Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(22.50 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)
Na první pohled je potom jasné, že po zařazení tohoto řídicího prvku, kdy lze nastavit jeho parametry od měkkého přístupu k postupnému nepozorovanému přitvrzování systémem vařená žába, bude možno v blízké budoucnosti dále téměř neomezeně ovlivňovat mediální prostor umlčováním a dehonestací nepohodlných názorů. Otázka zní, jestli toto odpovídá demokratickým principům, ke kterým se hlásíme, nebo je to již projev skryté a maskované tyranie, která se bude dále prohlubovat s nástupem sofistikovaných nástrojů k řízení společností, tedy digitalizace s produkcí velkého množství dat a jejich zpracování prostředky umělé inteligence, s jejich využitím k detailnímu řízení společnosti a ovlivňování jedinců populace skrze individuální přístup ke každému z nich prostřednictvím internetových technologií, což se již děje. Díky mediálnímu působení a propagandě byly přijaty většinovou společností často dříve nemyslitelné, nepřijatelné a nesmyslné myšlenky, nastolení neschopné vlády a politici se sebedestruktivními sklony, ospravedlněny války, podníceny některé ideové proudy a vytvořen fenomén médií jako producentů předem chtěné reality prostřednictvím ovlivňování kolektivní psychiky populace.
Jaká je situace na poli médií ve světě, potažmo u nás? Vlastnictví médií je koncentrováno v rukou několika velkých společností, což omezuje rozmanitost informací a názorů a v případě veřejnoprávních médií v rukou úzké mediální elity, která neslouží zájmům naší většinové populace, ale svým zájmům a mocenským zájmům nadnárodních korporací a zahraničních mocností a struktur. Média často využívají stejné zdroje takzvaných ověřených informací, tedy povolených informací, což vede k jednostrannosti prezentace těchto informací. Dochází ke zpochybňování nezávislých a oponentních informací, je nastolen takzvaný dezinformační narativ. Média často zpochybňují nezávislé informace, které se liší od oficiálních názorů. Dochází k omezování debaty a ovládání prostoru pro debatu. Média mohou moderovat rozsah debaty, aby se omezily názory, které jdou proti zájmům vládnoucích elit. Dehonestují se nositelé nevhodných myšlenek a politických názorů všemi možnými způsoby - to známe - nálepkováním, psychologickým tlakem na základě znalostí osobnostních charakteristik a psychologického profilu nositele nežádoucích myšlenek, chytání za slovo, skákání do řečí, přerušování toku myšlenek, pokládání otázek, na které dehonestovaná osoba těžko může znát dostatečně přesvědčivou odpověď. To je zcela běžná a osvědčená praxe. Tímto mediální eskamotéři zabraňují diskusi postavené na konkrétních informacích a svobodných názorech a ta upadá do vágního a obecného žvanění a blábolení všech zúčastněných stran, protože se zpochybňuje každá nepohodlná a nevhodná myšlenka či informace a kroky a postupy, které chce elita prosadit, účastníkům diskuse je vnucené nudné, formální a frázovité podání.
Jaké jsou tedy další strategie mediální manipulace? Každý si je po tom, co na ně upozorním, může spojit s vysíláním celoplošných televizí, rozhlasu a internetových médií. Ptám se: chcete být manipulováni?
První bod. Strategie rozptýlení neboli distrakce, která má odvrátit pozornost veřejnosti od důležitých problémů a změn určovaných politickými a ekonomickými elitami, zaplavováním a zaplevelováním mediálního prostoru neustálým přísunem bezvýznamných informací vedoucích k rozptýlení pozornosti. Strategie rozptýlení je rovněž nezbytná k zamezení zájmu veřejnosti o základní znalosti v oblasti vědy, techniky, ekonomie, psychologie, neurobiologie, kybernetiky a jiných podstatných znalostí, které jsou důležité k pochopení současného vnějšího světa a dějů, které s ním souvisí - odvrácení pozornosti veřejnosti od skutečných zásadních problémů, například vymírání naší populace, psychické změny naší populace, hlavně mládeže, nebezpečí nukleární války -, směrem k věcem nepodstatným a banálním, například coming out neboli co kde prohlásila nějaká pokleslá celebrita o svém sexuálním zaměření, nicméně je to podáno způsobem zábavným a lehce uchopitelným, takže pro lidi dostupným.
Za druhé. Vytváření umělých problémů s nabídkou zázračného řešení. Vytváří se uměle problém či situace, která vyvolá určitou plánovanou reakci veřejnosti, která potom akceptuje kroky a postupy, které chce elita prosadit a kterou by jinak většinová společnost neakceptovala.
Třetí možnost manipulací. Strategie postupného přijímání jinak krátkodobě nepřijatelných řešení. Klasicky to je ta vařená žába nebo salámová metoda.
Strategie odkládání - za čtvrté. Dalším způsobem, jak přijmout nepopulární rozhodnutí, je prezentovat je jako bolestné a nutné a získávat souhlas veřejnosti pro přijetí v budoucnosti. Pro populaci je snadnější přijmout budoucí oběť než okamžitý drtivý dopad opatření. Veřejnost má vždy tendenci naivně očekávat, že zítra bude všechno lepší a nějak se to utřepe a že požadované oběti se lze nějak vyhnout. To dává veřejnosti více času si zvyknout na myšlenku změny a přijmout ji s rezignací, až přijde čas.
Za páté. Infantilní argumentace. Jako když mluvíme na malé dítě. Většina reklamy pro širokou veřejnost a taktéž manipulativní techniky využívají řeč, argumentaci a zejména dětskou intonaci, jako by byl divák malé dítě nebo mentálně postižený. Čím usilovněji se manipulátor snaží oklamat diváka, tím více používá infantilizující tón. Proč? Pokud k manipulované osobě mluvíme, jako by jí bylo dvanáct a méně let, pak má kvůli sugesci s určitou pravděpodobností sklon k tomu, že reakce tohoto oslovovaného manipulovaného subjektu také postrádá kritický úsudek, který vyplývá ze zkušeností a zralosti myšlení u většiny dospělé psychicky zdravé populace. Ale v tomto případě dospělá osoba racionální myšlení opustí a chová se a uvažuje infantilně a přijme nesmyslnou a nelogickou myšlenku.
Za šesté. Upřednostnění a využití emocí. To asi znáte. Využití emocionálního aspektu je klasickou technikou, jak způsobit zkrat v racionální analýze a kritickém uvažování jednotlivce, a slouží k implementaci neboli roubování požadovaných myšlenek, tužeb, strachů, úzkostí a nutkání k vyvolání předpokládaného chování a uvažování. To je ta takzvaná klimatická nouze.
Za sedmé. Udržování veřejnosti v nevědomosti a průměrnosti. Dělat veřejnost neschopnou porozumět technologiím a metodám používaným k ovládání a zotročování populace, ale i porozumět fungování vnější reality.
Za osmé. Povzbuzování veřejnosti, aby se spokojila s průměrností a hloupostí. Povzbuzovat veřejnost, aby věřila, že je módní být hloupý, vulgární a nevzdělaný.
Za deváté. Vyvolání sebeobviňování. Nechat jednotlivce nebo společnost vinit za své neštěstí sebe sama z důvodu selhání své inteligence, své neschopnosti nebo nedostatečného úsilí. Takže místo toho, aby se jednotlivec vzbouřil proti společenskému systému, má pocit, že za všechno může sám, což vytváří depresi, jež je jedním z důsledků omezení životní aktivity a snah jedinců v populaci. ***
