Korektura
(17.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Další poznámka. Nenadálé události typu živelných pohrom, povodní a podobně se mají primárně hradit z vládní rozpočtové rezervy. Ta je pro letošní rok vládou rozpočtovaná na 11,5 miliardy korun. Podotýkám, že náš poslanec Jiří Kobza ji při projednávání státního rozpočtu na letošní rok navrhoval zde ve Sněmovně navýšit, právě po zkušenostech z minulých let s ohledem na možnou potřebu sanovat škody po živelných přírodních událostech. Obdobně tento náš poslanec navrhoval navýšit objem plánovaných výdajů v rozpočtové položce Rezerva na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků. Obojí bylo vládními poslanci odmítnuto.
A další věc. Rozpočtová rezerva má sloužit k pokrytí nepředvídatelných událostí. Tou byla při troše dobré vůle, protože kdo situaci sledoval, ten to očekávat musel, pomoc lidem postiženým krachem podniku Liberty Ostrava. Tato pomoc činila 1,5 miliardy korun a rozpočtová rezerva celkem obsahovala 11,5 miliardy korun. A já se ptám, pane ministře, kde je těch zbylých 10 miliard. Jaké nepředvídatelné události jimi vláda financovala? Anebo se jen spotřebovaly takzvaně na provoz, to znamená, projedly? V každém případě platí následující. Hnutí SPD podporuje veškerou finanční pomoc občanům postiženým zářijovými povodněmi, zejména tam, kde se jedná o ztrátu bydlení, problémy s infrastrukturou, ať už jde o vodu, plyn, elektřinu, silnice a podobně. A také, pane ministře, já tady musím říct, že my jsme deklarovali už ráno na tiskové konferenci, že budeme hlasovat pro tyto vaše změny. Ale to neznamená, že se samozřejmě nebudeme ptát, kde ty peníze jsou, kde se berou, jak se budou utrácet, a také bychom chtěli, abyste nám řekl, kam všude půjdou.
Přednost přístupu k této pomoci mají mít ti nejzranitelnější mezi námi; důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postižení. A stát zde musí konat, nesmí se k občanům v této chvíli obrátit zády. To, o čem vedeme spor, je nezodpovědné rozpočtové hospodaření vlády Petra Fialy, která během svého působení neustále prohlubuje zadlužení naší země a o opravdovou konsolidaci veřejných financí se vlastně ani nepokusila. Pouze zvedá daně, podrývá hospodářský růst a neřeší desítky miliard naprosto zbytečných rozpočtových výdajů, které neslouží českým občanům ani stamiliardové daňové úniky na dividendách a transferových platbách zahraničních korporací podnikajících a vytvářejících zisk tady v České republice. A už jsme o tom mluvili mnohokrát.
Abychom si to trochu ilustrovali. Fialova vláda za čtyři roky svého panování vytvoří nominálně v absolutních číslech o zhruba 360 miliard vyšší dluh než předchozí vláda Andreje Babiše za stejně dlouhé období. Deficit předminulé vlády za celé její čtyřleté funkční období byl 85 miliard korun, což je zhruba třetina jednoho ročního deficitu vytvořeného vládou Petra Fialy. A nic na tom nezmění ani výmluvy současné vlády na inflaci, kterou mimochodem také sama způsobila. I když souhrnný deficit Fialovy vlády očistíme o vliv inflace a budeme jej počítat například ve stálých cenách roku 2014, bude to 790 miliard a deficity předchozí vlády Andreje Babiše očištěné o inflaci budou pak na hodnotě 710 miliard, takže Fialova vláda zadlužila naši zemi nejvíce ze všech polistopadových vlád nejen absolutně, ale i relativně.
A další věc. Za dobu působení této vlády vzrostlo celkové zadlužení České republiky vůči hrubému domácímu produktu o sedm procentních bodů, což je nejvíce ze všech členských zemí Evropské unie. Tak budu rád, pane ministře, když nám řeknete, jak to skutečně je. Smutnou pozici Fialovy vlády jakožto dluhových a deficitních rekordmanů podtrhují i další skutečnosti. Tato vláda rekordně navýšila státní dluh i přesto, že měla rekordní rozpočtové příjmy, které za příští rok překročí již hranici 2 bilionů. Není divu, protože tato vláda v naprostém rozporu se svými předvolebními sliby zvýšila veškeré přímé i nepřímé daně a povinné pojistné odvody a k tomu zavedla i daně nové, například windfall tax, a na rozdíl od předchozích vlád disponovala i dalšími mimořádně vysokými příjmy, mimo jiné rekordními dividendami společnosti ČEZ, a přesto vyrobila toto rekordní astronomické zadlužení navzdory tomu, že měla k dispozici bezkonkurenčně nejvyšší daňové příjmy v novodobé historii a přestože nečelila pandemii covidu a přímým důsledkům zastavené ekonomiky.
Mimochodem často v souvislosti se státním rozpočtem a jeho deficitem hovoří o takzvaných mandatorních výdajích, tedy o výdajích, které jsou povinné ze zákona a dalších právních norem. Klasicky jde o nejrůznější sociální transfery typu důchodů, nemocenské, podpory v nezaměstnanosti a podobně. Je jich opravdu hodně, skoro všechny. Často slyšíme a čteme, že tyto výdaje eskalovaly do nebetyčných výšin a že je třeba je snížit a omezit například zvyšováním věku odchodu do důchodu, což také aktuálně tato vláda dělá. Podíval jsem se trochu do historie a do statistik a zjistil jsem, že například v roce 2014 byl poměr těchto mandatorních sociálních výdajů vůči hrubému domácímu produktu 21 procent. Zajímalo mě, kolik činil tento poměr například v loňském roce, a ve světle informací o jejich alarmující eskalaci jsem očekával číslo něco kolem 40 procent nebo něco podobného, zkrátka masivní nárůst tohoto ukazatele. Tak co byste řekli? Ale nikoliv. Poměr mandatorních výdajů vůči celkovému objemu našeho hrubého domácího produktu byl i v roce 2023 stále stejných 21 procent.
Takže problém je někde jinde a není nutné sahat na důchody nebo na sociální podporu pracujících rodin s dětmi. Ale co je problémem, a to problémem velkým, je eskalace nemandatorních, tedy zbytných rozpočtových výdajů typu nejrůznějších plateb do zahraničí a dotačního moru, tedy hlavně neinvestičních dotací privátním subjektům, ať už jde o byznysové aktéry, nebo takzvané neziskové organizace s politickou agendou. A problémem ještě větším a podstatnějším, především ze střednědobého a dlouhodobého hlediska, je stagnace a pokles našeho hospodářského výkonu, tedy řečeno slovy jednoho klasika, hospodářský nerůst, anebo v tomto případě spíše propad. Příčin je více a všechny lze odstranit a budeme je muset odstranit, pokud se nechceme propadnout do pozice ekonomicky rozvojové země s vysokým podílem občanů v příjmové chudobě.
Ano, mluvím hlavně o regulacích ekonomického a společenského života a podnikání nařízeními a směrnicemi Evropské unie. Vlastně, pane ministře, vy si ani ten rozpočet skoro nemůžete udělat tak, jak byste si ho představoval, protože vás brzdí spoustu směrnic, spoustu nařízení (ministr Stanjura mimo mikrofon: mandatorní výdaje), mandatorní výdaje, ale teď mluvím o Evropské unii. Já si myslím, že spousta lidí volá po změně systému, ale to prostě nejde, pokud nás budou brzdit směrnice a všechna další nařízení Evropské unie. Ano, já mluvím hlavně o těch regulacích ekonomického a společenského života a podnikání, které právě ovlivňují ta nařízení a směrnice EU. Já si myslím, že je to zhouba pro naši zemi a naše občany, škodlivá společenská a energetická politika EU opřená o likvidaci některých levných energetických zdrojů skrze zločinný systém emisních povolenek, o obchodování elektřiny a plynu přes komoditní burzy a zhoubná opatření Green Dealu, pro které zástupci Fialovy vlády hlasují v orgánech EU jako na běžícím pásu. Zákaz výroby aut se spalovacími motory, emisní povolenky na motorová paliva a vytápění, povinné zateplování budov a další zvěrstva; to jsou skutečné zdroje poklesu české ekonomiky.***
