Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Ono když se to schvalovalo, tak už tehdy ten názor nebyl jednoznačný. Navrhlo to Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale proti tomu bylo například Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Konfederace zaměstnavatelů a podnikatelských svazů České republiky. A teď opět máme ty zprávy o tom, že například článek na Seznam Zprávách z 3. 10., že ty spotové tarify, to znamená ty, kde se vyčísluje ta cena podle okamžité situace na trhu, vycházejí více než dvakrát výhodněji. Jenom abychom si připomněli ty problematické situace, kde by teoreticky mohla zaznít nějaká výhrada, tak pokud jde o ty vysoké ceny během krize...

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás přeruším, pane poslanče, a poprosím, aby se kolegové a kolegyně ztišili, abyste mohl v klidu pokračovat ve vašem projevu, případně přenesli své diskuse do předsálí. Platí to jak na pravé, tak na levé části politického spektra, včetně pana předsedy poslaneckého klubu STAN. Děkuju.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju, pane předsedající, budu pokračovat. Mluvil jsem tedy o tom, že se nemusíme obávat toho, že by to zásadním způsobem poškodilo lidi během té krizové situace nebo šokové situace, ke které může dojít na trhu. Ostatně už během té krizové situace, když si to vyčíslíme, tak by vycházely spotové tarify v průběhu celého roku výhodněji než fixace, které byly uzavírány v té příslušné době.

A dokonce, když se bavíme o vládním zastropování, tak právě z velké části byly tyto ceny spotových tarifů právě pod tím stropem, zatímco ceny těch fixních tarifů byly nad tím stropem. To znamená, když to potom vláda kompenzovala, tak právě za ty fixní tarify jsme museli platit peníze navíc výrobcům a dodavatelům elektřiny.

Pokud jde o problematiku - možnou výhradu toho takzvaného Bohemia Energy, což byla firma, která vydělávala na tom, že rozdávala právě ty fixní tarify, ale sama jela na spotu a pak se dostala do situace, že vzrostly ceny, tak to je přesný opak toho, co bychom navrhovali, protože ten návrh umožnit domácnostem spot přímo by zvýšil tu flexibilitu. Zatímco Bohemia Energy je tlačila do těch fixních cen, které pro ně byly nevýhodné.

Já bych to ještě podrobněji odůvodnil z hlediska legislativního, abychom měli souvislosti s evropskou legislativou. Pozměňovací návrh uvádí do souladu s evropskou legislativou podmínky pro měření v případě, že zákazník chce uplatnit právo na účast v odezvě strany poptávky, odstraňuje změny v zákonu zavedené poslaneckým pozměňovacím návrhem lex OZE II, které souvisí se zákazem dodávek za dynamicky určené, takzvané spotové ceny pro spotřebitele a rozšiřuje ochranu před případnou jednostrannou změnou podmínek na ceny s dynamickým určením. To jsem chtěl ještě podtrhnout, že součástí mého pozměňovacího návrhu je i širší ochrana proto, aby nebyly vnucovány tyto spotové tarify komukoliv, protože to je opravdu pro ty, kteří jsou schopni se flexibilně přizpůsobovat cenovým podmínkám.

V pozměňovacím návrhu je zakomponována změna znění článku 1, bod 249, schválená hospodářským výborem tak, aby tento pozměňovací návrh nebyl v kolizi s návrhem hospodářského výboru.

Současná právní úprava není plně v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady 2019/943, kde se v článku 18 odst. 1 doslova uvádí, že síťové poplatky nesmí být demotivačním faktorem pro vlastní výrobu či vlastní spotřebu energie nebo pro účast v odezvě strany poptávky. Aby mohl odběratel využít výhody plynoucí ze své reakce na dynamicky určené ceny, potřebuje elektroměr s průběhovým měřením spotřeby. Avšak pokud nepatří do některé skupiny, které na něj mají nárok podle energetického zákona nebo vyhlášky MPO č. 82/2011, o měření elektřiny, tak se jedná o neregulovanou službu. V aktuálním ceníku neregulovaných služeb jednoho z distributorů elektřiny najdeme za provoz průběhového měřiče pravidelný měsíční poplatek 1 538 korun s DPH, respektive 1 271 korun bez DPH. Přestože bývalý ministr průmyslu a obchodu pan Síkela při projednávání novely v Senátu na námitky senátora Wagenknechta veřejně tlumočil příslib distributora snížit tento poplatek, poplatek zůstal doposud v nezměněné výši. Vzhledem k tomu, že běžná domácnost v bytu zaplatí za elektřinu 1 000 až 2 000 korun měsíčně, měsíční poplatek převyšuje možné úspory, které by mohly odběrateli plynout z reakce na straně poptávky, a tím nedává ekonomický smysl.

Síťový poplatek je tudíž demotivující, což je v přímém rozporu s uvedeným ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/943. Pozměňovací návrh proto zavádí nárok na instalaci průběhového měřidla ze zákona pro odběratele, který projeví zájem o průběhové měření z důvodu, aby mohl využít výhody z odezvy na straně poptávky, stejně jako například v případě sdílení elektřiny. Odběratel tak získá průběhový měřič za regulované poplatky za distribuci, čímž národní legislativa zajistí soulad s uvedeným nařízením.

Nařízením vlády 298/2002 Sb., o zastropování cen energií, byl uveden zákaz uzavírání smluv na dodávku elektřiny s dynamicky určenými cenami se spotřebiteli, kteří nemají průběhové měření spotřeby. Účelem tohoto zákazu pravděpodobně bylo limitovat objem dotací státu na zastropování cen energií v případě, že by se dynamicky určované ceny dostaly do nepredikovatelných výšek, protože na deklarovanou ochranu spotřebitele neměl zákaz právě díky zastropování cen žádný vliv. Avšak nejenže zákaz neskončil s koncem platnosti nařízení vlády, ale naopak se v rámci novely zákona č. 469/2003 označované jako lex OZE II dostal přímo do energetického zákona a omezení se navíc rozšířilo i na ceny s jiným způsobem určení závislým(?) na změnách ceny energií na organizovaných trzích, což představuje například ceny stanovované měsíc dopředu, kterými se nařízení v praxi obcházelo.

V zákonu tak byla u spotřebitelů zavedena povinnost nechat si instalovat průběhový měřič, u kterého poplatky, jak už bylo uvedeno, u běžných domácností převyšují možné úspory z dodávek energií za takzvané spotové ceny. V takovém případě nedává ekonomicky smysl smlouvu znovu uzavřít. Zákaz tak jde proti smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/944, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, kde je v preambuli uvedeno, že členské státy by měly zajistit, aby všichni ti, kdo mají z regulovaných cen prospěch, měli v případě, že se tak rozhodnou, možnost plně využít nabídek v rámci konkurenčního trhu. To znamená, mimo jiné měli přístup ke smlouvám s dynamickým určováním ceny elektřiny i v praktické rovině.

Požadavek na instalaci průběhového měřiče se týká pouze spotřebitelů domácností, ale netýká se fyzických osob, podnikatelů nebo právnických osob. A tento rozpor není odůvodnitelný. (Hluk v sále přetrvává.) Otázkou také je, zda je vůbec reálné instalovat průběhové měřiče pro všechny spotřebitele, kteří o to budou mít zájem. V oblasti dodávek plynu totiž distribuční společnosti ani nedisponují průběhovými měřiči pro kategorii domácností a maloodběr, čímž je možnost odběru za takzvané spotové ceny vyloučena nejen ekonomicky, ale dokonce i fakticky. Spotřebitelům, kteří uzavřeli smlouvu s dynamickým určením ceny v minulosti, ustanovení znemožňuje uplatnit právo na výběr dodavatele a ti jsou fakticky vázáni na současného, což dodavateli umožňuje využívat svého postavení a spotřebiteli zhoršit podmínky smlouvy, aniž by se musel obávat odchodu zákazníka ke konkurenci.

Zavedení zákazu do zákona obhajoval pan bývalý ministr průmyslu a obchodu Síkela ochranou spotřebitele před extrémně vysokými cenami. Když se však podíváme na vývoj cen v průběhu energetické krize, tak zjistíme, že dlouhodobé smlouvy neposkytují vyšší míru ochrany, jen způsobují odklad dopadu cen na odběratele obvykle o jeden rok. Nebýt cenových stropů, odběratelé dvou ze tří největších obchodníků s elektřinou by v průměru v roce 2023 zaplatili mnohem vyšší ceny než odběratelé se spotovými tarify v průměru za rok 2022, kdy ceny energií na trzích vrcholily; u toho největšího více dokonce o 43 procent, respektive o 3 259 korun za megawatthodinu s DPH, 2 693 korun za megawatthodinu bez DPH.

S ukončením cenových stropů navíc vyvstal další problém. Vyšší stovky tisíc domácností měly zafixované ceny na úrovni vyšší, než byl cenový strop. Stát pak musel u obchodníků orodovat, aby jejich závazek ze své vůle zmírnili. Tak se nabízí otázka, jestli nejsou pro odběratele ve skutečnosti mnohem nebezpečnější smlouvy s fixací než spotové tarify. ***