchodové reformy? Odpověď zní ne, a to v každém jednom z představených bodů. Ne, návrh nezohledňuje zdravé stárnutí. Počítá naopak s pevným navázáním odchodu do důchodu na předpokladu nekonečného růstu délky života, a to zcela bez ohledu na to, že často se jedná o život na plicních ventilátorech nebo v sanatoriích. Zkrátka a dobře údajná reforma funguje tak, že pokud systémy na ministerstvech zjistí prodlouženou délku života, okamžitě oddálí všem budoucím generacím nárok na zasloužený odpočinek v důchodu. Průměrná délka dožití minus 21,5 a hotovo.
Podporuje návrh soukromé spoření v českých podmínkách známé jako třetí pilíř? Ani náznakem. Naopak, podle nejnovějších statistik třetího pilíře za této vlády počet lidí, kteří si dobrovolně spoří na důchod, poklesl o 400 000. A o nové možnosti, takzvaném DIPu neboli dlouhodobém investičním produktu podle zveřejněných šetření po 11 měsících neslyšely dvě třetiny obyvatel naší země. Pokud by někdo čekal, že důchodová reforma bude přicházet s výraznějšími daňovými úlevami, motivačními programy pro živnostníky a zaměstnavatele nebo třeba informační kampaní, která by upozorňovala na důležitost vlastního zabezpečení na stáří, musí být velmi zklamaný. Nic takového ani náznakem údajná reforma neobsahuje. Ba dokonce po přečtení zákona nemůžeme mluvit ani o základní koordinaci s Ministerstvem financí, které má třetí pilíř v gesci. Troufám si tvrdit, že tu reformu na Ministerstvu financí pořádně ani neviděli.
Co požadavek férového financování a distribuce? Tak tady má zákon jasno. Distribuce ano, ale pouze jedním směrem, a to směrem od lidí do státního rozpočtu. Cílem zákona totiž je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným Husákovým dětem. A to bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. ***
