Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(20.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Když se podíváme oproti roku 2010, tak i celkové výdaje na rodičovský příspěvek dnes oproti tehdejšímu rodičovskému příspěvku jsou významně nižší, a to o celé 1 % v tom podílu ke státnímu rozpočtu. To je hrozně moc. Na tom je vidět, že se stabilními penězi na rodičovské u nás mladé rodiny počítat nemohou a také úplně nepočítají. Je to škoda, ale je to fakt. Alespoň ten druhý pilíř, nabídka míst pro menší děti, kvalitní místa - a to spolehlivě tak, aby se s nimi dalo počítat - je věc, co by mohla velmi pomoci a my teď máme tuto příležitost jako země udělat tohle rozhodnutí pro dvouleté, dvouapůlleté děti, postupně tu garanci zavést.
Co se týče třetího pilíře, to jsou částečné úvazky, tam mě těší, že byly zavedeny podpory, slevy na pojistném, na částečných úvazcích pro pečující, a to včetně rodičů pečujících o malé děti. To je dobře, ale samo o sobě to nestačí, dokud nebudou místně a finančně dostupné příležitosti, kde bude zajištěna kvalitní péče o děti.
Tak to tedy shrnu. Máme unikátní příležitost, která vychází z nepříliš radostné situace, ale dává nám možnost rozšířit péči o děti na skupinu menších dětí tak, aby více rodin, které chtějí slaďovat práci a péči, si řeklo, stát mi nabízí takovou podporu a takové podmínky, že budeme uvažovat například o třetím dítěti. Tak se to ukazuje z jiných zemí, že široká nabídka dostupných míst péče vede k vyšší porodnosti. Takto uvažují zejména vzdělanější skupiny obyvatel.
Poslední, jak jsem už řekla, lidé jsou různí, rodiny jsou různé. Tohle je samozřejmě pouze možnost. My chceme nabídnout možnosti, ať si rodiny mohou vybrat a ať mohou zohlednit i to, že každé dítě je různé. Některé dítě je sociálnější, potřebuje víc kontaktů, jiné není. Takže to, co předkládáme, je pouze a jenom doplnění palety možností, v žádném případě povinnost. Nechceme společenský tlak na takové řešení, ale chceme tu možnost pro ty, kdo si to vyberou. Děkuji za případnou podporu.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní kolegyně Jany Pastuchové. Vaše dvě minuty, prosím.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. No, tak proto jsem říkala, že je tak nebezpečné otevírat tento zákon, na kterém jsme se v minulém volebním období tak těžce domlouvali. Už je to zase nějaké rozvolňování. Kolegyně z KDU tu chtějí, abychom byli s dětmi do tří let doma, protože je to fajn. Já to podporuji. Taky jsem nemohla být doma se svým dítětem, protože rodičovská nebyla tak dlouho a brala bych to. Na druhou stranu nám tady teď paní místopředsedkyně říká, že obce by měly zřídit místa i pro děti od dvou let. Tak teď nevím, jak tomu mám tedy rozumět.
Dětské skupiny - navyšuje se počet hodin, nebo pro ty maminky na těch 120, dobrý. Ale teď je tady, aby měly obce povinnost do dvou let. Jenom se zeptám. Já tedy nevím, ale moje maminka byla celý život učitelka v mateřské škole a chci se zeptat, co by to znamenalo pro tu mateřskou školu a personál? Já si myslím, že když tam budou děti od dvou let a bude jich tam větší počet, že už na to naše školství není dostatečně připravené, potažmo to vzdělání učitelek mateřských škol. Takže na to bych se vás ráda zeptala, jak o tomhle přemýšlíte? Když tedy řekneme, že budou obce mít... Oni můžou teď to dítě vzít, ale když to bude tradicí, tak vy chcete měnit i vzdělávání u těch učitelek mateřských škol? Jestli mi na to umíte, paní místopředsedkyně, odpovědět.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy. Poprosím Lenku Dražilovou, která je přihlášena v obecné rozpravě jako další, aby se ujala slova. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Na úvod musím říct, že jsem se ocitla ve velmi zvláštní situaci, protože jsem zpravodajkou našeho klubu, kdy většinově souhlasíme s úpravami, které se týkají zefektivnění fungování stávajících dětských skupin. Souhlasíme a budeme podporovat všechny pozměňovací návrhy, respektive ty, které jsou obsaženy a týkají se přesunu agendy z Ministerstva práce a sociálních věcí na úřady práce. Krokem správným směrem je digitalizace a určitě také změna konceptu vyplácení státního příspěvku. Já jsem k tomu měla nachystanou delší řeč, ale nechci zdržovat.
Samozřejmě rozumná je i navrhovaná účinnost v souvislosti se změnou vyplácení. Myslím si, že je také dobré zmínit, že nám bylo sděleno, že bylo uzavřeno memorandum s Ministerstvem zdravotnictví ohledně podpory mladých lékařů, kdy dětské skupiny fungují i při nemocnicích. Tak bylo v novele upraveno, že pokud by někde fungovala i dětská skupina nepřetržitého provozu - zatím to tak není, ale kdyby to tak bylo - tak by bylo možno i takto fungování příspěvku nastavit.
Proč jsem na začátku říkala, že jsem se ocitla ve zvláštní situaci? Je to proto, že jako zpravodaj klubu musím říct, že součástí této novely je i vznik takzvaných sousedských dětských skupin, se kterými souhlasím, ale cítím, že většinově to tak v našem klubu není. Proto teď budu mluvit sama za sebe a budu se snažit své kolegy přesvědčit, aby svoje rozhodnutí do třetího čtení ještě změnili.
Myslím si, že schválení dětských skupin byla určitě dobrá myšlenka. Fungují skvěle, jsou vyhledávané. Já jsem se někde dočetla, že dokonce jsou i desítky dětí v pořadníku. Čím to je? Myslím si, že to je tím, že rodiče chtějí něco jiného, než nabízí klasické mateřské školky. Především mladé maminky určitě oceňují, že se jedná o individuálnější kolektiv, že je tam většinou 12 dětí, o které se starají dvě chůvy, a to je fakt. V mateřských školkách máme často i 24, 26 dětí, o které se starají dvě učitelky, s nějakou výpomocí přes oběd. V dětských skupinách do kapacity čtyř dětí navíc mohou být ve skupině dokonce děti od šesti měsíců, nicméně 75 % fungujících dětských skupin je právě ten kolektiv 12 dětí.
Sousedská dětská skupina je typem dětské skupiny s určitými podmínkami fungování. Musím říct, že jsem si dělala poměrně široký průzkum mezi mladými rodiči, většinou mezi maminkami, jestli by souhlasili se zavedením dětské sousedské skupiny a jestli by do takové skupiny svoje dítě dali. Odpověď zněla ano, pokud by tu pečující osobu velmi dobře znali a znali také prostředí, kam by to dítě dávali.
V krátkosti budu citovat ministerstvo, které říká, že v sousedských dětských skupinách bude možné v domácnosti pečovat až o čtyři děti. I zde bude zajištěna odpovídající kvalifikace pečující osoby, bude zde stanovený plán výchovy a péče, budou zde dodrženy standardy kvality. Zákon se zaměřuje dokonce i na bezúhonnost nejenom pečujících osob, ale všech členů jejich domácnosti tak, aby bylo zajištěno i bezpečné prostředí pro děti.
Já si myslím, že když mluvíme o slaďování rodinného a pracovního života a o tom, že chceme podporovat porodnost, která mimochodem, jak tady bylo řečeno, neuvěřitelně klesá, tak musíme mít pro mladé rodiče i širokou škálu nabídek, jak tady tohle řešit. Ne všude je možné vytvořit dětskou skupinu. Víme, že ta se vyplatí minimálně od šesti dětí. Takové otázky typu, co budeme dělat, když pečující osoba onemocní, kolik tam bude postýlek, kdo bude kontrolovat úklid, tak to si myslím, že přesně na tyto otázky si odpoví sami rodiče. Oni sami budou tou největší kontrolou. Troufám si tvrdit, že to přeháníme s regulací a snažíme se převzít zodpovědnost úplně za všechno. Také si myslím, že takových sousedských dětských skupin moc nevznikne. ***
