Neautorizováno!
(14.30 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Kromě nákladů vynaložených na nové kanceláře si aparáty kolem ministrů bez portfeje a místopředsedy Bartoše vyžádaly rovněž další náklady zahrnující například náklady na autoprovoz. Ti si s požehnáním vedení Úřadu vlády velmi elegantně novým interním předpisem - dobře poslouchejte, vážení spoluobčané, udělali si nový předpis - rozšířili možnosti využívání služebních vozidel tak, že každý z těch zbytečných ministrů bez portfeje může mít přidělena dvě auta - dobře slyšíte, dvě, každý ten zbytečný ministr má dvě auta, jedno s řidičem a druhé bez řidiče, ano? Jejich političtí náměstci pak po jednom vozidle buď s řidičem, nebo bez něj, a ostatní lidé z jejich aparátu pak mohou využívat dispoziční vozidla s řidičem, z čehož samozřejmě plynou další mzdové náklady na řidiče. Takhle oni hospodaří, takhle to pan premiér tam řídí.
Ale jsou to i další náklady spojené s ministry bez portfeje a jejich aparáty, například náklady kolem jejich zahraničních služebních cest jako letenky, hotely, diety, také náklady na jejich IT vybavení a související služby a náklady na zajištění nejrůznějších, často poměrně nákladných akcí s rauty a hostinami, kdy si v rámci interních předpisů, opět v požehnání vedení Úřadu vlády, dokonce navýšili limity pro pohoštění a současně rozšířili počet osob, které na něj mají nárok. Takže papají zdarma, vážení spoluobčané, za peníze daňových poplatníků.
Úřad vlády, který za mě byl příkladem šetrnosti a šetření, tahu na branku a pracovní morálky, to se tam už nenosí. Takže například u zbytečné ministryně Langšádlové bylo běžné, že si pro sebe a část svého úřednického aparátu nechávala ráno nosit do kanceláře opulentní snídaně, samozřejmě na účet Úřadu vlády, a stejná paní též velmi často pořádala neméně opulentní v uvozovkách odborné akce, kde za peníze Úřadu vlády hostila bezpočet pozvaných. Ano, takhle oni hospodaří. Jelikož byl nárůst zbytečných míst na Úřadu vlády opravdu významný, bylo třeba jej nějakým způsobem skrýt, respektive udělat méně nápadným, čemuž měla posloužit takzvaná úsporná opatření v personální oblasti, označovaná též jako optimalizace formou takzvané systemizace. V reálu však nešlo o nic jiného než o rušení z pohledu rozpočtu často relativně nenákladných systemizovaných míst, a to převážně v provozní oblasti Úřadu vlády, zkrátka míst, která nebyla atraktivní pro nikoho z přátel a kamarádů Fialova týmu nebo K5. Vlna takového rušení nenákladných, avšak z provozního hlediska často velmi důležitých míst bylo hned několik a v součtu tak bylo zrušeno několik desítek takových míst, aby byla vzápětí nahrazena násobně nákladnějším outsourcingem. To znamená, kšefty pro kámoše z firem - to známe dobře, vidíme například, jak pětikoalice to řídí na Dopravním podniku města Prahy - a vzniklý prostor v počtu zaměstnanců byl následně využit k vytvoření dalších nových, často vysokotřídových míst, těch koryt pro kámoše, či dokonce celých speciálních útvarů k zajišťování velmi podivných agend, jako například odbor strategické komunikace státu, nedávno dosazeného vládního koordinátora pro strategickou komunikaci pana Foltýna, ten má taky velký tým. Mediálně pak bylo vše lživě prezentováno jako úžasné úspory v personální oblasti. V reálu však šlo o dnes již notoricky známé schéma fungování Fialovy vlády: moc, koryta, kšefty a lži.
Speciální kapitolou pak bylo zbavování se špičkových profesionálů a skvělých odborníků převážně na vedoucích pozicích Úřadu vlády, a to za účelem zbavit se jednak nepohodlných lidí a zároveň uvolnit další zajímavá místa a funkce pro své staré dobré kamarády. V této souvislosti bylo též běžnou praxí, že u spřátelených lidí instalovaných na takto uvolněná místa bylo následně přistoupeno k významnému navýšení odměňování v rámci daného místa, a to už formou zvýšení platové třídy, navýšení osobního příplatku, označením daného místa za klíčové nebo prostřednictvím štědrých odměn, případně pak kombinací několika těchto možností. Pro mě by bylo strašně zajímavé - a já si myslím, že NKÚ může kontrolovat Úřad vlády - co by z takové kontroly vypadlo? Ale jsem přesvědčen, že by za to mohl zase Babiš, jak už všichni jsou zvyklí, tři roky po vládnutí.
Způsoby, jak bylo dosahováno odchodu původních či nepohodlných zaměstnanců z vedoucích nebo jinak zajímavých míst pak byly různé od poměrně v uvozovkách elegantního zrušení jednoho útvaru a s tím spojeného zániku místa nepohodlného vedoucího zaměstnance a následného vytvoření útvaru mírně odlišně pojmenovaného, avšak se stejnou agendou a samozřejmě obsazeného tím správným kamarádem, až po různé formy nátlaku, v některých případech nápadně připomínající praktiky důvěrně známé z devadesátých let, například v případě národní protidrogové koordinátorky a ředitelky odboru protidrogové politiky Úřadu vlády Jarmily Vedralové, která byla velmi nevybíravým způsobem odejita a nahrazena starým dobrým kamarádem ODS Vobořilem - no, ale ten propagoval drogy, tak toho se naštěstí taky zbavili.
Ale jak již bylo zmíněno, nešlo a nejde jen o ta koryta, nýbrž také o moc a kšefty a s tím spojeno možnost rozhodovat o realizaci nejrůznějších, často zcela zbytečných, mnohamilionových zakázek, které se následně logicky potýkají s problémy jako je jejich další prodražování či poměrně významné nedodržování termínů plnění a podobně. Jde například o zakázky stavebního a technologického charakteru, nejrůznější IT zakázky nebo zakázky v oblasti konzultačních služeb. Samostatným příběhem jsou pak zakázky v oblasti cateringu či zajištění mnoha často velmi nákladných společenských akcí a nejrůznějších eventů, kdy současné vedení Úřadu vlády navenek sice neustále hlásá, jak moc šetří, ale v reálu se hospodárně rozhodně nechová, ba naopak všemožně hýří, jak to jen jde.
Speciální denní kapitolou na Úřadu vlády pak je obsazování lidí na vytvořené zvláštní pozice různých podivných zmocněnců a koordinátorů, ze kterých tito lidé rozhodují například o tom, co jsou a co nejsou dezinformace, který on-line server je ten správný a který ne či která myšlenka a názor člověka je vhodný, který zavrženíhodný.
Příkladem může být pozice vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací Klímy a posléze zřízená pozice ještě těžšího kalibru, nazvaná vládní koordinátor pro strategickou komunikaci, do které byl dosazen i zmíněný důstojník vojenské kanceláře prezidenta republiky Foltýn, kterého paní ministryně obrany se kdysi zbavila - a byla strašně šťastná - a kterému byla vytvořena jeho velmi zvláštní agenda na Úřadu vlády, vytvořená dokonce samotným útvarem oddělení strategické komunikace.
Já jsem tedy nepochopil vůbec, co to je dezinformace. Já znám jenom lež a pravdu a musím říct, že tahle vláda a pan premiér překonávají veškeré očekávání, že nikdy jsme neměli tady, aspoň co já jsem v politice, někoho, kdo tak brutálně lže, než tato vláda, a pan premiér v tom samozřejmě vyniká mimořádně.
Výše popsané dění se samozřejmě také velmi negativně podepsalo na celkové pracovní atmosféře mezi běžnými zaměstnanci Úřadu vlády, když otevřenou, přátelskou a kolegiální atmosféru vystřídal strach, vzájemná nedůvěra a obavy z toho, aby se náhodou o názor toho či onoho zaměstnance nezačal zajímat mezi zaměstnanci státní správy nechvalně proslulý Krizový informační tým, takzvaný KRIT, nebo se kritická zmínka některého ze zaměstnanců ohledně dění na Úřadu vlády nedostala směrem k vedení úřadu či k někomu z poměrně úzké skupinky na vedení napojených lidí, dosazených do významných a vysoce nadstandardně placených funkcí, ze kterých společně de facto kontrolují, ovládají veškeré dění na tomto úřadu, od organizační struktury a na ni navázaných významných postů přes nejrůznější zakázky až po profesní osudy oněch řadových zaměstnanců. No, stručně řečeno, teror. ***
