Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Lubomír Wenzl. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já na pana ministra. Jak jsem zmínil včera, nechci, aby to zapadlo. Jak bude počítáno u těch plátců - firem, jak jsem zmínil, jestli se bude počítat na počet zaměstnanců, nebo se budou počítat úvazky, co se týče těch plateb? Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan ministr chce reagovat taktéž faktickou poznámkou. Tímto mu uděluji slovo.

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si přímo najdu ustanovení v tom návrhu zákona, protože my jsme tady vyhověli připomínkám Legislativní rady vlády v této záležitosti. Obecně platí to, že vlastně v té včerejší rozpravě, zejména v těch částech vystoupení v pozdních večerních hodinách, někteří zde vystupující poslanci se vlastně ptali nebo vznášeli dotazy na věci, které byly ve stanovisku Legislativní rady vlády a kterým my jsme nakonec vyhověli a v tom návrhu zákona nejsou. Tak já samozřejmě budu připraven nejen při tomto dnešním jednání, ale pokud bude návrh zákona poslán do dalšího čtení, tak na jednání výboru moji kolegové nebo ve druhém čtení na toto reagovat.

A nyní konkrétní odpověď na dotaz pana poslance Wenzla, kdy v § 5 Základ poplatků v tom takzvaném poplatkovém zákoně je nově vložen odst. 6, který říká: Počtem zaměstnanců se pro účely odst. 3 a 4 - kde jsou ta rozpětí zaměstnanců - se pro účely odstavců 3 a 4 rozumí počet zaměstnanců přepočtený na plné pracovní úvazky. Takže tuto cestu jsme zvolili, aby byl jednoznačný výklad toho, jaký je počet zaměstnanců. Děkuju.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dále chce s faktickou poznámkou reagovat pan ministr Šalomoun. Prosím, máte slovo.

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já to chci potvrdit. Je to tak, to vlastně vyhřezlo na Legislativní radě vlády, jak se budou počítat částečné úvazky a jak to bude. Takže vlastně Legislativní rada vlády přišla prostě s řešením, ať se to přepočítává na ty plné úvazky.

Stejně tak, co říkal pan předseda Fiala ohledně těch providerů, tak to taky prostě vypadlo. Vypadlo to už jako v průběhu... před Legislativní radou vlády. Když bylo jednání v komisích, tak x komisí mělo prostě poznámky, že to není úplně proporcionální, pak vlastně i ten předkladatel i pan ministr vedli i další jednání a vlastně na velké legislativní radě už proti tomu zachování vlastně za to nebojovali, takže vlastně stanoviskem Legislativní rady vlády to potom bylo definitivně vypuštěno a vláda se s tím ztotožnila. Takže ty provideři tam nejsou.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan místopředseda Havlíček ještě posečká, protože faktické poznámky pokračují. Nejdříve, pane kolego, ještě paní poslankyně Peštová, pak pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla využít toho, že pan ministr tady je, a určitě mi... (Ministr Baxa poznámka mimo mikrofon.) Ne, ne, ne, ne, já se bavím o panu ministrovi legislativy, ten tady nebyl.

Chtěla bych se zeptat, jak probíhala na Legislativní radě vlády diskuse ohledně toho, co probíhalo tady včera. To znamená, když já jsem se ptala, když mám ty nadnárodní společnosti nebo společnosti, který zaměstnávají 500 a více zaměstnanců, a ti zaměstnanci si... vlastně tam není zvykem, že by se někdo koukal na televizi nebo na rozhlas. To už jsem tady vysvětlovala, to už se nechci k tomu vracet, tak to prostě je, jo? Tak to je. Ale zajímalo by mě, zda Legislativní rada vlády se zamyslela nad tím, pokud tedy oni ty přijímače nemají, ani rádia, ani televize, a platí jenom za to, že zaměstnávají zaměstnance a jsou úspěšní, tak jestli nad tímto Legislativní rada vlády se zamyslela. Protože se mi to zdá jako absolutně nesmyslná daň, nevidím v tom absolutně žádný... Nevím, říkám, hledala jsem v tom nějaký smysl, ale smysl v tom nevidím. Takže to by mě zajímalo, jakým způsobem k tomu ta Legislativní rada vlády přistoupila. A když mi odpovíte, budu jenom ráda. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Brázdil s faktickou poznámkou.

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Pane ministře, reaguji na vás. Vy jste řekl: pokud bude ten tisk poslán do druhého čtení. Tak jasně že bude. Vy jste dali pevné hlasování, máte stoosmičku, to bude schválené. Vy všichni, co to sledujete, ten zákon projde, vy stejně to zaplatíte, ať chcete, nebo ne. Já to tady zopakuji jako včera. Vy se můžete bránit jenom jedním způsobem, tím, že budete nesledovat nebo minimálně sledovat tu zpravodajskou část České televize, nebo alespoň že si budete srovnávat ty informace, co ta televize, co ty ostatní vlastně říkají za pravdu, a hledat tu pravdu, to je vaše jediná obrana. A ještě bych doporučil vůbec dát si to někde úplně dozadu jako tlačítko poslední volby, že spustíte si zpravodajskou část.

A my všichni, co tady vlastně občas jsme požádáni, abychom vyslovili svůj názor. Žádný názor od vás nechtějí. Oni nechtějí váš názor. Oni chtějí, ti redaktoři, chtějí váš obličej a prostřednictvím vašeho obličeje říct svůj názor. To je vlastně ta snaha těch redaktorů. A tudíž obrana proti zase nás je, no ignorujme je. Tak my jim to nedávejme. Ať z nás nedělají hlupáky. To je tedy... To je rada pro vás. Vy občané, vy prosím to když tak minimálně sledujte a srovnávejte. A my zase, kteří poskytujeme nebo jsme dotázáni na svůj, na náš názor, tak my jim ty věci nedávejme, nenabíhejme si. A vlastně tím možná i zmírníme šíření dezinformací Českou televizí.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já to ještě doplním, protože toho bylo hodně. Jestli si uvědomujete třeba, že teď, v současné době, ať jsou to státní instituce, třeba ministerstva, tak jestli jste uvažovali a nechtěli jste to ještě víc okořenit tím, že kdo má monitor, by mohl platit. Protože každý, kdo má monitor, tak má internet, takže ministerstva ve své podstatě, a nejenom ministerstva, prostě všechny státní instituce a všichni, co tam sedí, tak ve své podstatě taky mají možnost koukat na televizi, protože si ji pustí, můžou si to pustit, nemusí, protože tam je ta možnost, můžou si to pustit. Takže jestli jsou taky třeba s těma... budou ty násobky platit, jo? Takže to znamená, že oni taky budou platit třeba ty stonásobky toho poplatku, byť nekoukají na televizi.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy faktická poznámka pana ministra Šalomouna. Prosím, máte slovo.

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Legislativní rada vlády se toho dotkla poměrně jako okrajově, protože tohle je věcné řešení, do kterého Legislativní rada vlády úplně jako nezasahuje. Já se to pokusím vysvětlit, ale nejsem schopen to udělat ve faktické poznámce. Takže já se přihlásím s přednostním právem.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan ministr Baxa s faktickou poznámkou.

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Já samozřejmě vím, že se nad tím paní poslankyně Peštová věcně nepozastavovala, protože máme na to zcela odlišný názor. Tak určitě bude příležitost si k tomu ještě něco říct. Ale tady v té diskusi, a to jsem byl moc rád, že třeba v debatě s panem doktorem Kasalem včera se více akcentovala skutečnost, že my tady vlastně jakoby automaticky mluvíme o firmách, ale ta poplatková povinnost se týká obecně právnických osob. A týká se to jak té současné verze zákona, to znamená, dneska platí právnické osoby v tomto případě z počtu obrazovek, tak v té novele zákona budou platit právnické osoby na základě počtu zaměstnanců. Takže bezpochyby i třeba ministerstvo, kde jste, paní poslankyně, prostřednictvím paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, pracovala, tak platilo, já už nechci říkat ten termín koncesionářské, televizní a rozhlasové poplatky za obrazovky, které tam byly umístěné. U mě na ministerstvu, je to bezpochyby taky.

On ten systém vlastně samozřejmě měníme tím, že se redefinuje přístroj, ze kterého jsou poplatky odvozovány, ale v tom ohledu, že platí ten, kdo je vlastník - zdůrazňuji - vlastník toho přístroje, tak on se nijak jako zásadně, revolučně nemění. K revoluční změně by došlo, kdybychom přistoupili na placení médií veřejné služby ze státního rozpočtu nebo kdybychom zaváděli daň. Tady pořád vycházíme z té skutečnosti, kdy základem té úvahy je redefinice přístroje, která potom vyvolává to, že se třeba změnil ten způsob, jakým se přistupuje k definici platby u právnických osob. ***