Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(20.20 hodin)
(pokračuje Ondřej Babka)
Tak jenom tady chci zase ukázat tu absurditu toho, že vy vlastně ty malé firmy do 25 zaměstnanců, které ale ty televize používají úplně jednoznačně, tak vy je z toho prostě vyjímáte a naopak opravdu zdaňujete velké firmy, které s tím, jestli koukají nebo nekoukají na televizi nebo poslouchají rozhlas, nemají vůbec nic společného.
Já budu citovat dál: "Veřejnoprávní média nepředstavila žádná úsporná opatření na jejich straně. Ministerstvo si je vědomo neschopnosti vybírat poplatky od odpovědných subjektů efektivně. Namísto toho, aby se snažilo tento stav změnit, nespravedlivě navrhuje rozšířit okruh poplatníků a zvýšit poplatky. Negativní stanovisko k tomuto návrhu vydaly i pracovní komise LRV či komise pro hodnocení dopadů legislativy RIA. Ministerstvo tato stanoviska ignoruje a posouvá návrh v legislativním procesu dále." No, samozřejmě ho posouváte dále, protože nestíháte, když chcete, aby začal platit od 1. 1. 2025. Mě to mrzí, protože, jak jsem říkal, i kdybychom se od začátku bavili i třeba jenom o tom, co vlastně od médií veřejné služby chceme, že bychom se mohli posunout rychleji nebo že bychom tu novelu mohli projednávat za úplně jiných podmínek.
Co se týče ještě těch firem, tak tam je důležitý point i od Legislativní rady vlády, která doporučuje vládě nahradit ten ukazatel počtu zaměstnanců ukazatelem skutečnosti, v jaké je poplatník kategorii z hlediska počtu zaměstnanců - to bude zapracováno. A pokud by k takovému nahrazení nedošlo, tak by byli právě ti správci poplatků zavaleni oznámeními o změně počtu zaměstnanců - a s tím se nedá souhlasit. Pan ministr tady kýve, že tato připomínka LRV byla zapracována, nicméně ta nelogičnost a nesystémovost mi prostě z toho zrovna v tomto případě opět zase úplně čiší. Já už jsem to tady několikrát vysvětloval.
Musím se samozřejmě ještě pozastavit u rozšíření počtu poplatníků o domácnosti s přístupem k internetovému připojení, tedy, jak už bylo zmíněno, de facto k tomu zpoplatnění tabletů a smartphonů. Tímto krokem se opravdu ten televizní poplatek stává daní z domácnosti, což je za mě zcela chybný přístup. A úplně nerozumím tomu, proč bych měl platit za smartphone, když ho nemám primárně k tomu, abych sledoval veřejnoprávní vysílání. V tomhle mi opravdu přijde ten současný stav daleko lepší a logičtější. Já si úplně nedovedu představit, že by teď... No, i když to možná nastane, že se budou nové pořady a filmy točit ve formátu na iPhone. Myslím si ale, že bohužel opět tímto krokem vystavujete ta média tomu, že ztratí důvěru u části mladé generace, která to prostě nepochopí, proč by vlastně za ten telefon měli platit. A i proto, že to podle mě od začátku špatně komunikujete. Ale to už jsem tady zmiňoval.
Česká televize i Český rozhlas budou mít právo požadovat údaje o zákaznicích od poskytovatelů připojení k internetu. A tady opět si dovolím upozornit, že to právo na soukromí zase pro vás není vůbec podstatné. Budete to dávat pryč. Předpokládám ale, že po nějaké veřejné kritice, protože jinak to v tom původním návrhu bylo. A jestli aspoň toto odstraníte, bude jedině dobře. Nicméně opět zase vyvstane ten problém, jakým způsobem to ČT a ČRo budou vymáhat, když k těm datům nebudou mít přístup. Takže to určitě jsou věci, které nebyly dotažené. A jak jsem říkal, dali jste do toho zákona prostě každý, co vás napadlo, a vůbec jste nemysleli na to, jakým způsobem to vypadá dohromady.
To, že tyto poplatky by měly být spravovány spíše jako daně podle daňového řádu, už tady taky zaznělo, i to, jakým způsobem bychom přistupovali k tomu my, že i tím, že by vlastně byla ta média veřejné služby financována z veřejného rozpočtu, a samozřejmě ten způsob, jakým by byla možnost ochránit je od politického rozhodování nebo od každoročního politického rozhodování na výši rozpočtu, těch způsobů je více. Země, ve kterých to takovýmhle způsobem v Evropě funguje, už tady taky byly zmiňovány, takže já to už tady nemusím zmiňovat.
Jenom co určitě zmíním, je to, že zcela odmítám tu premisu, že jde o model, který by nějakým způsobem měl ohrozit svobodu médií veřejné služby. Myslím si, že stále více zemí financuje veřejnoprávní média primárně ze státního rozpočtu a že to opravdu, ať už to bere forma daně, kdy je ta sazba nějakým způsobem stanovena vůči dani z příjmů fyzických nebo právnických osob, nebo nějaké konkrétní nastavení daňové sazby nebo zase nějaké osvobození, tak samozřejmě ty možnosti tady jsou. Tenhleten model samozřejmě, a to si myslím, že to taky dost ukazuje na ten přežitek toho, proč řada zemí od těch koncesionářských poplatků ustupuje, a to je ta administrativní zátěž s tím spojená. My jsme měli i několik jednání s řediteli těchto institucí a potvrzují to, že náročnost toho výběru, náročnost těch upomínek, to, že rozesíláte poštovní dopisy a tak dále a vybíráte poplatek od 3,5 milionu lidí nebo 3,5 milionu domácností, je prostě z logiky věci zcela náročná. Česká televize a Český rozhlas musí každoročně vynakládat značné finanční prostředky na vymáhání těch nezaplacených poplatků od domácností. A tady určitě chci pochválit Českou televizi i Český rozhlas, že v rámci každoročního vymáhání poplatků od těch neplatičů, tak samozřejmě v tomhletom jsou obě ty instituce úspěšné. Ale opět zdůrazňuji, že to stojí nemalé finanční prostředky, které samozřejmě tím, že by ten model financování vypadal jinak, by se ušetřily. (Dostává vodu od poslankyně Pastuchové.)
Tak já to asi nějakým způsobem zkrátím, nicméně musím upozornit ohledně financování ještě na jednu připomínku a ta je docela zajímavá, zmiňuje ji právě i LRV, kdy podle tohoto nového návrhu Ministerstvo kultury navrhuje, aby ČT měla povinnost každé čtvrtletí převádět 25 % výnosů ze sponzorování programů a pořadů Státnímu fondu kultury České republiky. A právě tam upozorňuje na to, že to moc nedává logiku ve chvíli, kdy argumentujeme tím, že potřebujeme navýšit počet finančních prostředků v dané instituci, abychom jí ještě určovali, že část peněz, které ona sama je schopna vydělat, tak aby posílala do Státního fondu kultury. Takže se ptám - a ta debata tady byla i včera ohledně Státního fondu audiovize, kolega tady zmiňoval i Státní fond kultury, že by nějakým způsobem mělo dojít ke zcela logické transformaci těchto dvou fondů.
Já dám ještě jeden příklad. Když jsem si tenhleten návrh přečetl, tak jsem se právě podíval na projekty, které Státní fond kultury vyplatil v tomto roce, a je docela zajímavé, že žadatelem o ten grant ze Státního fondu kultury může být například i Český rozhlas. Takže vlastně opět se dostáváme zpátky k tomu, že Česká televize vydělá na reklamě nějaké peníze, čtvrtinu z nich odešle do Státního fondu kultury a ve Státním fondu kultury si o tyto peníze zažádá Český rozhlas. Takže vlastně jakoby docela nelogická konstrukce, jakým způsobem pracujeme s veřejnými finančními prostředky.
Co si myslím, že je důležité, je povinná notifikace směrem k Evropské unii, to tady vůbec nebylo ještě dneska řečeno. Myslím, že jste se k tomu, pane ministře, žádným způsobem nevyjadřoval. Protože my nevíme, jestli bylo v této věci nějakým způsobem konzultováno s Evropskou komisí, nakolik jsou naplněny podmínky povinné notifikace, zejména podmínka zvýšení rozpočtu povoleného režimu podpor přesahujících právě 20 %. Tak tam je to vlastně důležité, protože si dovedu představit, že ve chvíli, kdy byste tu notifikaci neměl, tak jakým způsobem by docházelo k vrácení těch jednotlivých poplatků domácnostem? Takže jenom, jak to tedy, pane ministře, je s tou notifikací Evropské komise, jestli bude, či nebude potřeba. ***
