Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(20.50 hodin)
(pokračuje Andrea Babišová)
Oba dva začali spatra, oba dva začali hospodařením, oba dva vysvětlovali stávající situaci v obou těchto organizacích. Byl mezi nimi trošičku rozdíl. Pan generální ředitel Českého rozhlasu říkal, že když nastoupil do funkce, tak začal prostě dělat manažerské změny. Provedl nějaké personální úpravy, odešlo několik zaměstnanců, udělal nějakou redukci pořadů a podařilo se mu, měl rozpočet, nebo hospodaření za rok 2023 měl vyvážené a skončil bez přebytku, ale taky bez dluhu, když to řeknu takto. Omlouvám se.
V této chvíli nastoupil k pultíku pan generální ředitel České televize. Jeho situace je samozřejmě podstatně jiná. Když kdysi nastupoval na pozici generálního ředitele České televize pan Dvořák, tak předchozí vedení mu vytvořilo takzvaný rezervní fond, ve kterém bylo v té době přes 4 miliardy korun. Pan Dvořák tento fond - samozřejmě měl to být rezervní fond opravdu pro krizi, ale pan Dvořák, pokud se hospodaření každoroční České televize nedařilo, tak prostě pomaličku do toho rezervního fondu sahal a vypomáhal si vykrytím rozpočtu. Dneska už tam pan generální ředitel Dvořák není. Je tam nový pan ředitel a jeho situaci mu samozřejmě vůbec nezávidím. Ten moloch, ten obrovský kolos České televize, který se skládá ze tří částí, ať je to Česká televize Ostrava, Brno a Praha, je samozřejmě velký a je třeba to ufinancovat.
Já pocházím i podle mluvy z Ostravska, několikrát jsem byla na Dnu otevřených dveří České televize Ostrava, protože mě to zajímalo. Opravdu musím potvrdit slova mé předřečnice, paní poslankyně Voborské, která tady řekla, ať se tam zajdeme podívat, v jakém stavu jsou budovy, jaké je technické vybavení a tak. Musím říct, že ostravská televize, je to asi dva tři roky, dostala nové technické vybavení. Vím, že se tam opravdu dávaly velké peníze z centrály z Prahy a dneska, nevím, kdy tam byla paní poslankyně naposledy, ale myslím si, že ty budovy už v takovém katastrofálním stavu nejsou a naopak technika je velice moderní. Přesto si myslím, že Česká televize je opravdu moloch. A je třeba se zamyslet nad tím, jestli je třeba mít tři takovéto stanice - Ostrava, Brno, Praha. Pan generální ředitel Dvořák ve svém působení otevřel samozřejmě i mnoho pořadů, otevřel mnoho stanic, začalo ČT3, začalo ČT art a další, což je sice chvályhodné, ale poté podle peoplemetru se zjistilo, že prostě ta sledovanost není veliká. A dneska už víme, že došlo ke zrušení vysílání ČT3, protože se to prostě finančně nevyplatilo.
Stávající pan generální ředitel České televize má opravdu těžkou pozici. Z rezervního fondu, ve kterém před několika lety byly 4 miliardy korun, dnes zbývá opravdu dle velmi ověřených informací 300, maximálně 500 000 korun. Proto nám také na schůzce na jednání poslaneckého klubu hnutí ANO řekl, že příští rok ta televize opravdu bude v krizi, protože on tu částku, která mu bude chybět, už nemá z čeho vykrýt, protože rezervní fond už nebude existovat. Mě mrzí, že používání toho rezervního fondu prostě nebylo nějakým způsobem více kontrolováno Radou České televize, protože takto pan ředitel Dvořák vykazoval každý rok vyrovnaný rozpočet a také každý rok si potom inkasoval svoji odměnu za hospodářské výsledky České televize. Výsledkem je, že prostě tato televize je v krizi, a následek je nový zákon, který tady teď projednáváme.
Dneska tady moje předsedkyně klubu Alenka Schillerová dopoledne řekla jednu věc: ať se zeptáme mladých lidí na to, jestli vůbec dneska používají rozhlas nebo v jakých procentech se dívají na Českou televizi. Ale to je ta mladá skupina. A pak tady máme skupinu občanů, což jsou ti senioři, pro které je často ta televize a ten rozhlas jeden jediný sociální kontakt s okolím. Jsou to lidé, kteří jsou velice špatně pohybliví, a první, co ráno udělají, je, že zapnou televizi nebo si pustí rozhlas, aby se dozvěděli, co se děje ve světě. Už se mi mnohokrát stalo, že v lékárně platím za seniory za léky, protože se rozhodují, jestli si doplatí ten nebo tento lék, protože na to prostě finančně nemají. A ač je ta částka, můžeme říct, "v uvozovkách" směšná, 25 korun - co to dneska je? - tak prostě, jak už tady mí kolegové říkali, znamená to osm rohlíků, pro někoho to znamená doplatek na lék. Prostě tak to je. A je to jejich jediný sociální kontakt.
Takže já tady dneska apeluju na to, že druhé čtení u tohoto zákona bude opravdu asi dlouhé a bude složité, respektive pojďme se domluvit na tom, že pozměňovací návrhy, které se budeme snažit podávat proto, aby prostě tento zákon měl hlavu a patu, aby našel slovo, nebo respektive i prostě kousek uznání i u koalice. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Kolovratník, Jana Hanzlíková, Zdeněk Kettner a další. Máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Tak děkuji za slovo. Přeji dobrý večer. Musím říct, že jsem rád, že se na mě dostalo v rozumnou denní dobu a že i přítomný pan ministr a pan zpravodaj s napětím budou poslouchat mé argumenty a třeba na ně i reagovat. A mohu slíbit, že to vystoupení, které jsem si připravil, nebude nějak osobní nebo impertinentní. Zkusil jsem si opravdu připravit seriózní, věcné argumenty, kterými chci ilustrovat postoj svůj, svých kolegů, zkusím přidat i nějaké doporučení.
No a k tomu mému postoji možná na úvod, než se tady začtu do těch podkladů, které mám připravené, tak chci povědět, že pro mě samotného tohle téma je trochu rozporuplné - nebo jak to říci? - není jasné, jednoznačně dané, a že možná i ilustruje to, jak se často názor nás politiků vyvíjí v čase. A teď nechci tady rýpat do pana ministra, který před volbami a po volbách sliboval, že se nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky, protože to už tady bylo řečeno mnohokrát. Ale připomenu vám a hlavně divákům a občanům historii nějakých možná už dnes patnáct, osmnáct let starou. Je to pochopitelně dohledatelné v médiích, ve zdrojích z médií.
Tak v té době, nějakých těch patnáct let zpátky, já sám jsem byl členem vyššího managementu Českého rozhlasu, veřejnoprávního média, byl jsem ředitelem stanice Český rozhlas Pardubice, členem programové rady. A to jsou ty paradoxy té doby. Pamatuji si, že v té době tehdejší vládní strana ODS přišla se zrušením koncesionářských poplatků. Opakuji, ODS před těmi zhruba patnácti lety rušila koncesionářské poplatky - nebo chtěla, abych byl korektní. Byl to tehdejší europoslanec pan Eda Kožušník, byl v tom velmi aktivní. A já coby tehdejší člen managementu veřejnoprávního rozhlasu jsem byl proti a jednal jsem a mluvil s regionálními politiky a snažil jsem se jim vysvětlit, proč je to špatně, proč se nemají ty koncesionářské poplatky rušit, jsem říkal tehdy, v uvozovkách, zlým politikům z ODS, kteří je rušit chtěli. No a vidíte, máme rok 2024, ODS nechce rušit koncesionářské poplatky, zvyšuje je, pléduje za to, aby zůstaly, používá argumenty o nezávislosti médií, demokracii, o tom, aby ta média nebyla závislá na státním rozpočtu. Já budu mluvit přesně opačně, že to možné zrušit je a že je možné najít jinou cestu, respektive jít jinou cestou, která už v Evropě je docela běžná a docela normální.
Tak to jen pro možná odlehčení situace takhle večer a nechci říct pro pobavení, ale prostě pro odlehčení, ilustraci toho, a je to lidské, já to nekritizuji, jak se i naše názory a pohledy na svět mohou měnit, že opravdu, a nepamatuji si ten rok, asi by to šlo rychle dohledat, ale opravdu před nějakými plus minus patnácti lety, znovu zopakuji, ODS rušila koncesionářské poplatky. No, navrhovala to a chtěla, aby ta veřejnoprávní média byla financována nějakou stabilní, předvídatelnou formou ze státního rozpočtu, tak jak to dnes navrhujeme my za hnutí ANO.***
