Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(17.40 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Platí to, že za 12 měsíců fungování klientské zóny Jenda 180 000 lidí na ten úřad vůbec nemuselo už přijít a to, co je podáváno v Jendovi, především pokud jde o rodičák a pokud jde o přídavek na dítě, tak běží v 90 procentech bez nutného zásahu kohokoliv zvenčí do procesu. Ano, u příspěvku na bydlení jsou nutné, pokud tam není souhlas klienta, s tím že můžeme se doptat na účtárnu a na dodavatele energií, nahrávané přílohy, ale zároveň je tady ve Sněmovně už celá revize dávek sociálního systému, která zabezpečí to, že naprostá většina celé agendy poběží plně bez nutnosti zásahu lidí do systému na základě párování dat, díky úspěšné digitalizaci.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy vystoupí přihlášená paní poslankyně Lenka Dražilová v obecné rozpravě, připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová, Igor Hendrych a další v pořadí. Prosím.
Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Úvodem bych chtěla říct, že v mnohém se možná budu opakovat s mými kolegy, kteří vystoupili přede mnou, ale je to tím, že v podstatě nás sjednocujete v názoru - v názoru, jaký máme na tuto předloženou důchodovou reformu. Já jsem pozorně naslouchala všem dosavadním argumentům, které zde zazněly, anebo které zaznívaly v průběhu posledních měsíců, dokonce bych řekla roků, v médiích, a opravdu s jistou úlevou bych chtěla konstatovat, že pozitivně kvituji především fakt, že ke značným změnám ve svých názorech v průběhu času dospěl pan ministr práce a sociálních věcí. Opravdu, jak řekla moje kolegyně Jana Hanzlíková, jsou tam i pozitivní návrhy.
Ale i z těchto změn je patrné, že vláda, která se chlubila tím, že má skoro všechno kolem důchodové reformy promyšlené, tak promyšleného, natož pak vymyšleného, neměla vůbec nic - a to je asi také důvod, proč nakonec místo ucelené reformy předkládá opravdu jen různé parametrické změny, které se navíc ještě v průběhu mění, například jsme to slyšeli dneska. Možná bych i pro to měla pochopení, kdyby bylo jasné, co vláda chce vlastně vyřešit. A tím se dostáváme k mému hlavnímu problému s předkládanými návrhy.
Celý ten balík totiž z toho podstatného neřeší vůbec nic, respektive kromě jediné věci, a to je vlastního PR této vlády a pana ministra. Místo toho, aby jako ministr práce a sociálních věcí bojoval za občany, tak přináší návrhy, jak lidem sebrat peníze. Nejde o důchodovou reformu, ale jen o parametrickou úpravu některých ukazatelů, jejímž výsledkem je, že budoucí penzisté opravdu přijdou řádově o tisíce korun. Kdyby to mělo s důchodovou reformou něco společného, bavíme se teď o druhém a třetím pilíři, ale my tu řešíme jen první pilíř, a to navíc tak, že se to z velké části dotkne už současných důchodců. Vláda naopak první pilíř zásadně oslabuje, a - to už zde bylo řečeno - tím se řada důchodců opravdu dostane pod hranici chudoby.
Chci upozornit na to, že ve skutečnosti tyto změny zadělávají na úplně stejný průšvih, jaký jsme zde zažili už několikrát, naposledy s digitalizací stavebního řízení. I u ní jsme do poslední chvíle slyšeli snad od všech vládních poslanců chválu na pana Bartoše, na zpochybňování našich pochybností. Míru katastrofy uznala vláda až poté, co se škody začaly počítat opravdu v desítkách miliard korun.
Ale víte, jaký je problém v tomto případě? Že v tomto případě kromě peněz jde o životy lidí. Hlavní problém podle mě spočívá už v samotné definici cíle, který si pan ministr dal. Tím totiž nebylo zlepšení, nebo aspoň udržení stávající životní úrovně seniorů, ale jen prosté seškrtání výdajů tak, aby to vypadalo na papíře dobře, aby se dalo říct, že je to opraveno.
Čistě osobně musím říct, že to, co pan ministr předkládá, je jen další obrovská nespravedlnost, kterou tady tato vláda vyrábí. Zásah do důchodů je totiž přímo postavený proti generaci konce šedesátých a sedmdesátých let - generaci, která někdy poněkud hanlivě bývá nazývána Husákovy děti. Je to krok proti lidem, kterých se dotkla normalizace, přeplněné školy v osmdesátých letech, strašné omáčky ve školních jídelnách, nedostatek míst na středních a vysokých školách. Je to také útok na generaci, která tady v devadesátých a nultých letech odpracovala největší změnu od východní ekonomiky na západní. Je to trest těmto lidem za to, že věřili ve stát a v to, že pokud budou pracovat a platit sociální pojištění, tak jim stát dopřeje důstojné stáří. A v neposlední řadě je to také útok, jak se často říká, na poslední zodpovědnou generaci, která věřila, že když bude makat, tak ve stáří se bude mít jako lidé na západě. Právě tyto lidi si pan ministr vybral jako cíl své reformy a potrestá je znova.
Možná si to vláda neuvědomuje, ale po třech letech jejich vládnutí je psychický stav společnosti opravdu tragický - 79 procent populace se podle společnosti Confess Research necítí v psychické pohodě a ve věkové skupině 66 let a více si 72 procent populace myslí, že společnost je rozvrácená. Podobných výzkumů, které varují, že je společnost v obrovském napětí, je stále víc a víc a je to logické, protože přezíravost současné vlády a její chování totiž lidem nedává naději do budoucnosti.
Změny, které navrhuje vláda, spočívající v obecném poupravení parametrů, problém neřeší a opravdu ho jen odsouvá. Zároveň vláda takto vlastně neoficiálně oznamuje současným třicátníkům a čtyřicátníkům, že si o nějakém dostačujícím důchodu už absolutně nemají dělat iluze. Nebude na něj podle názoru této vlády dost peněz.
Kam tyto řeči vedou, vidíme názorně v USA. Tam totiž podle tamního národního institutu pro důchodové zabezpečení 66 procent mladých lidí do věku 32 let nemá na důchod ušetřeno vůbec nic a ti ostatní prý šetří nedostatečně. Přes 90 procent tamních mileniálů je navíc nespokojených s důchodovým systémem a tvrdí, že potřebuje reformu.
Já samozřejmě vím, že důchodový systém v USA nelze srovnávat s evropskými modely. O to mi ani nešlo. Ale chtěla jsem tím ukázat, kam to vede, kam vede zpochybňování a znejišťování lidí ohledně jejich budoucnosti ve stáří, k rezignaci - a vidím to sama, znám některé mladé lidi, "prostě nějak to dopadne" - a ta je logická. Po necelých třech letech vlády koalice SPOLU a STAN jsme v situaci, kdy zhruba třetina populace není schopná ze svých příjmů ušetřit ani korunu, další část lidí ušetří sotva 3 000 korun měsíčně, a těmto tady někteří z vás říkají, že si mají stranou odkládat 4 až 7 000, aby v důchodu mohli žít spokojený a důstojný život, a to - a to si neodpustím - v situaci, kdy máme rekordně drahé bydlení, energie, potraviny, kdy ministr zdravotnictví straší poplatky ve zdravotnictví a ministr školství školným, v době, kdy se zdražuje veřejná doprava a vlastně úplně všechno. V této situaci přichází pan ministr a říká, že jediné, co může stát udělat, je snížit lidem budoucí důchody, protože jenom tak to vychází. Toto řešení, jak je ostatně zvykem u této vlády - a také to zde už bylo řečeno - není podloženo žádnou studií, žádnou analýzou, ničím. ***
