Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.10 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Nyní tedy otevírám bod
1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 738/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr kultury Martin Baxa. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. A zároveň poprosím kolegy o ztišení. Pokud máte nějaké důležité rozhovory, i nedůležité, tak je přesuňte prosím do předsálí. Děkuji.
Pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážená paní první místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, členové vlády, kolegyně, kolegové, návrh tohoto zákona byl zpracován ke splnění závazku vlády vyplývajícího z jejího programového prohlášení, a to zaměřit se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií jako podmínku jejich nezávislosti. Účelem návrhu zákona je v případě zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu zejména reagovat na technologický vývoj v prostředí, v němž obecně působí elektronická média, neboť oba zákony byly přijaty již v roce 1991 a v průběhu následujících let novelizovány pouze dílčím způsobem. Obě instituce již rovněž nabízejí své služby prostřednictvím internetu. Jak zákon o Českém rozhlasu, tak zákon o České televizi ale stále obsahují úpravu, která neodpovídá aktuálnímu stavu provozování a šíření rozhlasového a televizního vysílání. (Hluk v jednacím sále se zvyšuje.)
Návrhem se odstraňují rovněž rozdíly v úpravě obou zákonů, které postrádají opodstatnění, a jejich formulace se upravuje, aby byla shodná nebo obdobná. Do obou zákonů se rovněž promítají výkladová pravidla Evropské komise pro použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, která jsou veřejnoprávní média povinna respektovat, ale jejich zákonné vymezení dosud chybí. Navrhuje se tak upravit novou kompetenci Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, a sice schvalovat na návrh generálního ředitele zavedení nové významné služby na základě hodnocení, které prokáže veřejnoprávní charakter této služby a posoudí její dopady na ostatní subjekty trhu. Vzhledem k tomu, že schvalování nové významné služby je jednou ze zásadních kompetencí Rady České televize, navrhuje se, aby k tomuto účelu zřídila svůj poradní orgán. Jako nová působnost obou mediálních rad se rovněž upravuje schvalování návrhu memoranda o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře. Děkuji, kolegové, že jste se už ztišili. Můžete pokračovat, prosím.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Tímto dokumentem bude specifikováno plnění veřejné služby vždy na období pěti let a rada ji bude schvalovat předtím, než memorandum uzavře generální ředitel České televize s ministrem kultury. V neposlední řadě navrhované změny reflektují vývoj a změny právního řádu České republiky a potřebu sjednocení terminologie zejména s novým občanským zákoníkem .
Pokud jde o zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, navrhovaný zákon plní závazek vlády zaměřit se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií, neboť dostatečné zdroje nesvázané se státním rozpočtem jsou důležitou podmínkou jejich nezávislosti. Výše rozhlasového poplatku je stejná již od roku 2005 - 45 korun - a výše televizního poplatku od roku 2008 - 135 korun. Reálná výše obou poplatků je přitom podstatně nižší, neboť náklady na veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání se zejména v posledních letech podstatně zvýšily. Pro zachování stávající úrovně vysílání veřejnoprávních médií a poskytování jejich veřejné služby v odpovídající kvalitě a rozsahu je proto navrhováno navýšení rozhlasových a televizních poplatků, a to o 10 korun u rozhlasového poplatku a o 15 korun u televizního poplatku.
Do novely se promítá skutečnost, že rozhlasové i televizní vysílání je v současné době stále více přijímáno prostřednictvím počítačů, notebooků, mobilních zařízení, a rozšiřuje se tak proto definice rozhlasového a televizního přijímače o zařízení, která přijímají vysílání prostřednictvím internetu. Zůstává však zachována zásada, že jedna domácnost platí jen jeden rozhlasový a jeden televizní poplatek, byť by zařízení schopných přijímat vysílání vlastnila celou řadu.
Návrh zákona obsahuje rovněž systémovou změnu spočívající v povinnosti podnikatelů a právnických osob platit poplatky ve výši určené podle počtu jejich zaměstnanců. S cílem podpory nejmenších a malých podnikatelů se navrhuje osvobodit od placení poplatků všechny právnické osoby, které zaměstnávají maximálně 24 osoby.
Aby bylo udržitelné financování veřejné služby zajištěno i do budoucna, navrhujeme v zákoně upravit indexaci výše poplatků, a to v závislosti na míře inflace. V případě, že by míra inflace od posledního navyšování poplatků přesáhla 6 %, zvýšily by se poplatky, avšak také pouze o 6 %, přičemž jejich výši vyhlásí Ministerstvo kultury ve Sbírce zákonů.
Tolik stručný výčet hlavních cílů předlohy a za tím účelem navržených změn.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Vidím, že je přihlášených mnoho poslankyň a poslanců. Určitě vystoupí i další ti, kteří mají přednostní práva. Avizuji, že jsem připraven vést věcnou debatu, obhajovat věcné principy návrhu tohoto zákona i službu veřejnoprávních médií jako takovou. Považuju to za velmi důležité, a i proto jsem připraven všem dotazům čelit a na všechny dotazy odpovídat. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, tato zásadní novela zákona o České televizi, Českém rozhlasu a dalších souvisejících zákonů nám byla doručena 28. června tohoto roku jako sněmovní tisk 738. Pan ministr tady uvedl všechny důležité součásti této novely. Dovolte mi shrnout nebo vypíchnout ještě pár zásadních věcí, které v této novele vidím já.
Média veřejné služby určitě lze považovat za nezbytnou součást svobodné demokratické společnosti. Proto jsem rád, že i tato novela směřuje k posilování jejich nezávislosti. V samotné novele vidím v zásadě tři hlavní okruhy, které jsou upravovány. První z nich je vlastně samotná definice nebo řekněme stanovení úkolů a náplně veřejné služby. Ta základní rovina je zákonná definice. Tady si troufnu tvrdit, že i přes léta, vlastně desetiletí veřejné diskuse o definici veřejné služby v zákoně se postupem těch let, vlastně desetiletí, potvrdilo, že ta definice ze začátku devadesátých let je nadčasová a osvědčená. Tato novela v této věci přináší jednu velmi drobnou úpravu, která reaguje na dění posledních let, a to, že se do těch úkolů přidává pár slov, která znamenají to, že média veřejné služby přispívají k postupu proti dezinformacím, a teď zdůrazňuju, při respektování svobody slova. ***
