Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(9.10 hodin)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc a já v tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se přihlásila paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, pane ministře, je to norma, která většinu z vás asi nezaujala, protože se také jmenuje o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, což není zrovna lákavé označení toho tisku pro ty, kteří nejsou sami soudci. O co tam jde obsahově, jsme si už řekli. Říkali jsme si to i v souvislosti s druhým čtením, i v prvním čtení jsme na tom hovořili, žádná velká novela, reforma to není. Nicméně je to, řekněme, určitý dloužek, který máme asi jako všichni ministři spravedlnosti, kteří byli a sledovali, že bylo jenom prvoinstanční řízení v případech kárných řízení a že Nejvyšší správní soud vždycky finálně rozhodoval ve věcech těch tří profesí, které jsem tady vyjmenovala, exekutorů, státních zástupců a soudců. Teď se to napravuje. Já s tou novelou souhlasím, byť těch věcí, jak jsem říkala už v prvním čtení, které se měly změnit v souvislosti s touto novelou, mělo být více. Takže žádná opět teď kritická připomínka, žádná reforma, žádná revize, malá novela, náprava toho, co už mělo být dávno.
Co ale mě tam zaujalo a proč je tam také pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat a kde si myslím, že tam na ústavněprávním výboru probíhala taková diskuse, kdy záleželo na tom, kdo tam zrovna byl, jestli koalice nebo opozice a podle toho ten průběh vypadal. A já se domnívám, že v těchto věcech bychom měli vždycky používat, jak říká také velmi rád pan ministr, a s tím souzním, zdravý rozum. A zdravý rozum nám říká za prvé, že ty senáty by měly mít lichý počet, ne sudý a za druhé, a to je taková velká anomálie, proč, chce se mi říct probůh, mají v té první instanci, to znamená první instance budou vrchní soudy v Olomouci a v Praze, druhá Nejvyšší správní soud, sedět soudci Nejvyššího soudu, byť třeba ne ti samí, a to předpokládám, kteří budou potom sedět v druhé instanci. Takže oni s tím taky nesouhlasí ty vrchní soudy, podivují se nad tím a já vám z toho odůvodnění toho mého pozměňovacího návrhu přečtu nyní polopaticky, protože jsem si to vzala, nebudu říkat cituji, ale je to víceméně parafráze toho, těch písemných podání, kterými se na mě obrátily, takže ještě chci jednou apelovat, abychom používali zdravého rozumu. A pro ten pozměňovací návrh, který jsem si naposlouchala na dvou seminářích - myslím, že to byl kulatý stůl a seminář, který pořádal vrchní soud, ten poslední vrchní soud, a byl tam i pan ministr myslím, tady v Praze - tak z těch argumentů jsem potom tedy utkala, smím-li použit tento poetický název, ten pozměňovací návrh.
Účast státních zástupců a exekutorů v kárném senátu pro soudce lze považovat za důležitou z důvodu reciprocity při rozhodování v jejich kárných řízeních. Samotná důvodová zpráva k návrhu zákona zmiňuje problémy s přísedícími, ti nejsou teda laičtí tady, a popisuje činnost kárných senátů jako málo operativní. Nelze považovat za přínosné, aby v kárném řízení rozhodovaly senáty v sudém počtu členů a v takovém obsazení, jak je představen ve vládním návrhu. Připočte-li se k nutnosti účasti všech členů kárného senátu na jednání ještě kárný navrhovatel, osoba kárně stíhaná a její obhájce, bude takřka nemožné jednání kárného senátu svolat a uskutečnit. Například Vrchní soud v Olomouci, cituji předsedu Vrchního soudu v Olomouci, byť ne úplně slovíčko od slovíčka, zkrátila jsem to, nedisponuje žádnou jednací síní, do níž by mohl umístit sedmičlenný kárný senát a již navrhovaný pětičlenný kárný senát bude působit ve stísněných podmínkách. Nelze také souhlasit s tím, aby do ustanovení člena kárného soudu vstupoval ombudsman, neboť se jedná o opatření zcela nesystémové, rozšiřující jeho pravomoci nad rámec jeho obecně vymezených činností a podstaty, to zdůrazňuju, jeho existence. Vrchní soud v Olomouci v této souvislosti zdůraznil, že o zvlášť závažných trestných činech rozhodují tříčlenné senáty, stejně tak rozhodují tříčlenné senáty o pracovněprávních sporech, kterým vlastně kárné řízení je rovněž. Vznik předimenzovaného tělesa, jak by to odpovídalo vládnímu návrhu zákona, není tedy ani věcně, ani formálně, ani prostorově opodstatněné. Dále právní řád České republiky upravuje v celé řadě svých odvětví vyloučení orgánů z vykonávání úkonů v řízení z důvodu tak zvané podjatosti. Účast soudců nejvyšších soudů v řízení před kárným senátem prvního stupně, to už teda říkám já, ale shrnuju připomínky těch vrchních soudů, může pochybnost o podjatosti zakládat, například pokud předseda senátu Nejvyššího soudu... (Hlasité hovory v sále.)
Pane místopředsedo, já jsem tušila, že bude to řízení opravdu...
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já tomu rozumím.
Takže já vás žádám, vážené kolegyně, kolegové, pokud máte jakékoliv diskuse, abyste je přenesli do předsálí, myslím tím i na pravé straně našeho jednacího sálu. Nebudu jmenovat dva nejmenované předsedy poslaneckých klubů, kteří hovoří spolu a ruší tak jednání Poslanecké sněmovny.
Poslankyně Helena Válková: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Já budu už stručná a dokončím ty dvě věty. Například pokud předseda senátu Nejvyššího soudu bude členem kárného senátu vrchního soudu a soudce téhož senátu Nejvyššího soudu bude členem odvolacího kárného senátu. Ačkoliv takový model není v rozporu se zákonem, lze jej považovat za vysoce nevhodný.
Takže poslední věta. Navrhovaný zákon přitom neupravuje přidělování kárných věcí a je třeba podotknout, že můžeme k tomu využít současnou úpravu rozvrhu práce, kdy v kárném senátu jsou věci přidělovány rotačním způsobem mezi všechny soudce kárného senátu a ten předseda kárného senátu nemusí být zpravodajem, to všichni víme, kdo se v té oblasti pohybujeme.
Já bych to shrnula asi takhle. Já bych vás těmito procesními detaily, které mimo ministry spravedlnosti, kteří byli v minulosti a jsou v současnosti, nikdo moc nezná, a soudce. Je to opět něco, ten můj pozměňovací návrh a pozměňovací návrh Zuzany Ožanové vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tady leží strašně dlouho. Hned jsem ho připravila asi do měsíce po tom konání těch kulatých stolů a seminářů. Ještě jsem si oddiskutovala něco i ústně, takže to nebyl jenom vrchní soud v Olomouci, byť Vrchní soud v Praze a jeho předseda nebyli, tak bych řekla, důrazní jako předseda Vrchního soudu v Olomouci. Samozřejmě, že budeme moci žít s tím vládním návrhem, ale pokud bychom teď změnili ty počty na vyhovujících pět členů, máte to tam jasně řečeno, pozměňovací návrh usiluje o odlišné složení kárných senátů. Já vám to ještě přečtu. To je kraťoučké, ale abyste věděli, pro co případně nezvednete ruku, anebo zvednete, protože je to věcně opodstatněné.
Ve věcech soudců, když se bude rozhodovat o kárném nebo o podezření z kárného provinění ve věcech soudců, soudce vrchního soudu, předseda senátu, soudce vrchního soudu, soudce krajského nebo okresního soudu, státní zástupce vrchního státního zastupitelství, krajského soudu, okresního (?), teda krajského státního zastupitelství, okresního státního zastupitelství, exekutor. Ve věcech státních zástupců soudce vrchního soudu, předseda senátu, soudce krajského soudu či okresního soudu, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství, státní zástupce krajského státního zastupitelství nebo okresního státního, exekutor. A naposledy ve věcech soudních exekutorů soudce vrchního soudu, předseda senátu, soudce krajského soudu či okresního soudu, soudní exekutor, státní zástupce a tak dále, a soudní exekutor, dvakrát tedy státní zástupce krajského státního zastupitelství nebo okresního státního zastupitelství. Opravdu je to vyvážené, je to pětičlenné, je to liché, vejde se to kamkoliv, myslím tedy ten kárný senát. ***
